Proudový chránič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Proudový chránič pro montáž na DIN lištu.

Proudový chránič (zkratka FI, RCD, anglicky Failure Intensity, Residual Current protective Device,[1] hovorově fíčko) je elektrický přístroj, který chrání obsluhu před nebezpečným dotykovým napětím i proti požáru.[2] Odpojí chráněný elektrický obvod, pokud část přitékajícího proudu uniká mimo obvod, například při poškození izolace nebo při dotyku člověka. Proudový chránič neomezuje procházející nadměrný proud (při zkratu nebo přetížení), k tomu slouží elektrický jistič. Od roku 2019 je jeho použití povinné (až na výjimky) ve všech nových běžných elektrických instalacích (starší instalace není nutné chráničem vybavovat až do jejich rekonstrukce). Používá se v uzemňovací soustavě TN-S nebo TN-C-S.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Proudový chránič zajišťuje v elektrických instalacích tzv. ochranu při poruše (dříve ochrana před úrazem neživých částí), kdy dojde k úniku na kostru nebo na zem.[2] Pokud se objeví na nějakém povrchu nebezpečné dotykové napětí (např. porušením izolace) a obsluha se ho dotkne, projde skrze ní do země proud, který by mohl způsobit úraz elektrickým proudem (úraz unikajícím proudem). Principem ochrany proudovým chráničem je velmi rychlé odpojení od zdroje elektrického proudu (10 až 30 ms, při vyšších proudech až 10× méně)[2] v okamžiku, kdy proudový chránič detekuje velmi malý unikající proud (10 až 30 mA). Proudový chránič tzv. vybaví, tj. odpojí elektrický obvod od elektrické sítě a obsluha musí chránič znovu aktivovat. Existují chrániče, které automaticky uvedou obvod zpět do provozu v okamžiku obnovení parametrů sítě (když přestane unikat proud).

Proudové chrániče jsou vyráběny pro různé jmenovité reziduální proudy, například 10, 30, 100, 300, 500 mA i 1 A.[1] Rozlišují se i maximálními jmenovitými proudy v intervalu 16 až 100 A. Dále pak podmíněnou zkratovou odolností, například 6 nebo 10 kA.[3] Pro použití s pulzními zdroji (tj. větším počtem počítačů) jsou montovány buď chrániče na vyšší reziduální proud (100 mA) nebo speciální typ chráničů, které mají upravenou citlivost na reziduální AC a hladké i pulzující DC proudy společně s vysokými frekvencemi až 1 kHz.[4]

Chránič je montován do rozvaděčů na standardizovanou DIN lištu před elektrický jistič příslušného obvodu, ale může být i vložen do zásuvky nebo prodlužovačky jako doplňující ochranný prvek. Protože musí být chráněny všechny okruhy odděleně, jsou pro úsporu místa v rozvaděči vyráběna zařízení kombinující jistič a chránič do jednoho prvku (tzv. RCBO, anglicky Residual Current Breaker with Overcurrent breaker),[1] ale v roce 2020 je kombinace asi o polovinu dražší, než samostatný jistič a chránič. Instalace jsou do rozvaděčů prováděny tak, aby je mohla obsluhovat laická obsluha (stupeň krytí alespoň IP20).

Norma upravující ochranu před úrazem elektrickým proudem (ČSN 33 2000-4-41 edice 2), která platí od února 2019, vyžaduje instalovat proudový chránič ke každému přístupnému elektrickému okruhu (aby při výpadku jednoho chrániče zůstaly ostatní okruhy v provozu) všech nových (nebo rekonstruovaných) elektrických instalacích. Výjimkou mohou být zvláštní zásuvky (okruhy) určené pro připojení speciálního druhu zařízení (např. chladniček nebo výpočetní techniky, u kterých by mohlo nežádoucí vypnutí být příčinou značných škod)[5] nebo jsou napájeny z bezpečného zdroje malého napětí.

