Přeskočit na obsah

Wikipedista:Linda Cube/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Záměrné vyvolávání strachu

[editovat | editovat zdroj]

Vyvolávání strachu (angl. fearmongering nebo scaremongering) je forma manipulace, kdy dochází k záměrnému vyvolávání strachu nebo znepokojení společnosti v souvislosti s určitým problémem pomocí přehnaných zvěstí o hrozícím nebezpečí.[1]

Teorie

[editovat | editovat zdroj]

Podle evoluční antropologie a evoluční biologie mají lidé silné nutkání sledovat odchylky od normy či neobvyklé jevy, které by mohly je či jejich okolí ohrozit. Povědomí o nebezpečí bylo důležité pro přežití v průběhu evoluční historie. Efekt je umocněn kulturní evolucí, kdy zpravodajská média uspokojují lidskou potřebu být informován o hrozícím nebezpečí.[2] Lidé mohou přímo pozorovat pouze to, co se děje v jejich bezprostřední blízkosti. Při získávání informací o politické situaci, sociálních problémech, mezinárodních událostech a dalších problémech se musí spoléhat především na masová média.[3]

Taktiku vyvolávání strachu lze použít v soutěži o pozornost veřejnosti. [2][4] Pozornost občanů je zdroj, o který zuřivě soupeří zpravodajská média, političtí agitátoři, inzerenti, a další sociální, ekonomičtí i političtí činitelé.[5] Média způsobem prezentace a přenosu informací dokáží ovlivnit rámec či perspektivu příjemců zprávy.[4] Obrovské množství zpráv a zpravodajských kanálů má za nevyhnutelný důsledek intenzivní konkurenci mezi jednotlivými tématy. Podle teorie her lze toto soupeření o pozornost zařadit do tzv. hry s nulovým součtem, kdy vzestup jedné zprávy a následná pozornost jí přisuzována automaticky znamená úpadek jiné zprávy a pozornosti jí dané.[5]

Záměrné vyvolávání strachu může mít silné psychologické účinky, ať už úmyslné či nezamýšlené. Jedním z možných efektů je syndrom zlého světa (anglicky mean world syndrome), vnímání světa jako mnohem nebezpečnějšího, než ve skutečnosti je. [6][7] Vyvolávání strachu může v lidech vyvolat strach z nepravděpodobných událostí, zatímco reálnější či pravděpodobnější nebezpečí jsou ignorována. Rodiče například nechávají děti doma kvůli obavám z únosu, zatímco nevěnují pozornost běžnějším nebezpečím spojených s určitým životním stylem, například civilizační choroby či silniční dopravní nehody.[8] Šíření strachu může vyvolat tzv. rally around the flag efekt, kdy dochází ke zvýšení podpory vůdčích představitelů států v době zahraniční politické krize. Například oficiální varování před rizikem teroristických útoků vedlo ke zvýšené podpoře navrhované politiky prezidentů USA.[9][10]

Příklady

[editovat | editovat zdroj]

Politické kampaně

[editovat | editovat zdroj]
Reklama "Daisy" vysílána 7. září 1964 v rámci prezidentské kampaně Lyndon B. Johnsona.

Daisy je televizní reklama, která se vysílala v roce 1964 v rámci prezidentské kampaně Lyndon B. Johnsona. Děj je jednoduchý, malá holčička stojí na louce a špatně a na přeskáčku počítá okvětní lístky sedmikrásky. Když dosáhne 9, zlověstný mužský hlas začne odpočítávat start. Dívka pohlédne vzhůru a kamera se přibližuje do jejího oka než černá zornička zatmí celou obrazovku. Při dosažení 0 je na obrazovce záběr jaderného výbuchu a charakteristického oblaku tvaru hřibu. Johnson do toho prohlásí: "Tohle je v sázce! Vytvořit svět, ve kterém mohou žít všechny Boží děti, nebo se vydat do temnoty. Buď se musíme navzájem milovat, nebo zemřít." Jiný hlas poté řekne: "Volte prezidenta Johnsona 3.listopadu. Sázky jsou příliš vysoké na to, abyste zůstali doma." s první větou zobrazenou bíle na černém pozadí.[11]

