Walter Piston

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Piston
Základní informace
Narození 20. ledna 1894
Maine
Úmrtí 12. listopadu 1976 (ve věku 82 let)
Belmont, Massachusetts
Žánry symfonie
Povolání klavírista, hudební skladatel, choreograf, muzikolog a dirigent
Nástroje klavír
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Pulitzerova cena za hudbu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Hamor Piston Jr. (20. ledna 1894 Rockland, Maine12. listopadu 1976 Belmont, Massachusetts) byl americký hudební skladatel, teoretik a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Walter Hamor Piston se narodil 20. ledna 1894 v Rocklandu v americkém státě Maine. Jeho dědeček, Antonio Pistone, byl italský námořník z Janova, který si po příchodu do USA změnil jméno na Anthony Piston. V roce 1905 se celá rodina přestěhovala do Bostonu.

Walter nejprve studoval na průmyslové škole v Bostonu (nyní John D. O'Bryant School of Mathematics & Science). Absolvoval v roce 1912. Vzhledem ke svému uměleckému založení pokračoval ve studiu na Massachusetts Normal Art School, které dokončil v roce 1916. Živil se hrou na klavír a na housle v tanečních orchestrech, později v orchestrech vedených Georgem Longy. Po vstupu USA do První světové války se rychle naučil hrát na saxofon a stal se členem orchestru amerického námořnictva. Postupně se pak naučil hrát na většinu dechových nástrojů.

Po skončení války byl přijat na Harvardovu univerzitu, kde studoval kontrapunkt u A. T. Davisona, kánon a fugu u Clifforda Heilmana, harmonii u Edwarda Ballantina a skladbu a hudební dějiny u Edwarda B. Hilla. Pracoval také jako asistent několika profesorů a řídil studentský orchestr. V roce 1920 se oženil se svou spolužačkou z Massachusetts College of Art, malířkou Kathryn Nason (1892–1976). Školu absolvoval s vynikajícím prospěchem (summa cum laude) a získal stipendium na další studium v zahraničí - John Knowles Paine Traveling Fellowship. Odjel do Paříže, kde v letech 1924–1926 studoval na Ecole Nationale de Musique u Nadii Boulangerové, Paula Dukase a George Enescu.

Po svém návratu do USA se stal profesorem na Harvardu a působil tam až do odchodu do důchodu v roce 1960. Mezi jeho žáky byli např. Samuel Adler a Leonard Bernstein.

Zemřel ve svém domě v Belmontu 12. listopadu 1976.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Piston studoval dvanáctitónovou techniku Arnolda Schoenberga a zkomponoval takto několik skladeb (např. Sonátu pro flétnu a klavír, Symfonii č. 1 nebo Chromatickou studii na jméno BACH pro varhany. Většinu svého díla však napsal klasickou harmonií.

Za své dílo obdržel řadu ocenění. Za Třetí symfonii a za Symfonii č. 7 obdržel Pulitzerovu cenu. Koncert pro violu a orchestr a Smyčcový kvartet č. 5 získal cenu americké hudební kritiky.

Balet[editovat | editovat zdroj]

  • The Incredible Flutist (1938)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symphonic Piece (1927)
  • Suite (1929)
  • Koncert pro orchestr (1934)
  • Symfonie č. 1 (1937)
  • Concertino pro klavír a orchestr (1937)
  • Koncert pro housle a orchestr č. 1 (1939)
  • Suita z baletu Incredible Flutist (1940)
  • Sinfonietta (1941)
  • Symfonie č. 2 (1943)
  • Preludium a Allegro pro harfu a smyčce (1943)
  • Fugue on a Victory Tune (1944)
  • Variation on a Tune by Eugene Goosens (1944)
  • Symfonie č. 3 (1946–47)
  • Suite No. 2 (1947)
  • Toccata (1948)
  • Symfonie č. 4 (1950) (komponováno ke stému výročí University of Minnesota)
  • Fantasie pro anglický roh, harfu a smyčce (1953)
  • Symfonie č. 5 (1954)
  • Symfonie č. 6 (1955) (komponováno k 75. výročí Bostonského symfonického orchestru)
  • Serenata (1956)
  • Koncert pro violu a orchestr (1957)
  • Three New England Sketches (1959)
  • Koncert pro dva klavíry a orchestr (1959)
  • Symfonie č. 7 (1960)
  • Koncert pro housle a orchestr č. 2 (1960)
  • Symphonic Prelude (1961)
  • Lincoln Center Festival Overture (1962)
  • Variations on a Theme by Edward Burlingame Hill (1963)
  • Capriccio pro harfu a smyčcový orchestr (1963)
  • Symfonie č. 8 (1965)
  • Pine Tree Fantasy (1965)
  • Variatiace pro violoncello a orchestr (1966)
  • Ricercare (1967)
  • Koncert pro klarinet a orchestr (1967)
  • Fantasie pro housle a orchestr (1970)
  • Koncert pro flétnu a orchestr (1971)
  • Koncert pro smyčcový kvartet, dechové a bicí nástroje (1976)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Three Pieces pro flétnu, klarinet a fagot (1925)
  • Flétnová sonáta (1930)
  • Suite pro hoboj a klavír (1931)
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1933)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1935)
  • Klavírní trio č. 1 (1935)
  • Houslová sonáta (1939)
  • Chromatic Study on the Name of BACH pro varhany (1940)
  • Interlude pro violu a klavír (1942)
  • Flétnový kvintet (1942)
  • Partita pro housle, violu a varhany (1944)
  • Sonatina pro housle a cembalo (1945)
  • Divertimento pro devět nástrojů (1946)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1947)
  • Duo pro violu a violoncello (1949)
  • Klavírní kvintet (1949)
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1951)
  • Dechový kvintet (1956)
  • Smyčcový kvartet č. 5 (1962)
  • Klavírní kvartet (1964)
  • Smyčcový sextet (1964)
  • Klavírní trio č. 2 (1966)
  • Souvenirs pro flétnu, violu a harfu (1967)
  • Duo pro violoncello a klavír (1972)
  • Three Counterpoints housle, violu a violoncello (1973)

Klavír[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní sonáta (1926, nepublikováno)
  • Passacaglia (1943)
  • Improvisation (1945)
  • Variation on Happy Birthday (1970)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Carnival Song pro mužský sbor a žestě (1938)
  • March (1940)
  • Psalm and Prayer of David pro smíšený sbor a sedm nástrojů (1959)
    • "O sing unto the Lord a new song" (Žalm 96)
    • "Bow down thine ear, O Lord" (Žalm 86)

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Principles of Harmonic Analysis. Boston: E. C. Schirmer, 1933.
  • Harmony. New York: W. W. Norton & Company, Inc., 1941. ISBN 84-8236-224-0
  • Counterpoint. New York: W. W. Norton & Company, Inc., 1947.
  • Orchestration. New York: Norton, 1955 ISBN 5-85285-014-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Elliott Carter: Walter Piston. The Musical Quarterly. 32 (3 (July) 1946): 354–75, (viz ZDE)
  • Edward Hudson: Walter Piston Dies; Composer Won Two Pulitzers. The New York Times 1976 (November 13)
  • Howard Pollack: Walter Piston. Ann Arbor, Mich: UMI Research Press. 1982 ISBN 0-8357-1280-X.
  • Howard Pollack: Harvard Composers: Walter Piston and His Students, from Elliott Carter to Frederic Rzewski. Metuchen, N.J.: Scarecrow Press, 1992. ISBN 0-8108-2493-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Piston na anglické Wikipedii.