Wikipedista:BBurianova/Kostel svatého Mořice (Kroměříž)

Kolegiátní kostel svatého Mořice
Kostel v roce 2013
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Zlínský
Okres	Kroměříž
Souřadnice	49°17′57″ s. š., 17°23′28″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	Olomouc
Děkanát	Kroměříž
Farnost	svatého Mořice
Status	farní kostel
Architektonický popis
Výstavba	1265
Specifikace
Stavební materiál	zděný
Další informace
Adresa	Stojanovo nám. 5, 767 01 Kroměříž
multimediální obsah na Commons

Kolegiátní kostel svatého Mořice (též chrám sv. Mořice) v Kroměříži je považován za jednu z velkolepých gotických staveb v České republice. Zakladatelem kostela je biskup Bruno ze Schaunburka. Od roku 1973 je chráněn jako kulturní památka. Chrám je sídlem kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.

Historie kostela

Pohled z jihovýchodu.

Gotické období

Kostel byl vybudován Brunem ze Schaunburka, který při něm založil kolegiátní kapitulu v roce 1262. Kostel vstoupil do písemných pramenů až v roce 1267. V Českých zemích neobvyklé zasvěcení svatému Mořici zvolil biskup podle svého předchozího působiště, kostela sv. Mořice v Magdeburku, kde byl proboštem.

Kostel se musel během celé své existence vypořádat s mnoha špatnými okolnostmi: požáry, husitskými válkami, třicetiletou válkou, komunismem a dalšími historickými událostmi. Největší opravy byly však po husitských válkách a po třicetileté válce.

Pohusitské období

V roce 1432 došlo během husitského vyplenění Kroměříže i k vypálení nedokončeného svatomořického kostela. Kroměříž až do roku 1500 nebyla biskupským majetkem, ale střídala se v rukách řady držitelů. Nedokončený chrám tak po více jak 80 let nebyl používán a chátral. Zpátky do biskupských rukou se vrátila až nově dosazeným olomouckým biskupem Stanislavem Thurzou. Hned se však nic nedělo, protože na to nebyly finanční prostředky a biskup se je nesnažil sehnat. V roce 1516 byl takovým impulsem až papežský list, v kterém byl Thurzo pokárán za svoji nečinnost. Došlo tak k opravě presbytáře a bočních věží.

Třicetiletá válka

Třicetiletá válka byla hrozbou nejen pro město, ale i pro kostel. Dobyli ji Švédové, konkrétně generál Lennart Torstenson dne 26. června 1643. Město bylo zapáleno a vydrancováno.  Z kostela ukradli veškerá liturgická roucha , koberce, stříbrné i zlaté kalichy a různé relikviáře. Dokonce i zvony byly odvezeny, ale ty nakonec byly vykoupeny a zachráněny. Z Kroměříže vymizel život. Fary byly prázdné a opět zde nedocházelo k liturgiím. Město se z pohromy dostalo až v letech, kdy se dostal na biskupský post Karel II, hrabě z Lichteisnteina- Kastelkornu (1664-1695). Přestavěl gotický hrad na zámecké biskupské sídlo do dnešní podoby. Obnovil poničený kostel, opravil kostelní střechy a věže.

Regotizace

Pro Kroměřížskou architekturu koncem 18. století a první poloviny 19. století se stalo několik zásadních stavebních akcí a jednou z nich byla i regotizace kostela sv. Mořice. Na začátku 19. století totiž vypukl v chrámu požár. Obnova však byla pojata velkoryse a především aktuálně pod koordinačním vedením arcibiskupského stavebního úřadu, ředitelem a architektem Antonem Archem. Interiéru se měl věnovat Franz Jager II. Pracovali na tom především Vídeňané. Anton Petter namaloval obraz nad hlavním oltářem. Sochy měl na starosti brněnský sochař Karl Reiter.

