Zobrazení zdroje stránky Ukrajina

{{Polozamčeno}}
{{Infobox - stát
| genitiv = Ukrajiny
| úřední název česky = Ukrajina
| úřední název = Україна <br /> Ukrajina
| vlajka = Flag of Ukraine.svg
| velikost vlajky = 
| článek o vlajce = Ukrajinská vlajka
| znak = Lesser Coat of Arms of Ukraine.svg
| velikost znaku = 
| článek o znaku = Státní znak Ukrajiny
| hymna = Šče ne vmerla Ukrajina <br /> Ukrajina ještě nezemřela
| článek o hymně = Ukrajinská hymna
| motto = 
| článek o mottu = 
| motto překlad = 
| mapa umístění = Europe-Ukraine (disputed territory).svg
| velikost mapy = 290px
| hlavní město = [[Kyjev]]
| rozloha = 603 700
| rozlmisto = 44
| procent vody = 7
| nejvyšší hora = [[Hoverla]]
| výška nejvyšší hory = 2061
| čas = +2<br /> +3 ([[letní čas]])
| počet obyvatel = 41 167 335
<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url= http://db.ukrcensus.gov.ua/PXWEB2007/ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2119rank.html |datum přístupu=2024|datum archivace=2011-09-27 |nedostupné=ano }}</ref> (bez okupovaných území)
| obyvmisto = 34
| obyvatelé aktuální k = [[2020]]
| hustota = 73
| hustmisto = 123
| jazyk = [[ukrajinština]] (úřední), [[ruština]], [[suržyk]], [[rumunština]], [[maďarština]], [[polština]], [[běloruština]]
| národnosti = [[Ukrajinci]] (78 %), [[Rusové]] (17,3 %), [[Rumuni]], [[Rusíni]] a&nbsp;další
| náboženství = [[Pravoslaví|pravoslavné]] a [[řeckokatolická církev|řeckokatolické]] [[křesťanství]] a [[judaismus]]
| státní zřízení = [[poloprezidentská republika]]
| datum vzniku = [[24. srpen|24. srpna]] [[1991]]
| způsob vzniku = odtržením od [[Sovětský svaz|SSSR]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Volodymyr Zelenskyj]]
| funkce2 = Předseda vlády
| vládce2 = [[Denys Šmyhal]]
| měna = [[ukrajinská hřivna]]
| kód měny = UAH
| HDP/ob. = 13441<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Světová banka | titul=GDP per capita, PPP (current international $) | url=http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?year_high_desc=true | datum přístupu=2017-01-14}}</ref>
| HDP/ob.misto = 104
| HDP aktuální k = 2019
| HDI = 0,779
| HDIvývoj = růst
| HDIvýše = vysoký
| HDI aktuální k = 2020<ref name="#1">{{Citace elektronické monografie
| titul = Latest Human Development Index Ranking
| url = http://hdr.undp.org/en/content/latest-human-development-index-ranking
| vydavatel = English Home UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME Human Development Reports
| datum přístupu = 2021-09-19
| jazyk = anglicky
}}</ref>
| HDImísto = 74<ref name="#1" />
| ison = 804
| iso3 = UKR
| iso2 = UA
| mpz = UA
| předvolba = +380
| domény = [[.ua]], [[.укр]]
| commonscat = Ukraine
| soubor hymny = National anthem of Ukraine, instrumental.oga
}}
'''Ukrajina''' ({{Vjazyce2|uk|''Україна''}}) je stát ležící ve [[Východní Evropa|východní Evropě]]. Rozlohou je Ukrajina druhou největší zemí [[Evropa|Evropy]] po evropské části [[Rusko|Ruské federace]], se kterou na východě a severovýchodě sousedí. Na východní části ukrajinského území vznikly, až na několik výjimek mezinárodně neuznané, [[Luhanská lidová republika]] a [[Doněcká lidová republika]]. Na jihozápadě sousedí s [[Rumunsko|Rumunskem]], [[Moldavsko|Moldavskem]] a mezinárodně neuznaným [[Podněstří]]m, na západě jsou jejími sousedy [[Maďarsko]], [[Slovensko]] a&nbsp;[[Polsko]], na severu [[Bělorusko]]. Jižní hranice státu tvoří [[Černé moře|Černé]] a&nbsp;[[Azovské moře]], přičemž mezi těmito moři se nachází poloostrov [[Krym]], který je [[de iure]] součástí Ukrajiny, ale [[de facto]] jej [[Krymské referendum (2014)|od roku 2014]] ovládá Ruská federace. Ukrajina má rozlohu 603&nbsp;628&nbsp;km². S populací asi 41,7&nbsp;milionu lidí je osmou nejlidnatější zemí Evropy. Hlavní a&nbsp;[[Seznam měst na Ukrajině|největší]] město [[Kyjev]] leží na [[Dněpr]]u, nejdelší a&nbsp;nejdůležitější ukrajinské řece.

