Přeskočit na obsah

Václav Beneš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Václav Beneš (rozcestník).
Václav Beneš
Václav Beneš jako kandidát do Říšské rady za sociální demokracii 1911, Rudé květy
Václav Beneš jako kandidát do Říšské rady za sociální demokracii 1911, Rudé květy
Narození26. září 1865
Kožlany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. dubna 1919 (ve věku 53 let)
Vršovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVršovický hřbitov
Povolánípedagog, publicista, politik, redaktor, učitel a osvětový pracovník
Tématapedagogika, politika, publicistika, osvěta a těsnopis
Politická příslušnostČeská strana pokroková (1900–1907)
Sociální demokracie (od 1907)
DětiBohuš Beneš
Jiří Beneš
PříbuzníVojta Beneš a Edvard Beneš (sourozenci)
Václav Edvard Beneš a Emilie Benesová Brzezinski (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václav Beneš - učitel, bratr presidenta Edvarda Beneše, Hřbitov Vršovice

Václav Beneš (26. září 1865 Kožlany[1]27. dubna 1919 Vršovice[2]) byl český pedagog, publicista, osvětový pracovník a politický činitel. Byl nejstarším bratrem Edvarda a Vojty Benešových.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Václav Beneš se narodil v Kožlanech[3] na severním Plzeňsku jako první syn rolníka Matěje Beneše (1843–1910), původem z Tříman, a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové (1840–1909). Oženil se s Annou Procházkovou (1870–??), jejich synové byli novinář Jiří Beneš (1898–1966) a diplomat Bohuš Beneš (1901–1977). Byl dlouholetým učitelem na měšťanské škole ve Vršovicích u Prahy. Absolvoval přes dva tisíce naučných přednášek v českých regionech.

Od konce 19. století vyvíjel osvětovou činnost v řadách českého dělnictva a stal se mluvčím učitelstva napojeného na Českou stranu pokrokovou. Od roku 1897 působil jako jednatel Zemského ústředního spolku učitelských jednot, poté byl spoluzakladatelem a redaktorem týdeníku Český učitel, též vydával Učitelské noviny. V letech 1900 až 1907 byl představitelem levicové socialistické platformy v Realistické straně a spoluorganizátorem Ligy za všeobecné rovné právo hlasovací. V roce 1907 přešel do České strany sociálně demokratické (ČSSD), za niž kandidoval ve volbách do Říšské rady 1911.[4] Byl též spolupracovníkem Akademie a deníku Právo lidu. Jako propagátor těsnopisu napsal několik učebnic stenografie a vydával těsnopisecký časopis Multum. Byl spoluvydavatelem dvou knih svého bratra Edvarda Beneše. Ještě před první světovou válkou byl mozkovou mrtvicí vyřazen z politického života.[5] Zotavil se však natolik, že se naučil psát levou rukou. V roce 1917 byli on i jeho manželka čtyři měsíce vězněni. Jejich nejstarší syn Miroslav padl v roce 1918 na italské frontě.[6]

  • s Karlem Bláhou: Stručný přehled českého těsnopisu v pořádku abecedním. Spis. učitel, Praha-Vršovice 1902.
  • Těsnopis pro samouky. Úvod do české stenografie dle soustavy Gabelsbergerovy. Nákl. vl., Praha 1904.
  • s Karlem Bláhou: První učebnice českého těsnopisu podle slovanské soustavy Dürichovy. s. n., Praha-Vršovice 1909.
  • Kacíř Hus. Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Ant. Svěcený), Praha 1919. (Dostupné online)
  • s Karlem Bláhou: Základy českého těsnopisu podle soustavy Gabelsbergerovy. Školní knihosklad, Praha 1918, 1919 a 1921.
  • (spoluvydavatel): Edvard Beneš: Stručný nástin vývoje moderního socialismu I–II. 1910–1911.
  • (spoluvydavatel): Edvard Beneš: Stranictví. Sociologická studie. 1912.
  1. Matrika narozených, Kožlany 14, 1862–1879, snímek 47, Záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Okresní správy politické na Vinohradech, sign. OSPVIN Z1, s. 40
  3. ROD BENEŠŮ :: Městské muzeum Kožlany. www.muzeumkozlany.cz [online]. [cit. 2023-02-08]. Dostupné online. 
  4. Kandidáti soc. dem. k volbám do Říšské rady. Rudé květy. 1. 6. 1911, s. 3. Dostupné online. 
  5. Beneš Václav [online]. 2013. vyd. Encyklopedie ČSSD [cit. 2018-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-12. 
  6. Václav Beneš (nekrolog). Národní listy. 29. 4. 1919, s. 3. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]