Vladimír Kovářík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Kovářík
Narození 12. října 1913
Čelákovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1982 (ve věku 68 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární vědec
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Děti synové Vladimír Kovářík
a Jan Kovářík, dcera Marcela
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

PhDr. Vladimír Kovářík, CSc., (12. října 1913 Čelákovice7. června 1982 Praha) byl český literární vědec, který většinu svých popularizujících knih z oblasti historie věnoval mládeži. Zabýval se zejména literárními dějinami 19. století, obdobím budování Národního divadlaNerudovým životem a dílem. Vycházel vstříc zájmu mladých čtenářů o umělecko-naučnou literaturu a hledal cesty, jak jim přístupnou a zábavnou formou přiblížit znalost dějin české literatury. Sem je možné například zařadit díla Mládí Jana Nerudy, Otec české ThálieJosefu Kajetánu Tylovi a knížku vzpomínek českých spisovatelů na jejich mládí Když velcí byli malí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na Filosofické fakultě University Karlovy (1933–1937). Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na gymnáziích v Praze na Žižkově (1936–1940, 1942–1949) a v Táboře (1940–1942). Po roce 1949 byl redaktorem Československého rozhlasu, vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v Československé televizi. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství University Karlovy. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce Dětský svět Marie Majerové, v roce 1969 získal titul kandidát věd (CSc.) prací Nerudova cesta k pramenům dětství. V roce 1980 byl jmenován profesorem.

Jeho oba synové, Vladimír Kovářík (* 1946) a Jan Kovářík (*1950), působili mimo jiné jako publicisté.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Studie a populárně naučné knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Mládí Jana Nerudy (1955), populárně naučná studie pro mládež.
  • Otec české Thálie (1960), populárně naučná studie pro mládež o Václavu Klimentu Klicperovi a o počátcích českého divadla.
  • Dětský svět Marie Majerové (1962), studie.
  • Hlasy a tváře (1965), čtení o umění a umělcích, populárně naučná studie pro mládež.
  • Staropražská romance (1969, rozšířeno 1973), čtení o tom, jak se žilo před sto lety,
  • Nerudova cesta k pramenům dětství (1971).
  • Slavní a zapomenutí (1983), čtení o životě a díle českých spisovatelů, vydáno posmrtně.
  • Besedy (1983), vydáno v roce autorových nedožitých sedmdesátin.
  • Daleká, široká pole (1984), čtení o Janu Nerudovi, vydáno posmrtně.

Skripta[editovat | editovat zdroj]

  • Vývoj rozhlasové publicistiky 1 (1969).
  • Proměny rozhlasové publicistiky 2 (1975).

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Chytráci (1973), povídka pro mládež.
  • Jiříkovo vidění a jiné příběhy (1973, rozšířeno 1978), vyprávění podle Josefa Kajetána Tyla.

Literární místopis[editovat | editovat zdroj]

Zcela výjimečné postavení mají tři svazky literárního místopisu, kde vedle nejrůznějších údajů ze života českých spisovatelů připomíná Kovářík i vliv kraje na vznik a podobu literárního díla. Jsou to knihy Literární toulky po Čechách (Albatros, Praha 1977), Literární toulky Moravou (Albatros, Praha 1978) a Literární toulky Prahou (Albatros, Praha 1980).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]