Území dnešní Ukrajiny je obydleno přibližně od roku 32&nbsp;000 př. n. l. Neslo postupně různé názvy pocházející od [[Skýtie|Skytů]], přes [[Starověké Řecko|řecké]] oblasti u [[Černé moře|Černého moře]] až k [[Tripolská kultura|tripolské kultuře]], která vzkvétala mezi roky 5&nbsp;500 a 2&nbsp;750 př. n. l. v oblasti mezi [[Karpaty]] a [[Dněpr|Dněprem]] na území dnešní Ukrajiny, [[Moldavsko|Moldavska]] a [[Rumunsko|Rumunska]] o celkové odhadované rozloze přes 350&nbsp;tisíc km². Během středověku byla oblast klíčovým centrem kultury [[Východní Slované|východních Slovanů]] s tím, že mocný stát [[Kyjevská Rus]] formoval základy [[Ukrajinci|ukrajinské identity]]. K [[Rozpad Kyjevské Rusi|jeho rozpadu]] přispěl [[Mongolský vpád do Evropy|mongolský vpád]] ve 13.&nbsp;století a poté bylo území napadeno, ovládáno a rozděleno různými mocnostmi, včetně [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Polsko-litevské unie]], [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a [[Ruské impérium|Ruského impéria]]. V 17. až 18.&nbsp;století sice v oblasti existoval polonezávislý státní útvar [[Kozácký hetmanát]], ale i ten se nakonec rozplynul na pomezí Polska a Ruska.

Na počátku 20. století v&nbsp;důsledku [[Ruská revoluce (1917)|ruské revoluce]] vzniklo ukrajinské národní hnutí za sebeurčení a 23.&nbsp;června 1917 byla vyhlášena mezinárodně uznávaná [[Ukrajinská lidová republika]]. Po [[Ukrajinská válka za nezávislost|čtyřech letech bojů]] ztratila Ukrajina nezávislost a její větší část se jako [[Ukrajinská sovětská socialistická republika]] (USSR) stala roku 1922 součástí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. V důsledku [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byly k SSSR přičleněny do té doby [[Druhá Polská republika|polské]] [[Západní Ukrajina|oblasti na západě]] i dříve [[První republika|československá]] [[Podkarpatská Rus]].

Ukrajina získala nezávislost v roce 1991 po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu SSSR]] a vyhlásila se za [[Neutralita|neutrální stát]];<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Declaration of State Sovereignty of Ukraine
| periodikum = web.archive.org
| url = http://gska2.rada.gov.ua:7777/site/postanova_eng/Declaration_of_State_Sovereignty_of_Ukraine_rev1.htm
| datum vydání = 2007-09-27
| datum přístupu = 2021-04-19
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070927224650/http://gska2.rada.gov.ua:7777/site/postanova_eng/Declaration_of_State_Sovereignty_of_Ukraine_rev1.htm
| datum archivace = 2007-09-27
}}</ref> vytvořila omezené vojenské partnerství s Ruskem a dalšími [[Společenství nezávislých států|zeměmi SNS]] a v roce 1994 rovněž navázala [[Partnerství pro mír|partnerství s NATO]]. V roce 2013 poté, co se vláda [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]] rozhodla pozastavit dohodu o přidružení Ukrajiny do [[Evropská unie|Evropské unie]] a vyhledávat bližší ekonomické vazby s Ruskem, začala několikaměsíční vlna protestů a demonstrací známá jako [[Euromajdan]], což později, v roce 2014, eskalovalo do revoluce, která vedla ke svržení [[Viktor Janukovyč|Janukovyče]] a vytvoření nové vlády. Tyto události tvořily pozadí pro [[Anexe Krymu Ruskou federací|anexi Krymu Ruskem]] v březnu 2014 a následnou [[Válka na východní Ukrajině|válku na východní Ukrajině]].

Dne 1.&nbsp;ledna 2016 požádala Ukrajina o možnost být součástí [[Hluboká a komplexní zóna volného obchodu|hluboké a komplexní zóny volného obchodu]] s Evropskou unií.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ukraine - Trade - European Commission
| periodikum = ec.europa.eu
| url = https://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/countries/ukraine/
| datum přístupu = 2021-04-19
}}</ref> Od 24. února 2022, kdy byla [[Ruská invaze na Ukrajinu|napadena Ruskem]], je Ukrajina ve [[Válečný stav|válečném stavu]] a platí zde všeobecná [[mobilizace]]. Od 23. června 2022 je Ukrajina kandidátskou zemí EU, stala se jí společně s Moldavskem.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ukrajina a Moldavsko získaly kandidátský status EU
| periodikum = ČT24
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3510816-ukrajina-a-moldavsko-ziskaly-kandidatsky-status-eu
| datum přístupu = 2022-06-23
}}</ref> V červnu 2024 zahájila Ukrajina o vstupu do EU přístupové rozhovory.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ČT24
| titul = Ukrajina a Moldavsko v „historickém dni“ zahájily přístupové rozhovory s EU
| periodikum = ct24.ceskatelevize.cz
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/ukrajina-a-moldavsko-zahajuji-pristupove-rozhovory-s-unii-350576
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-06-26
}}</ref>

