Zdenko Auředníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdenko Auředníček
JUDr. Zdenko Auředníček
JUDr. Zdenko Auředníček
Narození 14. května 1863
Liberec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. září 1932 (ve věku 69 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka) Anna Auředníčková
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenko Auředníček (14. května 1863, Liberec, Rakouské císařství[1]21. září 1932, Vídeň, Rakousko[2]) byl český advokát, známý díky obhajobě Leopolda Hilsnera v době tzv. hilsneriády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Zdenko Auředníček se narodil v Liberci v rodině advokáta Antona Auředníčka (1835–??) a jeho manželky Emilie, rozené Handlové (1841–??).[1] Byl nejstarší ze tří synů.[3] Dle vzoru svého otce vystudoval práva na Karlově univerzitě, právnickou fakultu absolvoval i jeho bratr Otakar Auředníček (1868–1947), pozdější úředník státních drah a básník.[4] Zdenko vykonával právní praxi jako koncipient v otcově advokátní kanceláři,[5] po jeho onemocnění se celá rodina přestěhovala do Kutné Hory, kde už vedení kanceláře plně převzal a vedl zde bohatý společenský a vlastenecký život.

Hilsneriáda a důsledky[editovat | editovat zdroj]

V době hilsneriády se ujal ex offo obhajoby (bez nároku na honorář) Leopolda Hilsnera. Zastupoval ho v obou procesech, kutnohorském roku 1899[6] i o rok později před krajským soudem v Písku.[7] V této době musel čelit ostrým útokům veřejného mínění a úbytku významných klientů. Podporu našel v T. G. Masarykovi.[8] Po procesu s Hilsnerem se rodina ocitla na okraji společnosti a na Masarykovu radu se proto přestěhovali do Vídně, kde Auředníček po těžkých začátcích (prakticky od nuly) posléze opět vykonával advokátní praxi. Pracoval hlavně pro zdejší českou menšinu a jeho manželka překládala a propagovala českou kulturu.[9] O Leopolda Hilsnera se nadále zajímal a i s jeho pomocí došlo k jeho omilostnění (nikoliv rehabilitaci) v březnu 1918 císařem Karlem I.[10]

Po vzniku Československé republiky mu prezident T. G. Masaryk nabídl možnost pracovat pro československý stát, např. jako soudce Nejvyššího soudu nebo na postu vyslance v Římě, tyto možnosti ale odmítl.[9] Až do své smrti zůstal ve Vídni jako advokát, roku 1928 se zúčastnil Hilsnerova pohřbu.[10]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. září 1891 se oženil s Annou, roz. Schikovou (1873–1957),[11][p 1] se kterou měl dvě děti.[10]

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

Zdenko Auředníček v podání Jaroslava Plesla je hlavní postavou ve dvoudílném televizním filmu Zločin v Polné mapující proces s Leopoldem Hilsnerem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak vyplývá ze Soupisu pražských obyvatel, Anna Schiková byla pokřtěna až v roce 1885 v Bautzenu, ve stejný den jako její otec.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Liberec, 1861-1864, snímek 234, Záznam o narození a křtu
  2. Matrika zemřelých, Vídeň, St. Augustin, 1920-1938, s. 98
  3. Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, rodina Antona Auředníčka *1835
  4. Dr Zdenko Auředníček zemřel. Lidové noviny. 22. 9. 1932, s. 5. Dostupné online. 
  5. Úplný adresář král. svob. hor. města Hory Kutné, 1898, s. 108
  6. Přelíčení s Hilsnerem před porotou v Kutné Hoře pro vraždu v Polné (doslovný otisk stenografických protokolů, Praha, 1899
  7. Polenské vraždy (řeč obhájce dr. Auředníčka). Národní politika. 14. 11. 1900, s. 3-4. Dostupné online. 
  8. Masaryk T. G.: "Nutnost revidovati proces polenský", Praha 1899
  9. a b NOVOTNÝ, Lubomír. JUDr. Auředníček – zapomenutá oběť hilsneriády. KROK. Kulturní­ revue Olomouckého kraje. 2012, čís. 4, s. 40–44. Dostupné online. 
  10. a b c VACEK, Jiří. Hilsnerův obhájce. Polensko. 2002, čís. 4, s. 15–17. Dostupné online. 
  11. Matrika oddaných, Panna Marie Vítězná, 1879-1891, snímek 284

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]