Wikipedistka:Hellooo/Pískoviště 3

Rod

Finština nemá rod ani členy.

Vokálová harmonie

...

Souhláskové stupňování

...

Skloňování

Skloňování je společné pro všechna nomina. V některých publikacích se uvádí, že existuje pouze jeden společný vzor, jiné používají systém vzorů rozsáhlý zhruba stejně jako má čeština. Jeden z nich sestává z následujících vzorů:^[zdroj?]

1. maa („země“)
2. talo („dům“)
3. bussi („autobus“)
4. ovi („dveře“)
5. kieli („jazyk“)
6. käsi („ruka“)
7. huone („pokoj, místnost“)
8. nainen („žena“)
9. sairas („nemocný“)
10. salaisuus („tajemství“)
11. vastaus („odpověď“)
12. avain („klíč“)

Kromě těchto vzorů existuje ještě několik méně užívaných vzorů, například kaunis („krásný“), a několik desítek nepravidelných slov, třeba lapsi („dítě“) či veli („bratr“).

Pády

Finština užívá celkem 14 pádů (někdy se uvádí 15). Systém pádů je značně odlišný od českého, jejich užití se proto někdy překládá velmi špatně. Každý pád se navíc obvykle využívá v několika různých případech.

pád	běžná přípona	příklad užití	příklad	překlad příkladu
nominativ		–	talo	dům
genitiv	-n	(koho, čeho)	talon	domu
partitiv	-(t)a	–	taloa	dům (jako neurčitý objekt)
essiv	-na	jako	talona	jako dům
translativ	-ksi	do (role něčeho)	taloksi	do (role) domu
inessiv	-ssa	v	talossa	v domě
elativ	-sta	z (zevnitř)	talosta	z domu
illativ	-Vn	do	taloon	do domu
adessiv	-lla	na, u, při	talolla	na domě
ablativ	-lta	z	talolta	z domu
allativ	-lle	do, na	talolle	na dům
abessiv	-tta	bez	talotta	bez domu
komitativ	-ne	společně (s)	taloineen	s mými domy
instruktiv	-n	s (pomocí čeho)	taloin	s domem

Jako 15. pád se někdy uvádí akuzativ, který je ale téměř (vyjma osobních zájmen) shodný s genetivem.

Tam, kde je to možné, existuje jak zadní, tak přední varianta pádové přípony, například -ssa a -ssä.

Pro běžný objekt ve větě se podle situace používá nominativu, genitivu, akuzativu a partitivu. Zvláštní skupinu lokálních pádů tvoří šestice inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ a allativ. Tři z nich (adessiv, ablativ a allativ) jsou vnější, které se používají pro otevřené prostory. Ostatní tři jsou vnitřní. Ty se používají pro uzavřená místa.

Komitativ a instruktiv mají až na výjimky pouze tvary množného čísla, které se používají i pro jednotné číslo. Komitativ se používá často s posesivní příponou.

Inessiv, elativ, illativ, adessiv a abessiv se mohou spojovat i se slovesy například v podobě takzvaného třetího infinitivu. Pádové přípony je možno vysledovat i v postpozicích.

Příklad:

• Minä menen syömästä – „Jdu z jídla (jezení).“

Ve finštině se dají nalézt i zbytky prauralského lokativu, například ve slově ulkona („venku“). Podobně se někdy považuje za podobný zbytek dalšího pádu koncovka slova ulos („ven“). Obě slova jsou dnes příslovce. Dalším pádem, který je ve finštině jen v náznacích je prolativ, kterým vyjadřujeme české předložky „skrze“, „pomocí“ nebo „přes“ nebo jen český instrumentál. Ve finštině má koncovku -tse a najdeme ho jen v některých ustálených spojeních jako postitse – „poštou“ nebo puhelimitse – „telefonem“. Podobně jako komitativ a instruktiv i zbytky prolativu jsou většinou jen v množném číslem. Výjimkou jsou slova končící na -i.

