Wikipedista:RomanM82/pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osová
Chybí zde svobodný obrázek
Účel stavby

bez využití

Základní informace
Slohbarokní
Výstavbapřed rokem 1329
Přestavba2. pol. 16. století, po roce 1710
StavebníkPáni z Ronova
Další majiteléJan Jindřich Lucemburský, Páni z Doubravice, Polcarové z Paračova, Waldorfové, Haugvicové z Biskupic, čs. stát
Současný majitelSpráva zámku Osová s.r.o.
Poloha
Adresačp. 1, Osová, ČeskoČesko Česko

Osová je zámek ve stejnojmenné vesnici, části obce Osová Bítýška v okrese Žďár nad Sázavou. Barokní zámek uzavřené čtyřkřídlé dispozice vznikl přestavbou gotické vodní tvrze z počátku 14. století, později renesančně přebudované. Od východu stavbu obklopuje rybník Okolník, západně od zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park. Zámek s parkem je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osová vznikla v místě původně náležejícím k dominiu Přibyslava z Křižanova. Přes jeho zetě Smila Světlického se dostal díl k pánům z Ronova, kteří pravděpodobně založili osovskou tvrz. Osová se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1329, kdy ji držel Jindřich z Ronova a Osové, který zřejmě sídlil na osovské vodní tvrzi. Ta se přímo připomíná roku 1348. Roku 1373 prodal Čeněk z Letovic a Ronova panství moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě je následně udělil v léno Janu staršímu Meziříčskému z Lomnice. Po dalších vlastnických změnách zakoupil roku 1415 panství Zbyněk z Doubravice.[2]

Rod pánů z Doubravice vlastnil panství až do roku 1529, kdy je Smil z Doubravice vyměnil s Janem z Pernštejna za Valeč a další vsi. Pernštejnové drželi Osovou do roku 1552, kdy ji koupil Jan Polcar z Paračova, tvrz se uvádí jako pustá. Polcarové z Paračova během druhé poloviny 16. století tvrz obnovili v renesančním stylu, roku 1577 se zmiňuje jako zámek.[2] Pavel Polcar z Paračova roku 1581 zámek prodal Markvartovi Rajeckému z Mirova a jeho ženě Bohunce Bítovské z Lichtenburka. V následných desetiletích zámek vystřídal řadu dalších majitelů. Během držení Petra Pavla Humpoleckého z Rybníka zámek v květnu 1638 vyhořel. Následně podstoupil opravy, avšak v roce 1643 jej vydrancovala procházející vojska. V roce 1662 získali zámek Žalkovští, nebyl však trvale obýván.[3]

Zásadní proměnu zámek prodělal snad ve 20. letech 18. století, za vlastnictví Kateřiny z Waldorfu.[pozn. 1] Původní uzavřená pětikřídlá dispozice byla v duchu barokní symetrie přestavěna na pravidelnou čtyřkřídlou. Západní křídlo se posunulo ven a dvě lomená severní křídla nahradilo jedno přímé. Nad jižním průčelím vyrostla hodinová věž. Autorem projektu přestavby byl možná Mořic Grimm. Waldorfové Osovou drželi do roku 1796, kdy ji zdědil František Kajetán Chorinský z Ledské, který ji následujícího roku prodal rodu Haugviců, majitelům sousedního náměšťského panství.[2] V držení Haugviců zůstalo panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.[5] Osovský velkostatek se zámkem vlastnili až do roku 1945.[6]