Funkce proudového chrániče[editovat | editovat zdroj]

Součásti proudového chrániče:
(1) Svorky vstupního napájení
(2) Výstupní svorky zátěže
(3) Resetovací tlačítko
(4) Kontakty (druhý je za relé)
(5) Vybavovací relé (solenoid)
(6) Součtový transformátor
(7) Řídící elektronika
(8) Testovací tlačítko
(9) Testovací vodič (oranžový).
Animace činnosti proudového chrániče: Za normálních okolností teče proud pouze pracovními vodiči (fáze, nulový/střední vodič), jak je vyznačeno šipkami. Při úniku proudu dojde k odvedení části proudu přes ochranný vodič (přes tzv. uzemnění, vyznačeno červeně) a chránič vybaví (odpojí napájení spotřebiče).

Základním principem proudových chráničů je obvykle zapojení součtového transformátoru (na obrázku vpravo označen číslem 6), kterým prochází pouze pracovní vodiče (tj. fáze a nulový/střední vodič). V žádném případě nelze součtovým transformátorem vést ochranný vodič (PE), protože v případě porušení izolace na kostru přístroje by chránič nevybavil.[2][1] Za normálních provozních podmínek je vektorový součet proudů protékajících součtovým transformátorem nulový, neboť elektrické pole proudu tekoucí do obvodu působí proti poli z proudu vytékajícího z obvodu. Proto je výsledný magnetický tok v jádře součtového transformátoru roven nule a v cívce není indukován žádný elektrický proud.[2][1] Ve chvíli, kdy je část proudu odváděna jinudy (dotyk obsluhy, poškození izolace, tj. odvod proudu na zem, kostru nebo ochranný vodič), vznikne rozdíl proudů mezi vodiči uvnitř součtového transformátoru a na vývodech jeho cívky se objeví proud, který vybudí citlivé vybavovací relé (5), to aktivuje rozpínací mechanismus (4) a jsou rozpojeny všechny pracovní vodiče (kromě ochranného vodiče).[2][1] Správnou funkci rozpínacícího mechanismu je možné otestovat tlačítkem (8), které je na chrániči (simuluje únik proudu).[1] Mechanická funkčnost chrániče by jím měla být otestována alespoň jednou za 6 měsíců.[2]

Při použití chrániče s vybavovacím proudem 30 mA a dovoleném dotykovém napětí 50 V vychází podle Ohmova zákona maximální povolený odpor zemniče 1 666 ohmů. V praxi ale z důvodu ochrany pomocí nadproudových jističů nebo ochrany před bleskem požadují normy výrazně nižší odpor zemniče, typicky v jednotkách ohmů.

Protože proudový chránič je elektro-mechanický přístroj a nelze tedy zcela vyloučit jeho poruchu a tím ohrožení elektrickým proudem, nelze jej použít jako základní ochranu, ale pouze jako ochranu doplňkovou. Protože je proudový chránič velmi citlivý a přesný, základní ochranu doplňuje, zpřesňuje a tím výrazně přispívá k bezpečnosti elektrických zařízení. Jeho nevýhodou může být nežádoucí vypnutí při součtu několika „nevýznamných“ poruch ve stejném obvodu (je možné použít chrániče, který po odstranění poruchy v obvodu automaticky připojí napájení).

Proudové chrániče jsou odolné proti krátkým rušivým impulzům, například při bouřce nebo při indukování VF impulzů v průmyslu. Pro zajištění selektivity mohou být v rozvodných sítích použity jističe reagující s určitým zpožděním (do 1 s).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g HABERLE, Heinz. Průmyslová elektronika a informační technologie. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2003. 720 s. ISBN 80-86706-04-4. Kapitola 2.12.4 Ochrany závislé na rozvodné síti, s. 253-254. 
  2. a b c d e f g h i TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechnika. 2. vyd. Praha: Europa-Sobotáles cz, 2006. 624 s. ISBN 80-86706-13-3. Kapitola 11.7.3 Proudový chránič, s. 332-333. 
  3. Proudové chrániče NOARK Ex9L
  4. Proudové chrániče NOARK typ B Ex9LB63
  5. ČSN 33 2000-4-41 ed. 2, odstavec 411.3.3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]