Wikipedista:Mozzan/Státy

Etymologie

Název státu se odvíjí od stejnojmenného názvu rozsáhlejší oblasti v rámci Afriky, pokrývající rozlehlý prostor mezi Saharskou pouští a jižními tropickými pralesy. Původní název Bilád-al-súdán nebo bilád as-súdán znamená Země černochů, užívá se zhruba od 12. století a koresponduje s oblastí, kde převládá krajinný typ sahel. Arabští zeměpisci tímto termínem původně označovali oblasti obydlené Afričany na jih od Sahary.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Súdánu

Období nejstarších osídlení a starověkých civilizací

Núbijské pyramidy na královském hřbitvoě v Nuri, poblíž dnešního

Olejová lampa pocházející z období království Meroe

Nejstaršími obyvateli Súdánu byly skupiny živící se lovem a sběrem, kteří žili v severních částech dnešního Súdánu zhruba před 60 000 lety. V období mezolitu, zhruba mezi lety 30 000 a 20 000 př. n. l. je doložena přítomnost lidí v oblasti dnešního Chartúmu. Do 4. tisíciletí př. n. l. byli nahrazeni zemědělci a chovateli zvířat. Je doloženo, že tito lidé byli v kontaktu s obyvateli Egypta, nicméně samotní Egypťané se v Súdánu v této době neusazovali, vzhledem k suchým vrchovinám oddělujícím Núbii (Súdán) od dolního nilského povodí.

Ačkoliv geografické podmínky přímému usozování Egypťanů bránily, podnikli spolu s tím, jak se moc egyptského státu začala rozvíjet a vzmáhat, do těchto končin několik expedic a udržovali zde politický vliv, především mezi 1. a 2. kataraktem (Núbie) a později rovněž ovládli území až k 6. kataraktu, kde se v dalších staletích rozkládala říše Kuš. Tím získávali na přechodná období především nad severními oblastmi Súdánu jistou kontrolu (motivovanou ochranou svých obchodníků před nájezdy súdánských kmenů), jež dopomohla k silnějším kontaktům mezi egyptskými a súdánskými etniky. Někdy po roce 2181 př. n. l. přišli do oblasti Súdánu etnické skupiny původem z Libye, snažící se najít úrodnější oblasti, kde by se mohly usadit. Vzhledem k vnitřní slabosti Egypta (právě zde probíhalo takzvané první přechodné období) se těmto národnostem podařilo úspěšně rozvíjet a postupem času asimilovaly značnou část původního súdánského obyvatelstva.

Díky intenzivním kontaktům s Egyptem, ať už mírového (obchod) či válečného charakteru (časté útoky Egypta během vlády silných dynastií do súdánského zázemí, Núbijci později často bojovali jako žoldnéři v egyptských armádách proti Hyksósům), došlo k silnému poegyptštění súdánské starověké kultury. Především za vlády faraóna Thutmose I. se značná část Súdánu dostala po egyptskou nadvládu a na jeho území byly vytvořeny dva správní celky, Wawat na severu a Kuš na jihu. Když opět došlo během 11. století př. n. l. k úpadku egyptské moci, místovládci provincie Kúš prosadili na Egyptě samostanost a dokázali si jí v následujících letech úspěšně udržet. Později dokonce načas ovládli mezi 8. a 7. století př. n. l. za vlády králů Kashty a Piye Egypt, prudký útok Asyřanů, třímajících lepší a pevnější železné zbraně, v roce 654 zahnal kušitské jednotky zpátky na dnešní súdánské území. Mezi 6. stoletím př. n. l. a 4. stoletím po n. l. se poté centrum kušitské kultury přesunulo do města Meroe. Vliv pozdního takzvaného Merojského království sahal až do oblasti dnešního Chartúmu a jeho sídelní město se stalo střediskem svébytné kultury s vlastním písmem, Kušité udržovali kontakty s římským světem a na jimi ovládaném území je pro tuto dobu doložena rovněž výroba železa. Historie Meroe se ouzavřela kolem roku 350 př. n. l., když podlehla útoku aksumské říše.

