Vila Hermína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vila Hermína
Vila Hermína (2020)
Vila Hermína (2020)
Účel stavby

Rodinný dům (vila)

Základní informace
Architekti Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka[1]
Výstavba projekt 2000; realizace: 20082009[1]
Současný majitel MUDr. Michal Čillík a Mgr. Kristýna Čillíková[2]
Poloha
Adresa ČeskoČesko Česko
Ulice Černín 93, 267 51 Zdice–Černín[2]
Souřadnice
Vila Hermína
Vila Hermína
Vila Hermína v Černíně na mapě ČR
Další informace
Web https://www.sepka-architekti.cz/index.php?lang=cs&page=project&name=dum-ve-svahu-v-cernine
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na „VWS Berlin“[3]
2002–2004: „Vila v Berouně“ (2004)
Celkový pohled na vilu v ulici K Rokytce 1686 v Praze–Kyjích; „Dům v sadu“

Vila Hermína je rodinný dům růžové barvy a nezvyklého tvaru nacházející se ve svažitém terénu na okraji vesnice Černín (součást města Zdice) v okrese Beroun.[1][p 1] Byl dostavěn v roce 2009 podle návrhu (z roku 2000) dnes (2020) již neexistující[4] architektonické dílny „HŠH architekti“ (Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka).[1] Architektonická originalita vnitřního uspořádání vily Hermína spočívá v rozdělení celistvého interiéru do tří výškových úrovní spojených dvěma rovnoběžnými šikmými rampami, které procházejí přes celou délku domu, kopírují spád pozemku, funkčně nahrazují veškerá schodiště a zároveň plní úlohy obývacího prostoru, kinosálu a malé pracovny.[5] Díky tomuto členění bylo možno na pouhých 120 m2 obytné plochy realizovat: jídelnu, kuchyň, obývací pokoj, malý kinosál, prostor pro děti s lůžky a pracovními stolky, ložnici pro majitele domu (rodiče), dvě koupelny a technické zázemí.[5]

Stručný popis[editovat | editovat zdroj]

Ve svých vnitřních prostorách obytný dům „kopíruje“ ze svahu i sklon podlah.[1][p 2] Střídání rovné a šikmé podlahové plochy ve vnitřku objektu vtiskuje interiéru vily Hermína určitý „spirálovitý“ charakter a propisuje se i do vnějšího vzhledu celé stavby.[1] Okna a další otvory objektu jsou řešeny tak, že každá vnější stěna fasády (kromě severní, kde je vstup do domu) vily disponuje pouze jediným tímto prvkem.[1] Zateplení rodinného domu a jeho izolace byla realizována polyuretanovým nástřikem s růžovým nátěrem.[1] Odstín růžové byl inspirován barvou, kterou použil německý architekt Ludwig Leo[3] na berlínské stavbě průtokového kanálu „Ústavu vodního stavitelství“.[3][1][p 3]

Podrobná historie a popis[editovat | editovat zdroj]

Vznik koncepce domu[editovat | editovat zdroj]

Vila Hermína[p 4] je atypická v mnoha ohledech: barvou fasády (růžová), lichoběžníkovitým půdorysem, šikmými rampami obývaných prostor i barvami interiéru (sytě zelená, světle a tmavě šedá).[4] Koncept vily Hermína byl představen v dubnu roku 2000 v galerii Jaroslava Fragnera v rámci výstavy „Prostorový dům“.[7] Vila Hermína zde byla prezentována jako experimentální rodinný dům nového prostorového pojetí (vnitřek domu je pojat jako jediný otevřený prostor), kde více než polovinu objektu tvoří šikmá podlahová plocha.[7] Tato plocha funkčně nahradila schodiště a zastoupila v interiéru domu vícefunkční obývací pokoj.[7]

Celková koncepce objektu vznikala postupně na základě následujících tezí:

  • Investoři – psychiatr[6] Michal Čillík (i jeho manželka)[6] jakožto milovníci a sběratelé filmů – chtěli, aby v domě vzniklo malé „soukromé kino“.[4]
  • Dalším prvkem, jenž ovlivnil koncept projektu vily byl i svažitý pozemek v místě stavby.[4]
  • Prvotní myšlenka jakési „šikmé rampy“ v přízemí domu (vhodná pro malé soukromé kino) byla výslednicí dvou výše uvedených faktů.[4]
  • Na ni pak navázalo i „překopírování“ obdobných ramp do dalších obytných míst stavby, jenž vedlo ke vzniku jakési „spirály uvnitř domu“.[4][p 5]
  • Vila je situována v místě dálkových výhledů do okolní krajiny.[7] Její severní strana se vstupními dveřmi nemá okno,[7] ale ostatní stěny domu disponují vždy po jednom velkém okně (s bezrámovým zasklením), což umožňuje obyvatelům uvnitř vily v kterémkoliv místě interiéru vnímat navíc ještě i venkovní prostor minimálně jedním, ale častěji i dvěma okny najednou.[7]
  • Odvážný koncept rozvržení vnitřního prostoru obytného domu byl posílen i „promítací plochou“ vytvořenou velkoplošným oknem s jižním výhledem do otevřené krajiny, který se setkal s kladnou odezvou investora.[4][p 6]

Prosazení projektu[editovat | editovat zdroj]

Cesta k prosazení netradičního projektu vily Hermíny téměř ve volné krajině na okraji české klasické venkovské obce, na pozemku původně sloužícím jako pastvina, trvala několik let.[4] Místně příslušný stavební úřad zprvu otálel se změnou pastviny na stavební parcelu.[4] V územním řízení správa CHKO Křivoklátska se stavbou souhlasila, ale v následném řízení pro stavební povolení vydala negativní stanovisko, které pramenilo jen z interních směrnic CHKO Křivoklátska, mělo nízkou právní váhu a v odvolání k Ministerstvu životního prostředí bylo nakonec dosaženo odsouhlaseni projektu (celé toto právní řízení znamenalo dva roky zdržení).[4] Od první studie a modelu k realizaci tak uplynulo cca osm let, jenž byly využity architekty k úpravám prvotního návrhu a diskusím o různých detailech s investorem, který podpořil i „radikálnější a odvážnější“ architektonické pojetí budoucí stavby.[4][p 7]

Fasáda[editovat | editovat zdroj]

Původní verze obalení celé stavby měděným plechem byla shledána jako neúměrně nákladná a tak se architekti rozhodli pro dokonale přilnavou rychleschnoucí polyuretanovou pěnu[5] obvykle užívanou k izolaci plochých střech.[4] Volba odstínu růžové[p 8] byla inspirována faktem, že polyuretanem téže barvy je potažena část obřího potrubí s turbínou pro přívod vody do laboratoře „Ústavu vodního stavitelství“ v Berlíně.[4][p 9] Na rozdíl od polyuretanem částečně obaleného berlínského potrubí vedoucího k turbíně je vila Hermína „povlečena“ do několik milimetrů tlusté[5] plastové hmoty kompletně celá (kromě velkých oken, ale včetně dveří, zárubní a pultové střechy)[5] a tato vrstva funguje jednak jako tepelná izolace ale i jako hydroizolace s tenkým ochranným filmem proti ultrafialovému záření.[4] Obytný dům v tomto provedení nemá okapy a tak dešťová voda může volně stékat po fasádě.[4] Nástřik polyuretanem byl proveden na zeď se standardní omítkou a takto ošetřený povrch vily má odolat všem vlivům středoevropského počasí.[4] Nátěr domu musí být obnovován přibližně jednou za 10 let a nutně nemusí mít stávající růžovou barvu.[5]

Stavební popis[editovat | editovat zdroj]

Vila Hermina je klasická zděná cihlová stavba, stropy jsou dřevěné, nosné prvky ramp jsou tvořeny ocelovými traverzami ukotvenými do obvodových stěn stavby.[4] S umístěním klasického nábytku na šikmo (pod úhlem 21°) nakloněné rampy nemohlo být v projektu nikdy uvažováno a proto počítali architekti od počátku se „zavěšeným nábytkem“ (stropy místností jsou vybaveny háky s karabinami), který je v interiéru zastoupen například solitérními sedacími pytli (konkétně typu „fatboy“) a textilními houpačkami.[4] Této myšlence konceptuálně vyhovuje i mezi rampami napjatá síť, která funkčně nahrazuje „klasické“ zábradlí[4] a zabezpečuje tak osoby na rampách se pohybujicí proti případnému pádu z výšky.