Popis kostela

Půdorys chrámu

Exteriér

Tvoří dominantu Kroměříže, stojí v historickém centru, v nejstarší části města. Jde o orientovanou stavbu s hlavním vchodem na západním průčelí střední lodi a bočním vstupem s negotickou předsíní na jižní straně trojlodí. Chrám se nachází na Stojanově náměstí v Kroměříži, západně od Velkého náměstí. Ze severu k chrámu přiléhá komplex Arcibiskupského gymnázia napojený Mlýnskou branou na Arcibiskupský zámek. Biskup tedy mohl chodit ze zámku do kostela „suchou nohou“. V dnešní době je kostel obklopen ze severu Církevní Základní školou a Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži, a z jihu, když přejdeme cestu, domy kanovníků a vikářů, probošstvím a farními zahradami (v blízké době je čeká restaurování).

Hlavní oltář

Již z dálky si můžeme povšimnout dvou dominantních hranolovitých věží (severní a jižní), které se nachází v rozích presbytáře. Jejich dispozice může odkazovat ke vlivům podunajské architektury, nelze vyloučit však ani vliv německé románské a raně gotické architektury.

V okolí kostela se nachází drobné sakrální objekty: epitaf kardinála Maxmiliána Josefa a Kříž u kostela. Kamenný epitaf kardinála Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha se nachází na východní stěně pravoúhlého závěru kostela. Kardinál kostel nechal opravit na své vlastní náklady po požáru v roce 1836 a za tuto jeho obětavost nechal zhotovit jeho následovník kardinál Bedřich Furstenberg epitaf. Dalším objektem je tedy kříž, který stojí u jižního boku presbytáře. Byl zhotoven v roce 1853 a je z pískovce. V horní části je korpus Ukřižovaného.

Interiér

Žebrová klenba

Pozdně gotická halová síň se skládá ze tří lodí: hlavní, dvě boční. Lodě boční jsou stejně vysoké jako loď hlavní a jsou od ní odděleny osmi hranolovitými sloupy na čtvercovém půdorysu. Lodě jsou zaklenuty křížovou žebrovou klenbou. Hlavní loď má dvojnásobnou šířku než boční lodě. Dlouhý presbytář, navazující na velkou síň, je zakončen přímým závěrem. Presbytář je zaklenut dvěma šestidílnými žebrovými klenby. Rohy jsou vyplněny trtojpaprsky. Klenební žebra mají hruškovitý tvar a protínají se ve vrcholu ve svornících kruhovitého tvaru a na nich jsou namalovány tři erby olomouckých biskupů. Kněžiště je prosvětleno vysokými, gotickými okny. V závěru kněžiště je jedno okno. Dále k trojlodní síni přiléhá křestní kaple a v baroku dostavěná kaple Bolestné Panny Marie s pompézními náhrobky biskupů Schrattenbacha (který si kapli postavil jako místo svého posledního odpočinku) a Egkha. Loď je osvětlena osmi vysokými gotickými okny s kružbami.

Sakristie

Na severním boku se nacházejí dvě sakristie s pravoúhlým půdorysem. Starší sakristie na východní straně je kanovnická  pochází ze 13. století. Původně byla propojena s presbytářem, ale dnes je již vchod zazděný. Stejně jako presbytář, obsahuje renesanční klenbu s koutovými výsečemi.

Novější sakristie se nazývá vikářská. Má obdélníkový tvar půdorysu a je zaklenuta síťovou žebrovou klenbou. Obě sakristie spojuje renesanční portál. Skládá se ze dvou sloupů s kanelurami a jónskými hlavicemi. Na sloupech spočívá zdobené kládí a vlys s nápisem „IESUS MARIA“.  Portál je zdoben bohatými ornamenty s květinovými motivy. V horní části uprostřed portálu je pak znak biskupa Stanislava Pavlovského, který nechal tuto sakristii vybudovat v roce 1582.

Kaple

K severní části pak ještě byly přistavěny 2 kaple, které se však již nenesou v gotickém duchu.

