Viktor Boháč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Boháč
Viktor Boháč v uniformě nadporučíka československé armády
Viktor Boháč v uniformě nadporučíka československé armády
Narození 16. října 1904
Nymburk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. července 1984 (ve věku 79 let)
Nymburk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Vysoká škola obchodní v Praze
Znám jako národněsocialistický politik, aktivní člen odbojového hnutí, autor ilegálního programu ČSNS
Titul ing.
Ocenění Za svoji odbojovou činnost byl v roce 1946 vyznamenán vojenskou medailí Za zásluhy 1.stupně, medailí Za statečnost, Pamětní medailí druhého národního odboje, udělenou ke dni 9.5.1947. Dne 9.11 2015 obdržel in memoriam medaili "Za svobodu a demokracii".
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Boháč (16. října 1904 Nymburk[1] - 12. července 1984 Nymburk) byl český odbojář a národněsocialistický politik. V roce 2015 byl Ústavem pro studium totalitních režimů in memoriam vyznamenán Cenou Václava Bendy.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl prvním starostou Nymburka po rozpadu Rakouska-Uherska, který věnoval celý svůj život rozkvětu tohoto města. V nymburské kronice je zaznamenáno, že v den jeho pohřbu 23. srpna 1928 byly v pravé poledne rozsvíceny všechny pouliční lampy a tyto byly zahaleny smutečními rouchy. Této pocty se nedostalo nikomu před ním ani po něm.

Manželka: Božena Boháčová (1904-2002) Děti: Viktor Boháč (1932) , ing. Ivan Boháč, Božena Havelková

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Viktor Boháč se stal v roce 1936 nejmladším ředitelem lázní v Československu a to ve Velichovkách. Od roku 1940 krátce působil jako ředitel sanatoria v Dobříši, než jej zabrala německá armáda k léčebným účelům svých vojáků.

Viktor Boháč byl členem národně-socialistické strany. Stal se vůdčí osobností odboje na Nymbursku, Poděbradsku a Městecku. Zastával funkci předsedy ilegálního Revolučního okresního národního výboru v Nymburce a po 2. světové válce byl poslancem a členem rady Zemského národního výboru. V roce 1950 byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 12 letům trestu odnětí svobody. Po propuštění v roce 1960 pracoval v dělnických profesích. V roce 1991 byl posmrtně rehabilitován. Obdržel řadu vyznamenání.[1]

Mluvil plynně 7 jazyky.

Česká lékařka MUDr. Eliška Vozábová v článku, publikovaném v novinách Deník[3] dne 5. února 2010 vzpomínala na hrdinství Viktora Boháče. Jejího příbuzného, Václava Vozába zatkla v květnu 1945 sovětské kontrarozvědka NKVD, která jej transportovala do sibiřského gulagu. Viktor Boháč stíhal tento vlak, v Ostravě jej dostihl a zde vystupoval tak sebevědomě, že dokázal Vozába vyreklamovat z tohoto střeženého vlaku, plném budoucích vězňů sibiřských gulagů.

Ještě během věznění se zúčastnil vědomostní soutěže Světa socialismu, pozdějšího Světa v obrazech, o Sovětském Svazu. Několik let před amnestií tuhý vězeňský řád trochu polevil a vězni si vytvořili tajnou vězeňskou akademii, kde tajně přednášeli špičkoví odborníci. Přímo nabyt vědomostmi, v této divácky velice sledované a náročné soutěži zvítězil. Jméno vítěze bylo oznámeno v hromadných sdělovacích prostředcích a byl chválen oficiálním tiskem pro své obrovské znalosti historie a současnosti SSSR.

Porota teprve v tu chvíli zjistila, že vyhrál čerstvě amnestovaný bývalý vězeň, odsouzený za protisocialistické a protisovětské postoje a navíc člověk, který jako nespolehlivý pro tehdejší zřízení nesměl opustit republiku a tedy ani vlastnit pas. Po soutěži získal pas a také hlavní výhru - týdenní pobyt v Sovětském Svazu. V SSSR se zúčastnil řady setkání, kde k překvapení všech Rusů odpovídal dokonalou ruštinou na položené otázky a oni soudíc podle bezchybného přízvuku nechtěli věřit, že není rodilým Rusem ale Čechem. Kdyby jen soudruzi věděli, že tak dobře rusky se naučil ve vězeňské akademii od vězněných Rusů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 byla vydána ve spolupráci nakladatelství Nanebemletí a Vega-L kniha vzpomínek Viktora Boháče Boj odbojové skupiny R3 za svobodu: Nymbursko-Poděbradsko-Královéměstecko.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
  2. Medaili za boj proti komunismu dostane i Zdena Mašínová – článek o udělování ceny na tyden.cz
  3. Deník
  4. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2015 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2015, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boháč, Viktor: Boj odbojové skupiny R3 za svobodu. Nymburk 2003, Nanebemletí. ISBN 80-902237-4-5
  • Michal Plavec: Kapitoly z dějin královského města Nymburka od dob nejstarších do roku 2009. Cheb 2010, Svět křídel. ISBN 978-80-86808-75-8
  • Martin Jindra: Strážci lidskosti. Dvanáct příběhů příslušníků Československé církve (husitské) vězněných po únoru 1948. Náb. obec Československé církve husitské 2008. ISBN 80-7000-089-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]