Wikipedista:Ts.kraus/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erich Wasmann
Erich Wasmann
Erich Wasmann
Narození29.5.1859
Merano v Rakousku-Uhersku
Úmrtí27.2.1931
Valkenburg aan de Geul v holandské provincii Limburg
Národnostrakouská
ZeměRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Páter Erich Wasmann S.J., člen jezuitského řádu, byl významný myrmekolog, který se zabýval především studiem myrmekofilů a sociálními vztahy mravenců a termitů. Byl zastáncem evoluční teorie, kterou však interpretoval ve shodě se svou náboženskou vírou.[1] Známý je jeho spor s Ernstem Haeckelem, který byl zastáncem monismu.[1][2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erich Wasmann se narodil 29.5.1859 v Meranu v jižním Tyrolsku. Jeho rodiče byli konvertité z protestantismu na katolickou víru, kteří byli velmi nábožensky založený. Oba pocházeli z Hamburku a Erichův otec byl známý malíř Rudolph Friedrich Wasmann. Erich odmala chytal a pozoroval hmyz, zejména brouky, proto od spolužáků dostal přezdívku Carabus[3]. Matka chtěla mít z Ericha kněze, proto ho dala na studia do jezuitské školy Stella Matutina ve Feldkirchu v Rakousku, ale už v 16 letech přestupuje do školy v Exatenu u města Baexemu v Holandsku. Bylo to dobré rozhodnutí, protože jezuité podporovaly Ericha ve studiu přírodních věd. V roce 1888 byl vysvěcen na kněze a po celý svůj život se snažil spojovat biologii s vírou. Kvůli svému slabému zdraví, trpěl plicní chorobou, neodcestoval do misie, ale stal se redaktorem jezuitského časopisu Stimmen aus Maria-Laach, což mu umožnilo věnovat se vědecké práci. V roce 1890 studoval v Praze, poté se přesunul do Vídně. Roku 1899 se redakce časopisu Stimmen aus Maria-Laach přesouvá do Limpertsbergu ve městě Lucemburk. Konečně v roce 1911 se stěhuje do města Valkenburgu v provincii Limburg v jižním Holandsku, kde žije až do své smrti. Erich umírá 27.2.1931 zcela vyčerpán svojí prací, ale i spory se svými oponenty. Tělo bylo pohřbeno ráno 2.3.1931 na hřbitově jezuitského kláštera ve Valkenburgu.[3]

Vědecké dílo[editovat | editovat zdroj]

Erich Wasmann se věnoval především studiem mravenců a termitů. Jeho vášní se staly mravenčí hosté tzv. myrmekofilové, dá se říci, že fenomén mravenčích hostů de facto objevil. Mnoho mravenčích hostů sám popsal. Byl také evolucionista a přispěl k debatě o psychologii živočichů.[1][3]

Studium mravenců a jejich hostů[editovat | editovat zdroj]

V době studií se ještě zabýval svými oblíbenými brouky, což dokládá jeho první práce Der Trichterwickler pojednávajcí o zobonoskovitých, ale po recenzi knihy Lubbockovy knihy Ants, Bees and Wasps se po prostudování tématu (aby recenze mohla být fundovaná), začal věnovat studiu sociálního hmyzu. Broukům se pak věnoval jen v rámci myrmekofilních druhů. První práce týkajcích se mravenců byl populární článek Aus dem Leben einer Ameise, který vyšel v roce 1886 v jeho domovském časopise Stimmen aus Maria-Laach. V letech 1896-1898 se zabýval téměř výhradně mravenci a jejich hosty, přičemž popsal celý jev a celkové působení mravenčích hostů na kolonie mravenců.[1] V této době intenzivně spolupracuje mimo jiné i s Forelem. Protože jezuité měli mnoho misií v různých částech světa, zasílali mu misionáři mnoho nových myrmekofilních druhů hmyzu (zejména z Barmy, Brazílie, Madagaskaru, Jávy či z Jižní Afriky), které Wasmann popisoval. Celkem popsal 933 nových myrmekofilních druhů hmyzu.[3]

Při pobytu v Exatenu začal zkoumat kolonie mravenců druhu Formica sanguinea, ve kterých nacházel myrmekofilní brouky Lomechusa strumosa. V koloniích uvedeného druhu mravenců, ve kterém objevoval Lomechusy, se nacházeli tzv. pseudogynní jedinci, neplodné a nepracující jedinci, přechodné formy mezi dělnicí a královnou. Wasmann si myslel, že brouci druhu Lomechusa jsou pro mravenčí dělnice natolik atraktivní, že začnou zanedbávat své vlastní vajíčka a následně vznikne pseudogyn.[3] Při pobytu v Lucembursku se poté věnoval otrokářským mravencům ve vyšších nadmořských výškách[1]. Wasmann zavedl dělení myrmekofilního hmyzu na tři kategorie. Symfilové jsou takový hosté, ke kterým se mravnci chovají jako ke členům kolonie, jsou přenášeni, krmeni a ochraňováni, často se živí larvmi mravenců. Synekenti jsou v hnízdě nebo okolí hnízda ignorováni, jsou to malí rychlí nebo naopak pomalí a neohrabaní mrchožrouti s neutrálním zápachem. Synechtři, kteří jsou vyháněni a napadáni, jsou naopak spíše rychlí lovci případně kleptoparaziti. V poslední době se od tohoto dělení kvůli větší rozmanitosti vztahů k hostitelskému druhu částečně ustupuje.[4]

