Zásuvka (elektrotechnika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zásuvka síťová, jednofázová. Poloha zdířek a kolíku. Takzvaný francouzský model, používaný také v Česku

Zásuvka je elektrotechnická součástka, která slouží pro připojení elektrických spotřebičů k elektrorozvodné síti. Zásuvka tvoří nejčastěji nepohyblivou část zásuvkového propojení, připevněnou ke stěně budovy, rozváděči nebo stroji. Může být ale i pohyblivou součástí prodlužovačky nebo volné rozbočky (rozdvojky apod.). Do ní se zastrkuje vidlice (proto také zástrčka). Vidlice je součástí pohyblivého přívodu (kabelu) k jinému elektrickému zařízení, nebo je přímo částí tohoto zařízení (zásuvkový adaptér). Obdobné spojení datových, telekomunikačních, obecně slaboproudých rozvodů, případně kombinace silových a slaboproudých rozvodů se jmenuje konektorové spojení.

Síťové zásuvky[editovat | editovat zdroj]

Sanitka si dobíjí akumulátory z rozvodné sítě přes prodlužovací kabel a přívodku

Síťová zásuvka je konstruována pro opakované spojování a rozpojování bez použití nástrojů. Svou konstrukcí umožňuje manipulaci i naprostým laikům bez elektrotechnické kvalifikace. Toho se dosahuje důsledným dodržováním principu použití obnažených kontaktů (kolíků) na straně spotřebiče a maximálně skrytých kontaktů (dutinek) na straně zdroje energie. Na straně zdroje zůstává odkrytý pouze zemnící kontakt, upravený tak, aby byl první, který se spojí a poslední, který se rozpojí. Aby se umožnilo používání prodlužovacích přívodů, musely být vyvinuty k zásuvce a vidlici ještě dva další přístroje:

  • Spojka (také pohyblivá zásuvka) je přístroj montovaný na prodlužovací kabel, který má stejné provedení jako zásuvka, je kompaktní, odolný a lze do něj zasunout vidlici.
  • Přívodka (také pevná vidlice) je přístroj zabudovaný napevno do stěny většího spotřebiče, připojovaného prodlužovací šňůrou, jako je počítač nebo vozidlo - obytný přívěs, obytný kontejner, sanitka. Má kolíky jako vidlice a jde na něj nasunout spojka (pohyblivá zásuvka) na konci prodlužovacího přívodu.

Zásuvky mohou být jednofázové i vícefázové (typicky třífázové). Podléhají standardům, tyto standardy bývají v různé částech světa odlišné. V České republice je normalizované napětí 230/400 V, 50 Hz.

Zásuvky pro nízké napětí[editovat | editovat zdroj]

Příklad cestovní redukce
Zásuvka standardu užívaného zejména ve Francii a v ČR (typ E)
Světové rozšíření norem jednofázového zásuvkového spoje

Napětí v elektrických rozvodech nízkého napětí se dle místních norem liší, takže někde je to 90 V, jinde 250 V ale v naprosté většině zemí je buďto cca 230 V nebo cca 115 V, (kmitočet buďto 50 Hz nebo 60 Hz) u jednofázových a od 200 V až 400 V u třífázových rozvodů. Z toho vyplývá nutnost užívat redukce nebo převodní transformátory, pokud chceme elektrické spotřebiče používat mimo oblast, pro kterou byly vyrobeny. U spotřební elektroniky vybavené odděleným síťovým adaptérem je jednodušší opatřit si nový adaptér. Například přístroje určené pro USA a Evropu často pocházející ze stejné asijské montovny se liší právě jen přiloženým síťovým adaptérem.

Jednofázové české a slovenské[editovat | editovat zdroj]

Jednofázové zásuvky pro střídavé napětí 230 V (podle jednotlivých národních norem 220–250 V) jsou zpravidla se 3 válcovými kontakty[1]. Zásuvky se 3 kontakty mohou být připojeny přes proudový chránič, který snižuje nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Od roku 2009 jsou povinně vybaveny proudovým chráničem všechny v Česku nově zřizované nebo rekonstruované zásuvkové obvody.