Kaple Bolestné Panny Marie

Po svém zakladateli se také nazývá Schrattenbašská. Má mírně oválný půdorys a byla postavena v roce 1730. Je to jedna z nejkrásnějších barokních kaplí u nás. Zaujme již bohatým vstupním portálem z černého mramoru.

Vnitřní část kaple je bohatě vyzdobena. Stěny jsou pokryty umělým mramorem. Kaple má tři mělké výklenky. V čelním výklenku stojí oltář, v bočních výklencích pak hrobky biskupů Schrattenbacha a Ekgha. Několikanásobná římsa obíhající celou kapli nese kupoli s vyzdobenou freskou s nápisem „REGINA MARTYRUM“ (královna můčedníků), od Jana Jiřího Etgense. Proti hlavnímu oltáři nad vstupem do kaple je reliéf anděla, držícího Veraikon. Před hlavním oltářem je pohřben první olomoucký arcibiskup Antonín Theodor Coolloredo Waldsee.

Křestní kaple

Druhá kaple, také v negotickém stylu, má obdélníkový půdorys a přiléhá ke třetímu až pátému poli lodi. Nechal ji vybudovat arcibiskup Maxmilián Josef Sommerau-Beckh. Oltář je zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Nazývá se také chórová, protože se využívá jako zimní chór pro kanovníky a vikáře.

Oltáře

Hlavní oltář

Původní oltář se nezachoval. Současný oltář se skládá z několika částí, pocházejících z různých období. Nejstarší část pochází z 16 století za doby biskupa Stanislava Pavlovského.

Na retábulu hlavního oltáře je obraz Svatý Mořic v Thébské legii od vídeňského malíře Antona Pettera, který je zde ztvárněn jako běloch.V postranních polích retábula můžeme pozorovat na konzolách pod gotickými baldachýny sochy sv. Cyrila a Metoděje v nadživotní velikosti od brněnského sochaře Karla Reittera, které zhotovil v roce 1839.

V presbytáři kostela, před hlavním oltářem, je pohřben zakladatel kostela a města Kroměříže Bruno ze Schauenburku.

Nový hlavní oltář čelem k lidu

Stojí na mramorových stupních v přední části presbytáře. Tento obětní stůl byl postaven v roce 1969 podle návrhu akademického malíře Františka Sysla

Oltář snímání z kříže nebo Svatého Kříže

Je umístěn na čelní stěně jižní boční lodi. Pochází z roku 1836 a nechal ho postavit kardinál Maxmilián Josef. Je ze dřeva zdobeného mramorováním. Celý oltář je v pseudogotickém stylu.

Rám obrazu je ve tvaru lomeného gotického okna, je zdobený kraby, kyticí a křížem ve vrcholu. Na obraze je scéna snímání mrtvého Krista z kříže na Kalvárii. Leží na bílé látce. Z kříže ho snímá Josef z Arimatie a Nikodém. Vpravo ho podchycuje sv. Jan Evangelista a Matka Boží Panna Marie přistupuje z levé strany a objímá Kristovo tělo. V popředí klečí Sv. Marie Magdaléna se sepjatýma rukama. Obraz namaloval profesor Leopold Kuppelwieser. Na oltářním stole stojí socha Panny Marie Lurdské.

Oltář svatého Josefa

Nachází se v zadní části jižní boční lodi vedle bočního vchodu do kostela. Je také pseudogotický. Obraz nad oltářem, znázorňující sv. Josefa, namaloval profesor Adolf Heller z Kroměříže. Na oltáři jsou sochy sv. Václava a sv. Ludmily.

Oltář svatého Jana Nepomuckého

Obraz sv. Mořice nad hlavním oltářem

Západní průčelí

Pochází z doby po velkém požáru kostel v roce 1836. Zhotovit ho nechal kardinál Maxmilián Josef Somerau Beeckh. Umístěn byl na čelní stěnu severní boční lodi kostela. Hranolová menza je ozdobena kružbovým motivem. Na oltářním obraze vidíme sedící postavu v královském plášti, která se otáčí k biřici stojícím v levé části budovy. Ten drží spoutaného světce oděného do černé kleriky. Svatý Jan stojí ve středu obrazu, levou ruku má zdviženou vzhůru a pravou se drží za srdce. Jeho pohled je upřen k nebi.

