Vladimír Karfík (literární kritik)
| Vladimír Karfík | |
|---|---|
| Narození | 1. října 1931 (92 let) České Budějovice nebo Mladá |
| Povolání | literární kritik, historik, redaktor a literární historik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimír Karfík (* 1. října 1931, České Budějovice) je český literární kritik, literární historik a novinář. V literární vědě ho lze řadit ke strukturalismu. Zvláštní pozornost věnoval dílu Jiřího Koláře.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval gymnázium v rodných Českých Budějovicích, ale maturitu složil v Mostě, roku 1950. Poté vystudoval bohemistiku a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1955, v roce 1969 tamtéž získal doktorát (PhDr), když obhájil dizertační práci K interpretaci poválečné poezie. V letech 1954–1957 učil na Ústřední škole ROH, v letech 1957–1961 pracoval v Novinářském studijním ústavu, v letech 1961–1973 vědecky pracoval v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. V letech 1965–1969 vedl v Literárních novinách (jejichž název se v té době dvakrát změnil) rubriku literární a umělecké kritiky. Roku 1973 byl v rámci tzv. normalizace vyhozen z Ústavu a až do roku 1989 pracoval v různých dělnických profesích. Publikoval v té době v samizdatu (Kritický sborník, Obsah). Jako postava (Richard Slavík) se objevuje v románu Český snář Ludvíka Vaculíka.[2] V letech 1990–1999 byl šéfredaktorem Literárních novin.[3]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Architekt Vladimír Karfík byl jeho vzdálený strýc. Jeho manželka Věra Karfíková byla také literární historička. Syn Jakub Karfík se stal arabistou a diplomatem, druhý syn Filip Karfík filozofem a překladatelem.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Své kritiky, studie a jiné literárněvědné texty shrnul do souborů Literatura je čitelná (2002) a Co a jak (2019). Jiřímu Kolářovi věnoval samostatnou monografii (1994), v níž mimo jiné rozebral Kolářovu pozici v kontextu Skupiny 42 a také souvislost jeho díla s poetikou Bohumila Hrabala. Jako editor se podílel i na vydávání Kolářových spisů. Napsal též knihu fejetonů Dědova mísa (2016), které publikoval původně zejména v Divadelních novinách. Vydal též paměti nazvané Docela malé curriculum (2019), založené na rozhlasovém vzpomínání na stanici Vltava.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vladimír Karfík. Penklubcz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ PAVLOVIČ, Milan. Kontinuita kritiky. Pozoruhodný výbor Vladimíra Karfíka. www.literarni.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Karfík. Slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
