Wikipedistka:Helena Dvořáková/Pískoviště

Pískoviště pro OSOBY

Jako válka (dvou) královen, či válka dvou Elišek, se někdy označuje série konfliktů, de facto občanská válka v období prvních let vlády Jana Lucemburského. Značný podíl na vývoji situace měla královna Eliška Přemyslovna a její nenávist vůči královně-vdově Elišce Rejčce (Richenze), která se v té době sblížila s Jindřichem z Lipé, vůdčí osobností české šlechty, snažící se získat větší podíl na moci v zemi. Na stranu královny (a krále) se přidala jiná skupina české šlechty v čele s Vilémem Zajícem z Valdeka, avšak Eliščina neústupnost nakonec vedla k tomu, že se od ní odvrátil i král a došlo k rozpadu jejich manželství.

Průběh

V době slabé vlády Jindřicha Korutanského značně vzrostla moc české šlechty. Nejmocnějším se stal Jindřich z Lipé, který zastával dva významné zemské úřady, nejvyššího maršálka a podkomořího. Po nástupu Jana Lucemburského na trůn si česká šlechta vymohla, aby nejvyšší zemské úřady nebyly obsazovány cizinci, což však král nedodržel - nakonec byl šlechtou donucen své cizí rádce odvolat a Jindřich z Lipé se stal znovu podkomořím. Z výtěžku urbury přednostně uspokojoval šlechtické věřitele a méně odváděl samému králi, což mohlo být jednou z příčin, proč k němu Jan ztrácel důvěru. Za jeho rozhodnutím zbavit se ho ale asi stála hlavně královna Eliška, která Jindřicha nenáviděla zejména proto, že se stal milencem Rejčky, její nevlastní matky, s níž nikdy neměla dobré vztahy.

Král s královnou proti Jindřichu z Lipé

26. října 1315 byl Jindřich z Lipé na Pražském hradě neočekávaně zatčen. Byl obviněn ze spiknutí proti králi a Vilém Zajíc z Valdeka byl pověřen uvěznit ho na svém hradě Týřově (dostal za to podkomořský úřad). Ronovci a mnozí další příslušníci české šlechty se však za Jindřicha postavili a v zemi vypukla válka. I když na králově straně zůstala Zajícova skupina a přidal se mocný Petr z Rožmberka, i když se králi poddala s výjimkou Hradce též věnná města patřící Elišce Rejčce, vyřešit situaci smírem musela nakonec zahraniční pomoc, kterou přivedli na žádost Elišky Petr z Aspeltu a arcibiskup Balduin. Po šesti měsících věznění byl Jindřich za zástavu několika hradů a postavení šesti rukojmí propuštěn.

Když se situace uklidnila, král Jan odjel ze země a zemským hejtmanem ustanovil Petra z Aspeltu. Nevraživost mezi šlechtickými skupinami pokračovala a přerostla v nové boje. Rozdmýchávala je i královna, která si našla oporu v Zajícovi z Valdeka, jemuž svěřila do opatrování na Křivoklátě malého synka Václava (budoucího Karla IV.). Elišku navíc popudilo to, že Rejčka s Jindřichem z Lipé provdali bez jejího souhlasu Rejččinu dceru Anežku za Jindřicha Javorského. Petr z Aspeltu zemi opustil a Eliška jako zemský správce nebyla ochotna přistoupit na příměří, které navrhoval Jindřich z Lipé. V červnu 1317 se uchýlila i s dětmi na Loket a vyslala posly za manželem.

Král s královnou pro české šlechtě

Král se vrátil do země v listopadu 1317 a přivedl si na pomoc ozbrojence z Porýní. Když se na jednání do Prahy zástupci nepřátelské šlechty nedostavili, rozhodl se řešit situaci vojensky, což však vedlo pouze k tomu, že se většina šlechty na Zvíkově dohodla na ozbrojeném odporu proti králi. Jindřicha z Lipé totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou Přemyslovnu. Krále přestal podporovat i Vilém Zajíc a jeho skupina. Situace došla až tak daleko, že někteří představitelé šlechty s Jindřichem z Lipé v čele uzavřeli smlouvu s Fridrichem Habsburským: pokud se s Janem nedohodnou, přijmou za českého krále jeho. Král byl nucel obrátit se o pomoc k římskému králi Ludvíku Bavorovi, jemuž záleželo na urovnání situace, protože Fridrich byl jeho soupeřem. Díky němu byl v dubnu 1318 svolán zemský sněm do Domažlic, na němž byl uzavřen mír a vyhlášena všeobecná amnestie. Král přistoupil na většinu požadavků šlechty, nejvyšší úřady obsadili zástupci obou šlechtických skupin.

Král proti královně

Zatímco král Jan se smířil s danou situací, Eliška zůstala zastáncem suverénní královské moci. Manželé se v té době značně odcizili. Počátkem roku 1319 se královna opět odebrala i s dětmi na Loket. Tím jako by potvrdila podezření manžela, které v něm možná vzbudil Jindřich z Lipé, že chce vyhlásit králem prvorozeného syna Václava a vládnout jako regentka za pomoci Viléma Zajíce. Jan přepadl Loket, Elišku s mladšími dětmi vykázal na Mělník a malého Václava nechal pod stráží na Lokti. Následně ještě více vzrostla moc Jindřicha z Lipé, Elišce Rejčce král vyplatil její věnná města.