Po úspěšném atentátu na Johna F. Kennedyho v listopadu 1963 byl do prezidentské funkce uveden Kennedyho víceprezident Lyndon B. Johnson. V prezidentských volbách proti zástupci demokratické strany Johnsonovi stál republikán Barry Goldwater. Goldwater v květnu 1964 během řeči v rámci prezidentské kampaně navrhl využití jaderných zbraní ve Vietnamské válce a doporučení o přenesení odpovědnosti za jejich použití za určitých okolností na vojenské velitele na válečném poli.[12] Předpokládá se, že tato reklama je jedním z největších faktorů v Johnsonově přesvědčivé výhře.[13]

Masmédia

[editovat | editovat zdroj]

Ekonomická konkurence nutí komerční masmédia k spoléhání na poutavější zprávy. Emocionálně nabité zprávy přitahují pozornost emocionálně přestimulovaného mozku v důsledku rozptýlení pozornosti, přetížení informacemi, časového tlaku a multitaskingu.[14] Příběhy o zločinu, zejména o násilných zločinech a zločinech na dětech, figurují na předních místech novinových titulků. Analýza amerických novin zjistila, že 10 až 30% titulků zahrnují zločin a strach, s celkovou tendencí přesunu od individuálních zločinů k více tématickým článkům o strachu.[15] Ve Velké Británii se masmédia pravidelně zaměřují na násilné sexuální zločiny, což má silný dopad i na politiku a legislativu země.[16]

Sociální sítě

[editovat | editovat zdroj]

Sociální sítě jsou stejně kompetitivní jako tradiční média co se týče snahy získat pozornost diváka. Teorie memetiky, zabývající se přenosem informací, říká, že nepravdivá i pravdivá zpráva se šíří stejně rychle, pokud není k dispozici rychlý důkaz o pravdivosti či nepravdivosti.[3] Některé studie ale uvádí, že lživé zprávy se online šíří mnohem rychleji než pravdivé.[17] Analýza twitterových příspěvků v období koronaviru zaměřující se na šíření zpráv s hashtagem AstraZeneca, zjistila, že šíření misinformací není doménou pouze tzv. antivaxxerů, lidí vystupujících proti očkování, ale i profesionálů či státních médií. Například negativní vysílání ruské státní televize RT o vakcíně firmy AstraZeneca může souviset se snahou propagovat domácí konkurenční vakcínu Sputnik V.[18]

Reklama

[editovat | editovat zdroj]

Rčení a průpovídek o strachu je spousta. Inzerenti s heslem "strach prodává" zadávají reklamní kampaně založené na strachu. V posledních letech vzrůstá fenomén tzv. shockvertisingu, aneb reklamy založené na šokování příjemce. Šokující jsou takové produkty, které jsou urážlivé, trapné, společensky nepřijatelné, o kterých se kvůli společenským a morálním normám zavedeným ve společnosti nemluví a neukazují se na veřejnosti. Bylo zjištěno, že k tomu, aby šokující reklama nejen upoutala pozornost spotřebitelů, ale také změnila jejich myšlení, je třeba vyvolat silnou emocionální reakci.[19]

V rámci reklamy se strach dá využít pozitivně i negativně. Velmi názorná srdcervoucí reklama od australské Victoria Accident Commision (TAC) zveřejněné poprvé 10. prosince 1989 ukazuje zranění přítelkyně chlapce, který řídil pod vlivem alkoholu. Lékaři rodičům slečny říkají, že by mohla přijít o nohu, vidíme vztek rodičů, a slyšíme dnes již známý slogan: "Když piješ a řídíš, jsi zatracený idiot." (anglický originál: If you drink and drive, you're a bloody idiot.)[20]

