Vasil Popovič (kněz)
| Jeho biskupská Milost Vasil Popovič | |
|---|---|
| Biskup mukačevský | |
 | |
| Církev | rusínská řeckokatolická |
| Diecéze | mukačevská |
| Jmenování | 21. března 1837 |
| Emeritura | 19. října 1864 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 12. září 1796 |
| Místo narození | Velyki Komjaty |
| Datum úmrtí | 19. října 1864 (ve věku 68 let) |
| Místo úmrtí | Užhorod |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vasil Popovič, ukrajinsky Василь Попович, rusínsky Василий Попович, maďarsky Popovics Vazul (12. září 1796, Velyki Komjaty – 19. říjen 1864, Užhorod)[1] byl mukačevský biskup (od 21. března 1837 do 19. října 1864), spoluzakladatel rusínského kulturního a vzdělávacího spolku svatého Basila Velikého.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině řeckokatolického kněze Georgije Popovyče (1764–1817) a Marie Lendyel. Navštěvoval základní školu a první ročník střední školy v Carei, poté studoval na střední škole v Sighetu Marmației a poslední dva roky (5. a 6. ročník) dokončil na střední škole v Užhorodu. Vzdělání si doplnil na univerzitě v Pešti, kde vystudoval filozofii a teologii a získal titul doktora filozofie (1814–1820). Dne 10. dubna 1820 v Užhorodu jej biskup Oleksij Povčij vysvětil na kněze, pak byl poslán jako pomocný kněz do Svaljavy (1820–1821) a pak do Sighetu Marmației (1821–1822), kde také působil jako sekretář místního vikariátu. V této funkci jej navštívil prešovský biskup Gregor Tarkovič, který ho požádal, aby se stal jeho sekretářem a konzitoriálním notářem. Této funkce se ujal dne 20. dubna 1822. V roce 1824 se stal členem biskupské konzistoře a od roku 1835 stal se kanovníkem Prešovské kapituly a farářem katedrálního kostela v Prešově.
Dne 16. března 1837 jmenoval král Ferdinand V. Vasila Popoviče mukačevským biskupem a papež Řehoř XVI. jej dne 25. října 1837 schválil. Biskupské svěcení proběhlo ve Lvově.
Episkopát Vasila Popovyče znamenal v diecézi začátek nové éry. Vasil Popovič usiloval o to, aby každá farnost měla školu a každý kněz a jáhen vyučoval rusínský jazyk při bohoslužbách a školách. V roce 1840 otevřel diecézní internát, kde byli zdarma chováni kněžští sirotci a pro ostatní chlapce z rolnických rodin bylo 12 stipendií. Založil fond pro podobnou dívčí internátní školu, ale tento projekt byl zpožděn kvůli revolučním událostem a byl dokončen po jeho smrti (1875). Hledal lepší pomoc pro kněžské vdovy a sirotky. V roce 1838 přijal na užhorodské biskupství rusínského národního buditele Alexandra Duchnoviče, který pak byl v užhorodské diecézi biskupským notářem (1838–1844). Vasil Popovič prohlásil ruský (rusínský) jazyk za oficiální jazyk diecéze a tento jazyk se začal vyučovat na gymnáziích v Užhorodu, Sighetu Marmației a v Sátoraljaújhely.
V červenci 1848 otevřeně podpořil maďarské rebely,[1] vedené Lajos Kossuthem, v boji za nezávislost. V důsledku toho se revoluce aktivně zúčastnilo 52 kněží, 121 seminaristů a 82 kněží. Za to byl (po porážce revoluce) na 13 měsíců (od 16. září 1849 do 15. října 1850) v naprosté izolaci v domácím vězení a dočasně zbaven svých funkcí.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Sermo, quem ill., ac rev. dn. ... episcopus Munkacsiensis ... pro solemnitate canonicae suae in episcopum Munkácsiensem installationis ad dioecesis suae clerum dixit. Cassoviae (Košice), 1838
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Popovics Vazul na maďarské Wikipedii, Василий Попович na rusínské Wikipedii a Василь Попович na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - POPOVIČ VASIL. www.rusyn.sk [online]. [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasil Popovič na Wikimedia Commons
