Vojtěch Hlaváč

Vojtěch Hlaváč
	Vojtěch Hlaváč (1887)
Narození	23. března 1849; Ledeč nad Sázavou, Čechy; Rakouské císařství
Úmrtí	22. března 1911 (ve věku 61 let); Petrohrad; Ruské impérium
Místo pohřbení	Vyborgskoe Catholic cemetery
Národnost	česká
Povolání	varhaník, dirigent, hudební skladatel a vynálezce
Ocenění	Řád sv. Anny 3. třídy; Řád sv. Stanislava 3. třídy
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Hlaváč, Войтех Иванович Главач^[1], také Hlavac nebo Hlawatsch (23. března 1849, Ledeč nad Sázavou^[2] – 19. března 1911, Petrohrad^[3]^{[pozn. 1]}) byl český varhaník, skladatel, dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku.

Život

Studoval na Varhanické škole v Praze u Františka Blažka a Josefa Krejčího. Ve studiu pokračoval na varhanické škole v Paříži. Krátce učil v Banátu v Oravici na jihu dnešního Rumunska a poté se stal sbormistrem německého pěveckého sdružení v nedalekém Vršaci (dnes na území Srbska). Byl povolán k vojenské službě do Vídně. Stal se plukovním kapelníkem, ale záhy zběhl do Ruska, kde získal v Petrohradě postavení varhaníka carské italské opery a soukromě vyučoval hudbu.

V roce 1882 odešel do Pavlovska, kde se stal dirigentem orchestru Uměleckého klubu. Po návratu do Petrohradu v roce 1888 založil univerzitní symfonický orchestr a sbor a studentský dechový orchestr. Do repertoáru zařazoval i díla českých skladatelů a zasloužil se tak o propagaci české hudby v Rusku.

Mezi ruskou šlechtou si získal si velkou oblibu a byl zván do šlechtických sídel jako koncertní mistr i jako pedagog. V roce 1893 působil jako hudební inspektor v ústavu prince z Oldenburku a v roce 1895 také v obdobném zařízení princezny z Oldenburku.

V letech 1890–1892 absolvoval studijní cestu po ruských školách a podílel se na vypracování osnovy státního hudebního školství. Na Všeruské výstavě v Nižním Novgorodě, která se konala v roce 1896, řídil sto koncertů. Od roku 1900 až do své smrti byl varhaníkem dvorního orchestru v Petrohradě. Byl jmenován carským dvorním sólistou a kapitánem orchestrů ruského námořnictva. Za svou činnost v Rusku byl mnohokrát vyznamenán vysokými řády.

Vynálezce

V roce 1880 navrhl zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. Nástroj postavila stuttgartská firma „Schiedmayer und Söhne“ a Hlaváč s ním podnikal koncertní turné po Německu, Itálii a Anglii. Později s tímto nástrojem vystupovala i jeho dcera, zpěvačka Zora Hlaváčová. V sezóně 1897–1898 jej představila i v Čechách.

Na své cestě po Itálii se seznámil s úpravou klavíru, která umožňovala libovolně prodlužovat tón opakovanými slabšími údery zvláštních malých kladívek. Vynalezl další technické zlepšení a takto upravený nástroj nazval Armonipiano. Pro tento nástroj komponoval některé své operní transkripce i Ferenc Liszt^[5], jinak se však neujal.

S oběma nástroji se s velkým úspěchem zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a Mezinárodní výstavy v Antverpách (1899), nejen jako vynálezce, ale i jako virtuóz na tyto nástroje.

Dílo

Klavírní skladby

Mille Fleurs, op. 2 (1863)
Křepelinka (1865)
Srpske narodne pesne (klavír na čtyři ruce)
Valčíky
Koncertní etuda Es-dur
Valse-Etude Des-dur
Valse-Impromptu A-dur
Gavotta
Fantasie op. 29

Vokální skladby

Romansy
Dvojzpěvy
Zabitý (mužský sbor) a další sbory
Selskije chory (zpěvník pro školy)

Orchestrální skladby

Chopinovská suita
4 rhapsodie z lidových písní srbských, maďarských a ruských

Neprovedena zůstala komická opera Oblava. Upravil řadu skladeb světových skladatelů pro své Armonipiano.

Odkazy

Poznámky

↑ Většina dobových zdrojů datum úmrtí Vojtěcha Hlaváče neuvedla s tím, že si nepřál, aby byla uvedena zpráva o jeho úmrtí. Uváděno bylo pouze datum pohřbu – 23. března 1911.^[4]

Reference

↑ Траурный некролог в журнале «Нива», 1911 г.. upload.wikimedia.org [online]. [cit. 2022-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených Ledeč nad Sázavou (1827-1852) , sign.2523, ukn 5086, str.289. Dostupné online.
↑ HOVORKA, Fr. L. Vojtěch Ivanovič Hlaváč. S. 1. Národní listy [online]. 1911-04-01. S. 1. Dostupné online.
↑ Úmrtí dvou Čechů na Rusi. S. 9. Venkov [online]. 1911-03-25. S. 9. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.naxos.com [online]. [cit. 2011-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29.

Literatura

Československý hudební slovník I (A–L), (Praha, 1963, SHV)
Pazdírkův hudební slovník naučný I. Část věcná (Brno 1929, s. 16)
Curt Sachs: Real-Lexikon der Musikinstrumente (Berlín 1913, s. 20).
Antonín Modr: Hudební nástroje (Praha 1978, s. 267).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Hlaváč na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Hlaváč
Vojtěch Hlaváč v Českém hudebním slovníku osob a institucí
Technická historie klavíru (en)

[5] Většina dobových zdrojů datum úmrtí Vojtěcha Hlaváče neuvedla s tím, že si nepřál, aby byla uvedena zpráva o jeho úmrtí. Uváděno bylo pouze datum pohřbu – 23. března 1911.^[4]

[1] Траурный некролог в журнале «Нива», 1911 г.. upload.wikimedia.org [online]. [cit. 2022-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.

[MatrN-2] SOA Zámrsk, Matrika narozených Ledeč nad Sázavou (1827-1852) , sign.2523, ukn 5086, str.289. Dostupné online.

[3] HOVORKA, Fr. L. Vojtěch Ivanovič Hlaváč. S. 1. Národní listy [online]. 1911-04-01. S. 1. Dostupné online.

[4] Úmrtí dvou Čechů na Rusi. S. 9. Venkov [online]. 1911-03-25. S. 9. Dostupné online.

[6] Archivovaná kopie. www.naxos.com [online]. [cit. 2011-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29.

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[5]

[4]