Zcela jiný případ je záměrné strašení pro zvýšení prodeje určitých typů kosmetiky, například tzv. clean beauty. Marketingová propagace této kosmetiky není vždy založená na vědě (spíše pseudovědě) a snaží se vyvolat strach z určitých chemických látek používaných ve formulaci kosmetických produktů.[21]

Psychologická válka

[editovat | editovat zdroj]

Záměrné strašení veřejnosti se běžně používá v psychologické válce za účelem ovlivnění cílové populace. Tato taktika často zahrnuje očerňování nepřítele prostřednictvím pomlouvacích očerňujících kampaní. Útoky pod falešnou vlajkou byly v mnoha případech použity jako záminka pro zahájení války, včetně incidentu v Tonkinském zálivu, ostřelování Mainily a operace Himmler. Operace Himmler byla naplánována nacistickým Německem v roce 1939 pro vyvolání zdání polské agrese proti Německu. Němci pak pomocí propagandistických zpráv o těchto akcích ospravedlňovali invazi do Polska, která začala 1. září 1939.

Terorismus je také druh psychologické války s cílem získat pozornost médií nebo vyděsit veřejnost či nepřítele.[22]

Pozoruhodnou taktikou je tzv. strategie napětí (anglicky strategy of tension), která je založena na vytváření a podporování násilí a chaosu s cílem vytvořit politickou nestabilitu, očernit protivníka a připravit půdu pro více autoritativní či fašistickou vládu nebo zabránit dekolonizaci kolonie. Strategie napětí je spojena zejména s rozsáhlým politicky podmíněným násilím v 60. až 80. letech v Itálii, během tzv. olověných let. V těchto letech došlo v zemí k mnoha teroristickým útokům spáchaných jak pravicovými a neofašistickými skupinami tak levicovými skupinami. Mnohé ze zjevných levicových útoků byly podezřívané nebo potvrzené útoky pod falešnou vlajkou. Hlavním účelem této strategie napětí bylo zabránit komunistům získat moc a připravit půdu pro neofašistickou vládu. Historici se neshodnou na tom, kdo řídil tuto strategii napětí, ale existují důkazy, že byly zapojeny jak národní neofašistické skupiny, tak cizí mocnosti.[23][24][25][3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fearmongering na anglické Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ fearmongering - definition of fearmongering in English | Oxford Dictionaries. web.archive.org [online]. 2017-02-08 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b SHOEMAKER, Pamela J. Hardwired for News: Using Biological and Cultural Evolution to Explain the Surveillance Function. Journal of Communication. 1996-09-01, roč. 46, čís. 3, s. 32–47. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0021-9916. DOI 10.1111/j.1460-2466.1996.tb01487.x. (anglicky) 
  3. ↑ a b c FOG, Agner. Warlike and peaceful societies: the interaction of genes and culture. Cambridge, UK: Open Book Publishers 354 s. ISBN 978-1-78374-403-9, ISBN 978-1-78374-404-6. 
  4. ↑ a b ALTHEIDE, David L. Media edge: media logic and social reality. New York, NY Bern Frankfurt Berlin Vienna: Lang 199 s. ISBN 978-1-4331-2645-1, ISBN 978-1-4331-2644-4. 
  5. ↑ a b ZHU, Jian-Hua. Issue Competition and Attention Distraction: A Zero-Sum Theory of Agenda-Setting. Journalism Quarterly. 1992-12, roč. 69, čís. 4, s. 825–836. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0022-5533. DOI 10.1177/107769909206900403. (anglicky) 
  6. ↑ mean world syndrome. Oxford Reference [online]. [cit. 2024-05-17]. DOI: 10.1093/oi/authority.20110803100145950. Dostupné online. DOI 10.1093/oi/authority.20110803100145950. (anglicky) 
  7. ↑ GERBNER, George; GROSS, Larry; MORGAN, Michael. The “Mainstreaming” of America: Violence Profile No. 11. Journal of Communication. 1980-09-01, roč. 30, čís. 3, s. 10–29. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0021-9916. DOI 10.1111/j.1460-2466.1980.tb01987.x. (anglicky) 