Křesťanské státy

Hlavní články: Nobatie a Makúrie

O dalším vývoji v súdánské oblasti až do příchodu křesťanství neexistuje příliš hodnověrných zpráv. Tehdejší zeměpisci nazývali obyvatele Súdánu etnonymem Nobatae, avšak původ tohoto etnika je opředen tajemstvím. Nicméně státy, které se zde po úpadku Meroe vytvořily, lze plnoprávně nazvat jeho kulturními dědici – Od severu k jihu to byly Nobatie, Makúrie a Alodie a přesnější údaje o těchto zemích máme především díky tomu, že jejich vládcové společně s dalšími částmi populace konvertovali mezi lety 543-575 ke křesťanství, a to především zásluhou dvou misionářů Juliána a Longina, kterým se podařilo získat pro nové náboženství silné sympatie.

Geografie

Satelitní snímek Súdánu

Písečné duny ve východním Súdánu

Súdán se nachází v severovýchodní Africe, přičemž hranice sdílí s těmito státy: Egyptem na severu, Eritreou a Etiopií na východě, Jižním Súdánem na jihu, Středoafrickou republikou a Čadem na západě a Libyí na severozápadě. Jeho pobřeží rozprostírající se podél Rudého moře činí celkem 853 km. Co do rozlohy představuje Súdán s 1 861 000 km² jednu z největších zemí Afriky.

Výjev z pohoří Džabal Marra

Súdánský velbloud

Území Súdánu je tvořeno především rozsáhlými plošinami, jejichž povrch zejména na severu a na západě země zabírá poušť. Sever je součástí Sahary a převažují zde kamenité pustiny – především Libyjská poušť na západ od Nilu a Núbijská poušť rozprostírající se na opačné straně řeky. Západním oblastem státu dominují písečné duny, naopak ve středu a na jihu se nacházejí zejména jílovité pláně. Jižní planiny jsou na západě ohraničeny vrchovinami a pohořím Džabal Marra v Dárfúru tvořícími konžsko-nilské rozvodí, na východě pak Rudomořskými kopci. Na mnoha místech ve střední a jižní části se rozkládají inselbergery, neboli ostrovní vrchy, a žulové ostrovní kopce.

Pohled na Bílý Nil poblíž Chartúmu

Moucha tse-tse

Říčnímu systému dominuje řeka Nil, na níž se napojují nebo k němuž tečou všechny súdánské vodní toky. Samotný Nil je tvořen soutokem dvou řek – Modrého a Bílého Nilu. Zatímco Modrý Nil pramení na etiopské náhorní plošině, Bílý Nil teče do země z jihu přes Ugandu a Jižní Súdán. Obě řeky se následně spojují poblíž súdánského hlavního města Chartúmu a tečou dále na sever do Egypta, kde se Nil vlévá do Středozemního moře.

Pohoří Taka poblíž Kassaly

K zemědělství se v roce 2011 využívalo celkem 6,83 % půdy. Země trpí periodicky se opakujícími dlouho přetrvávajícími suchy, nedostatkem pitné vody, erozí a dezertifikací. Velké škody na vegetaci páchají každoročně četné požáry.

Rostlinstvo je rozšířeno v závislosti na průměrných srážkách v daném regionu. Vzhledem k tomu, že postupem na jih přibývá vláhy, proměňuje se ze severu na jih rovněž krajinný typ, a to z pouště na polopoušť a z polopouště na suché savany. Dále na jih se pak rozkládají vlhké savany a údolní nivy. Ve vyšších polohách se vyskytují oblasti s horskou vegetací. Zatímco v poušti se trvalé porosty soustředí pouze k vodním tokům, polopoušť již nabízí dostatek vláhy alespoň pro akácie a různé druhy travin. Dále na jih se s přibývající vlhkostí zvyšuje i variabilita a četnost rostlin – v suché savaně se dají nalézt vedle travin i trnité stromy, baobaby a především opět akácie, z nichž obyvatelé získávají arabskou gumu, po dlouhou dobu jeden z nejvýznamnějších súdánských exportních artiklů. Jih nabízí již dostatek vláhy, aby zde rostlo dostatečné množství trav, schopné uživit stáda dobytka. V těchto oblastech se již začínají objevovat drobné nesouvislé pásy lesů.