Použití pádů není omezeno jen na příklady uvedené v tabulce. Některá slovesa se pojí například s illativem, jiné s inessivem nebo elativem, přičemž se ve všech případech prakticky jedná o objekt. Dále se některé pády používají v ustálených spojeních, například adessiv může někdy nahrazovat český instrumentál.

Příklady:

• Minä rakastun saunaan. – „Zamilovávám se do sauny.“
• Minä käyn saunassa. – „Navštěvuji saunu.“
• Minä pidän saunasta. – „Mám rád saunu.“

• Minä kirjoitan kynällä. – „Píši tužkou.“

V některých starších zdrojích se některé pády jmenují jinak, případně došlo k jejich upřesnění.

• indefinitiv = partitiv
• objektiv = akuzativ
• mutativ = translativ
• prosekutiv = prolativ

Přídavná jména

Stupňování

...

Zájmena

Osobní zájmena

nominativ	genitiv	akuzativ	partitiv	essiv	translativ	inessiv	elativ	illativ	adessiv	ablativ	allativ	abessiv
minä (já)	minun	minut	minua	minuna	minuksi	minussa	minusta	minuun	minulla	minulta	minulle	minutta
sinä (ty)	sinun	sinut	sinua	sinuna	sinuksi	sinussa	sinusta	sinuun	sinulla	sinulta	sinulle	sinutta
hän (on/ona)	hänen	hänet	häntä	hänenä	häneksi	hänessä	hänestä	häneen	hänellä	häneltä	hänelle	hänettä
me (my)	meidän	meidät	meitä	meinä	meiksi	meissä	meistä	meihin	meillä	meiltä	meille	meittä
te (vy)	teidän	teidät	teitä	teinä	teiksi	teissä	teistä	teihin	teillä	teiltä	teille	teittä
he (oni/ony)	heidän	heidät	heitä	heinä	heiksi	heissä	heistä	heihin	heillä	heiltä	heille	heittä

Kmeny osobních zájmen nejsou vytvořeny podle obvyklých pravidel, pádové koncovky však zůstávají stejné, s výjimkou akuzativu, kde mají osobní zájmena zvláštní tvar. V zájmenech me, te a he se před pádovou koncovkou vyskytuje plurálová přípona -i- (např. meillä).

Číslovky

Základní a řadové číslovky

Číslovka	Základní	Řadová	Číslovka	Základní	Řadová
0	nolla	nollas	21	kaksikymmentäyksi	kahdeskymmenesensimmäinen
1	yksi	ensimmäinen	30	kolmekymmentä	kolmaskymmenes
2	kaksi	toinen	40	neljäkymmentä	neljäskymmenes
3	kolme	kolmas	50	viisikymmentä	viideskymmenes
4	neljä	neljäs	60	kuusikymmentä	kuudeskymmenes
5	viisi	viides	70	seitsemänkymmentä	seitsemäskymmenes
6	kuusi	kuudes	80	kahdeksankymmentä	kahdeksaskymmenes
7	seitsemän	seitsemäs	90	yhdeksänkymmentä	yhdeksäskymmenes
8	kahdeksan	kahdeksas	100	sata	sadas
9	yhdeksän	yhdeksäs	101	satayksi	sadas ensimmäinen
10	kymmenen	kymmenes	200	kaksisataa	kahdessadas
11	yksitoista	yhdestoista	300	kolmesataa	kolmessadas
12	kaksitoista	kahdestoista	400	neljäsataa	neljässadas
13	kolmetoista	kolmastoista	500	viisisataa	viidessadas
14	neljätoista	neljästoista	600	kuusisataa	kuudessadas
15	viisitoista	viidestoista	700	seitsemänsataa	seitsemässadas
16	kuusitoista	kuudestoista	800	kahdeksansataa	kahdeksassadas
17	seitsemäntoista	seitsemästoista	900	yhdeksänsataa	yhdeksässadas
18	kahdeksantoista	kahdeksastoista	1000	tuhat	tuhannes
19	yhdeksäntoista	yhdeksästoista	2000	kaksituhatta	kahdestuhannes
20	kaksikymmentä	kahdeskymmenes	1 000 000	miljoona	miljoonas

Řadové číslovky se tvoří z číslovek základních přidáním přípony -s. Nepravidelně jsou vytvořena pouze slova ensimmäinen („první“), toinen („druhý“) a kolmas („třetí“), kde se koncové e ve slově kolme („tři“) změnilo na a. Finské číslovky se na rozdíl od češtiny píší dohromady, bez mezer, a oddělují se až v případě velkých čísel (u základních vždy po tisících, u řadových po stovkách).