Erich Wasmann, celkově publikoval 435 entomologických publikací.[5]

Studium psychlogie živočichů a evolucionismu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884, kdy Wasmann vydal svou práci Trichterwickler, byl ještě odpůrcem Darwina. Avšak mezi vydáním této knihy a začátkem jeho hlubšího výzkumu mravenců svůj postoj pomalu změnil. Stalo se tak v průběhu jeho studia v Praze především díky jeho bádání o broucích druhu Dinarda. Tito brouci žijí jako mravenčí hosté a vykazují značnou geografickou rozrůzněnost, což Wasmann považoval za adaptivní přizpůsobní pocházejcí od společného předka. Wasmann se dále zabýval především studiem brouků rodu Lomechusa, kteří žijí v hnízdech mravenců rodu Formica a Myrmica. Mravenci přijímají tyto brouky do hnízda a starají se o jejich larvy jako o vlastní. Lomechusa je však masožravec a živý se larvami mravenců. Na základě této sociální intrakce Wasmann založil svou evoluční teorii. Tuto teorii nazval v roce 1901 jako "přátelský výběr". Tvrdil, že předkové těchto brouků byli příležitostními lovci mravenců, mravence lákali na zvláštní výpotky, proto mravenci nebyli vůči těmto broukům nepřátelští a dovolili jim pohybovat se v hnízdě, dokonce si vybírali brouky s nejlepším výpotkem, tak jako to dělá člověk se zvířaty a rostlinami. Tuto svou teorii postavil proti přírodnímu výběru a tvrdil, že přírodní výběr nemůže vysvětlit toto chování mravenců. Přírodní výběr by tyto brouky eliminoval a nenechal by mravece starat se o ně (Brouci při velkém výskytu v mraveništi omezují rozvoj mravenčí kolonie). Wasmann tvrdil, že přírodní výběr hraje jen podřadnou roli v evoluci. Přírodní výběr jen eliminuje neschopné jedince, ale nemůže přínést žádnou inovaci.[2]

Zároveň se zabýval i psychologií živočichů, kterou opět studoval na mravencích a myrmekofilním hmyzu. Tvrdil, že společenství mravenců je spíše souborem instinktů než materiálním výtvorem. V rámci svých instinktů jsou schopni si mravenci vybírat společníky, což je podstatou jejich společenství.[2] O mravencích neuvažoval jako o inteligentních tvorech, zároveň je nepovažoval ani za mechanické stroje, spíše je považoval za reflexní stroje, jak dokazují jeho pokusy o ochočení mraveců.[1] Jeho názory vyvolávali velké emoce mezi darwinisty, známý je jeho spor s čelním představitelem monismu Ernstem Haeckelem.[1][2]

Wasmann byl celý život zastáncem evoluce, ale snažil se ji skloubit se svoji vírou. Darwinisti mu vyčítali, že svou naukou chce odvést lidi od pravé evoluce, zároveň byl napadán i některými představiteli církve.[2][1]

Pocty a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Wasmann během života získal mnoho poct a titulů. V roce 1921 získal doktorát z univerzity ve Freiburgu (fil. nat. honoris causa). Byl členem mnoha entomologických společnosti v Anglii, Belgii, Španělsku, Německu či v Brazílii.[6] Jsou po něm pojmenovaný tzv. Wasmannovy mimikry, což je přizpůsobení těla živočicha napodobující tvar těla sociálního hmyzu u kterých dotyčný živočich žije.[7] Po Wasmannovi jsou také pojmenovány tzv. Wasmannovské žlázy, což jsou žlázy u brouka Claviger testaceus, který vylučuje mrtvolné látky napodobujcí kořist mravenců.[8]

Historie Wasmannovy sbírky[editovat | editovat zdroj]