Mezi typickou súdánskou faunu patří lvi, leopardi a gepardi, dále sloni, žirafy, nosorožci, rovněž také rozličné druhy antilop. V jižních lesích žijí často různé druhy opic. Mezi ptáky vyskytující se na súdánském území patří dropy, perličky a čápi. Velmi jsou rozšířeni zástupci hmyzu a od 12° severní šířky se vyskytuje moucha tse-tse.

Podnebí

Celkově má Súdán velmi horké podnebí. Zatímco v nejsevernějších oblastech převládá v podstatě sucho, s postupem na jih se přibývají oblasti, kde se každoročně střídají období sucha a dešťů. Zatímco ve středu a na východě země se nejvyšší teploty v průměru pohybují mezi 35°C až 40°C západ a severozápad země je o něco chladnější, většinou zde teploty v teplém období kolísají mezi 30°C a 35°C. Nejnižší teploty dosahují většinou v Súdánu 20°C až 25°C, opět s vyjímkou západních částí, kde jsou teploty zhruba o pět stupňů nižší. Narozdíl od severu, kde prakticky neprší, činí průměrné roční srážky 500-750 mm ročně.

Odkazy

Literatura

• HOLT, Peter M. Cambridge History of Africa, Volume 4, from c. 1600 to c. 1790. Příprava vydání Richard Gray. Cambridge: Cambridge University Press, 1975. ISBN 978-0-521-20981-6. Kapitola Egypt, the Funj and Darfur, s. 14-57. 
• HOLT, Peter M. Cambridge History of Africa, Volume 5, from c. 1790 to c. 1870. Příprava vydání John E. Flint. Cambridge: Cambridge University Press, 1976. ISBN 0521207010. Kapitola Egypt and the Nile valley, s. 13-50. 
• HRBEK, Ivan. Cambridge History of Africa, Volume 3, from c. 1050 to c. 1600. Příprava vydání Roland Oliver. Cambridge: Cambridge University Press, 1977. ISBN 978-0-521-20981-6. Kapitola Egypt, Nubia and the Eastern Deserts, s. 10-97. 
• SANDERSON, George N. Cambridge History of Africa, Volume 6, from 1870 to 1905. Příprava vydání Ronald Oliver, George N. Sanderson. Cambridge: Cambridge University Press, 1985. ISBN 0521228034. Kapitola The Nile basin and the eastern Horn, 1870-1908, s. 592-669. 
• SANDERSON, George N. Cambridge History of Africa, Volume 7, from 1905 to 1940. Příprava vydání Andrew D. Roberts. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. ISBN 0521225051. Kapitola The Anglo-Egyptian Sudan, s. 755-787. 
• SANDERSON, George N. Cambridge History of Africa, Volume 8, from c. 1940 to c. 1975. Příprava vydání Michael Crowder. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. ISBN 0521224098. Kapitola Egypt, Libya and the Sudan, s. 502-563. 
• SHINNIE, Peter L. Cambridge History of Africa, Volume 2, from c. 500 BC to AD 1050. Příprava vydání John D. Fage. Cambridge: Cambridge University Press, 1978. ISBN 0521215927. Kapitola Christian Nubia, s. 556-588. 

Externí odkazy

• Sudan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Sudan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Sudan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Sudan [online]. Rev. 2013-04-16 [cit. 2013-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: Sudan [online]. 2004-12-17 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Káhiře. Souhrnná teritoriální informace: Súdán [online]. Businessinfo.cz, 2010-09-28 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. 
• AL-SHAHI, Ahmed S, a kol. Sudan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)