Příklady:

• 456 302 – neljäsataaviisikymmentäkuusituhatta kolmesataakaksi
  
• 320. – kolmessadas kahdeskymmenes

Podstatné jméno, které stojí za číslovkou jinou než 1, se uvádí vždy v partitivu jednotného čísla. Pokud stojí za číslovkou 1, podstatné jméno je v nominativu. V některých případech lze použít i partitiv množného čísla, např. tuhansia taloja – „tisíce domů“ (srovnej: tuhat taloa – „tisíc domů“). Pokud je číslovka podmětem, přísudek je v jednotném čísle. Výjimečně může být přísudek v plurálu, pokud před číslovkou stojí ukazovací zájmeno.

Příklady:

• yksi talo – „jeden dům“
  
• kaksi taloa – „dva domy“
  
• puoli litraa – „půl litru“
  
• Kolme taloa seisoo. – „Tři domy stojí.“
  
• Nämä kolme taloa seisovat. – „Tyhle tři domy stojí.“

Násobné číslovky

Násobné číslovky se tvoří pomocí základní číslovky a slova kerta („krát“) a píší se odděleně.

Příklady:

• (yhden) kerran – „jednou“
  
• kaksi kertaa – „dvakrát“

Zlomky a desetinná čísla

Čísla vyjadřující podíl se tvoří pomocí řadové číslovky a slova osa („část“) a píší se dohromady. U čísel do šesti lze tyto číslovky tvořit také pomocí genitivu řadové číslovky a přípony -s.

• 1/2 (polovina) – puoli / puolet
  
• 1/3 (třetina) – kolmannes / kolmasosa
  
• 1/4 (čtvrtina) – neljännes / neljäsosa
  
• 1/5 (pětina) – viidennes / viidesosa
  
• 1/6 (šestina) – kuudennes / kuudesosa
  
• 3/7 – kolme seitsemässosaa
  
• 0,25 – nolla pilkku kaksikymmentäviisi

Slovesa

Podobně jako můžeme najít vzory u ohýbání substantiv, můžeme je najít i u ohýbání sloves. Jejich systém se v publikacích liší. Jeden z nich je zde:^[zdroj?]

• 1. třída saa/da („dostat“)
• 2. třída puhu/a („mluvit“)
• 3. třída má dvě podtřídy
  • podtřída 3a) má tři vzory
    • vzor tul/la („přijít“)
    • vzor sur/ra („smutnit“)
    • vzor pan/na („položit“)
  • podtřída 3b)nous/ta („vstát“)
• 4. třída má tři podtřídy
  • podtřída 4a) halu/ta („chtít“)
  • podtřída 4b) tarvi/ta („potřebovat“)
  • podtřída 4c) vanhe/ta („stárnout“)

Kromě těchto tříd je možno se setkat i s několika nepravidelnými slovesy, např. olla („být“), nähdä („vidět“), tehdä („dělat“) nebo käydä („chodit“).

Časy

Finština má čtyři slovesné časy: přítomný (prézens), předpřítomný (perfektum), minulý (imperfektum, které je ale vlastně préteritem) a předminulý (plusquamperfektum). Finština nemá budoucí čas. Nahrazuje ho buď opisnými tvary nebo přítomným časem. Pomocí pádových koncovek přidávaných k odvozeninám ze sloves se dá vyjádřit i určitá průběhovost děje.

