Druhá bitva na Marně[editovat | editovat zdroj]

Druhá bitva na Marně (francouzsky Seconde bataille de la Marne), která se odehrála 15. července–6. srpna roku 1918, byla poslední velkou ofenzívou Německého císařství na západní frontě v první světové válce a stala se klíčovou pro celý vývoj první světové války na západní frontě i celé první světové války jako takové. Síly v ní změřily armády Spojenců tj. Francie, Spojených států, Spojeného království, Itálie, Belgie s armádou Německého císařství patřící do kalicice centrálních mocností (rakousko-uherské jednoty se bojů na západní frontě neúčastnily). Ofenzíva Německé armády probíhala na řece Marna po obou stranách opěvněného města Remeš a zároveň útokem na části fronty s Champagne. Plánem německého generálního štábu bylo k Remeši přitáhnout zálohy spojenců a potom znovu udeřit ve Flandrech na Britské síly a zatlačit je do moře. Ofenzíva u Remeše i v Champagne byla francouzskou armádou a oddíly amerického sboru odražena, načež již 18. června přešli Francouzi do protiútoku a zatlačili Němce zpět.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Situace před bitvou[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

Již na konci roku 1917 vládlo na frontách velké vyčerpání. Německý generál Erich Ludendorff však stále doufal v konečné vítězství, a proto naplánoval další ofenzívy na jaro 1918. Po uzavření Brestlitevského míru posílil své jednotky přisunutím vojsk z východu. Spojence Dohody začali doplňovat americké jednotky, což zároveň nutilo generální štáb Německé armády naplánovat rozhodující bitvu co nejdříve než Američané přisunou do Evropy víc čerstvých sil.

Od 21. března do 12.června proběhly čtyři německé ofenzívy s prvotním plánem oddělit Britský expediční sbor od Francouzské armády a následně ho vyřadit z války.

Od 21.března. do 4. dubna probíhala bitva na Somě známa jako Ludendorffova ofenzíva nebo též Německá jarní ofenzíva 1918 nebo jako Ofenzíva Michael. Velké uzemní zisky Německé armády. Spojenci ve velké krizi. Generál Foch jmenován vrchním velitelem. S čímž měl z počátku hodnostně výše postavený polní maršál Heig určitý problém.

Od 9. do 29. dubna Německá armáda provedla ofenzívu na řece Lys známá jako Čtvrtá bitva u Yper, německý název operace Georgette. Ofenzíva je zaměřená na Britský sbor a Belgickou armádu. Němci používají bojové chemické látky. Což skotské jednotky v kiltech snášejí o to hůř.

Od 27. května do 4.června probíhala německá ofenzíva na Aisně známá jako Třetí bitva na Aisně, která v podstatě navázala svým pravým bokem na ofenzívu Michael, a během které německé síly vytvořily velký výběžek mezi Remeší a Soissons a znovu dosáhly Marny. Německá dalekonosná děla ostřelují 80km vzdálenou Paříž.

8. až 12 června Jako poslední přes samotnou druhou bitvou na Marně byla bitva u Noyonu-Montididieru, která mírně rozšířila uzemní zisky operace Michal a bitvy na Aisně.

6.července Francouzi ve snaze obnovit iniciativu provádějí drobné útočné operace, čímž si připravovali prostor pro plánovanou ofenzívu čtyř armád posílených divizemi USA. Nezbytné přesuny mezi Aisnou a Ocurq byly ukončeny ale až 17. července. Velké soustředění sil u Vullers-Cotterets v lesnatém terénu naproti Soissons zůstal Němcům utajeno.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

15. července ráno pod krycím názvem Marneschutz-Reims začalo útočit 26 divizí německé 1. a 3.armády na východ od Remeše v Champagne proti 4. francouzské armádě (s včleněnou 45, US divizí). Na západ od Remeše na řece Marně útočilo proti 6. francouzské armádě 21. divizí německé 7. armády.

