Vojtěch Lindaur
| Vojtěch Lindaur | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Jinak zvaný | Hugo Kočár |
| Narození | 12. září 1957 Plzeň  Československo |
| Úmrtí | 8. ledna 2018 (ve věku 60 let) [1] Praha Česko |
| Povolání | hudební publicista, dramaturg, překladatel člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (od 30. 1. do 31. 12. 1992) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Lindaur, pseudonym Hugo Kočár (12. září 1957 Plzeň – 8. ledna 2018 Praha) byl český hudební publicista, dramaturg, překladatel, učitel a moderátor Radia Beat.
Profesní život[editovat | editovat zdroj]
Dětství prožil v Mělníku, kde vystudoval v roce 1976 gymnázium, poté pokračoval rozhlasovou žurnalistikou na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1981. V 80. letech byl šéfem Kulturního domu Opatov na Praze 4 a pracoval současně jako dramaturg. Z tohoto místa byl okamžitě odejit po koncertu německé zpěvačky Nico v říjnu 1985, který nebyl schválen komunistickými orgány. V dalších letech do sametové revoluce psal články pro několik periodik včetně Melodie a Hudební vědy, paralelně byl zaměstnán v časopisu Gramorevue a pod pseudonymem přispíval také do samizdatů Revolver Revue a Druhá strana.
Spoluprodukoval několik alb, např. Doba ledová (Precedens, 1987), Hodina duchů (Jan Burian, 1989) či debutová EP skupin Dybbuk a Psí vojáci. Podílel se v roli scenáristy a recenzenta na dokumentárním cyklu Bigbít (Česká televize, 1995–97) a spolupracoval na tvorbě Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby a sborníku Excentrici v přízemí (Panton, 1989).
V letech 1990 až 2002 a opět v období 2005 až 2006 pracoval v hudebním periodiku Rock & Pop, nejdříve na pozici zástupce šéfredaktora, od roku 1993 pak jako šéfredaktor. Na pozici šéfredaktora se vrátil v roce 2014.[2] V mezidobí 2002 až 2005 přispíval do Mladého světa. Své články publikoval v několika časopisech i denících včetně MF DNES, Lidových novin, Reflexu aj. Moderoval dva vlastní pořady Beatová klenotnice a Svěženky na Radiu Beat. V letech 2003 až 2017 byl učitelem hudební publicistiky na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.
Od 30. ledna do 31. prosince 1992 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Výbor z díla[editovat | editovat zdroj]
- 1990 – Život v tahu aneb Třicet roků rocku (s Ondřejem Konrádem)
- 1998 – Beaty, bigbeaty, breakbeaty (různí autoři)
- 1999 – Šance sněhových koulí v pekle
- 2000 – Příliš mnoho štěstí
- 2001 – Bigbít + soundtrack (s Ondřejem Konrádem)
- 2007 – Dotknout se snu
- 2012 − Dávám, tak ber
- 2012 − Neznámé slasti: Příběhy rockových revolucí 1972-2012[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://kultura.zpravy.idnes.cz/vojtech-lindaur-zemrel-60-let-dg1-/hudba.aspx?c=A180108_160638_hudba_kiz
- ↑ Vojtěch Lindaur se vrátil do čela časopisu Rock Pop [online]. České noviny, 2014-06-02 [cit. 2014-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Vojtěch Lindaur odhaluje minulé neznámé slasti [online]. ceskatelevize.cz, 2012-06-19 [cit. 2012-06-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Riedel, J.: Kritik bez konzervatoře, Rozhovor s Jiřím Černým, Galén 2006 (1. vydání) ISBN 80-7262-454-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Lindaur
- Vojtěch Lindaur v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Krásný ztráty – Marián Varga — Vojtěch Lindaur, Česká televize, 275. díl, 11. září 2007
- Vojtěch Lindaur: Běžný posluchač je odsouzen do role pitomečka, Lukáš Beldik, Muzikus.cz, 6.6.2001