Popis zapojení zásuvky užívané v České a Slovenské republice: Od roku 1933 je oficiálně zaveden francouzský typ zásuvky (typ E) .Při čelním pohledu na zásuvku platí, že zemnící kolík (připojen žlutozeleným vodičem) je nahoře. Potom levá dutinka je spojena s fázovým vodičem (připojen hnědým nebo černým vodičem) s napětím a pravá dutinka je spojena s pracovním nulovým vodičem (připojen světle modrým vodičem). Tato orientace i barvy vodičů jsou předepsány ČSN a jsou povinné. V poslední době lze v České republice najít i rozvody se zásuvkami německého typu (Schuko, typ F). Je to zejména v sídlech zahraničních firem nebo v obytných budovách trvale žijících cizinců. Takové rozvody však neodpovídají ČSN a je nutno je posuzovat individuálně, a to podle norem DIN. I zde platí, že pevně instalovaná zásuvka typu F musí mít fázový vodič v levé dutince, nulový vodič v pravé dutince a ochranný vodič je vyveden na pružné ochranné kontakty (DIN toto rovněž striktně předepisují). Při použití univerzálních vidlic Unischuko je použití zásuvky typu E a F rovnocenné a zcela bezpečné. Barvy vodičů jsou v ČSN i DIN shodné.

Dostupné jsou i zásuvky se zvýšenou mírou bezpečnosti:

  • Dětská pojistka je plastová clonka uchycená na krytu zásuvky, která umožní zasunout pouze vidlici, tj. oba kolíky naráz. Zasunutí jednoho kolíku (šroubovák, hřebík) je tak mechanicky zablokováno.
  • Nezáměnná zásuvka má plastovou clonku na krytu, kterou je možné odsunout jedině zvláštně tvarovaným trnem, dodatečně nalepeným na vidlici oprávněného přístroje. Používá se u rozvodů pro výpočetní techniku, zálohovaných UPS, aby se zabránilo připojení nežádoucích přístrojů (např.rychlovarná konvice), které by UPS přetížily.
  • S vestavěným proudovým chráničem – proudový chránič může být umístěn přímo v zásuvce.
  • S přepěťovou ochranou – nejjemnější 3. stupeň přepěťové ochrany je až v zásuvce. Ta je vybavena signalizací poruchy: optickou LED nebo akustickou u zásuvek montovaných do podlahových krabic.
  • Se zvýšeným krytím – zásuvky pro použití ve vlhkém nebo venkovním prostředí. Stupeň krytí je od IP44 pro vlhké prostory, jako jsou sklepy, až po IP65 pro umístění mimo budovu. Zásuvky mají vždy odklopné víčko. Jednotlivé konstrukční díly jsou utěsněny elastickým těsněním. Většina těchto zásuvek je v provedení na povrch – jsou k nosné konstrukci pouze připevněné, nejsou do ní zapuštěné.

Dnes je běžné kombinovat síťové zásuvky ve společných vícenásobných rámečcích s dalšími instalačními přístroji. Nejčastěji s datovými, telefonními nebo anténními zásuvkami.

Jednofázové zásuvky v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Evropské rozšíření norem jednofázového zásuvkového spoje
     Schuko (Typ F, vidlice CEE 7/4)
     francouzská (Typ E, vidlice CEE 7/6 a CEE 7/7)
     britská BS 1363 (Typ G)
     švýcarská SEV 1011 (Typ J)
     dánská 107-2-D1 (Typ K)
     italská CEI 23-50 (Typ L)
Kontinentální Evropa

V kontinentální Evropě (tj. mimo Britských ostrovů) se používají převážně dvě nepříliš odlišné verze se shodnou dvojicí válcových kolíků na vidlici (zástrčce).

  • typ F, německá zásuvka, zvaná též Schuko, s pružinovými kontakty na kraji zásuvky a vidlice podle normy CEE 7/4.
  • typ E, francouzská zásuvka, se zemnícím kolíkem na zásuvce, zavedená kromě Francie a Belgie také v ČR, SR a Polsku, podle CEE 7/5

Tendencí je, aby vidlice (podle CEE 7/7) byly plně funkční v obou těchto typech zásuvek, tedy aby byly vybaveny jak kolíkovou zdířkou, tak vodivými ploškami pro pružné kontakty. V této vidlici jsou navíc postranní výlisky dle německých norem - vidlice není zcela kulatá. Elektrické spotřebiče s jednofázovým napájením, prodávané v České republice, jsou tak opatřeny vidlicemi, které umožňují jejich bezpečné používání ve většině zemí Evropy. Říká se jim Unischuko.

Málo rozšířené typy zásuvek v Evropě jsou:

  • švýcarská - norma SEV 1011 definuje několik typů zásuvek a vidlic, kde typy 1x jsou určené pro pro odběry do 10A, typy 2x jsou pro odběry do 16A. Zásuvky do 16A mají hranaté zdířky, ale umožňují připojení i vidlic s kulatými kolíky (do 10A). Švýcarský systém má poměrně komplikovanou hierarchii, kde vidlice pro nižší odběry se dají připojit do zásuvek pro vyšší odběry. Unikátní je zejména třífázová zásuvka typ 15, která umožňuje i připojení jednofázové vidlice (typ 12 a eurozástrčku).
  • dánská - podobná francouzskému typu, ale na rozdíl od něj je zemnící kolík na vidlici (zásuvka má zemnící zdířku). Zásuvky s ochranou proti přepětí pro počítače mají půlkulatou zemnící zdířku namísto kulaté. Od roku 2008 je povolena instalace francouzského typu E, protože z trhu vymizely spotřebiče s dánskou vidlicí. Od roku 2011 je povolena instalace "Schuko" zásuvek. Zasunutí vidlic unischuko do staré dánské zásuvky je technicky možné, nicméně je to velice nebezpečné, protože není spojení ochranného vodiče se zásuvkou. V tomto případě je z bezpečnostních důvodů nutno použít adaptér, který bezpečné propojení ochranného vodiče zajistí. V současnosti jsou proto v Dánsku celkem tři zásuvkové systémy.
  • italská - zásuvky a vidice, definované CEI 23-50, mají tři kolíky v řadě přičemž se dají zapojit v libovolné pozici. Zásuvky do 10A jsou menší a umožňují připojení eurozástrčky. V moderních instalacích se běžně používají zásuvky, do kterých se dá připojit vidlice různých standardů (typicky 10A i 16A typ L + Schuko a Unischuko, typ F). Této zásuvce se podle původního výrobce říká Vimar, slangově pak "obojživelník".
Britské ostrovy, Irsko, Kypr, Malta a Gibraltar

Zapojení zásuvek v těchto zemích se řídí dle British standard BS 1363 a užívají obdélníkové kontakty pro napětí 230 V. Každá zásuvka britského typu je opatřena kolébkovým vypínačem. Podle zvyklostí v zemích Commonwealthu je zapnutá poloha vypínače "dolů", což může být pro cizince problémem, protože v převážné většině zemí světa se kolébky vypínačů zapínají "nahoru". Rovněž je slušné po vytažení vidlice zásuvku tímto vypínačem vypnout. Prakticky všechny britské zásuvky jsou navíc opatřeny clonkami - dětskou pojistkou. Pro připojení jakékoli evropské vidlice je nutný příslušný adaptér. Při pokusu zasunout jakoukoli jinou evropskou vidlici bez adaptéru to může skončit mechanickým poškozením zásuvky i vidlice, požárem nebo úrazem elektrickým proudem. Adaptéry se dají běžně pořídit kdekoli v Evropě, případně bývají pro ubytované turisty k zapůjčení v lepších hotelích.

Jednofázové zásuvky v zámoří[editovat | editovat zdroj]

Zásuvky se 2 plochými kontakty (typ A) se vyskytují hlavně v zemích, kde se používá napětí kolem 110 V (Severní Amerika, část Jižní Ameriky, Japonsko, Čína) podle normy severoamerické normalizační organizace NEMA. Tyto dva ploché kolíky mohou být doplněny uzemněným válcovým kolíkem na vidlici - typ B.

Zapojení zásuvek v Izraeli dle Israel SI32 standard a jsou od roku 1989 postupně uzpůsobovány jak pro ploché kolíky, tak pro válcové.

I v tomto případě je adaptér na evropské vidlice bezpodmínečně nutný. Použít lze pouze takové spotřebiče, které jsou od výrobce na napájení 110 V přizpůsobeny. Samotný adaptér řeší pouze mechanické provedení zásuvky a napětí nemění.

Vícefázové[editovat | editovat zdroj]

Zastaralá třífázová vidlice 400 V CEE se zemnícím kolíkem (kolík většího průměru)
Dvě zásuvky 400 V se zasunutými vidlicemi

V České republice třífázové zásuvky zajišťují také dodržení sledu fází pro správný chod elektromotorů. Přesto existují třífázové vidlice, které umožňují jednoduchou úpravou zaměnit polohu dvou kolíků a tak obrátit sled fází. Pro různá proudová zatížení se odlišují i velikostí. Obvyklé velikosti jsou 16 A, 32 A, 63 A, 125 A. Ve starších rozvodech můžeme potkat čtyřkolíkové (3 fáze + vodič PE), v nových rozvodech smějí být už jen pětikolíkové (3 fáze, nulový vodič (N), zemnění (PE)). Pětikolíkové zásuvky mohou být také zapojeny do obvodů vybavených proudovým chráničem. Samozřejmě podléhají příslušným normám dané země jako vše, co se elektřiny týká. Fáze bývají značeny písmenem L a číslem v pozici dolního indexu. Na starších se lze setkat třeba se značením písmeny R, S, T pro jednotlivé fáze.

Zásuvky pro malé napětí[editovat | editovat zdroj]

Užívají se přibližně do napětí 48 V. Častým příkladem jsou 12V zásuvky v automobilech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Proč ochranný kolík u domovních zásuvek [1] Světlo 3/2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]