Věnceslava Lužická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Srbová-Kubatová
Věnceslava Lužická
Věnceslava Lužická
NarozeníHořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. května 1920 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymVěnceslava Lužická
Povoláníspisovatelka a editorka
Národnostčeská
Žánrmilostné příběhy a dívčí romány
Manžel(ka)Antonín Srb
DětiVladimír Srb, Marie Larra-Srbová
RodičeWaclaw Kubat, Anna Kubatová-Pfleglová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová (6. prosince 1832, Hořice[1][2]4. května 1920, Praha-Nové Město[3]), byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 (např. v Ottově slovníku naučném a také na pamětní desce na rodném domě) je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“[4]

Vdala se roku 1851 za Antonina Srba (1811/1812) nájemce statku v Hořicích[5] a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi (dcera Mathilda nar. 1854, syn Vladimír nar. 1856 a dcera Marie nar. 1858) přestěhovala do Prahy na Nové Město.[6]

Zemřela v Praze 4. května 1920[7] a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H[8][9] společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová (1858–1932) byla sólistkou Národního divadla v Praze.[10]

Literární činnost a působení v ženském hnutí[editovat | editovat zdroj]

Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy (od 1873), Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy.

Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny.

Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí, popisovala zevnějšek a duševní stav postav a do děl vkládala i své úvahy. Její práce jsou tak spíše typem výchovně zábavné četby.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na rodném domě Věnceslavy Lužické v Hořicích
  • Dívčí povídky (1870) – Eviččina loutka, Obětavá Anička, Vzdorná Bětulinka, Pokladnička, Rezka, Osiřelá Martička, Svižná Adélka [11]
  • Johana z Rožmitála, manželka Jiřího z Poděbrad (1872), biografie
  • Babiččino tajemství (1873), povídka
  • Královna plesu (1874), povídka
  • Škola ženských prací ručních vydavaná Spolkem učitelek v Praze pod dohledem Komitétu paní pro dozírání na vyučování průmyslné při českých dívčích obecných školách v Praze, odborná publikace, osm svazků: Pletení (1876), Háčkování (1878), Šití (1880), Uzlovatina (1881), Pletivo (1882), Protahování (1883), Vyšívání (1885), Methodika ženských prací ručních (1885)
  • Povídky z malého města (1878, 1879, 1883, 1884), čtyři díly, povídky [12] [13]
  • Výš a výše (1881), román
  • Květiny a ženy (1885) – povídky, novely a črty [14] [15] [16]
  • Z vesničky podkrkonošské (1886), povídka
  • Chlumy (1886), tři díly, pohorské povídky, črty a pověsti [17]
  • Zimní pohádky (1886, 1887, 1890, 1903), čtyři díly, obrázky a črty pro mládež
  • Salomena (1887), román [18]
  • Polednice (1891), román
  • Zlaté srdce (1891), román
  • Starosvětská (1895), román, který věnovala první české lékařce Bohuslavě Keckové [19]
  • V Bílém dvorci (1896), román
  • Zlaté květy (1899), povídky pro mládež dospělejší
  • U potoka stříbrného (1901), povídka pro mládež
  • Polní lilie (1909), román [20]
  • Dvojčata (1908), román
  • Vymodlená (1910), román
  • Na zříceninách (1913), román
  • Výš a výše (1914), román [21]
  • Trosečníci života (1915), román
  • Z mých pamětí (1920), paměti
  • Bludné snění (1922), román z pozůstalosti
  • Vlny lásky (1923), román z pozůstalosti
  • V proudu roku (1925) – drobné povídky [22] [23]
  • Ze starých mlýnů a českých lázní (1928), povídky z pozůstalosti [24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Hořice, 1810-1842, snímek 168, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-09. 
  2. Čeština: matrika narozených: Kubatová Anna Barbora 1832-12-06. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z12, s. 170
  4. HYLMAR, Tomáš. Malé tajemství Věnceslavy Lužické. Pod Zvičinou. 2005, roč. 23, čís. 1, s. 20–21. 
  5. Čeština: Svatba Antonin Srb a Anna Kubátová 1851-05-27. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 560, obraz 656, Srb Anna
  7. Z kulturního světa/Věnceslava Lužická. Zlatá Praha. 35-36/1919-1920, s. 289. Dostupné online. 
  8. hrob Věnceslavy Lužické na Vyšehradském hřbitově v Praze
  9. Vyšehradský hřbitov a Slavín [online]. Pražská informační služba, 2012 [cit. 2014-05-10]. Dostupné online. 
  10. Archiv Národního divadla: Marie Srbová
  11. LUŽICKÁ, Věnceslava. Dívčí povídky [online]. Praha: Alois Hynkek, 1870 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  12. LUŽICKÁ, Věnceslava. Povídky z malého města, III [online]. Praha: Libuše, 1883 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  13. LUŽICKÁ, Věnceslava. Povídky z malého města, IV [online]. Praha: Libuše, 1884 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  14. LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: povídky, novely a črty od Věnceslavy Lužické, Kytice třetí [online]. Praha: F. Šimáček, 1897 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  15. LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: Povídky, novelly a črty, VI [online]. Mladá Boleslav: Vačlena, 1912 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  16. LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: Povídky, novelly a črty, VII [online]. Praha: Vačlena, 1912 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  17. LUŽICKÁ, Věnceslava. Chlumy, Díl III [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1926 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  18. LUŽICKÁ, Věnceslava. Salomena [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1908 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  19. LUŽICKÁ, Věnceslava. Starosvětská [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1910 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  20. LUŽICKÁ, Věnceslava. Polní lilie [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1909 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  21. LUŽICKÁ, Věnceslava. Výš a výše [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1914 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  22. LUŽICKÁ, Věnceslava. V proudu roku, sv.1 [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1925 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  23. LUŽICKÁ, Věnceslava. V proudu roku, sv.2 [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1925 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  24. LUŽICKÁ, Věnceslava. Ze starých mlýnů a českých lázní [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1928 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]