Ukrajina je [[rozvojová země]] na 74.&nbsp;místě v [[Index lidského rozvoje|indexu lidského rozvoje]]. Spolu s [[Moldavsko|Moldavskem]] je nejchudší zemí Evropy a trpí velmi vysokou mírou chudoby a závažnou [[Korupce|korupcí]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = VoxUkraine
| url = https://voxukraine.org/en/why-is-ukraine-poor-look-to-the-culture-of-poverty/
| datum vydání = 2020-09-25
| datum přístupu = 2021-04-19
| jazyk = en
}}</ref> Je však díky velké rozloze úrodné zemědělské půdy jedním z největších vývozců obilí na světě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ukraine becomes world's third biggest grain exporter in 2011 - minister — BlackSeaGrain
| periodikum = web.archive.org
| url = http://www.blackseagrain.net/data/news/ukraine-becomes-worlds-third-biggest-grain-exporter-in-2011-minister
| datum vydání = 2013-12-31
| datum přístupu = 2021-04-19
| url archivu = https://web.archive.org/web/20131231235707/http://www.blackseagrain.net/data/news/ukraine-becomes-worlds-third-biggest-grain-exporter-in-2011-minister
| datum archivace = 2013-12-31
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = WTO {{!}} Publications
| periodikum = www.wto.org
| url = https://www.wto.org/english/res_e/publications_e/wtr13_e.htm
| datum přístupu = 2021-04-19
}}</ref> Také si udržuje [[Ozbrojené síly Ukrajiny|třetí největší armádu]] v Evropě, po [[Ozbrojené síly Ruské federace|Rusku]] a [[Ozbrojené síly Francie|Francii]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 2021 Ukraine Military Strength
| periodikum = www.globalfirepower.com
| url = https://www.globalfirepower.com/country-military-strength-detail.php?country_id=ukraine
| datum přístupu = 2021-04-19
}}</ref> Ukrajina je [[Unitární stát|unitární]], [[poloprezidentská republika]] s [[Dělba moci|oddělenou mocí]] [[Zákonodárná moc|zákonodárnou]], [[Výkonná moc|výkonnou]] a [[Soudní moc|soudní]]. Země je součástí [[Organizace spojených národů]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]], [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]], [[GUAM|organizace GUAM]] a jedním ze zakladatelských států SNS, přestože členem této organizace se nikdy nestala.

Ukrajina se dělí na 24 [[Oblasti na Ukrajině|oblastí]], dvě města se zvláštním statusem (Kyjev a&nbsp;[[Sevastopol]]) a&nbsp;[[autonomní republika Krym|autonomní republiku Krym]].

== Původ názvu ==
Slovo ''Ukrajina'' je [[slovanské jazyky|slovanského]] původu, [[etymologie]] však není jednoznačná: nejčastěji se uvádí význam „okrajové území“, přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Další výklady hovoří v souvislosti s&nbsp;knížectvími o&nbsp;„ukrojených“, oddělených zemích. První doložené užití z roku 1187 pochází z [[Kyjevský letopis|Kyjevského letopisu]], zachovaného v&nbsp;[[Pověst dávných let|Pověsti dávných let]] v [[Ipatěvský spis|Ipaťjevském kodexu]] z 15.&nbsp;století, kde se hovoří o smrti perejaslavského knížete, jejž „Ukrajina bohatě oplakala“.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = «Україна» — це не «окраїна». Григорій Півторак. Походження українців, росіян, білорусів та їхніх мов.
| periodikum = litopys.org.ua
| url = http://litopys.org.ua/pivtorak/pivt12.htm
| datum přístupu = 2022-03-24
}}</ref><ref>[http://izbornyk.org.ua/ipatlet/ipat.htm litopys.org.ua] – ЛІТОПИС РУСЬКИЙ за Іпатіївським списком</ref>

V následujících staletích bylo slovo nadále používáno především v širokém významu krajních území, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, tj. sousedních „ukrajin“.<ref>Viz např. [http://litopys.org.ua/psrl3235/lytov11.htm litopys.org.ua] – БАРКУЛАБІВСЬКИЙ ЛІТОПИС</ref> Od 16. století se slovo objevuje i mimo [[Slovanská literatura|slovanské písemné památky]] a v průběhu 17. století se začíná etablovat v [[Geografie Evropy|evropské geografii]]; postupně začíná odkazovat k „území obývanému Ukrajinci“. Označení ''Ukrajina'' bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské a ruské úřady používaly zpravidla označení ''Malá Rus'', ''Malorusko'' – v kontrastu k Velké Rusi (dnešnímu Rusku), Bílé Rusi (dnes [[Bělorusko]]) a [[Červená Rus|Červené Rusi]] ([[Halič]]). Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni zpravidla jako Malorusové či [[Rusíni]]; etnonymum ''Ukrajinec'' se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až koncem 19. století.{{Doplňte zdroj}}

== Dějiny Ukrajiny ==
{{viz též|Dějiny Ukrajiny}}

=== Pravěk až středověk ===
[[Soubor:库库特尼陶碗陶罐.JPG|vlevo|náhled|Keramika Tripolské kultury]]
Z doby před asi 150 tisíci lety pochází nejstarší důkazy o osídlení dnešní Ukrajiny.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Země roztržená minulostí: Bouřlivá historie těžce zkoušené Ukrajiny
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/zeme-roztrzena-minulosti-bourliva-historie-tezce-zkousene-ukrajiny
| datum vydání = 2022-02-23
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-23
}}</ref> [[Neandertálec|Neandrtálské]] osídlení na Ukrajině je doloženo z období 43 000–45 000 př. n. l.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Neanderthals built homes with mammoth bones
| periodikum = www.telegraph.co.uk
| url = https://www.telegraph.co.uk/news/science/science-news/8963177/Neanderthals-built-homes-with-mammoth-bones.html
| datum přístupu = 2022-02-10
}}</ref> Z období 32 000 let př. n. l. pocházejí první stopy po lidech moderního typu a [[gravettien]]ské kultuře.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Prat
| jméno = Sandrine
| příjmení2 = Péan
| jméno2 = Stéphane C.
| příjmení3 = Crépin
| jméno3 = Laurent
| titul = The Oldest Anatomically Modern Humans from Far Southeast Europe: Direct Dating, Culture and Behavior
| periodikum = PLOS ONE
| datum vydání = 17. 6. 2011
| ročník = 6
| číslo = 6
| strany = e20834
| issn = 1932-6203
| pmid = 21698105
| doi = 10.1371/journal.pone.0020834
| jazyk = en
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0020834
| datum přístupu = 2022-02-10
}}</ref> Území je také považováno za pravděpodobné místo první [[domestikace]] [[Kůň|koně]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Mystery of the domestication of the horse solved: Competing theories reconciled
| periodikum = ScienceDaily
| url = https://www.sciencedaily.com/releases/2012/05/120507154107.htm
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-10
}}</ref>