V létě téhož roku se vzbouřili pražští měšťané, nespokojení s královskou vládou opírající se o šlechtu. K nim se přidal Vilém Zajíc i královna Eliška a jejich oddíly obsadily Prahu. Král, který byl v té době v Brně, přitáhl s vojskem ku Praze, ale poté, co se ke vzbouřencům připojil i Petr z Rožmberka, byl nucen uzavřít příměří. Eliška se poté definitivně odebrala na Mělník, Vilém Zajíc odešel ze země a brzy zahynul. Vnitřní spory uvnitř země tím skončily.

Následky

Jan Lucemburský od té doby víceméně ztratil o české země zájem, bral je jen jako zdroj financí pro rodovou evropskou politiku a při své časté nepřítomnosti svěřoval vládu v zemi spřízněným šlechticům. S Eliškou se na krátko sblížil ještě v roce 1321, když se zranil při turnaji. V létě 1322 byla však Eliška opět v podezření, že se snaží Jana připravit o korunu ve prospěch syna Václava, tentokrát se svým polorodým bratrem Janem Volkem. Snad to králi našeptal někdo z jeho okolí, ovšem podezření se nikdy nepotvrdilo a doznání Jana Volka bylo získáno na mučidlech. Eliška před Janem uprchla do Bavor ke svému zeti a dceři Markétě, Jan ale manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, jako královna vedle Jana vystupovala jen výjimečně.

Jindřich z Lipé, mající plnou důvěru krále, se nechal jmenovat moravským zemským hejtmanem a po roce, kdy zastupoval Jana v době jeho nepřítomnosti jako zemský správce, přesídlil do Brna. Zde vytvořili s Eliškou Rejčkou skvělý dvůr, který zastiňoval dvůr pražský. Do politického dění již výrazně nezasahoval.

Život

Osobní život

Politické působení

Odkazy

Poznámky

NÁVOD NA POZNÁMKU:^{[pozn. 1]}

Text pro poznámku^{[pozn. 2]}

nutno vložit pod nadpis ještě jednou seznam referencí - volba pozn.) <!references group="pozn." /!>

↑ Text poznámky
↑ V soudobých pramenech se jméno Jiříkovy matky neobjevuje. Anna z Vartemberka se vyskytuje teprve v rodokmenu Poděbradů z roku 1486, který si nechali vytvořit Jiřího synové. Oproti tomu nemanželský původ předhazovali Jiřímu jeho nepřátelé (označením "snopek") již před jeho nástupem na trůn. V kunštátském rodě je také neobvyklé jméno Jiří.

Reference

vzor šablony:

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Henygar ze Seeberka“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Martin Kolář.

Literatura

vzor šablony Otto, pokud existuje:
Encyklopedické heslo Z Ronova v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Heslo "z Žeberka" (s částečně nesprávnými údaji) ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Šandera, Martin. Zdeněk Kostka z Postuppic - "alter ego" husitského krále. Inː Od Jana Žižky k Poděbradům. Hradec Králové : Lupus, 2006. 225 s. Acta Universitatis Reginaehradecensis. Facultas studiorum humanorum. Historica; 1. ISBN 80-903509-5-X . Str, 99-11

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Dvořáková/Pískoviště

Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Dvořáková/Pískoviště na Wikimedia Commons

------ Odkazy na související:

Sekce:

Život, Dílo, Rodina a državy atd.

Podklady

Bačkovský, Rudolf. Bývalá česká šlechta předbělohorská i pobělohorská na svých sídlech v Čechách a na Moravě a ve svých znacích. Praha: Jindř. Bačkovský, 1948. 371 s.

BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618.. s. 436. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f37aa3da-2f2d-41de-a3c9-eb35c53cf646

Českomoravská heraldika. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy slovesnost a umění. s. 186. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7de2dd03-061d-4cc8-bfa5-4e4aa28d9180

MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564-1616/1617. Praha: Národní archiv, 2009. s. 240. ISBN 978-80-86712-75-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c4866f50-60d6-11e4-8214-005056827e51

HALADA, Jan a DOUBEK, František. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1999. s. 112. ISBN 80-85770-79-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9162fab0-1790-11e4-8413-5ef3fc9ae867

http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/cmh2.pdf - kolář+sedláček Sborník archivních prací. Praha: Panorama, 1988, 38(1). s. 204. ISSN 0036-5246. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:333458c0-fe0f-11e3-97de-5ef3fc9ae867

Miroslav Plaček, Peter Futák, Páni z Kunštátu – Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, Nakladatelství Lidové noviny, 2006, ISBN 80-7106-683-4

Heraldická ročenka. V Praze: Heraldická společnost, 2005, undefined(1). s. 182. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:056968a0-e7e5-11e6-9964-005056825209

Kolář,Martin: Rozrod Drslavicův. Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1868, undefined(2). s. 81-94. ISSN 1801-5786. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2beef960-d881-11e4-ae4e-5ef3fc9ae867

-------
Marie Dubinová:https://www.respekt.cz/tydenik/2007/21/maryska

https://cesky.radio.cz/ve-francii-zemrela-vyznamna-krajanka-marie-dubinova-8607873

https://www.statnivyznamenani.cz/nositele-radu-tgm (ová) Q95391706

[:1-1] Text poznámky

[:2-2] V soudobých pramenech se jméno Jiříkovy matky neobjevuje. Anna z Vartemberka se vyskytuje teprve v rodokmenu Poděbradů z roku 1486, který si nechali vytvořit Jiřího synové. Oproti tomu nemanželský původ předhazovali Jiřímu jeho nepřátelé (označením "snopek") již před jeho nástupem na trůn. V kunštátském rodě je také neobvyklé jméno Jiří.

[pozn. 1]

[pozn. 2]