Objekt je vybaven velkými bezrámovými hliníkovými okny s pevným zasklením,[5] které byly projektovány jako (ve dne) nezastíněné (bez žaluzií a záclon), aby umožňovaly průhledy jednak do otevřené krajiny a jednak i do okolní venkovské zástavby.[4] Větrání objektu se realizuje otvíratelnými úzkými rámovými okny (překrytými polyuretanovou pěnou[5]), které se nacházejí v obývacím prostoru i v zadní části vily Hermína (za ložnicí investorů – rodičů).[4] Vila Hermína je vytápěna elektricky.[5]

Světle až tmavě šedý povrch interiérových stěn (s keraštukem) kontrastuje s výrazně zelenými podlahami objektu a jeho růžovou fasádou. Šedou barvu má také většina nábytku v interiéru.[5] Šikmé podlahy na rampách jsou povrchově ošetřeny proti skluzu a vibracím měkkým elastomerem „regupol“[5] (směs gumy a polyuretanu), jenž je svými vlastnostmi podobný tartanu,[4] užívanému na stadionech[5] a ve sportovních halách.[7] Regupol je aplikován na pružné OSB desky (schopné utlumit případný pád) a takto vytvořenou (byť šikmou) podlahu lze udržovat luxováním a mytím.[5] Na stěnách koupelen byl použit voděodolný sanační povrch Sika.[5]

Parcela domu je atypicky oplocena nízkou jemnou sítí tvořenou provázkovým pletivem (průchody tímto symbolickým plotem jsou „na zip“[5]), jenž neruší pohled na dům z dálky a podporuje zároveň architektonickou koncepci bezbariérového kontaktu domu s okolní krajinou (původní pastvinou, na kterou „ideově odkazuje“ i trávově zelená barva užitá v interiéru budovy).[4] Ve svahu nad vilou se ve vstupní partii parcely nachází zděný sklad s parkovacím stáním na střeše.[7] Před ním je místo na venkovní sezení a grilování.[7] Ve svahu zahloubené masivní dřevěné schodiště spojuje parkovací místo a sklad s níže položenou severní stranou vily Hermína, kde je vstup do domu.[7]

Popis interiéru[editovat | editovat zdroj]

Jídelna a kuchyň[editovat | editovat zdroj]

Vstup do vily Hermína (druhé nadzemní podlaží) je ze severní (ke svahu přivrácené) strany, která jako jediná postrádá okna.[7] Ze vstupní předsíňky se pokračuje na horizontální podlaží domu, kde se nachází nejprve jídelna a dále za ní pak kuchyň.[7] Jídelna a kuchyně byly vyrobeny na zakázku.[5] Účelově zařízená jídelna je tvořena jídelním stolem pro čtyři osoby a čtveřicí židlí (thonetky) z přírodního ohýbaného dřeva, vše v šedé barvě.[5] Stůl je u velkoformátového okna směřujícího do zahrady, pod oknem jsou umístěné topné konvektory překryté mřížkou.[5] Na tuto horizontální plochu vily volně navazují dvě šikmé, „rovnoběžné“, tmavě zelené „rampy“ („vzestupná“ a „sestupná“) jištěné mezi nimi nataženou bezpečnostní sítí, jenž nebrání volným průhledům do celého domu i do okolní krajiny skrze jeho velkoformátová okna.[7]

Vzestupná rampa[editovat | editovat zdroj]

„Vzestupná“ rampa začíná ve svém nejnižším místě u kuchyně a stoupá vzhůru do následujícího patra (třetí nadzemní podlaží) až k ložnici rodičů – majitelů vily, kde končí.[7] Tato rampa je „hlavním obytným prostorem“ domu a je skloněna tak, že osobám na ní se nacházejícím poskytuje panoramatický výhled (do okolní krajiny) jižním oknem vily.[7] Sezení na šikmé ploše se realizuje buď „zabořením se do“ na rampě položených „fatboyů“ nebo do nad rampou zavěšených plátěných houpaček.[7]

Ložnice majitelů[editovat | editovat zdroj]

Na samém konci vzestupné rampy (zcela nahoře ve třetím nadzemním podlaží objektu) se přechází do atypické[4] horizontálně orientované ložnice majitelů domu.[7] Ta je tvořena dvojlůžkem spočívajícím v zeleném boxu připomínajícím otevřenou “zásuvku“, dále pak pokračuje volně navazující přilehlou šatnou a uzavřenou koupelnou s toaletou.[7] (Celé toto třetí nadzemní podlaží má z pochopitelných důvodů vodorovnou podlahu.) Visutá manželská postel je umístěna na nosném rámu z ocelových traverz.[4] Spodní plocha tohoto rámu je současně stropem pod ním se nacházející jídelny (ve druhém nadzemním podlaží). Manželské dvojlože je obklopeno knihami, prostor ložnice je nasvícen skrytým osvětlením integrovaným v odkládací ploše lůžka, která se nachází „za hlavami spáčů“.[4]