Příklady:

• Minä olin mennyt. – „Šel jsem (před tím, než se něco stalo).“
• Minä menin. – „Šel jsem.“
• Minä olen mennyt. – „Šel jsem (před chvílí).“
• Minä menen. – „Jdu.“
• Minä aion mennä. – „Půjdu.“ („Plánuju jít.“)
• Minä olen menossa. – „Jdu (právě teď).“ („Jsem v chození.“)

Přítomný čas

...

Minulý čas

...

Předpřítomný čas

...

Předminulý čas

...

Slovesné způsoby

Finština má čtyři slovesné způsoby: oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál) a potenciál. Někdy se za pátý způsob považuje eventiv, který je kombinací podmiňovacího způsobu a potenciálu. Používal se ve staré literatuře a je možné ho nalézt třeba v historickém eposu Kalevala.

Příklady:

• Sinä puhut. – „Mluvíš.“
• Puhu! – „Mluv!“
• Älä puhu! – „Nemluv!“
• Puhukaa! – „Mluvte!“
• Älkää puhuko!" – „Nemluvte!“
• Puhuisit." – „Mluvil bys.“
• Olisit puhunut.„ – „Mluvil bys.“ (minulý čas)
• Puhuttaisiin.“ – „Mluvilo by se.“ (podmiňovací způsob trpného rodu)

Rozkazovací způsob

...

Podmiňovací způsob

...

Potenciál

...

Slovesný rod

Finština má jak činný (aktivní), tak trpný (pasivní) slovesný rod. Trpný rod se využívá mnohem více než v češtině. V hovorové finštině se tvary trpného rodu někdy přenášejí i do činného rodu. Vytváří se z kořene infinitivu přidáním koncovky -Kaan (kde K představuje souhlásku) v případě přítomného času a koncovek -tiin nebo -ttiin v případě minulého času.

Přítomný čas trpného rodu

Přítomný čas trpného rodu se tvoří tak, že se k slabému samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu připojí přípona -taan/-tään. Pokud kmen slovesa končí na samohlásku -a/-ä, dochází k změně na -e. Slovesa, jejichž infinitiv končí na -da/-dä, mají příponu daan/dään. Slovesa, která mají infinitivní koncovku -la/-lä, -na/-nä nebo -ra/-rä, mají příponu pasivu -laan/-lään, -naan/-nään nebo -raan/-rään. Verba kontrakta, která mají v infinitivu koncovku -ta, připojují v pasivu pouze příponu -an/-än přímo k infinitivu. Záporný tvar pasivu se utvoří s kladného pasivu odtržením koncového -an/-än a přidáním záporného slovesa ei. Tudíž jsou tvary některých sloves shodné s tvary infinitivu.

infinitiv	kmen	kladné pasivum	záporné pasivum
přípona -taan/-tään
antaa – dát	anne-	annetaan	ei anneta
nukkua – spát	nuku-	nukutaan	ei nukuta
lukea – číst	lue-	luetaan	ei lueta
nousta – vstávat	nous-	noustaan	ei nousta
přípona -daan/-dään
jouda – pít	jou-	joudaan	ei jouda
tehdä – dělat	teh-	tehdään	ei tehdä
přípona -laan/-lään -naan/-nään -raan/-rään
olla – být	ol-	ollaan	ei olla
mennä – jít	men-	mennään	ei mennä
purra – kousat	pur-	purraan	ei purra
verba kontrakta – přípona -an/-än
haluta – chtít		halutaan	ei haluta
tarvita – potřebovat		tarvitaan	ei tarvita

Minulý čas trpného rodu

Minulé pasivum se tvoří obdobně jako pasivum přítomného času. Koncovka se připojuje k samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu. Pokud se připojuje k samohláskovému kmenu s krátkou samohláskou na konci, je přípona -ttiin. V ostatních případech je přípona -tiin. Stejně jako v případě přítomného pasiva dochází ke změně samohlásky -a/-ä na konci kmenu na -e. Záporný tvar minulého pasivu dostaneme odtržením -iin od kladného minulého pasiva a přidáním koncovky -u/-y. Přípony záporného minulého pasiva jsou tedy -ttu/-tty a -tu/-ty. Tento tvar je shodný s tvarem minulého pasivního participia. Verba kontrakta se na rozdíl od přítomného pasiva tvoří tak, že k souhláskovému kmeni připojíme koncovku tiin/tiin.

