Vodochody (Straškov-Vodochody)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vodochody
Hospoda
Hospoda
Lokalita
Charakterčást obce
ObecStraškov-Vodochody
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel447 (2011)[1]
Katastrální územíVodochody (4,15 km²)
PSČ411 84
Počet domů144 (2011)[1]
Vodochody
Vodochody
Další údaje
Kód části obce156299
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodochody je jižní část obce Straškov-Vodochody v okrese Litoměřice. V roce 2009 zde bylo evidováno 147 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 447 obyvatel.

Vodochody je také název katastrálního území o rozloze 4,15 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Není jisté, zdali je název Vodochody původní, ale vyskytuje se již v 10. století, z té doby totiž pochází první písemná zmínka o obci Vodochody, kdy v roce 999 český kníže Boleslav II. daroval právě založenému Ostrovskému klášteru rozsáhlou krajinu s vesnicemi, lesy i lidem. Mezi několika jmenovanými obcemi byly jmenovány i Vodochody. Tento dar potvrdil i jeho syn Boleslav III. Ve 12. a 14. století patřily Vodochody panství biskupa pražského. V roce 1294[4] je koupil biskup Tobiáš a přiřadil je k Roudnici. Stejně jako obce v okolí byly i Vodochody rozděleny na více částí, patřících různým vrchnostem. Ve 13. století připomínají se vladykové z Vodochod. Začátkem 14. století byl majitelem Jakub ze Žižic s vladyky na Straškově. Ten měl tři syny a jednu dceru, jimž majetek odkázal. Synové se jmenovali: Jan z Ledčic, Nácek ze Straškova a Ješek z Vražkova. Dcera měla za manžela Hostíka z Vodochod, komorníka pražského biskupa Jana IV. Kolem roku 1570 byl majitelem Jaroslav Berkovský z Benze a na Vodochodech. V roce 1577 patřily Vodochody Vilému z Rozenberka, jako součást panství roudnického.

V roce 1619 si občané z Vodochod stěžovali, že je hejtman sužuje kvůli náboženství, což prý je zcela zřejmě proti Majestátu Rudolfa (vydanému 1609). Občané z Vodochod byli náboženství českobratrského. V téže době patřila část Vodochod Alžbětě Zapské ze Šlivic. Roku 1619 je koupil Bohuchval Valkoun z Adlaru, protože Alžbeta Zapská byla zapletena ve vzpouře proti Ferdinandu II., Valkoun z Adlaru prodal Vodochody klášteru Máří Magdaleny na Újezdě a ten je postoupil Václavu Eugenovi z Lobkovic.

V roce 1834 byl rychtářem ve Vodochodech Jan Krejza. Z toho roku zachovala se jména sousedů: Ant. Procházka, Matej Jiránek, František Vykuka, Václav Pšenicka, Václav Materna. Z Vodochod chodily děti do Straškova do školy, která byla vystavena roku 1865; předtím docházely do Račiněvsi, kde byla pošta pro Vodochody.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Ve Vodochodech pramení potok Čepel, jehož hlavní pramen je v severovýchodním cípu obce, kde tvoří velkou vyzděnou studánku. Pověst vypráví, že v studánce na prameni je mohutný balvan. Kdyby se kámen nějakým způsobem uvolnil, vyvalilo by se tolik vody, že by zaplavila celou krajinu. Obyvatelé tvrdí, že za starších dob hrnuly se obcí v době dešťů nebo tání spousty vod. A od tohoto prý má obec své jméno – voda chodí – Vodochody. Těžko se dá tento výklad uhájiti, jisto však je, že jméno jest od slova „voda“ utvořeno.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[4][5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 377 368 402 376 390 451 452 376 371 347 388 370 341 447
Domy 59 60 66 69 73 86 106 107 . 99 107 133 139 144
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Straškov-Vodochody.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve Vodochodech se 28. listopadu 1911 narodil Václav Renč, český básník, dramatik a překladatel, který byl představitelem katolického ruralismu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30. 
  4. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399. 
  5. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]