Bez německé 9. armády setrvávající v záloze, nasadili Němci 47 divizí, 6353 děl na úseku dlouhém takřka 120km. V západní části mezi Remeší a Chateau-Thierry měla 7. německá armáda překročit Marnu a vybudovat na druhém břehu přemostí a okamžitě vybudovat ženijními jednotkami mosty a následně postoupit přes 50 kilometrů obou stranách Marny směrem na Epernay. U Epernay pak navázat kontakt se svojí první armádou. Na levém křídle měla přitáhnout pozornost nepřítele falešným útokem na Chatau-Thierry.

Ve východní části měla německá 1. armáda útočit s 15 divizemi na úseku fronty o šířce 40 kilometrů a postoupit na čáru Epernay - Chalon, čímž by došlo k obklíčení opevněného města Remeš. 3. armáda stojící v Champagne měla krýt přesuny 1. armády na levém křídle. Je zajímavé že dnes jsou v nástupních místech vojenské prostory.

Na východ od Remeše 4. francouzská armáda připravila obranu do hloubky, tak aby mohla čelit palbě z děl a postupu pěchoty. Hlavní obranná linie byla až 5 kilometrů za frontou mimo dostřel německých polních děl. Byla to souvislá zákopová linie krytá terénem před přímým pozorováním nepřítele. Mezi přední a hlavní linií bylo pásmo opěrných bodů, většinou bez výhledu k nepříteli určených po křížovou palbu. Německá útočná taktika zdůrazňovala moment překvapení, ale francouzská rozvědka společně s leteckým (fotografickým) průzkumem dala včasné varování, navíc od zajatců se dozvěděli i hodinu útoku.

Německá hlavní palebná příprava měla začít 12:10, ale Francouzi překvapili Němce přesným dělostřeleckým přepadem německých zákopů už 11:30, což mělo velký vliv na fyzický i psychický stav útočících jednotek. Za to německá palebná příprava zasahovala téměř výlučně jen prázdné francouzské pozice. Útočníci překonali bez větších obtíží první pozici obránců a postupovali dále za pomocí pohyblivé palebné přehrady. Ale když postupující jednotky zdržela kulometná palba z opěrných bodů, byla pohyblivá palebná přehrad daleko před postupujícími útočníky. Když dorazili k hlavní obranné linii, dostali rozkaz postup zastavit a pokračovat v útoku až druhý den, po té co se přesunou německá polní děla do nových pozic. Ráno útok začal až s hodinovým zpožděním, ale nepřinesl požadované výsledky. Francouzi provedli i protiútok, který sice nezaznamenal velký územní úspěch, ale přesvědčil německé velitele, že v této části nebudou úspěšní a útoky zde v časném odpoledni zastavili. To umožnilo 4. francouzské armádě poslat posily svým sousedům na západě, kde byla situace spojenců složitější.

Na západě byly obránci napadeni tříhodinovou dělostřeleckou přípravou včetně několika plynových granátů. Pod tímto krytím německé úderné oddíly na různých plavidlech překonali Marnu a pod palbou přeživších obránců. začaly budovat mosty Některé jednotky obránců dokonce přešly do protiútoku, ale do večera Němci drželi předmostí 14 kilometrů široké s hloubkou 6 kilometrů, což sám Ludendorff prohlásil za "vrcholné vojenské vítezství".

Minimálně dvě divize Francouzů nápor útočníků neudržely a musely ustoupit. Ale i některé německé jednotky byly na pokraji vyčerpání a s obtížemi držely obsazené pozice,

16. června pokračovaly útoky pouze na úseku 7. německé armády a to jen v několik částech fronty. Jedna z divizí která překročila řeku, byla zatlačena zpět protiútokem 3. americké divize

V sektoru 1. armády pokračovaly přestřelky v noci i ráno. Nový německý útok byl nařízen na 11:00, ale ten se od počátku vyvíjel beznadějně.

17.července se dokázalo na dobytých pozicích držet pouze levé křídlo 7. armády, kde bylo i výše uvedené předmostí.