Haugvicové zámek neužívali jako sídlo a řízení osovského panství přenesli do Náměště na Oslavou. V roce 1811 zámek pronajali ke zřízení továrny na činění kůží, což si vyžádalo významné účelové úpravy objektu. Manufaktura na zámku fungovala do roku 1822. Po jejím zrušení zahájili Haugvicové postupnou renovaci zámku. Před rokem 1835 nechali západní část rybníka zasypat a hráz posunout do stávající polohy, zanikl tak vodní příkop kolem zámku. Nově vzniklé plochy spolu se stávající barokní okrasnou zahradou byly upraveny na přírodně krajinářský park. V roce 1835 nechal Karel Vilém Haugwitz zámek klasicistně obnovit do podoby reprezentativního sídla. Došlo k menším stavebním a dispozičním změnám objektu, proběhla výměna oken a dveří a opravena fasáda ve zjednodušené formě. Poté, co Karel Vilém převzal správu náměšťského panstí, přesunul se do tradičního rodového sídla v Náměšti na Oslavou. Osovský zámek poté sloužil pouze jako letní sídlo. Roku 1866 posloužil jako lazaret pro nemocné cholerou z celého okolí. V roce 1867 v něm byla dočasně umístěna hospodářská škola.

Po roce 1945 zámek vlivem neúdržby chátral, v 60. letech byl adaptován na ústav pro mentálně postižené. Roku 1978 proběhla výměna krytiny z pálených tašek za plechovou. Roku 1985 započala adaptace zámku na školicí a rekreační středisko n. p. Škoda Plzeň, tato přestavba však nebyla dokončená. Po roce 1990 pokračoval s opravami nový správce objektu, Český svaz ochránců přírody. Roku 1992 se zastavily kvůli nedostatku financí. Další opravy probíhaly v letech 1994–1995, kdy již zámek vlastnil jiný podnikatelský subjekt. Zásadnější rekonstrukce pod novým vlastníkem započala teprve roku 2008, kdy došlo k opravě střechy. Následovala oprava stropů v patře, v roce 2010 statické zajištění budovy a věže a roku 2011 zpevnění kleneb.[6] Kolem roku 2015 se však práce zastavily, rekonstrukce zámku zůstává k roku 2022 nedokončená.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Zámek Osová je čtyřkřídlá dvoutraktová patrová stavba s uzavřeným nádvořím. Budova je kryta mansardovou střechou. Jediným vstupem je vjezd v ose jižního křídla, ke kterému vede dvouobloukový zděný most, původně překlenující vodní příkop. Nad vstupem završuje první patro trojúhelníkový štít, nad ním se vypíná zděná hranolová věž s hodinami. Spodní část vnějších fasád obíhá římsa, završující vyrovnávací trnož. Zaoblená nároží jsou bosovaná. Na nárožích a vprostřed křídel se na fasádě přes obě patra zvedají iónské pilastry. Nádvoří je v přízemí otevřené segmentovými arkádami s hranolovými pilíři. Nádvorní fasády rozčleňují lizény, patro odděluje kordonová římsa. Okna vnějších fasád mají šambránu, lemovanou lištou. V přízemí jsou navíc zakončená masivní nadokenní římsou, podloženou klenákem. Okna na nádvoří jsou sdružená.[5]

Místnosti v přízemí jsou završeny valenou klenbou, místnosti v patře mají ploché stropy. Průjezd je zaklenutý plackami mezi pasy. Na rohu jižního a západního křídla je zalamované reprezentativní schodiště vedoucí do patra, v protějším rohu budovy se nachází podobné obslužné schodiště.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Fajman uvádí hypotézu, že zámek nechal přestavět již na konci 17. století jeho tehdejší majitel, dvorní válečný rada Jan Vít ze Schwanenfeldu. Argumentuje architektonickým řešením přestavby a její finanční náročností.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-08]. Identifikátor záznamu 127080 : Zámek Osová. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, 2007. 767 s. ISBN 978-80-7277-338-1. Heslo Osová, s. 463–465. 
  3. ↑ FAJMAN, Marek. Stavební a historický vývoj zámku Osová u Velké Bíteše. Brno, 2006 [cit. 2023-12-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 14. Dále jen Fajman (2006). Dostupné online.
  4. ↑ Fajman (2006), s. 39.
  5. ↑ a b c SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3. O/P. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 572–573. 
  6. ↑ a b Zámek Osová Bítýška [online]. www.mizejicipamatky.cz [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:RomanM82/pískoviště&oldid=23523141“