Sestupná rampa[editovat | editovat zdroj]

„Sestupná“ rampa začíná ve svém nejvyšším místě na stejné horizontální platformě (druhé nadzemní podlaží) jako jídelna a kuchyň, a to hned u vstupní předsíňky a klesá (o poschodí níže) dolů do „dětského“ prostoru, kde končí.[7] Tato rampa slouží jako hlediště (investorem požadovaného) „domácího kina“ a pojme nejen všechny členy rodiny, ale i jejich přátele.[7] Strop sestupné rampy je tvořen spodní stranou vzestupné rampy a je vybaven soustavou kotvicích úchytů pro „prostorové“ zavěšení adekvátního množství na šedou barvu natřených „diváckých“ sedaček (křesílka Ikea[5]).[7] Promítací plátno kina je umístěno na vnitřní jižní stěně objektu přímo pod panoramatickým oknem (to je o patro výše).[7][p 10] Konec sestupné rampy obsahuje architektonickou „třešničku“ ve formě možnosti zvednutí malé části podlahy a vytvoření jakéhosi „zářezu“ se zakomponovanou malou pracovnou.[7] Tato pracovna disponuje několika policemi a vysouvací stolní deskou, která po svém zasunutí vytvoří vodorovnou plochu vhodnou pro položení matrace a využitelnou coby dočasné (rezervní) návštěvnické lůžko.[7]

Dětský prostor[editovat | editovat zdroj]

Na samém konci sestupné rampy (zcela dole) se přechází do horizontálně orientovaného „dětského prostoru“ (první nadzemní podlaží) tvořeného „kajutou“ se dvěma palandovými lůžky, úložnými policemi, šatními skříněmi, dětskými pracovními stolky a koupelnou dětí.[7] Dětské pracovní stolky jsou přisvětleny tím, že se nacházejí u menšího okna do úzkého anglického dvorku. Toto první nadzemní podlaží je (kromě anglického dvorku) osvětleno ještě oknem v lichoběžníkové stěně domu.[4] Některé prostory tohoto podlaží se již nacházejí pod úrovní terénu a sem architekti umístili technické zázemí vily Hermína.[7]

Technické zázemí[editovat | editovat zdroj]

Zadní trakt domu (přivrácený ke svahu) hůře zásobený denním světlem byl využit pro umístění sociálního zařízení a pro úložné prostory.[4] Tady v suterénu našly svoje místo prádelna a komora, jenž jsou umístěny pod stropem, který tvoří výše zmiňovanou šikmou sestupnou rampu (hlediště kinosálu).[4]

Nominace na evropské architektonické ceny[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byla realizace této „vily Hermína“ nominována za Českou republiku na evropskou cenu ECOLA 2010 a v témže roce i na evropskou cenu Mies van der Rohe.[8] O dva roky později (2012) byla realizace téhož objektu nominována na evropskou cenu brick´12 Award.[8]

Vybrané stavební údaje[editovat | editovat zdroj]

Technicko–ekonomické poznámky[editovat | editovat zdroj]