Wasmann vytvořil sbírku, která obsahuje asi 2000 termitů a 1000 mravenců. Sbírka dále obsahuje na 2000 hostů mravenců a termitů. Jsou mezi nimi hlavně brouci, ale obsahuje i roztoče či motýli. Po Wasmannově smrti sbírka zůstala v jezuitském klášteře ve Valkenburgu, stala se součásti tzv. "Museum Wasmannianum". V roce 1941 byla sbírka zapůjčena do Přírodovědného muzea v Maastrichtu. V roce 1942 byl klášter ve Valkenburgu zrušen a byla zde založena škola SS-Reichsschule (vychovávala holanské chlapce pro služby v rámci Velké germánské říše)[9]. Když se Reichsführer Heinrich Himmler dozvěděl o sbírce, nachal ji převést do Berlína, kde byla uložena v bunkru Entomologického ústavu. V roce 1944 byl dobyt Masstricht Devátou americkou armádou, ve které sloužil i major John Wendell Bailey, v civilu profesor na univerzitě v Richmondu. Bailey se chtěl na sbírku podívat, a když zjistil že ji Němci odvezli do Berlína, chtěl ji získat zpátky. Entomologický ústav v Berlíně však spadal pod správu Rudé armády, traduje se, že při vyjednávání o vrácení sbírky zpět do Masstrichtu, musel Bailey Rusy přesvědčovat alkoholem. Sbírka se vrátila do Maastrichtu 29.9.1945. Roku 1964 byla sbírka zakoupena městem Maastricht a je stále uložena v Přírodovědeckém muzeu v Maastrichtu.[10]

Wasmann v Čechách[editovat | editovat zdroj]

V roce 1890 Wasmann studoval tři semestry na pražské německé univerzitě.[1] I v Praze se zajímal o mravence a jejich hosty. Známé jsou jeho návštěvy lokality Zvolské Homole, kde spolu s pražskými entomology sbíral myrmekofilní drabčíky Zyras plicatus a Zyras confragrosus. Traduje se, že při nálezu uvedených vzácných drabčíků Wasmann poklekl a začal se modlit pod mohutným smrkem.[11] Tento více než 200 let starý smrk byl v roce 1983 vyhlášen jako památný v roce 2003 ho však vyvrátila vichřice.[12] Během pobytu na německé univerzitě v Praze navštěvoval i jiné lokality, například v květnu roku 1891 navštívil Bohosudov kde objevil kolonii mravenců druhu Polyergus rufescens, a nebo dne 16. srpna 1890 v 15 hodin spolu s Ottokarem Nickerlem mladším našel u Velké Černoci mravence druhu Polyergus rufescens na loupeživé výpravě.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i HAMPL, Petr. Společenské implikace myrmekologie mezi Aldrovandim a Wilsonem. Disertační práce. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014. 264 s. Dostupné online. S. 163-175. 
  2. a b c d e KRUMPOLC, Eduard. Erich Wasmann a jeho přínos k teorii evoluce. S. 45-59. Studia Theologica 2017, 19(1) [online]. Katedra systematické teologie [cit. 2018-09-16]. S. 45-59. Dostupné online. 
  3. a b c d e SCHMITZ, Hermann. In Memoriam P. Erich Wasmann, S.J. [s.l.]: Tijdschrift voor Entomologie 25, no. 1 (1932), 1932. 57 s. S. 1-57. 
  4. WASMANN, Erich. Kritisches Verzeichniss Der Myrmekophilen Und Termitophilen Arthropoden. Berlin: F.L. Dames, ed., 1894. 
  5. Erich Wasmann. www.kath-info.de [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. 
  6. Wasmann, Eric (1859-1931) - AntWiki. www.antwiki.org [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. RETTENMEYER, Carl W. Insect Mimicry. Annual Review of Entomology. 1970-01, roč. 15, čís. 1, s. 43–74. Dostupné online [cit. 2018-09-21]. ISSN 0066-4170. DOI 10.1146/annurev.en.15.010170.000355. (anglicky) 
  8. BAŽILOVÁ, Jana. Mechanismy začlenění myrmekofilů do hostitelské kolonie. Diplomová práce. vyd. [s.l.]: [s.n.] 
  9. Reichsschule Valkenburg. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (nizozemsky) Page Version ID: 50473606. 
  10. Annals of the History and Philosophy of Biology 10/2005. Annals of the History and Philosophy of Biology. 2006. Dostupné online [cit. 2018-09-23]. ISSN 2512-5923. DOI 10.17875/gup2006-739. (anglicky) 
  11. PECINA, Pavel. Příspěvek k poznání zvířeny navrhované Státní přírodní rezervace Zvolská homole. S. 215-237. Bohemia centralis 10 [online]. 1980 [cit. 2.10.2018]. S. 215-237. Dostupné online. 
  12. ŠVECOVÁ, Anna. Památný strom Wasmannův smrk (PP Zvolská homole) je po smrti. Ochrana přírody. Roč. 58, čís. 10, s. 300-301. Dostupné online. 
  13. WASMANN, Erich. Die zusammengesetzten Nester und gemischten Kolonien der Ameisen. Münster: [s.n.], 1891.