Legenda o sv. Mořici

Svatý Mořic byl velitelem římské tzv. Thébské legie, která byla naverbována císařem Maxmiliánem, aby bojovala proti Galům. Když poblíž Ženevského jezera císař žádal, aby vojsko obětovalo pohanským bohům, aby si tak zajistilo vítězství. Thébská legie to odmítla učinit a stáhla se do Agauna (dnešní Saint-Maurice-en-Valais ve Švýcarsku). Protože odmítli, dal Maxmilián zabít každého desátého muže a poté decimování opakoval. Když vojáci, povzbuzováni Mořicem, stále odmítali ustoupit, nařídil císař masakr celé legie, tedy více než šesti tisíc mužů.

Mořic bývá zobrazován jako jezdec nebo pěší voják, bílé, ale i černé pleti. Málokdy jej doprovází thébská legie, protože pro ni byl vytvořen samostatný svátek Deseti tisíc thébských mučedníků. Svatý Mořic je patronem vojáků, obchodníků, umývačů, barvířů, tkalců, kloboučníků, malířů skla, zbrojířů, nožířů, soukeníků, koní a vinných keřů. Zemřel kolem r. 287 v Agaunu.

Legenda o něm je však zpochybňována, protože podle historiků v té době už nedocházelo k takovým decimacím a neexistují důkazy o tom, že by se císař Maxmilián podílel na pronásledování křesťanů.

Jeho svátek je slaven 22. září.

Současný provoz

Kostel sv. Mořice je farním kostelem farnosti svatého Mořice. Mše sv. se v kostele koná ve všední dny (mimo středy a soboty) v 17:00, v neděli a ve svátky v 7:45 a 10:15. U příležitosti zahájení i ukončení školního roku a podobně významných dnů se zde konají mše svaté pro studenty Arcibiskupského gymnázia nebo ve spolupráci s Klubem UNESCO pořádaný festival Hudba v zahradách a zámku. Kostel bývá tradičně od poloviny 18. století místem setkávání olomouckého arcibiskupa spolu s duchovními a věřícími při příležitosti poutní slavnosti k poctě Panny Marie Bolestné vždy 1x za rok. Při kostele působí Schola cantorum u sv. Mořice v Kroměříži.

Odkazy

Lirteratura

• SPATHOVÁ, Jana. Památky Zlínského kraje. Zlín: Zlínský kraj, 2006. 191 s. ISBN 80-239-8348-2. 
• KAVIČKA, Karel. Kroměříž : Kolegiátní a farní kostel sv. Mořice. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2006. 31 s. ISBN 80-86157-15-6. 
• KOCŮRKOVÁ, Jitka; KLOPANOVÁ, Martina; GRAUBNER, Jan; CHYBOVÁ, Helena. 750 let kolegiátního kostela sv. Mořice a zakladatelská činnost Bruna ze Schauenburku v Kroměříži. Příprava vydání Petr Pálka. Kroměříž: Klub UNESCO Kroměříž ve spolupráci s Muzeem Kroměřížska, 2010. 101 s. ISBN 978-80-85945-58-4. 
• SAGNEROVÁ, Karin. Jak je poznáme? Umění gotiky. Překlad Ivana Vízdalová. Praha: Knižní klub, 2005. 128 s. ISBN 80-242-1520-9. 

Související články

• Farnost svatého Mořice
• Svatý Mořic
• Proboštství (Kroměříž)
• Kolegiátní kapitula u svatého Mořice v Kroměříži
• Kroměříž
• Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu BBurianova/Kostel svatého Mořice (Kroměříž) na Wikimedia Commons
• Kostel sv. Mořice na stránkách města
• Historie a popis kostela na stránkách farnosti sv. Mořice