Přeskočit na obsah

Zdeňka Bezděková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Zdeňka Bezděková
Narození19. dubna 1907
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. srpna 1999 (ve věku 92 let)
České Budějovice
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatelka, překladatelka, filoložka a učitelka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeňka Bezděková, rozená Vondrušková, křtěná Zdeňka Antonie Kateřina, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková (19. dubna 1907 České Budějovice[1] – 12. srpna 1999 České Budějovice) byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Promována byla v roce 1931.[2]

Poprvé se provdala dne 22. června 1929 se v Praze, za gymnaziálního profesora Františka Bezděka (1896–1943). Toto manželství bylo rozvedeno v roce 1930 a prohlášeno za rozloučené roku 1932.[3]

Od roku 1933 učila, nejprve na měšťanské škole, později na gymnáziu v Českých Budějovicích. V letech 1936 až 1941 učila češtinu na učitelském ústavu v Českých Budějovicích.[4]. Po válce byla učitelkou v Sušici a v Praze, od roku 1949 učila českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie. Do důchodu odešla v roce 1962.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Knižní vydání – beletrie

[editovat | editovat zdroj]
  • Bezbranný vítěz (román; V Praze, Práce 1947, České Budějovice, Růže 1973)
  • Říkali mi Leni (román dítěte; V Praze, Práce 1948, SNDK 1959, 1962, 1967, Albatros 1971, 1975 2001, 2012, Práce 1983, Č. Budějovice, Jih 1997)
  • Já, město Mokroves (Román; Praha, Práce, 1952)
  • Štěstí přijde zítra (Praha, SNDK, 1960)
  • O červené kuličce (ilustrace Zdeněk Miler; Praha, Mladá fronta 1963)
  • Vrátím se (autor Anton Ingolič, překlad ze slovinštiny Zdeňka Bezděková-Pavlíková; Praha, NPL 1966)
  • Lásky nedočkavé (Praha, Práce 1970)
  • Železný prsten (ze slovinštiny přeložila Zdeňka Bezděková; Praha, Albatros 1970)
  • Prázdniny v Tanapu (Plzeň, Západočes. nakl. 1973)
  • Věčný Oněgin (České Budějovice, Růže, 1973)
  • Marta věří na zázrak (Praha, Albatros 1974)
  • Děvčátko Zdena a moudrý pes (Praha, Albatros 1977)
  • Bílá paní: Obnovený obraz (Praha, Československý spisovatel 1979)
  • Štěstí přijde zítra (Praha, Albatros 1979)
  • Zpěváček z Voňavé meze (ilustrace Ota Janeček; Praha, Albatros, 1979
  • Bludný kámen (Praha, Československý spisovatel 1986)
  • Orlík, hrad na skále (Obrazy z konce 15. století; České Budějovice, Jih )
  • Můj život s knihou (České Budějovice, Jih 1995

Knižní vydání – odborná literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Stará literatura česká (Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1952, 1954, 1957)
  • Literatura pro mládež (pro posluchače Vyšší školy pedagogické; Praha, SPN 1954, 1955, 1957)
  • Literatura doby obrozenské (Určeno pro posluchače vyšší pedagogické školy a DS; Praha, SPN, 1956)

Říkali mi Leni

[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji vydávaným dílem Bezděkové je kniha pro děti a mládež Říkali mi Leni. V roce 1983 též knihu vydalo nakladatelství Práce jako četbu pro žáky základních škol. Kniha byla mnohokrát upravována a přeložena do několika jazyků, například do ruštiny, angličtiny, slovenštiny či švédštiny. V poutavém a dobře vykresleném příběhu se rozvíjí osudy dívky, která byla za druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na převychování.

Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen?

Postupně se před dívenkou kupí indicie napovídající, že všechno je jinak, než se na první pohled zdálo a celý její dosavadní život byl jedna velká lež. Díky tomu Leni postupně zjišťuje, že byla v útlém věku adoptovaná a její starý kufřík dobře schovaný na půdě napovídá, že dokonce ani není Němka, její pravou vlastí je Československo. S pomocí učitele Bauma a amerických vojáků pak zjišťuje svou pravou totožnost – je Alena Sýkorová, dcera českého učitele, kterého za války popravili nacisté a jeho tehdy tříletou dcerku odvlekli do Německa na převychování. Leni/Alenka se vrací domů do Čech a setkává se po mnoha letech znovu se svou skutečnou maminkou.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Zdeňky Vondroušové farnosti při kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích
  2. ↑ a b VLADYKOVÁ, Věra. Zdeňka Bezděková. In: Pavel Janoušek a kolektiv. Slovník české literatury po roce 1945 (online vydání). Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1994. Dostupné online.
  3. ↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1928-1930, snímek 216
  4. ↑ NOVOTNÝ, Miroslav. Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita ISBN 80-7040-883-9. S. 161. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeňka_Bezděková&oldid=24482922“