infinitiv	kmen	kladné pasivum	záporné pasivum
přípona -ttiin
antaa – dát	anne-	annettiin	ei annettu
nukkua – spát	nuku-	nukuttiin	ei nukuttu
lukea – číst	lue-	luetaan	ei luettu
přípona -tiin
nousta – vstávat	nous-	noustiin	ei noustu
jouda – pít	jou-	joutiin	ei joutu
tehdä – dělat	teh-	tehtiin	ei tehty
olla – být	ol-	oltiin	ei oltu
mennä – jít	men-	mentiin	ei menty
purra – kousat	pur-	purtiin	ei purtu
verba kontrakta – přípona -tiin
haluta – chtít	halut-	haluttiin	ei haluttu
tarvita – potřebovat	tarvit-	tarvittiin	ei tarvittu

Předpřítomný a předminulý čas trpného rodu

Tvoří se pomocným slovesem olla a tvarem minulého pasivního participia (přípony -ttu/-tty a -tu/-ty, viz minulý čas trpného rodu). Sloveso olla je v předpřítomném pasivu ve tvaru on/ei ole a v předminulém pasivu ve tvaru oli/ei ollut. Sloveso olla je jen v těchto tvarech, protože trpný rod má pouze jeden tvar.

Předpřítomný čas trpného rodu:

• on annettu – ei ole annettu
• on tehty – ei ole tehty
• on menty – ei ole menty

Předminulý čas trpného rodu:

• oli annettu – ei ollut annettu
• oli tehty – ei ollut tehty
• oli menty – ei ollut menty

Zápor

Zápor se ve finštině vyjadřuje pomocným negativním slovesem, které v češtině neexistuje. Toto sloveso nemá infinitiv a pro každou mluvnickou osobu má jiný tvar. Koncovky těchto tvarů jsou shodné s osobními koncovkami, které se připojují ke slovesům v přítomném čase. Tyto tvary se používají při tvorbě záporů všech časů a způsobů s výjimkou imperativu, kde se používají odlišné tvary tohoto slovesa.

Tvary záporného slovesa

základní tvar			imperativ
osoba	singulár	plurál	osoba	singulár	plurál
1.	en	emme	1.	–	älkäämme
2.	et	ette	2.	älä	älkää
3.	ei	eivät	3.	älköön	älkööt

Příklady:

• Minä puhun. – „Mluvím.“
• Minä en puhu. – „Nemluvím.“
• Älä puhu! – „Nemluv!“
• Etkö sinä puhu? – „Nemluvíš?“

Posesivní konstrukce

Finština nemá sloveso „mít“, ale nahrazuje je, podobně jako ruština, opisem, který se asi nejlépe dá vyjádřit jako „u někoho je něco“ nebo také „na někom je něco“.

Příklady:

• Minulla on auto. – „Mám auto.“ (doslova „U mě je auto.“)
• Heillä ei oli rahaa. – „Neměli peníze.“

Příslovce

Příslovce se mohou tvořit z přídavných jmen pomocí přípon -n nebo -sti. Příslovce zakončená na -n se vždy vážou k přídavnému jménu, zatímco příslovce zakončená na -sti mohou stát ve větě samostatně.

Příklady:

• Hän oli kovin surullinen. – „Byl strašně smutný.“
• Tuulee kovasti. – „Strašně fouká.“

Stupňování

...

Předložky a záložky

Ačkoliv finština hojně využívá pádových přípon a má celkem mnoho předložek (prepozice), zcela zvláštním fenoménem jsou záložky (postpozice), které stojí vždy za slovem, ke kterému patří. Pojí se většinou s genetivem nebo partitivem, možné jsou však i jiné kombinace. Změnou pádu může předložka nebo záložka i změnit svůj význam.