Z 5. tisíciletí př. n. l. pocházejí nálezy artefaktů [[tripolská kultura|tripolské kultury]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Trypillya culture {{!}} anthropology {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/topic/Trypillya-culture
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kovtun
| jméno = Valeria
| titul = Cucuteni-Trypillia: Eastern Europe's lost civilisation
| periodikum = www.bbc.com
| url = https://www.bbc.com/travel/article/20210805-cucuteni-trypillia-eastern-europes-lost-civilisation
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Ve starověku byl jih Ukrajiny periferií [[Antika|antického]] světa: existovalo zde království [[Skythové|Skythů]], o jejichž životě podává zprávu řecký historik [[Hérodotos]], který oblast osobně navštívil.<ref>[[Hérodotos]], ''[[Dějiny (Hérodotos)|Dějiny]]'', 4, 1n; srv. ''Encyklopedie antiky'', hesla ''Skythové, Chersonésos Taurský.''</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Scythians Led More Complex Lives Than Previously Assumed {{!}} Sci-News.com
| periodikum = Breaking Science News {{!}} Sci-News.com
| url = http://www.sci-news.com/archaeology/scythian-ukraine-09439.html
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Na Krymu a na pobřeží Černého moře vznikaly [[Starověké Řecko|řecké]] a později [[Krymští Gótové|gótské]] kolonie ([[Pontská Olbia]], [[Tyrás]], [[Chersonésos]]).<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Morin
| jméno = Jacques
| titul = The Greek Expansion to the Black Sea
| periodikum = American Journal of Archaeology
| datum vydání = 2009
| ročník = 113
| číslo = 1
| strany = 129–133
| issn = 0002-9114
| url = https://www.jstor.org/stable/20627547
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Střední a severozápadní Ukrajina je pak oblastí [[etnogeneze]] [[Slované|Slovanů]] (viz [[Antové]], kteří podle Ptolemaia ve 2. století nesli název Vendů).<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Karel Hvížďala: Kyjevská Rus je starší než ruská knížectví
| periodikum = Plus
| vydavatel = Český rozhlas
| url = https://plus.rozhlas.cz/karel-hvizdala-kyjevska-rus-je-starsi-nez-ruska-knizectvi-8696442
| datum vydání = 2022-03-06
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-11-01
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Birnbaum
| jméno = Henrik
| titul = On the Ethnogenesis and Protohome of the Slavs: The Linguistic Evidence
| periodikum = Journal of Slavic Linguistics
| datum vydání = 1993
| ročník = 1
| číslo = 2
| strany = 352–374
| issn = 1068-2090
| url = https://www.jstor.org/stable/24598976
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Vendů byli v 6. století podmaněni Avary a tím i zanikl jejich název. S úpadkem Avarské říše došlo k rozvoji ukrajinské říše.<ref name=":1" /> V 7. století [[Protobulhaři]] vybudovali na jihu Ukrajiny [[Staré Velké Bulharsko]]. Po jejich migraci na západ oblast ovládli [[Chazarská říše|Chazaři]]. Podle amerického historika Timothyho Snydera vikingští otrokáři putovali podél řeky Dněpr přes tržní osadu nazývanou Kyjev dál na jih skrz peřeje, přes které si nechali lodě přenášet, přičemž tito Vikingové si říkali Rusové a vytlačili z kyjevské oblasti Chazary a sami splynuli s místními obyvateli.<ref name=":1" />
[[Soubor:Eggink VelKnVladimir.jpg|náhled|Velkokníže Vladimír dává přednost východnímu duchovenstvu před papežským vyslancem, obraz Johanna Lebrechta Egginka]]
Roku 882 [[novgorod]]ský kníže [[Oleg]] ovládl Kyjev, který předtím platil tribut [[Chazarská říše|Chazarské říši]]. Tak se na území dnešní Ukrajiny, Ruska a Běloruska zformoval první východoslovanský stát, [[Kyjevská Rus]]. Spojení Slované poté dobyli hlavní město Chazarů. Nejvýznamnější panovník Kyjevské Rusi [[Vladimír I.]] přijal roku 988 křesťanství, a to [[Východní křesťanství|východní]] (viz též [[Svěcení Rusi]]). Ke historickému a kulturnímu odkazu Kyjevské Rusi, která zažila největší rozkvět kolem 11. století, se hlasí nejen Ukrajina, ale i další východoslovanské státy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Appels
| jméno = Sam
| titul = The Legacy of Kievan Rus’: The Memory War between Russia and Ukraine
| periodikum = IGE
| url = https://www.institutegreatereurope.com/single-post/2019/02/18/the-legacy-of-kievan-rus-the-memory-war-between-russia-and-ukraine
| datum vydání = 2019-02-18
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-15
| url archivu = https://web.archive.org/web/20220215141720/https://www.institutegreatereurope.com/single-post/2019/02/18/the-legacy-of-kievan-rus-the-memory-war-between-russia-and-ukraine
| datum archivace = 2022-02-15
}}</ref> Od 12. století docházelo k [[Rozpad Kyjevské Rusi|rozpadu Rusi]] na jednotlivá ruská knížectví; na západě bylo nejdůležitější [[Haličsko-volyňské knížectví]], jehož nejvýznamnějším vládcem byl [[Daniel Romanovič Haličský]], jenž si dokonce vydobyl osobní titul krále. Ve středu Ukrajiny to bylo [[Kyjevské knížectví]], nejmocnější za vlády [[Jurij Dolgorukij|Jurije Dolgorukého]]. Jih dnešní Ukrajiny byl osídlen kočovnými [[Turkické národy|turkickými]] kmeny ([[Kypčaci]]).

