Vladimir Iosifovič Veksler
| Vladimir Iosifovič Veksler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. únorajul. / 4. března 1907greg. Žytomyr |
| Úmrtí | 22. září 1966 (ve věku 59 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Moskevský energetický institut |
| Povolání | fyzik a jaderný fyzik |
| Zaměstnavatelé | Lebeděvův fyzikální institut Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně |
| Ocenění | Leninova cena (1959) Atomy pro mír (1963) Řád rudého praporu práce Stalinova cena Leninův řád … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Nina Alexandrovna Sidorovová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Iosifovič Veksler (4. března 1907 – 22. září 1966[1]) byl prominentní sovětský experimentální fyzik.
Vekslerova rodina se přestěhovala z Žytomyru do Moskvy v roce 1915. Roku 1931 absolvoval moskevský energetický institut. Následně v roce 1936 začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním ústavu, kde se zapojil do vývoje částicových detektorů a studia kosmického záření. Účastnil se několika expedic do Pamíru a na horu Elbrus, které byly věnovány studiu složení kosmického záření. V roce 1944 začal pracovat v oblasti fyziky urychlovačů, kde se stal známým pro vynález mikrotronu,[2][3] a rozvoj synchrotronu nezávisle na Edwinu McMillanovi[4]
V roce 1956 založil a stal se prvním ředitelem laboratoře vysokých energií ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně, kde byly pod jeho vedením postaveny ve své době největší protonové urychlovače částic na světě.[1]
V letech 1946-1957 byl korespondenčním členem sovětské akademie věd. Řádným členem akademie se stal roku 1958. V roce 1963 byl jmenován vedoucím oddělení jaderné fyziky akademie věd. V roce 1965 založil časopis Jaderná fyziky (Jadernaja fizika) a stal se jeho prvním šéfredaktorem.[1]
Dostalo se mu mnoha poct, včetně Stalinovy ceny v roce 1951, Americké ceny Atomy pro mír v roce 1963 a Leninovy ceny v roce 1959. [1]
Ulice v Dubně, Oděse, Žitomiru a CERNu jsou pojmenovány na jeho počest.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Veksler na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Faces and Places / The enduring legacy of Vladimir Veksler [online]. CERN Courier, 4 Jun 2007 [cit. 2012-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ VEKSLER, V.I. A New Method of Accelerating Relativistic Particles. Doklady Akad. Nauk SSSR (Proceedings of the USSR Academy of Sciences). 1944, s. 346-348. Dostupné online. (Russian)
- ↑ VEKSLER, V.I. About the New Method of Accelerating Relativistic Particles. Doklady Akad. Nauk SSSR (Proceedings of the USSR Academy of Sciences). 1944, s. 393-396. Dostupné online. (Russian)
- ↑ J. DAVID JACKSON AND W.K.H. PANOFSKY. EDWIN MATTISON MCMILLAN: A Biographical Memoir [online]. National Academy of Sciences, 1996 [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Iosifovič Veksler na Wikimedia Commons