  • Venkovní (nosná) konstrukce domu není z betonu, ale je tvořená zdivem z cihel „Porotherm“ (levnější varianta než beton)[5]
  • Polyuretanová pěna nastříkaná na zdivo má tloušťku 12 mm, vytváří současně nejen fasádu, ale i hydro a termo izolaci (náklady na 1 m2 polyuretanové pěny činily v roce 2009 asi 1 500 Kč, což se tehdy rovnalo přibližně ceně běžné fasády).[5]
  • Stěrky z keraštuku pokrývající vnitřní stěny interiéru (kromě koupelen, kde byl použit voděodolný, ale poněkud nákladnější sanační materiál „Sika“) si vyžádaly náklady asi 250 Kč/m2[5]
  • Hrubá stavba vily Hermína přišla (rok 2009) na 1 milion Kč.[5]
  • Velkoplošná okna s hliníkovými rámy si vyžádala (rok 2009) náklady 1 milion Kč.[5]
  • Šedé nátěry (např. závěsných křesílek Ikea) a atypické části nábytku realizovala truhlářská firma.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dům se nachází na adrese: Černín 93, 267 51 Zdice - Černín.[2]
  2. Na žádost soukromého investora měla být šikmá podlaha v přízemí domu využitelná při promítání filmů (jako jakýsi malý kinosál).[1]
  3. Jedná se o stavbu s originálním německým názvem: „Versuchsanstalt für Wasserbau und Schiffbau Berlin“ (zkratka: „VWS Berlin“), který by mohl být doslovně přeložen od češtiny jako: „Výzkumný ústav pro hydrauliku a stavbu lodí“ v Berlíně.[3]
  4. Jméno vily bylo odvozeno od jména prvorozené[6] dcery majitelů domu, která se jmenuje Hermína.[4]
  5. Koncepce vnitřní dispozice spirálovitě řešeného domu částečně zapadala do investorova dávného snu o domu – spirále, po níž „sjede“ kulička seshora až do sklepa.[5]
  6. Investor (psychiatr Michal Čillík) byl od mládí obdivovatelem funkcionalismu.[5] Po získání vhodného (i když svažitého) pozemku a po shromáždění dostatku finančních prostředků plánoval na parcele zbudovat jednoduchou obytnou stavbu ladící s okolní krajinou.[5]
  7. Po vyřízení všech formalit byla stavba nečekaně zastavena, protože investor se s původní partnerkou rozešel a realizace domu pro něj ztratila smysl.[6] Půl roku poté získala stavba opět smysl, neboť si investor našel novou partnerku.[6] V době kolem roku 2017 byla vila Hermina na prodej za sedm milionů korun. (Investor se i s touto partnerkou rozešel.)[6]
  8. Růžová zvítězila u architektů a investora nad jinými (modrou, zelenou, zlatou, stříbrnou) uvažovanými barvami.[5]
  9. Budova Ústavu vodního stavitelství v Berlíně je jednou z mála realizací architekta Ludwiga Lea.[4] Ten patří mezi těch několik málo architektů, kteří se dožili situace, že jimi navržené budovy byly prohlášeny za památkově chráněné (tj. ještě za života architekta, nikoliv po jeho smrti).[4]
  10. Promítání filmů je realizováno kombinací hi-fi stereofonní aparatury, plátna a běžného datového projektoru umístěného ve spodní části sestupné rampy (v místě malé pracovny, viz dále).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Dům ve svahu v Černíně [online]. Šépka architekti [cit. 2020-10-18]. Studie: 2000; realizace: 2008 – 2009; autoři: Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka. Dostupné online. 
  2. a b c Informace o domě z katastru nemovitostí: Informace o stavbě: Stavba: č. p. 93; Obec: Zdice (532011); Část obce: Černín (192422); Katastrální území: Černín u Zdic (792420); Číslo LV: 1745; Stavba stojí na pozemku: p. č. st. 182; rodinný dům; vlastnické právo (společné jmění manželů): Čillík Michal MUDr. a Čillíková Kristýna Mgr.
  3. a b c d Průtokový kanál ústavu vodního stavitelství, Tiergarten, Berlin (německy: Versuchsanstalt für Wasserbau und Schiffbau Berlin, zkratka: „VWS Berlin“) [online]. www archi web [cit. 2020-10-19]. Autor: Ludwig Leo; Adresa: Müller-Breslau-Straße, Berlín, Německo; Realizace:1975 až 1976.. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq NACHTMANNOVÁ, Iva. Vila Hermína [online]. ASB portál cz, 2010-03-26 [cit. 2020-10-19]. Foto: Ester Havlová; článek byl uveřejněn v časopisu ASB (Architektura, Stavebnictví, Byznys).. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag VACKOVÁ, Eva. Dům, který vypadá jako růžové žužu na stráni: bydlí se v něm na šikmé ploše [online]. www idnes cz, 2010-08-09 [cit. 2020-10-26]. Podle časopisu Bydlení číslo 8 z roku 2010. Dostupné online. 
  6. a b c d e f BENEŠOVÁ, Ivanna. Majitelé růžové stavby to vzdali: vila s šikmou podlahou je na prodej [online]. idnes cz, 2017-02-24 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z KONEČNÁ, Věra. Vila Hermína, Černín (Individuální bydlení) [online]. Bydlení IQ (rozumné bydlení + chytrá architektura), 2009-10-26 [cit. 2020-10-25]. Tomáš Hradečný, Petr Hájek, Jan Šépka (HŠH); Použitá literatura: Prostorový dům (katalog k výstavě), Galerie Jaroslava Fragnera 2000. Dostupné online. 
  8. a b Jan Šépka (* 29. 10. 1969) [online]. Archi WEB [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f Vila Hermína [online]. www archiweb cz [cit. 2020-10-19]. Autorka fotografií: Ester Havlová. Dostupné online. 
  10. Galerie: Rodinné domy: Černín [online]. E&V Plzeň, s.r.o. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]