Ve 13. století došlo během [[Mongolský vpád do Evropy|mongolské invaze]] k obsazení části samostatných knížectví [[Tataři|tatarskými]] (mongolskými) nájezdníky. Kyjev byl zpustošen roku 1240 Mongoly a centrum Rusi se později přesunulo na sever.<ref>[http://www.national-geographic.cz/detail/batu-%E2%80%93-mongol-ktery-malem-dobyl-evropu-a-udelal-z-ruska-velmoc-4899/ Bátú – Mongol, který málem dobyl Evropu a udělal z Ruska velmoc] {{Wayback|url=http://www.national-geographic.cz/detail/batu-%E2%80%93-mongol-ktery-malem-dobyl-evropu-a-udelal-z-ruska-velmoc-4899/ |date=20140316213440 }}. National Geographic.</ref> Celá oblast se dostala pod vliv nově zformované tatarské [[Zlatá horda|Zlaté hordy]]; pouze na západní část dnešní Ukrajiny tatarská moc nepronikla. [[Západní Ukrajina|Západní část Ukrajiny]] byla od konce 14. století součástí Polska ([[Podolí (země)|Podolí]], Červená Rus, část [[Volyň|Volyně]]). Valná část Ukrajiny se s&nbsp;úpadkem Zlaté hordy stala suverénní součástí [[Litevské velkoknížectví|Litevského velkoknížectví]]. Na jihu se vytvořil [[Krymský chanát]] a východ se dostával pod vliv [[Moskevské knížectví|Moskevské Rusi]]. Na břehu Černého moře si vytvořila několik kolonií [[Janovská republika]] (např. v [[Kilija|Kiliji]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Khvalkov
| jméno = Evgeny
| titul = The colonies of Genoa in the Black Sea region : evolution and transformation
| url = https://library.villanova.edu/Find/Record/1716273
| vydavatel = Routledge,
| edice = Routledge research in medieval studies ;
| isbn = 978-1-315-11278-7
}}</ref>

=== Mezi Polskem, Ruskem a Osmanskou říší ===
[[Soubor:Großfürstentum Litauen 13.–15. Jh.png|náhled|Expanze [[Litevské velkoknížectví|Litevského velkoknížectví]] ve 13.–15. století]]Roku 1569 došlo ke vzniku [[Lublinská unie|Lublinské unie]], ještě těsnějšího sepětí Polska a Litvy. Území Ukrajiny, které spadalo pod Litvu (přibližně po řeku Dněpr), bylo v rámci [[Republika obou národů|Polsko-litevského státu]] převedeno přímo pod Polské království.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = BORZECKI
| jméno = Jerzy
| titul = The Union of Lublin as a Factor in the Emergence of Ukrainian National Consciousness
| periodikum = The Polish Review
| datum vydání = 1996
| ročník = 41
| číslo = 1
| strany = 37–61
| issn = 0032-2970
| url = https://www.jstor.org/stable/25778905
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Ukrajinská šlechta získala v Polsku stejná práva, jaká příslušela [[Szlachta|polské šlechtě]], ovšem za cenu polonizace a přijetí [[Katolicismus|katolictví]]. Výjimku tvořili [[Ukrajinští kozáci|záporožští kozáci]], kteří se sveřepě drželi [[pravoslaví]]. Na jimi ovládaném území s&nbsp;centrem na [[Sič]]i se soustřeďovali lidé z různých sociálních vrstev, zejména však poddanských, kteří sem utekli před [[Feudalismus|feudálním]] útlakem. Vytvořili jakýsi vojenský kvazistát, což Poláci tolerovali, neboť zjistili, že kozáci jsou užitečnou silou v boji s Turky a Tatary. Získali jistou autonomii dokonce i v polsko-litevské armádě (tzv. registrovaní kozáci).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Registered Cossacks
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CR%5CE%5CRegisteredCossacks.htm
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Záporožci vytvářeli jakési vojenské nárazníkové pásmo v&nbsp;oblasti [[Divoká pole|Divokých polí]], sousedících s Krymských chanátem.

[[Krymští Tataři]] a&nbsp;[[Nogajská horda|Nogajci]], vazalové osmanského [[sultán]]a, podnikali téměř každý rok loupeživé vpády, které zabraňovaly trvalejšímu osídlení jižní a [[Východní Ukrajina|východní Ukrajiny]]. Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy, mezi 15. a 18. stoletím, byly odvlečeny a&nbsp;prodány do [[otroctví]] v [[Osmanská říše|Osmanské říši]] až 3&nbsp;miliony lidí.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/obavane-tatary-vyhnal-z-krymu-stalin-na-spravedlnost-cekaji-dodnes-1fw-/zahranicni.aspx?c=A101130_204354_zahranicni_vel Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes]. iDNES.cz. 1. prosince 2010.</ref>

Navzdory společnému nepříteli se však polská šlechta a kozáci postupně odcizili. Především kvůli útlaku rolníků a pronásledování pravoslaví. Nicméně v roce 1596 došlo k dohodě mezi katolíky a některými pravoslavnými – tzv. [[Brestlitevská unie]] – čehož důsledkem byl vznik [[Ukrajinská řeckokatolická církev|Ukrajinské řeckokatolické církve]], doposavad druhé největší ukrajinské církevní síly vedle [[Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu|Ukrajinské pravoslavné církve]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Union of Brest-Litovsk {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/event/Union-of-Brest-Litovsk
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

