Vojenské dopravní letadlo

Vojenské dopravní letadlo (vojenské nákladní letadlo nebo dopravní letadlo) je vojenské dopravní letadlo používané k podpoře vojenských operací přepravou vojsk a vojenské techniky. Transportní letadla jsou zásadní pro udržování zásobovacích linek k předsunutým základnám, které jsou obtížně dosažitelné pozemním nebo vodním přístupem, a lze je použít pro strategické i taktické mise. Často se také používají pro civilní mise pro pomoc při mimořádných událostech při přepravě humanitární pomoci.

Pevné křídlo[editovat | editovat zdroj]

Dopravní letouny s pevnými křídly jsou definovány z hlediska jejich dosahu jako strategická přeprava nebo taktická přeprava, aby odrážely potřeby pozemních sil, které nejčastěji podporují. Ty zhruba odpovídají rozdílům v délce komerčních letů: Eurocontrol definuje krátké trasy jako kratší než 1 500 km (810 nmi), dlouhé trasy jako delší než 4 000 km (2 200 nmi) a střední vzdálenosti mezi nimi.^[1]

Vojenský kluzák je bezmotorový taktický letecký dopravní prostředek, který byl v některých kampaních používán k přepravě vojáků a/nebo vybavení na bitevní frontu. Ve vzduchu je tažena dopravními letadli případně i bombardéry. Sčítá v sobě spoustu výhod například nemá motor, což znamená, že nevydádá skoro žádný zvuk, takže je těžké odhalit ho ze země. Velké kluzáky dokáží dostat do cílové destinace také lehké tanky. Na rozdíl od parašutistických letadel dokáže soustředit bojovou sílu v jednom bodě.

Rotační křídlo[editovat | editovat zdroj]

Vojenské transportní vrtulníky se používají v místech, kde je použití konvenčních letadel nemožné. Například vojenský transportní vrtulník je primárním dopravním aktivem americké námořní pěchoty nasazené z LHD a LHA. Možnosti přistání vrtulníků jsou téměř neomezené a tam, kde je přistání nemožné, například v hustě zaplněné džungli, umožňuje schopnost vrtulníku vznášení se rozmístit pomocí slaňování.

Transportní vrtulníky jsou provozovány v útočných, středních a těžkých třídách. Letecké útočné vrtulníky jsou obvykle nejmenší z dopravních typů a jsou určeny k přesunu pěchotního oddílu nebo oddílu a jejich vybavení. Vrtulníky v útočné roli jsou obecně vyzbrojeny pro sebeobranu jak při tranzitu, tak pro potlačení přistávací zóny. Tato výzbroj může být ve formě dveřních střelců nebo modifikace vrtulníku s pahýlovými křídly a závěsníky pro nesení raket a raketových modulů. Například Sikorsky S-70 vybavený ESSM (External Stores Support System) a varianta Hip E Mil Mi-8 mohou nést tolik jednorázové výzbroje jako některé specializované útočné vrtulníky.

Střední transportní helikoptéry jsou obecně schopné se pohybovat až k četě pěchoty nebo přepravovat tažené dělostřelectvo nebo lehká vozidla buď interně nebo jako podvěšené role. Na rozdíl od útočné helikoptéry se od nich obvykle neočekává, že přistanou přímo v napadené přistávací zóně, ale používají se k posílení a doplnění přistávacích zón obsazených počáteční útočnou vlnou. Příklady zahrnují neozbrojené verze Mil Mi-8, CH-46 Sea Knight a NH90.

Těžkozdvižné vrtulníky jsou největší a nejschopnější z dopravních typů, v současnosti jsou ve službě omezeny na CH-53 Sea Stallion a související CH-53E Super Stallion, CH-47 Chinook, Mil Mi-26 a Aérospatiale Super Frelon. Tyto vrtulníky, schopné zvednout až 80 vojáků a přemisťovat malá obrněná bojová vozidla (obvykle jako zavěšené náklady, ale i uvnitř), fungují v roli taktické přepravy v podstatě stejně jako malé turbovrtulové zvedáky s pevným křídlem. Nižší rychlost, dolet a zvýšená spotřeba paliva vrtulníků jsou více než kompenzovány jejich schopností operovat prakticky kdekoli.