Francouzská 6. armáda posílena britským 22. sborem a americkými vojáky (85 tis.) nakonec postup ofenzívy 17. července definitivně zastavila.

18. července se německá ofenzíva kvůli velkým ztrátám zastavila, vždyť prapory úderných oddílů se mnohdy početně ztenčily na velikost roty. Spojenci zahájili svoji původně plánovanou ofenzívu, do které bylo zapojeno kromě 24 francouzských divizí i několik divizí britských, italských (!) a amerických.

V 5:35 bez přechozí palebné přípravy začala přehradná palba za níž následovala pěchota. 10. Francouzská armáda v oblasti Soissins nasadila na 24 kilometrech fronty 16 divizí s 470 dělostřeleckými bateriemi a 375 (!) tanky. 6. armáda postupovala z Villers-Cotterets s 8 divizemi a 157 tanky.

Francouzi začali uplatňovat novou útočnou doktrínu připravenou společně s Brity, Australany a Kanaďany - masivní použití tanků v úderných oddílech, ne jen jako izolovanou podporu pěchoty, nepoužívat velkou a několika denní palebnou přípravu před vlastním útokem pěchoty. Britský expediční sbor použije stejné taktiky v následné bitvě u Amiens. Je ale zajímavé, že si jednotky britského impéria, ani Francouzi a tím méně nezkušení Američané neosvojili německou taktiku úderných oddílů, se kterou Němci slavili velké úspěchy a to zejména v prvních třech jarních ofenzívách. Přitom již v roce 1916 uveřejnil jeden frontový důstojník Francouzské armády příručku pro boj mezi zákopy tzv. infiltrací. Je zajímavé, nebo lépe řešeno příznačné, že Britové jeho příručku nepřeložili. Naproti tomu ale Němci z ukořistěného exempláře překlad a sešitové vydání vytiskli a mezi svoje důstojníky rozšířili. U Britů můžeme mluvit o určité zkostnatělosti vrchního velitelského sboru, vždyť přelomové taktické novinky museli přinést dva důstojníci ze zámořských dominií z Austrálie a Kanady. Obecně u spojenců měla z části pravděpodobně vliv i existence svobodných medií a s tím spojený větší tlak veřejného mínění. S čehož se odvíjela obava generálu před velkými ztrátami živé síly. Toho se, míněno svobodného tisku, němečtí generálové obávat nemuseli. V Německu a i v Rakousku-Uhersku vládla přísná cenzura pod dohledem samotné armády resp. armáda měla ve společností tak velký vliv, až by se daly nazvat režimy v obou císařstvích polovojenskými. Patrně i proto spojenci upnuli svoje další plány k masivnímu použití tanků, které měli živou sílu ochránit.

Co Spojenci od Němců převzali byla pohyblivá přehradná palba i když byla tato taktika mírně upravená.

19. července se německé jednotky v oblasti ofenzívy ocitly po velkým tlakem, generální štáb důvodu nebezpečí odříznutí jednotek u Remeše, rozhodl o stažení z výběžku včetně předmostí na Marně u Dormans

20. července - útok 5. francouzské armády jihozápadně od Remeše; skotská 51. divize (elitní útočná divize nasazovaná na náročné úkoly) s velkými ztrátami obsazuje zalesněné výšiny Bois de Coutron. Za další urputné boje které se o tyto výšiny svádí až do 24. července 6. prapor obdrží vyznamenání Croix de Guerre. Divize do útoku nastoupí z Chamuzy, dnes jsou v okolí čtyři vojenské hřbitovy - italský - Cimetière militaire italien de Bligny, britský Courmas British Cemetery a dva neměcké: Bligny German military cemetery a Marfaux German military cemetery; 10. armáda měla konečně překročit Marnu. Němci stále drží pozice u Noyant, evakuují Plessier Huleu, ale jinak drží svoje pozice.

