Zdenko Auředníček
| Zdenko Auředníček | |
|---|---|
 JUDr. Zdenko Auředníček | |
| Narození | 14. května 1863 nebo 14. května 1864 Liberec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. září 1932 Vídeň  Rakousko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Bydliště | Praha II (od 1882) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | advokát |
| Choť | Anna Auředníčková |
| Rodiče | Antonín Auředníček[1] |
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdenko Auředníček (14. května 1863, Liberec, Rakouské císařství[2] – 21. září 1932, Vídeň, Rakousko[3]) byl český advokát, známý díky obhajobě Leopolda Hilsnera v době tzv. hilsneriády.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Zdenko Auředníček se narodil v Liberci v rodině advokáta Antona Auředníčka (1835–??) a jeho manželky Emilie, rozené Handlové (1841–??).[2] Byl nejstarší ze tří synů.[4] Dle vzoru svého otce vystudoval práva na Karlově univerzitě, právnickou fakultu absolvoval i jeho bratr Otakar Auředníček (1868–1947), pozdější úředník státních drah a básník.[5] Zdenko vykonával právní praxi jako koncipient v otcově advokátní kanceláři,[6] po jeho onemocnění se celá rodina přestěhovala do Kutné Hory, kde už vedení kanceláře plně převzal a vedl zde bohatý společenský a vlastenecký život.
Hilsneriáda a důsledky[editovat | editovat zdroj]
V době hilsneriády se ujal ex offo obhajoby (bez nároku na honorář) Leopolda Hilsnera. Zastupoval ho v obou procesech, kutnohorském roku 1899[7] i o rok později před krajským soudem v Písku.[8] V této době musel čelit ostrým útokům veřejného mínění a úbytku významných klientů. Podporu našel v T. G. Masarykovi.[9] Po procesu s Hilsnerem se rodina ocitla na okraji společnosti a na Masarykovu radu se proto přestěhovali do Vídně, kde Auředníček po těžkých začátcích (prakticky od nuly) posléze opět vykonával advokátní praxi. Pracoval hlavně pro zdejší českou menšinu a jeho manželka překládala a propagovala českou kulturu.[10] O Leopolda Hilsnera se nadále zajímal a i s jeho pomocí došlo k jeho omilostnění (nikoliv rehabilitaci) v březnu 1918 císařem Karlem I.[11]
Po vzniku Československé republiky mu prezident T. G. Masaryk nabídl možnost pracovat pro československý stát, např. jako soudce Nejvyššího soudu nebo na postu vyslance v Římě, tyto možnosti ale odmítl.[10] Až do své smrti zůstal ve Vídni jako advokát, roku 1928 se zúčastnil Hilsnerova pohřbu.[11]
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Zdenko Auředníček zemřel 21. září 1932 ve Vídni. Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech.
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
Dne 22. září 1891 se oženil s Annou, roz. Schikovou (1873–1957),[12][p 1] se kterou měl dvě děti.[11]
Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]
Zdenko Auředníček v podání Jaroslava Plesla je hlavní postavou ve dvoudílném televizním filmu Zločin v Polné mapující proces s Leopoldem Hilsnerem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Sbírka matrik Severočeského kraje. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika narozených, Liberec, 1861-1864, snímek 234, Záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika zemřelých, Vídeň, St. Augustin, 1920-1938, s. 98
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, rodina Antona Auředníčka *1835
- ↑ Dr Zdenko Auředníček zemřel. Lidové noviny. 22. 9. 1932, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Úplný adresář král. svob. hor. města Hory Kutné, 1898, s. 108
- ↑ Přelíčení s Hilsnerem před porotou v Kutné Hoře pro vraždu v Polné (doslovný otisk stenografických protokolů, Praha, 1899
- ↑ Polenské vraždy (řeč obhájce dr. Auředníčka). Národní politika. 14. 11. 1900, s. 3–4. Dostupné online.
- ↑ Masaryk T. G.: "Nutnost revidovati proces polenský", Praha 1899
- ↑ a b NOVOTNÝ, Lubomír. JUDr. Auředníček – zapomenutá oběť hilsneriády. KROK. Kulturní revue Olomouckého kraje. 2012, čís. 4, s. 40–44. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-01. Archivováno 1. 4. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b c VACEK, Jiří. Hilsnerův obhájce. Polensko. 2002, čís. 4, s. 15–17. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, Panna Marie Vítězná, 1879-1891, snímek 284
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOVTUN, Jiří. Tajuplná vražda : případ Leopolda Hilsnera. Praha: Sefer, 1994. 574 s. ISBN 80-900895-9-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdenko Auředníček na Wikimedia Commons - Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, rodina Antona Auředníčka *1835
- Český Rozhlas 6: Zdeněk Auředníček – zapomenutá oběť hilsneriády (rozhlasový pořad) Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
