Vegard Ulvang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vegard Ulvang
Datum narození10. října 1963 (60 let)
Místo narozeníKirkenes, Norsko
StátNorsko
ChoťGrete Ingeborg Nykkelmová (od 1997)[1][2]
DětiNora Ulvang[1]
Runa Ulvang
Oficiální webwww.ulvang.com
Sportovní informace
Sportběh na lyžích
Ukončení kariéry15. března 1999
Světový pohár v běhu na lyžích
Debut25. února 1984
Nejlepší umístění1. místo (1989/1990)
Počet výher9
Stupně vítězů34
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry3 - 2 - 1
Mistrovství světa2 - 2 - 4
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Běh na lyžích na ZOH
zlato ZOH 1992 10 km
zlato ZOH 1992 30 km hromadný start
zlato ZOH 1992 4×10 km
stříbro ZOH 1992 Skiatlon 15 km
stříbro ZOH 1994 4×10 km
bronz ZOH 1988 30 km hromadný start
Mistrovství světa v klasickém lyžování
stříbro MS 1989 30 km
bronz MS 1991 30 km
zlato MS 1991 4×10 km
zlato MS 1993 4×10 km
stříbro MS 1989 30 km
stříbro MS 1993 30 km
bronz MS 1987 4×10 km
bronz MS 1989 15 km
bronz MS 1991 30 km
bronz MS 1993 20 km

Vegard Ulvang (* 10. října 1963, Kirkenes, Norsko) je bývalý norský běžec na lyžích, trojnásobný olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vegard Ulvang patří k legendám norského běžeckého lyžování, byl sportovním vzorem pro nejlepšího norského sportovce 20. století, o čtyři roky mladšího Bjørna Dæhlieho. Ulvang ve své kariéře devětkrát vyhrál závod světového poháru, z toho dvakrát slavný Holmenkollen (1989, 1991, vyhrál ho i v roce 1992, kdy nebyl součástí SP). V sezóně 1989/90 se stal celkovým vítězem Světového poháru. Je držitelem šesti medailí ze zimních olympijských her a osmi medailí z mistrovství světa. V roce 1992 na olympiádě v Albertville se těsně před závodem v běhu na 10 km poprvé v kariéře rozhodl závodit bez vosku na lyžích – a suverénně zvítězil.[3] Na zimních olympijských hrách 1994 v Lillehammeru pronesl při slavnostním zahájení olympijský slib za sportovce. Svou sportovní kariéru ukončil v roce 1997 ve svých 33 letech. Poté se věnoval podnikání – založil značku sportovního vlněného oblečení, která se i poté, co ji v roce 2003 prodal, nadále jmenuje Ulvang. V současnosti působí v několika správních radách – např. ve Swixu. Od května 2006 je předsedou komise běžeckého lyžování FIS. Spolu s ředitelem běžeckého úseku FIS Jürgem Capolem je duchovním otcem série závodů Tour de Ski. Právě Ulvangovým nápadem bylo, aby Tour vrcholila výběhem na Alpe Cermis.

Extrémní výpravy[editovat | editovat zdroj]

Vegard Ulvang je proslulý svou zálibou v extrémních výpravách. V létě 1989 s průvodcem Pierrem Gay-Perretem zdolal Mont Blanc. V létě 1990 se svým bratrem Ketilem a s Gay-Perretem vystoupili na vrchol Denali. Při sestupu se jeho bratr Ketil propadl na jezeře Wonder Lake, společně jej však zachránili. O rok později opět s Gay-Perretem podnikl během dvou týdnů 570 km dlouhý přechod na lyžích napříč Grónskem a napodobili tak průkopnickou výpravu Fridtjofa Nansena z roku 1888. V létě 1992 se skupinou norských dobrodruhů zdolával nejvyšší vrcholy jednotlivých kontinentů – Kilimanjaro, Puncak Jaya, Elbrus, pokus o výstup na Aconcaguu musel kvůli větrné bouři vzdát 800 m pod vrcholem. V dalším roce se s lyžařským kolegou Vladimirem Smirnovem z Kazachstánu vypravili na cestu na koních napříč Mongolskem.[4] Se Smirnovem rovněž splouval sibiřské řeky. Dalším partnerem při dobrodružných výpravách z řad kolegů z lyžování se mu stal Rus Alexej Prokurorov, s nímž byl dvakrát na lyžích na Čukotce (naposledy 260 km dlouhý přechod z Neškanu do Uelena v dubnu 2008, půl roku před Prokurorovou tragickou smrtí).[5] V roce 2011 napodobil výpravu Roalda Amundsena na jižní pól. Na cestu dlouhou 1311 km se vydal se třemi společníky Jan-Gunnarem Wintherem, Steinem P. Aasheimem a Haraldem Dag Jøllem na lyžích z Velrybího zálivu[6] na začátku listopadu a k pólu dorazili přesně 100 let po Amundsenovi 14. prosince 2011.[7]

V Norsku se proslavil i populárním televizním cestovatelským pořadem Travelling boys. V němž s Björnem Dähliem jezdili do přírody po celém světě, cestovali, lovili zvěř a spolu s kuchařem si ji pak připravovali na ohni. Byl to jeden ze čtyř nejoblíbenějších pořadů v zemi.[8]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči jsou učitelé z Kirkenes Arne a Ingrid Ulvangovi. Měl dva bratry – staršího Kjetila a mladšího Mortena, Kjetil však v roce 1993 zahynul. Kjetil zmizel 13. října 1993, když si šel zaběhat poblíž svého domova v Kirkenes. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, do nějž se zapojila armáda, stovky dobrovolníků a také Vegard Ulvang, který kvůli tomu přerušil předolympijskou přípravu v Itálii. Po měsíci však bylo pátrání bezvýsledně ukončeno. V červnu 1994 bylo tělo Kjetila Ulvanga nalezeno v jezeře u Kirkenes, do něhož se zřejmě ve sněhové vánici probořil. Dva dny po nalezení těla se narodilo dítě, které před svým zmizením počal se svou přítelkyní Trine Saeternes.[9]

Manželkou Vegarda Ulvanga je bývalá norská běžkyně na lyžích a biatlonistka Grete Ingeborg Nykkelmo, mají spolu dvě dcery.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dostupné online. [cit. 2018-12-07]
  2. Norsk biografisk leksikon. Dostupné online.
  3. MACEK, Tomáš. Na Čukotce nás hřála vodka, říká legendární běžec na lyžích Ulvang. idnes.cz [online]. 2009-01-07. Dostupné online. 
  4. JOHNSON, William Oscar. The Last Viking. SI.com [online]. 1994-01-24 [cit. 2014-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04. (anglicky) 
  5. SITA. Zomrel lyžiar Prokurorov, zrazilo ho auto. pravda.sk [online]. 2008-10-10. Dostupné online. (slovensky) 
  6. KADLECOVÁ, Eva. Norsko slaví 100 let od dobytí jižního pólu. Severské listy [online]. 2011-12-13. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. hdo. Olympijský vítěz Ulvang dobyl Jižní pól sto let po Amundsenovi. ihned.cz [online]. 2011-12-16 [cit. 2014-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07. 
  8. a b NOHEJL, Tomáš. Ulvang raději běhá, než počítá miliony. idnes.cz [online]. 2005-03-01. Dostupné online. 
  9. PLUMMER, William. Death in the Arctic. People [online]. 1994-11-07 [cit. 2014-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]