  8. ↑ GLASSNER, Barry. The culture of fear: why Americans are afraid of the wrong things ; [crime, drugs, minorities, teen moms, killer kids, mutant microbes, plane crashes, road rage, & so much more]. New York, NY: Basic Books 282 s. ISBN 978-0-465-01490-3. 
  9. ↑ WILLER, Robb. The effects of government-issued terror warnings on presidential approval ratings. PsycEXTRA Dataset [online]. 2006 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ NACOS, Brigitte L.; BLOCH-ELKON, Yaeli; SHAPIRO, Robert Y. Selling fear: counterterrorism, the media, and public opinion. Chicago London: University of Chicago Press 241 s. (Chicago studies in American politics). ISBN 978-0-226-56719-8, ISBN 978-0-226-56718-1. 
  11. ↑ LIBRARY OF CONGRESS. "Daisy" Ad (1964): Preserved from 35mm in the Tony Schwartz Collection. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ Nuclear Weapons & the Vietnam War | Nautilus Institute for Security and Sustainability. nautilus.org [online]. 2012-01-17 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ MANN, Robert. Daisy petals and mushroom clouds: LBJ, Barry Goldwater, and the ad that changed American politics. Baton Rouge: Louisiana State University Press 179 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8071-4293-6, ISBN 978-0-8071-4295-0. OCLC 713567555 OCLC: ocn713567555. 
  14. ↑ FULLER, Jack. What is happening to news: the information explosion and the crisis in journalism. Chicago: The University of Chicago press ISBN 978-0-226-26898-9. 
  15. ↑ ALTHEIDE, David L. Creating fear: news and the construction of crisis. New York: Aldine de Gruyter 223 s. (Social problems and social issues). ISBN 978-0-202-30659-9, ISBN 978-0-202-30660-5. 
  16. ↑ GREER, Chris. Sex crime and the media: sex offending and the press in a divided society. Cullompton, Devon ; Portland, Ore: Willan Pub 229 s. ISBN 978-1-84392-004-5. 
  17. ↑ VOSOUGHI, Soroush; ROY, Deb; ARAL, Sinan. The spread of true and false news online. Science. 2018-03-09, roč. 359, čís. 6380, s. 1146–1151. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aap9559. (anglicky) 
  18. ↑ JEMIELNIAK, D.; KREMPOVYCH, Y. An analysis of AstraZeneca COVID-19 vaccine misinformation and fear mongering on Twitter. Public Health. 2021-11, roč. 200, s. 4–6. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. DOI 10.1016/j.puhe.2021.08.019. PMID 34628307. (anglicky) 
  19. ↑ BANYTE, Jurate; PASKEVICIUTE, Kristina. Features of shocking advertizing impact on consumers in commercial and social context. Innovative Marketing. 2014-08-07, roč. 10, čís. 2, s. 6–15. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. 
  20. ↑ TRANSPORT ACCIDENT COMMISSION VICTORIA. The first TAC ad ever produced, "Girlfriend". [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  21. ↑ MOORE, Lucie; PERRIMAN, Laura M. Fearmongering in Cosmetics Advertising. Glaucoma Today [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ALTHEIDE, David L. Terrorism and the Politics of Fear. Cultural Studies ↔ Critical Methodologies. 2006-11, roč. 6, čís. 4, s. 415–439. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 1532-7086. DOI 10.1177/1532708605285733. (anglicky) 
  23. ↑ FERRARESI, Franco. Threats to Democracy. [s.l.]: Princeton University Press Dostupné online. ISBN 978-1-4008-2211-9. 
  24. ↑ BULL, Anna Cento. Italian Neofascism. [s.l.]: Berghahn Books Dostupné online. ISBN 978-0-85745-042-5, ISBN 0-85745-042-5. 
  25. ↑ WILLAN, Philip. Puppetmasters: the political use of terrorism in Italy. Lincoln, NE: iUniverse 375 s. ISBN 978-0-595-24697-7. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Linda_Cube/Pískoviště&oldid=23933927“