Výreček běločelý
 Výreček běločelý | |
|---|---|
 Výreček běločelý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sovy (Strigiformes) |
| Čeleď | puštíkovití (Strigidae) |
| Rod | výreček (Otus) |
| Binomické jméno | |
| Otus sagittatus (Cassin, 1849) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výreček běločelý (Otus sagittatus) je druh sovy z čeledi puštíkovití, který obývá husté pralesy jižního Myanmaru, jižního Thajska a pevninské Malajsie.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Výrečka běločelého formálně popsal v roce 1849 americký ornitolog John Cassin pod názvem Ephialtes sagittatus.[2][3] Druhové jméno sagittatus vychází z latiny a dalo by se přeložil jako „střela s šípy“ („sagitta“ = šíp).[4] Jedná se o monotypický taxon, čili nejsou uznávány žádné poddruhy.[2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se na Malajském poloostrově a jihozápadní části Zadní Indie. Konkrétně se jedná o jižní část Myanmaru (Tenasserim), jihozápadní Thajsko a pevninou část Malajsie. Stanoviště výrečka tvoří hlavně starší původní stálezelené nebo částečně opadavé nížinaté a podhorské lesy do nadmořské výšky nejméně 700 m n. m. Může se vyskytovat i ve starším sekundárním lese, avšak čerstvě vysázeným lesům se vyhýbá.[5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o menší druh sovy dosahující délky těla 25–28 cm a váhy 110–150 g.[6] I s touto výškou se však jedná o největšího zástupce sov rodu Otus z jihovýchodní Asie. Na svou výšku má velmi dlouhý ocas, který dosahuje až k 10 cm.[7] Křídla jsou zakulacená. Většina opeření je rezavá až kaštanová, přičemž spodina je o něco světlejší. Jak svrchní, tak spodní část těla jsou posety malými tmavšími tečkami. Rozpoznávacím znakem druhu, který dal výrečkovi i jeho druhové jméno, je výrazné bílé čelo, které zasahuje až na ouška. Běháky jsou červenohnědě opeřené, tělově zbarvené prsty jsou holé. Drápy jsou namodralé. Duhovky jsou hnědé. Zobák je nahnědle bílý a ozobí (cere) světle modrozelené.[6][7]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o nočního živočicha.[5] Biologie druhu je jen velmi špatně prozkoumána. Z potravy je znám jen hmyz, převážně noční motýli.[6] Samec se projevuje dutým hvizdem hóóó, který končí stejně náhle jako začal. Žije skrytým způsobem života. Hnízdí při nejmenším v únoru a březnu v dutinách stromů, snůšku utváří 3–4 vejce o rozměrech 34×29 mm.[7]
Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje výrečka běločelého za zranitelný druh. Výreček má totiž velmi malou, rychle klesající populaci, která je navíc značně fragmentována v nížinatých a podhorských lesích, které byly z větší části zničeny nebo citelně degradovány. Celková početnost druhu se orientačně odhaduje na 2500–10 000 dospělců neboli 3750–15 000 jedinců. V areálu výskytu bývá popisován jako vzácný, nicméně výrečka je obtížné pozorovat ve volné přírodě, čili je možné, že jeho početnost bude vyšší.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b Owls. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CASSIN, John. Species of owls, presumed to be undescribed, specimens of which are in the collection of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. 1849, roč. 4, s. 121–125 [121]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 345. (anglicky)
- ↑ a b c Tyto rosenbergii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22688489A93198600.en. (anglicky)
- ↑ a b c MIKKOLA, Heimo. Owls of the World: A Photographic Guide. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2017. ISBN 978-1-4729-4561-7. S. 177. (anglicky)
- ↑ a b c KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the World. 2. vyd. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-1-4081-3578-5. S. 233–234. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the World. 2. vyd. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-1-4081-3578-5. (anglicky)
- MIKKOLA, Heimo. Owls of the World: A Photographic Guide. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2017. ISBN 978-1-4729-4561-7. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu výreček běločelý na Wikimedia Commons 
Taxon Otus sagittatus ve Wikidruzích