=== Chmelnického povstání ===
{{podrobně|Chmelnického povstání}}
[[Soubor:Location of Cossack Hetmanate.png|náhled|Mapa [[Kozácký hetmanát|Kozáckého hetmanátu]], který je považován za přímého předchůdce dnešní Ukrajiny]]
[[Soubor:Pic I V Ivasiuk Mykola Bohdan Khmelnytskys Entry to Kyiv.jpg|vlevo|náhled|Příjezd Bohdana Chmelnického do Kyjeva, obraz Mykoly Ivasjuka]]
V roce 1648 došlo po několika menších bouřích na Ukrajině k velkému [[Kozáci|kozáckému]] [[Chmelnického povstání|povstání]], které vzešlo ze [[Záporožská Sič|Záporožské Siče]] a které vedl [[Bohdan Chmelnický]]. Tomu se podařilo ve spojenectví s [[Krymští Tataři|krymskými Tatary]] v několika bitvách porazit polská vojska, což vedlo ke vzniku [[Kozácký hetmanát|Kozáckého hetmanátu]], který je obvykle vnímán jako předchůdce Ukrajiny. Poražen byl ovšem už v roce 1651 v [[Bitva u Berestečka|bitvě u Berestečka]].

Roku 1654 se pak obrátil o pomoc k ruskému caru [[Alexej I. Michajlovič|Alexejovi I.]] Pomoc byla zaplacena [[Perejaslavská rada|Perejaslavskou dohodou]], jež znamenala ztrátu [[Levobřežní Ukrajina|Levobřežní Ukrajiny]], která byla připojena k Rusku. Boje proti Polsku pak s podporou [[Moskevské velkoknížectví|moskevské Rusi]] pokračovaly dál a skončily až v roce 1667 [[Andrusovské příměří|mírem v Andrusově]].

Chmelnického povstání bylo provázeno obrovskými protižidovskými [[pogrom]]y. Obětí masového vyvražďování se stalo téměř 100 tisíc [[Židé|Židů]] v Polsku, Litvě i v Bělorusku, rozzuření kozáci však vraždili také Poláky, zejména šlechtice. Oběti byly často upalovány nebo naráženy na kůly. Za masakry nese zodpovědnost sám Chmelnický i jeho velitelé, např. neblaze proslulý [[Maxim Krivonos]]. Pronásledování Židů vyvolalo silnou migrační vlnu, mnoho Židů z Ukrajiny našlo útočiště mimo jiné i v [[České země|Českých zemích]]. Zatímco západní historiografie hodnotí roli Chmelnického povstání kriticky a zdůrazňuje hlavně jeho brutalitu, v ukrajinském národním vědomí stále žije a je vnímáno jako osvobozenecká národní válka, jež vedla ke vzniku nezávislého ukrajinského státu. Naproti tomu Poláci a pochopitelně rovněž Židé je dosud vnímají silně negativně.

Po ochabnutí důvěry v Moskvu se Chmelnický pokusil vytvořit protipolskou koalici s [[Sedmihradsko|Transylvánií]] a [[Švédsko|Švédskem]], ovšem neúspěšně. Roku 1657 Chmelnický zemřel. Na jeho místo nastoupil [[Ivan Vyhovský]]. Ten se rozešel s Moskvou a raději se chtěl dohodnout s Poláky. Chtěl přeměnit Ukrajinu ve třetí subjekt polsko-litevské unie.

=== Haďačská unie ===
[[Soubor:Marten's Poltava.jpg|náhled|[[Bitva u Poltavy]] v roce 1709]]
Polsko-litevská unie skutečně se záporožskými kozáky kompromis uzavřela, tzv. [[Dohoda z Haďače|Dohodu z Haďače]], podepsanou 16. září 1658 a schválenou polsko-litevským sněmem 12. května 1659.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = PRITSAK
| jméno = Omeljan
| titul = Concerning the Union of Hadjač (1658)
| periodikum = Harvard Ukrainian Studies
| datum vydání = 1978
| ročník = 2
| číslo = 1
| strany = 116–118
| issn = 0363-5570
| url = https://www.jstor.org/stable/41035769
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Ta ustavila novou Unii jako trojčlennou (Polské království, Litevské velkoknížectví a Hetmanská Rus) a zaručila záporožským kozákům rovné postavení vůči Polskému království a Litevskému velkoknížectví, s vlastními úřady – maršálkem (premiérem), vojskem a nejvyšším soudem. Tato dohoda také zaváděla rovnoprávnost náboženskou pro pravoslaví. Kvůli pozdějším válečným událostem v Polsku („[[Švédská invaze do Polska|potopa]]“) a také kvůli nespokojenosti většiny kozáků s haďačskou dohodou a následné vzpouře proti Vyhovskému, však nebyla dohoda ve skutečnosti nikdy naplněna a trilaterální unie fakticky nevznikla.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chmelnického povstání
| periodikum = leporelo.info
| url = https://leporelo.info/chmelnickeho-povstani
| datum přístupu = 2020-08-26
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200827094542/https://leporelo.info/chmelnickeho-povstani
| datum archivace = 2020-08-27
}}</ref>

Místo toho přišlo zhruba v letech 1657–1686 období zvané „[[Ruina (dějiny Ukrajiny)|ruina]]“, éra chaosu, rozvratu a devastující války mezi Ruskem, Polskem, [[Krymský chanát|Krymským chanátem]], [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a kozáky o kontrolu nad Ukrajinou.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ruin
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CR%5CU%5CRuin.htm
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Války intenzivně eskalovaly se stovkami tisíc úmrtí. Po letech nepřetržitého válčení v roce 1667 mírová smlouva z Andrusova rozdělila kozácké území mezi Polsko-litevskou unii ([[Pravobřežní Ukrajina]]) a [[Ruské carství|Carské Rusko]] (Levobřežní Ukrajina). Hranici tvořila řeka [[Dněpr]], Kyjev připadl Moskevskému knížectví.<ref name=":1" /> Konečná porážka kozáků přišla v roce 1686. „[[Smlouva o věčném míru (1686)|Smlouva o věčném míru]]“ mezi Ruskem a Polskem z toho roku rozdělení Ukrajiny definitivně stvrdila.

