Přeskočit na obsah

Věnceslava Lužická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Srbová-Kubatová
Věnceslava Lužická
Věnceslava Lužická
Narození6. prosince 1832
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. května 1920 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymVěnceslava Lužická
Povoláníspisovatelka, editorka, novinářka, feministka a osvětový pracovník
Národnostčeská
Žánrmilostné příběhy a dívčí romány
ChoťAntonín Srb
DětiVladimír Srb, Marie Larra-Srbová
RodičeWaclaw Kubat, Anna Kubatová-Pfleglová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová (6. prosince 1832, Hořice[1][2] – 4. května 1920, Praha-Nové Město[3][4]), byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 (např. v Ottově slovníku naučném a také na pamětní desce na rodném domě) je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“[5]

Vdala se roku 1851 za Antonina Srba (1811/1812) nájemce statku v Hořicích[6] a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi (dcera Mathilda nar. 1854, syn Vladimír nar. 1856 a dcera Marie nar. 1858) přestěhovala do Prahy na Nové Město.[7]

Zemřela v Praze 4. května 1920[8] a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H[9][10] společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová (1858–1932) byla sólistkou Národního divadla v Praze.[11]

Literární činnost a působení v ženském hnutí

[editovat | editovat zdroj]

Byla členkou vlasteneckých ženských spolků, Amerického klubu dam a tajemnicí Spolku svaté Ludmily. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy (od 1873), Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné [které?] časopisy pro ženy.

Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny.

Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí, popisovala zevnějšek a duševní stav postav a do děl vkládala i své úvahy. Její práce jsou tak spíše typem výchovně zábavné četby.

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na rodném domě Věnceslavy Lužické v Hořicích
  • Dívčí povídky (1870) – Eviččina loutka, Obětavá Anička, Vzdorná Bětulinka, Pokladnička, Rezka, Osiřelá Martička, Svižná Adélka [12]
  • Johana z Rožmitála, manželka Jiřího z Poděbrad (1872), biografie
  • Babiččino tajemství (1873), povídka
  • Královna plesu (1874), povídka
  • Škola ženských prací ručních vydavaná Spolkem učitelek v Praze pod dohledem Komitétu paní pro dozírání na vyučování průmyslné při českých dívčích obecných školách v Praze, odborná publikace, osm svazků: Pletení (1876), Háčkování (1878), Šití (1880), Uzlovatina (1881), Pletivo (1882), Protahování (1883), Vyšívání (1885), Methodika ženských prací ručních (1885)
  • Povídky z malého města (1878, 1879, 1883, 1884), čtyři díly, povídky [13] [14]
  • Výš a výše (1881), román
  • Květiny a ženy (1885) – povídky, novely a črty [15] [16] [17]
  • Z vesničky podkrkonošské (1886), povídka
  • Chlumy (1886), tři díly, pohorské povídky, črty a pověsti [18]
  • Zimní pohádky (1886, 1887, 1890, 1903), čtyři díly, obrázky a črty pro mládež
  • Salomena (1887), román [19]
  • Polednice (1891), román
  • Zlaté srdce (1891), román
  • Starosvětská (1895), román, který věnovala první české lékařce Bohuslavě Keckové [20]
  • V Bílém dvorci (1896), román
  • Zlaté květy (1899), povídky pro mládež dospělejší
  • U potoka stříbrného (1901), povídka pro mládež
  • Polní lilie (1909), román [21]
  • Dvojčata (1908), román
  • Vymodlená (1910), román
  • Na zříceninách (1913), román
  • Výš a výše (1914), román [22]
  • Trosečníci života (1915), román
  • Z mých pamětí (1920), paměti
  • Bludné snění (1922), román z pozůstalosti
  • Vlny lásky (1923), román z pozůstalosti
  • V proudu roku (1925) – drobné povídky [23] [24]
  • Ze starých mlýnů a českých lázní (1928), povídky z pozůstalosti [25]
  1. ↑ Matrika narozených, Hořice, 1810-1842, snímek 168, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-09.
  2. ↑ Čeština: matrika narozených: Kubatová Anna Barbora 1832-12-06. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z12, s. 170
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, sign. VYŠ Z8, s. 23
  5. ↑ HYLMAR, Tomáš. Malé tajemství Věnceslavy Lužické. Pod Zvičinou. 2005, roč. 23, čís. 1, s. 20–21.
  6. ↑ Čeština: Svatba Antonin Srb a Anna Kubátová 1851-05-27. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  7. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 560, obraz 656, Srb Anna
  8. ↑ Z kulturního světa/Věnceslava Lužická. Zlatá Praha. 35-36/1919-1920, s. 289. Dostupné online.
  9. ↑ hrob Věnceslavy Lužické na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-29.
  10. ↑ Vyšehradský hřbitov a Slavín [online]. Pražská informační služba, 2012 [cit. 2014-05-10]. Dostupné online.
  11. ↑ Archiv Národního divadla: Marie Srbová. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-29.
  12. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Dívčí povídky [online]. Praha: Alois Hynkek, 1870 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  13. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Povídky z malého města, III [online]. Praha: Libuše, 1883 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  14. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Povídky z malého města, IV [online]. Praha: Libuše, 1884 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  15. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: povídky, novely a črty od Věnceslavy Lužické, Kytice třetí [online]. Praha: F. Šimáček, 1897 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  16. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: Povídky, novelly a črty, VI [online]. Mladá Boleslav: Vačlena, 1912 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  17. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Květiny a ženy: Povídky, novelly a črty, VII [online]. Praha: Vačlena, 1912 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  18. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Chlumy, Díl III [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1926 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  19. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Salomena [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1908 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  20. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Starosvětská [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1910 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  21. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Polní lilie [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1909 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  22. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Výš a výše [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1914 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  23. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. V proudu roku, sv.1 [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1925 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  24. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. V proudu roku, sv.2 [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1925 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  25. ↑ LUŽICKÁ, Věnceslava. Ze starých mlýnů a českých lázní [online]. Mladá Boleslav: K. Vačlena, 1928 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]