Vzestupná cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vzestupná cesta v pyramidovém komplexu faraona Niuserreho

Vzestupná cesta byla součástí staroegyptských pyramidových komplexů. Spojovala údolní chrám se zádušním chrámem.[1]

Vzestupné cesty tvořily úzké, zakryté kamenné chodby. Byly slabě osvětleny drobnými štěrbinami ve stropě. Kvůli jejich značné délce (181 až 1500 metrů) se často stávaly dopravní překážkou, proto pod nimi byly budovány podjezdy. První známou vzestupnou cestu nechal vybudovat faraon 4. dynastie Snofru. Od 5. dynastie se jejich zdi začaly zdobit reliéfy. Vzestupná cesta Senusreta I. byla vyzdobena sloupy se sochami. Jednalo se však spíše o podlouhlý interiér, který kombinoval prostorově oddělené, ale funkčně úzce související budovy. Ve Střední říši byly vzestupné cesty z obou stran chráněny cihlovou ohradní zdí. Vedle uzavřené vzestupné cesty tak fakticky vznikala otevřená vzestupná cesta, která byla využívána především při Amon-Reových slavnostech.[2]

Délky některých vzestupných cest[editovat | editovat zdroj]

Zrekonstruovaný úsek Venisovy vzestupné cesty
Jméno pyramidy Délka vzestupné cesty[2]
Radždefova pyramida 1500 m
Venisova pyramida 0666 m
Chufuova pyramida 0616 m
Menkaureova pyramida 0600 m
Pyramida Pepiho II. 0515 m
Rachefova pyramida 0494 m
Niuserreho pyramida 0400 m
Pyramida v Médúmu 0241 m
Sahureova pyramida 0235 m
Pyramida Amenemheta III. 0181 m

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aufweg na německé Wikipedii.

  1. VERNER, Miroslav. Pyramidy. Praha: Academia, 2008. 407 s. ISBN 9788020016171. S. 63. 
  2. a b ARNOLD, Dieter. Lexikon der ägyptischen Baukunst. II. vyd. Düsseldorf: Albatros, 2000. ISBN 3-491-96001-0. Kapitola Aufweg, s. 31. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORCHARDT, Ludwig. Das Grabdenkmal des Königs Ne-user-Re. Leipzig: J. C. Hinrichs, 1907. S. 42–49. (německy) 
  • DRENKHAHN, R. Aufweg. In: Lexikon der Ägyptologie. Wiesbaden: Harrassowitz, 1975. ISBN 3-447-01670-1. Svazek I. S. 555.