V Rusy ovládané části se správy ujal hejtman [[Ivan Mazepa]], který zpočátku věřil, že ruský car [[Petr I. Veliký|Petr I.]] ponechá Ukrajincům autonomii. Když pochopil, že to tak nebude, přidal se na stranu Švédů v [[Severní válka|Severní válce]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kohut
| jméno = Zenon E.
| titul = Mazepa's Ukraine: Understanding Cossack Territorial Vistas
| periodikum = Harvard Ukrainian Studies
| datum vydání = 2009
| ročník = 31
| číslo = 1/4
| strany = 1–28
| issn = 0363-5570
| url = https://www.jstor.org/stable/41756495
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Roku 1708 byl však poražen u Baturynu [[Alexandr Danilovič Menšikov|Alexandrem Menšikovem]] a zbaven vlády. Švédská porážka v [[Bitva u Poltavy|bitvě u Poltavy]] o rok později značila konec snů o aspoň částečné ukrajinské nezávislosti. Mazepovci zůstali v exilu, svědectvím jejich politického zrání je [[Ústava Filipa Orlika]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = PRITSAK
| jméno = Omeljan
| titul = The First Constitution of Ukraine (5 April 1710)
| periodikum = Harvard Ukrainian Studies
| datum vydání = 1998
| ročník = 22
| strany = 471–496
| issn = 0363-5570
| url = https://www.jstor.org/stable/41036753
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

Kyjevští církevní hodnostáři svým novým vládcům (Carské Rusko, resp. Moskevské knížectví) říkali, že Ukrajina a Rusko mají společnou historii, a tak se Moskevské knížectví se roku 1721 přejmenovalo na „Ruskou říši“ podle odkazu na starověkou Rus, která v té době již půl tisíciletí neexistovala.<ref name=":1" />

=== Dělení Polska a připojení k Ruskému impériu ===
{{viz též|Rusifikace Ukrajiny}}
[[Soubor:1800 Ukraine.jpg|náhled|[[Gubernie]] na území dnešní Ukrajiny v roce 1800 a data jejich připojení k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]]]]
V [[Polské království|Polsku]] docházelo k vnitřním rozbrojům a svoji úlohu sehrálo i vzepětí porobených národů, zejména na území současné Ukrajiny (největší ukrajinské povstání proběhlo roku 1768). Při [[dělení Polska]] v letech 1772–1795 byla k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]] připojena i většina pravobřežní (střední a západní) Ukrajiny kromě Haliče a [[Bukovina (země)|Bukoviny]], jež získala [[habsburská monarchie]] (1772). [[Kozácký hetmanát]] ztratil i jen náznak jakékoliv autonomie, zejména po zániku Záporožské Siče roku 1775.

Koncem 18. století byla také zlikvidována tatarská a [[Osmanská říše|turecká]] moc na jihu a carevna [[Kateřina II. Veliká]] a její rádce [[Grigorij Potěmkin|kníže Potěmkin]] založili v nově dobyté tzv. [[Nová Rus|Nové Rusi]] několik významných měst: [[Oděsa|Oděsu]], [[Dnipro|Jekatěrinoslav]], [[Sevastopol]] a mnoho dalších. Kateřina II. rovněž pozvala na ukrajinská území, zejména na Krym, řadu migrantů z [[Německo|Německa]], ale i [[Bulhaři|Bulharů]], [[Srbové|Srbů]] a [[Řekové|Řeků]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = BARTLETT
| jméno = Roger
| titul = Foreign Settlement in Russia under Catherine II
| periodikum = New Zealand Slavonic Journal
| datum vydání = 1974
| číslo = 1
| strany = 1–22
| issn = 0028-8683
| url = https://www.jstor.org/stable/40920953
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

Někteří Ukrajinci udělali u carského dvora kariéru, jako například [[Ivan Fjodorovič Paskevič]]. Jinak ovšem bylo 19. století dobou tvrdého národnostního útlaku ze strany Ruského impéria.{{Doplňte zdroj}} A zároveň dobou [[Ukrajinské národní obrození|ukrajinského národního obrození]], zprvu kulturního („ukrajinofilství“), později také politického. Klíčovou organizací probouzejícího se politického a národního života byla [[Cyrilometodějská společnost]] založená roku 1846, jejímž členem se stal i [[Taras Ševčenko]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Papazian
| jméno = Dennis
| titul = N. I. Kostomarov and the Cyril-Methodian Ideology
| periodikum = The Russian Review
| datum vydání = 1970
| ročník = 29
| číslo = 1
| strany = 59–73
| issn = 0036-0341
| doi = 10.2307/127125
| url = https://www.jstor.org/stable/127125
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

Nová vlna, reprezentovaná například [[Mychajlo Drahomanov]]em, přišla v 70. letech, avšak tu již carské orgány vyhodnotily jako velké nebezpečí. Výsledkem bylo, že v roce 1876 vydal ruský car [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandr II.]] nechvalně známý [[Emžský dekret]], zakazující veřejné užívání [[Ukrajinština|ukrajinského jazyka]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ems Ukase
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CE%5CM%5CEmsUkase.htm
| datum přístupu = 2022-01-14
}}</ref>