Příklady:

• ilman sinua – „bez tebe“
• talon edessä – „před domem“
• kirkkoa vastapäätä – „naproti kostela“ (lze i vastapäätä kirkkoa)
• joulukuuhun asti – „do prosince“
• joulukuusta asti – „od prosince“

Otázka

Otázka se ve finštině tvoří pomocí přípony -ko/-kö. Ta se připojuje vždy k prvnímu slovu ve větě a používá se u otázek, na něž je možno odpovědět „ano“ nebo „ne“. V jiných otázkách se nepřikládá. Intonace se v otázce na rozdíl od češtiny a jiných jazyků nezvedá, je tedy stejná jako u oznamovací věty.

Příklad:

• Onko hän kotona? – „Je doma?“
• Missä on kukka? – „Kde je kytka?“ (nelze odpovědět ano/ne)

Přivlastňování

Finština nemá přivlastňovací přídavná jména. Místo nich využívá genitivu.

Příklad:

• isän auto – „otcovo auto“ (dosl. „auto otce“)
• Onko se sinun? – „Je to tvoje?“

Přivlastňovací přípony

os.	singulár	plurál
1.	-ni	-mme
2.	-si	-nne
3.	-nsa/-nsä, -Vn

Finština nemá ani přivlastňovací zájmena, místo nich využívá osobních zájmen v genitivu a přivlastňovacích přípon. Ty se připojují vždy ke slovu, které označuje předmět vlastnictví, a stojí až za pádovou koncovkou. Přivlastňovací přípony všech osob se v plurálu i singuláru od sebe liší, pouze třetí osoba je má společné pro obě čísla. Třetí osoby mají také dva sufixy: -nsa/-nsä a -Vn (kde V je samohláska před přivlastňovací příponou; tato samohláska se vlastně prodlouží). Příponu -nsa/-nsä lze připojit ke všem pádům, avšak tam, kde je to možné, se častěji užívá přípona -Vn. Ta se používá pouze po pádových koncovkách zakončených na krátkou samohlásku, nikoliv tedy po nominativu, genitivu nebo illativu.

U 1. a 2. osoby singuláru i plurálu se mohou zájmena v genitivu vypouštět, u třetích osob nikoliv. V mluvené finštině se přípony nepoužívají a přivlastňování se tvoří jen pomocí zkráceného tvaru osobních zájmen v genitivu. Přivlastňovací přípony se mohou používat také s předložkami a záložkami.

Příklady:

• hänen talonsa – „její dům“
• hänen talostansa / hänen talostaan – „z jeho (jejího) domu“
• (minun) autoni – „moje auto“
• mun auto – „moje auto“ (mluvená finština; ve standardní finštině je však podobná konstrukce – „minun auto“ – chybná)
• sinun edessäsi – „před tebou“

Při skloňování má jméno s přivlastňovacím sufixem stejný tvar nominativu singuláru, nominativu plurálu a genitivu singuláru. Význam se pak překládá dle kontextu. Samotné slovo autoni lze přeložit jako „moje auto“, „moje auta“ nebo „mého auta“. Při skloňování slova s přivlastňovacím sufixem odpadá z illativu koncové -n (např. autoon + -ni → autooni).

Přípony

Kromě přípon popsaných výše má finština ještě mnoho dalších. Lze se setkat např. s příponou -kin vyjadřující české slovo „také“ nebo -kaan/-kään, která je překládána jako slovo „ani“. Přípona -han/-hän má několik různých významů, jeden z nich zhruba odpovídá české příponě „-pak“, v jiném případě přípona zdůrazňuje řečnickou otázku.

Příklad:

• autokin – „i auto“
• minäkään – „ani já“
• Missähän? – „Kdepak?“
• Voinkohan? – „Mohu?“ (řečnická otázka)

Odkazy

Literatura

• LINDROOS, Hilkka. Finština nejen pro samouky. Praha: Leda, 2002. 344 s. ISBN 80-7335-000-9. 
• KARLSSON, Fred. Finnish: An Essential Grammar. Londýn: Routledge, 2008. 288 s. ISBN 978-0-415-43914-5. (anglicky) 

Související články

• Finština

Externí odkazy

• Příklad vyčasování slovesa (finsky)