24. července první velké stažení německé 7. armády znamenalo velké změny na frontě. 26 americká divize postoupila od 18. července o 17 kilometrů (!) z Bourches na čáru Beuvardes - Le Charmel. Tato divize v tomto bojovém nasazení ztratila 5300 důstojníků a vojáku, přesto zůstala v na frontě do 25. července. U Bourches je dnes americký vojenský hřbitov Aisne-Marne American Cemetery.

25. července - bavorský I. armádní sbor se musel vzdát Villemontoire, po té co musí zacelit velkou mezeru v postavení Německé armády utrpí velké ztráty a dalších bojů už se nemůže zúčastnit.

28. července - 7. německá armáda se stáhla do obraného postavení na čáře severní břeh Ourcq - Fère-en-Tardenois - Ronchères - Bligny.

29. července - silná francouzská dělostřelecká příprava pře dalším útokem

V noci na 2.srpna Soissons osvobozen americkými jednotkami.

3. srpna se Německá armáda vrátila do svých výchozích pozic na podél Aisny a Veslu, které udržela proti dalším útokům spojenců.

6.srprna - spojenecké ofenzivní akce na tomto úseku fronty pozastaveny. Fronta byla zkrácena o 45 kilometrů.

Důsledky[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

Vítězství spojenců ve druhé bitvě na Marně bylo velice významné. Vrchní velitel generál Foch byl povýšen na maršála. Spojenci zajaly 30 tisíc německých vojáků, ukořistili 3 tisíce kulometů. Na německé straně zůstalo 168 tisíc mrtvých, na straně spojenců to bylo 95 tisíc Francouzů, 16,5 tisíce Britů, 12 tisíc Američanů a 11 tisíc Italů. Porážka Německé armády v této bitvě a v následné bitvě u Amiens, znamenalo definitivní překlopení iniciativy na stranu spojenců.

Od 18. července začala německá vojska prakticky neustále ustupovat.

Nicméně do konce války zůstávalo ještě sto dnů, ve kterých zemřelo na obou stranách desetitisíce mužů, neboť Německá armáda představoval stále ještě ohromnou sílu.

14. srpna dal německý císař Vilém II. pokyn k zahájení mírových jednání.

26. září zahájily spojenecké armády všeobecnou ofenzívu útokem mezi Verdunem a Remeší.

28. září začal německý ústup z Flander. Erich Ludendorff věděl, že po vojenské stránce je Německo ztraceno a žádal, aby příměří bylo uzavřeno za každou cenu. Podle některých zdrojů dokonce ten den na veliteslví generálního štábu v belgickém Spa čelil psychické zhroucení.

V noci ze 4. na 5. října se německé vrchní velení obrátilo na spojence s žádostí o mír. 11. listopadu 1918 Německo uzavřelo příměří.

Odkazy[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta 1983
IDNES.c,z Před 100 lety skončila bitva u severofrancouzského Noyonu dostupné online
Der seit 18. Juni 1918 mit der Führung beauftragte Fritz von Below war tödlich erkrankt, daher führte der vorherige Oberbefehlshaber General der Infanterie Johannes von Eben das Kommando in Vertretung bis Anfang August weiter, obwohl er gleichzeitig den Oberbefehl der Armeeabteilung A innehatte.
Lawrence Sondhaus: World War One: The Global Revolution. Cambridge University Press, 2001, ISBN 978-0-521-51648-8, S. 413.
Jaggi: Dormans - 1918 aus Allgemeine Schweizerische Militärzeitung Jahrgang 1939, S. 714–720.
George B. Clark: The American Expeditionary Force in World War I, McFarland Company 2013, S. 85
51ST HIGHLAND DIVISION WEBSITE & ONLINE MUSEUM - THE BATTLES OF THE MARNE
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht an der Marne (1918) na německé Wikipedii
V tomto článku byl použit překlad textu z článku I. Königlich Bayerisches Armee-Korps na německé Wikipedii

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj][editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá bitva na Marně na Wikimedia Commons
The Second Battle of the Marne 1918
BBC 100 Days to Victory-Spring Offensive - televizní dokument online youtube
Great Map of the 2nd Battle of the Marne, click it to enlarge to full size.