Vila Rudolfa Larische (Krnov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vila Rudolfa Larische
Krnov, vila R. Larische.JPG
Výstavba1888
Poloha
AdresaPod Bezručovým vrchem, ČeskoČesko Česko
UliceŘíční okruh
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky26253/8-3019 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Rudolfa Larische se nachází na ulici Říční okruh čp. 4/14 katastrální území Krnov-Horní Předměstí v části obce Pod Bezručovým vrchem v Krnově v okrese Bruntál. Městská vila postavená v historizujícím slohu v roce 1888 a upravována Leopoldem Bauerem je dokladem reprezentativní architektury v Krnově. Vila je kulturní památkou a je zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejmladší syn zakladatele největšího textilního podniku v Krnově Rudolf Larisch (1850–1912) oslovil dva vídeňské architekty Hanse Mikscheho a Juliana Niedzielského aby mu postavili nový dům. V roce 1902 navrhl nábytek pro pánský pokoj slezský architekt Leopold Bauer, který provedl další úpravy v roce 1911, kdy pro Rudolfa Larische juniora navrhl byt v prvním patře vily ve stylu neobiedermeieru. V roce 1929 podle plánů Leopolda Bauera byla provedena přestavba zadního křídla vily. Po ukončení druhé světové války byla vila znárodněna a sloužila jako mateřská školka, vlastníkem byl národní podnik Karnola. Po roce 1995 je po rekonstrukci majitelem ČSOB. Vila je nepřístupná.[2] [3][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Vila je ovlivněna severskou renesancí a manýrismem. Je to volně stojící zděná omítaná budova se dvěma křídly postavená na nepravidelném půdorysu s mansardovou střechou. Fasády průčelí jsou členěny střídáním režného zdiva a vápenné omítky (patro), nárožních bosovaných lizén a okenních šambrán (přízemí). Hlavní průčelí orientované do ulice a nábřeží má středový rizalit s trojicí oken v každém podlaží a je ukončen volutovým štítem s vázami po stranách a monogramem majitele. Pravé boční průčelí je rozděleno dvakrát odstupňovaným rizalitem s lichoběžníkovým štítem a půlkruhovým vrcholem, ve kterém je letopočet 1888. Po jeho levé straně je balkón na toskánských sloupech a pilířích. V levé boční fasádě je středový rizalit s portálem s toskánskými sloupy a volutovým štítem. Vchod má půlkruhový záklenek. V zadním průčelí je široké obdélníkové schodišťové okno. Ze zadního křídla vystupuje do dvora válcový rizalit bočního schodiště s různě velikými okny po stranách.[6]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 bylo rozšířeno a zvětšeno zadní křídlo, tím vznikla nová dispozice jejímž základem je centrální hala s trojramenným pravoúhlým dřevěným schodištěm, nad nímž je vitrážové okno s geometrickými vzory. Na podestě schodiště je zákoutí s krbem. V suterénní části byl zřízen klenutý prostor pánského pokoje s krbem a gotizující úpravou. V hale je kazetový strop z železobetonových nosníků.[2][6][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-17]. Identifikátor záznamu 137416 : Vila Rudolfa Larische. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b GORYCZKOVÁ, Naďa, et al. Slavné vily Moravskoslezského kraje. 1. vyd. Praha: Foibos, 2008. 197 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-09-4, ISBN 80-87073-09-6. OCLC 294938629 S. 21–23. 
  3. MINTÁLOVÁ, Markéta. Vila Rudolfa Larische. Vila Rudolfa Larische [online]. [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. Vila Rudolfa Larische, Krnov - Okruh „Slavné vily“ - Slezsko bez hranic. www.silesiatourism.com [online]. [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  5. a b STRAKOŠ, Martin, et. al. Průvodce architekturou Krnova = Krnov architecture guide. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2013. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-75-2, ISBN 80-85034-75-1. OCLC 888725386 S. 266–257. 
  6. a b Detail dokumentu - G0189423. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]