Vláda Mattea Renziho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vláda Mattea Renziho
premiér Matteo Renzi
premiér Matteo Renzi
Pořadí63. (od roku 1946)
PředsedaMatteo Renzi
Počet členů17
Politické subjektyPD, NCD, SC, UDC
JmenovánaGiorgiem Napolitanem
Datum jmenování20140222a22. února 2014
Konec v úřadu20161212a12. prosince 2016
Důvod ukončeníNepřijetí vládou prosazovaných ústavních změn v referendu
OpoziceM5S, FI, LN, SEL, FdI
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda Mattea Renziho byla vláda Italské republiky, která úřadovala od 22. února 2014 do 12. prosince 2016. Předsedou vlády byl Matteo Renzi z Demokratické strany. Kabinet tvořili ministři Demokratické strany, Nové středopravice, Občanské volby, Unie středu a dva bezpartijní členy.

Matteo Renzi rezignoval 7. prosince 2016 a s ním celá vláda.[1] Prezident republiky Sergio Mattarella následně pověřil sestavením přechodné vlády ministra zahraničí Paola Gentiloniho,[2] jehož kabinet byl jmenován 12. prosince 2016.

Vládní strany[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr
Demokratická strana Sociální demokracie Matteo Renzi
Nová středopravice Liberální konzervatismus Angelino Alfano
Občanská volba Liberalismus Stefania Giannini
Unie středu Křesťanská demokracie Pier Ferdinando Casini

Strany zastoupené na podministerských postech[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr
Lidovci pro Itálii Křesťanská demokracie Mario Mauro
Italská socialistická strana Sociální demokracie Riccardo Nencini

Poměr sil ve vládě[editovat | editovat zdroj]

Počet ministrů[editovat | editovat zdroj]

9
3
1
1
  • nezávislí
3

Složení vlády[editovat | editovat zdroj]

Portfej Ministr Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda rady ministrů Matteo Renzi Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr vnitra Angelino Alfano Nová středopravice 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr zahraničních věcí Federica Mogheriniová Demokratická strana 22. února 2014 31. října 2014
Paolo Gentiloni Demokratická strana 31. října 2014 12. prosince 2016
Ministr spravedlnosti Andrea Orlando Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr hospodářství a financí Pier Carlo Padoan nezávislý 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministryně obrany Roberta Pinottiová Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr infrastruktury a dopravy Maurizio Lupi Nová středopravice 22. února 2014 20. března 2015
Graziano Delrio Demokratická strana 2. dubna 2015 12. prosince 2016
Ministr ekonomického rozvoje Federica Guidiová nezávislá 22. února 2014 5. dubna 2016
Carlo Calenda Demokratická strana 10. května 2016 12. prosince 2016
Ministr zemědělství, výživy a lesnictví Maurizio Martina Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministryně školství, vysokých škol a výzkumu Stefania Gianniniová Občanská volba 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr kultury a kulturního dědictví Dario Franceschini Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministryně zdravotnictví Beatrice Lorenzinová Nová středopravice 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr práce a sociálních věcí Giuliano Poletti nezávislý 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr životního prostředí a územního plánování Gianluca Galletti Unie středu 22. února 2014 12. prosince 2016
Úřad Ministr bez portfeje Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Ministryně pro ústavní reformy a parlamentní vztahy Maria Elena Boschiová Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministryně pro zjednodušení a veřejnou správu Marianna Madiaová Demokratická strana 22. února 2014 12. prosince 2016
Ministr pro regionální věci Maria Carmela Lanzettaová Demokratická strana 22. února 2014 30. ledna 2015
Enrico Costa Nová středopravice 29. ledna 2016 12. prosince 2016

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Renzi na německé Wikipedii.

  1. Italský premiér podal demisi, ve funkci zatím zůstává. Hledá se nástupce [online]. Český rozhlas, 2016-12-07 [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. 
  2. BREMER, Jörg. Paolo Gentiloni: Ein „proletarischer Graf“ soll Italien lenken. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2016-12-11. Dostupné online [cit. 2016-12-12]. ISSN 0174-4909. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]