Vydřík hbitý
Vydřík hbitý | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | afrosoricidi (Afrosoricida) |
Čeleď | vydříkovití (Potamogalidae) |
Rod | vydřík (Potamogale) Du Chaillu, 1860 |
Binomické jméno | |
Potamogale velox Du Chaillu, 1860 | |
Mapa rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vydřík hbitý (Potamogale velox) je druh semiakvatického afrosoricida obývajícího rovníkovou Afriku (konkrétně Nigérii, Kamerun, Čad, Gabon, Středoafrickou republiku, Kongo, Demokratickou republiku Kongo, Jižní Súdán, severní Angolu, Ugandu, Zambii, Keňu a Tanzanii). Dosahuje délky až 35 cm (s ocasem přes 60 cm) a váží 300 gramů až 1 kilogram. Jeho ocas je velmi svalnatý a ze stran zploštělý, díky čemuž plave podobným stylem jako krokodýli (a tím se liší od jiných vodních savců). Je největším žijícím afrosoricidem. Vzhledem a způsobem života připomíná vydry, s nimiž však není nijak příbuzný, jde o případ adaptace na obdobné životní podmínky. Žije v deštných pralesích do nadmořské výšky 1 800 metrů. Obývá oblasti podél menších vodních toků, okolí jezírek a bažiny. Hloubí si nory v bahnitých březích, obvykle pod stromem. Umí velmi rychle a obratně plavat. Kořist loví v noci, živí se kraby, rybami, krevetami, obojživelníky a hmyzem. Je samotářským teritoriálním živočichem, rozmnožování probíhá v období dešťů, ve vrhu je jedno nebo častěji dvě mláďata. O životě vydříků se dosud ví jen málo, odchov v zajetí se nedaří. IUCN vede tento druh jako málo dotčený, nicméně s ubývající populací. Hlavní hrozbou je pro něj ztráta biotopů vinou odlesňování.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu vydřík hbitý na Wikimedia Commons
- Taxon Potamogale velox ve Wikidruzích
- Animal Diversity Web
- Animaux Archivováno 25. 4. 2018 na Wayback Machine.