Výbor pro veřejné blaho
Výbor pro veřejné blaho (častěji překládaný jako Výbor veřejného blaha, fr. Comité de salut public), ustanovený Národním konventem 6. dubna 1793 představoval de facto seskupení výkonné moci ve Francii v období Teroru v letech 1793-1794. Ve válečném stavu a s vidinou národního ohrožení, jakobíni pod vedením Maximiliena Robespierra přesunuli veřejné žaloby, soudy a popravy pod dohled této komise.
Výbor byl osobně odpovědný za tisíce poprav, včetně poprav vysokých šlechticů a bývalých vládních činitelů, které posílal pod gilotinu. Nejčastějším důvodem pro popravu bylo obvinění z podporování monarchie a kontrarevoluce. Vláda výboru vešla do dějin jako vláda teroru.
Složení komise a její reformace
Komise se oficiálně skládala z dvanácti členů, přičemž všechny vybíral Národní konvent na dobu neurčitou. První členové byli jmenováni v 6. dubna 1793. Robespierre dominoval v první komisi už od svého zvolení.
- Bertrand Barère de Vieuzac, zástupce z Hautes-Pyrénées
- Jean-François Delmas, zástupce z Haute-Garonne
- Jean-Jacques Bréard, zástupce z Charente-Inférieure
- Pierre-Joseph Cambon, zástupce z Héraultu
- Georges Danton, zástupce z Paříže
- Jean-Antoine Debry, zástupce z Aisne, později nahrazen Robertem Lindetem, zástupcem z Eure (rezignace)
- Louis-Bernard Guyton-Morveau, zástupce z Côte-d'Or
- Jean-Baptiste Treilhard, zástupce z Seine-et-Oise
- Jean-François Delacroix, zástupce z Eure-et-Loir
Dne 10. července byla komise reorganizována a přejmenována na Velkou komisi pro veřejné blaho. Původní členové byli v podstatě znovuzvoleni a komise obdržela neobyčejnou moc. Stále však byla pod kontrolou Robespierra.
- Maximilien Robespierre, zástupce z Paříže
- Bertrand Barère de Vieuzac, zástupce z Hautes-Pyrénées
- Jean-Baptiste Robert Lindet, zástupce z Eure
- André Jeanbon Saint André, zástupce z Lotu
- Georges Couthon, zástupce z Puy-de-Dôme
- Marie-Jean Hérault de Séchelles, zástupce z Seine-et-Oise
- Pierre-Louis Prieur, zástupce z Marne
- Louis Antoine Léon de Saint-Just, zástupce z Aisne
- Lazare Nicolas Marguerite Carnot, zástupce z Pas-de-Calais
- Claude-Antoine Prieur-Duvernois, zástupce z Côte-d'Or
- Jacques Nicolas Billaud-Varenne, zástupce z Paříže
- Jean-Marie Collot d'Herbois, zástupce z Paříže
Komise ztratila svou moc po Thermidorském převratu 27. července 1794, což účinně ukončilo vládu teroru a v podstatě i diktátorství Robespierrovo, který v předcházejících měsících a letech získal, po popravě Dantona a Héberta na jaře 1794, téměř nekontrolovatelnou moc. Robespierre byl gilotinován následujícího dne po pádu komise spolu s ostatními jejími členy. Formálně byla komise nahrazena ústavou z roku 1795, která zároveň ukončila vládu Národního konventu držícího se u moci od vyhlášení republiky v roce 1792.
Činnost
- prosazení zákona o maximální ceně obilí
- posílení armády (Francie měla v té době 1 500 000 vojáků)
- válečná diktatura
- dekristianizace
- potlačení kontrarevoluce a odporu
- rozšíření pravomocí revolučního tribunálu a s tím spojené zákony
- přes 40 000 popravených
- nedostatek obilí v důsledku zákona o jeho ceně
- nedostatek personálu ve školách a nemocnicích v důsledku dekristianizace
