Věnceslava Lužická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věnceslava Lužická
Věnceslava Lužická
Rodné jméno Anna Srbová
Narození 6. prosince 1832
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. května 1920 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání spisovatelka
Národnost Češi
Žánr milostné příběhy a dívčí romány
Děti Vladimír Srb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věnceslava Lužická (6. prosince 1832, Hořice[1]4. května 1920, Praha), vlastním jménem Anna Srbová (rozená Kubátová), byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Václavu a Anně Kubátovým v rodině zámožného obchodníka a radního. Často uváděný rok jejího narození 1835 (např. v Ottově slovníku naučném a také na pamětní desce na rodném domě) je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „…že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“[2]

Vdala se za nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi (dcera Mathilda nar.1854, syn Vladimír nar. 1856 a dcera Marie nar. 1858) přestěhovala do Prahy na Nové Město.[3]

Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dám Vojty Náprstka. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy (od 1873), Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy.

Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia školství či medicíny.

Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí, popisovala zevnějšek a duševní stav postav a do děl vkládala i své úvahy. Její práce jsou tak spíše typem výchovně zábavné četby.

Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H[4] společně se svým synem Vladimírem Srbem (1856–1916), právníkem a politikem, který v letech 1900–1906 byl starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová (1858–1932) byla sólistkou Národního divadla v Praze.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Johana z Rožmitála, manželka Jiřího z Poděbrad (1872), biografie
  • Babiččino tajemství (1873), povídka
  • Královna plesu (1874), povídka
  • Škola ženských prací ručních vydavaná Spolkem učitelek v Praze pod dohledem Komitétu paní pro dozírání na vyučování průmyslné při českých dívčích obecných školách v Praze, odborná publikace, osm svazků: Pletení (1876), Háčkování (1878), Šití (1880), Uzlovatina (1881), Pletivo (1882), Protahování (1883), Vyšívání (1885), Methodika ženských prací ručních (1885)
  • Povídky z malého města (1878, 1879, 1883, 1884), čtyři díly, povídky
  • Výš a výše (1881), román
  • Z vesničky podkrkonošské (1886), povídka
  • Chlumy (1886), tři díly, pohorské povídky, črty a pověsti
  • Zimní pohádky (1886, 1887, 1890, 1903), čtyři díly, obrázky a črty pro mládež
  • Salomena (1887), román
  • Polednice (1891), román
  • Zlaté srdce (1891), román
  • Starosvětská (1895), román
  • V Bílém dvorci (1896), román
  • Zlaté květy (1899), povídky pro mládež dospělejší
  • U potoka stříbrného (1901), povídka pro mládež
  • Polní lilie (1909), román
  • Dvojčata (1908), román
  • Vymodlená (1910), román
  • Na zříceninách (1913), román
  • Trosečníci života (1915), román
  • Z mých pamětí (1920), paměti
  • Bludné snění (1922), román z pozůstalosti
  • Vlny lásky (1923), román z pozůstalosti
  • Ze starých mlýnů a českých lázní (1928), povídky z pozůstalosti

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Hořice, 1810-1842, snímek 168, Záznam o narození a křtu
  2. HYLMAR, Tomáš. Malé tajemství Věnceslavy Lužické. Pod Zvičinou. 2005, roč. 23, čís. 1, s. 20-21. 
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 560, obraz 656, Srb Anna
  4. Vyšehradský hřbitov a Slavín [online]. Pražská informační služba, 2012 [cit. 2014-05-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]