Ukrajinské národní snahy se pak soustředily především do habsburské části země, kde byl mnohem liberálnější režim (roku 1890 zde vznikla [[Ukrajinská radikální strana]]). První ukrajinskou politickou organizací hlásající jednoznačně osvobození Ukrajiny z ruské nadvlády bylo na konci 19. století [[Bratrstvo Tarasovců]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Brotherhood of Taras
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CB%5CR%5CBrotherhoodofTaras.htm
| datum přístupu = 2022-01-14
}}</ref> V roce 1900 vznikla v Charkově první ukrajinská politická strana v Rusku – [[Revoluční ukrajinská strana]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Revolutionary Ukrainian party
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CR%5CE%5CRevolutionaryUkrainianparty.htm
| datum přístupu = 2022-01-14
}}</ref> Po prvních volbách do [[Státní duma Ruského impéria|Státní dumy]] roku 1905 se k ukrajinské identitě přihlásilo 45 poslanců a nalezli shodu na programu autonomie Ukrajiny v rámci Ruského impéria.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hrycak
| jméno = Jaroslav J.
| titul = Narys istoriï Ukraïny: formuvanni︠a︡ modernoï ukraïnsʹkoï nat︠s︡iï XIX-XX stolitti︠a︡
| url = https://books.google.cz/books?id=CTA_AQAAIAAJ&q=isbn:9665041509&dq=isbn:9665041509&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
| vydavatel = Vyd-vo "Heneza"
| počet stran = 376
| isbn = 978-966-504-150-4
| poznámka = Google-Books-ID: CTA_AQAAIAAJ
| jazyk = uk
}}</ref>

Současně se – byť pomalu – rozvíjelo také hospodářství, začalo se s výstavbou železniční sítě a masivní těžbou uhlí; rychle rostla města, zejména Kyjev a [[Charkov]].

=== První světová válka a snaha o nezávislost ===
{{podrobně|Západoukrajinská republika|Ukrajinská lidová republika|Ukrajinský stát|Ukrajinská sovětská socialistická republika|Podkarpatská Rus|Polsko-ukrajinská válka}}
[[Soubor:Coat of Arms of UNR.svg|náhled|100px|vlevo|Státní znak [[Ukrajinská lidová republika|UNR]]]]
[[Soubor:ZUNR coa.svg|náhled|100px|Znak [[Západoukrajinská lidová republika|ZUNR]]]]
Ke konci [[První světová válka|první světové války]] a v průběhu [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]] bylo na části ukrajinského území sestaveno několik ukrajinských vlád. První ukrajinská republika – [[Ukrajinská lidová republika]] (UNR) – existovala v letech 1917–1919, ve východní části dnešní Ukrajiny. Byla však prakticky pouze válčící stranou v rámci [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]] a zanikla pod náporem ruských [[Bolševici|bolševiků]]. [[Západoukrajinská lidová republika]] (ZUNR) existovala v letech 1918–1919 a po celou dobu své krátké existence vedla boj proti polským jednotkám a zanikla pod náporem polských a rumunských vojáků. Obě části se nakrátko spojily 22. ledna 1919 (''[[Smlouva o sjednocení|Akt Zluky]]''). Z praktického hlediska se jednalo pouze o symbolický akt. V poválečném chaosu vznikly i další státní útvary jako [[Ukrajinský stát]] či [[Huculská republika]]. Prvním ukrajinským prezidentem byl historik, literát a filosof [[Mychajlo Hruševskyj]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = HORAK
| jméno = Stephen M.
| titul = Michael Hrushevsky: Portrait of an Historian
| periodikum = Canadian Slavonic Papers / Revue Canadienne des Slavistes
| datum vydání = 1968
| ročník = 10
| číslo = 3
| strany = 341–356
| issn = 0008-5006
| url = https://www.jstor.org/stable/40866172
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Klíčovou politickou osobností východního státu byl [[Symon Petljura]], západního [[Jevhen Petruševyč]]. Hlavou Ukrajinského státu byl [[Pavlo Skoropadskyj|Pavlo Skoropadsky]], huculskou vládu vedl [[Štefan Kločurak]].

Již v únoru 1919 bolševici dobyli Kyjev a Ukrajina tak upadla do chaosu. Nakonec obě části státu bojovaly nezávisle na sobě své vlastní války. Západní část se musela potýkat s invazí Poláků, zatímco zbytek Ukrajiny bojoval na východě s ruskými bolševiky. Vedle bolševiků a [[Bělogvardějci|bělogvardějců]] se do konfliktu zapletli také anarchisté ([[Nestor Machno]]) a řada dalších skupin. V [[Ukrajinská válka za nezávislost|boji o národní samostatnost]] ale byli Ukrajinci nakonec poraženi: po [[Polsko-ukrajinská válka|polsko-ukrajinské válce]] se západní Ukrajina stala součástí [[Druhá Polská republika|2. polské republiky]] a v roce 1922 vznikla [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinská SSR]] jakožto řadová republika Sovětského svazu s hlavním městem ve východoukrajinském Charkově, které bylo roku 1934 přeneseno do [[Kyjev]]a. V letech 1926–1940 existovala v rámci Ukrajinské SSR [[Moldavská autonomní sovětská socialistická republika|autonomní republika Moldavanů]]. [[Bukovina (země)|Bukovina]] byla anektována [[Rumunsko|Rumunskem]], [[Podkarpatská Rus|Zakarpatská Ukrajina]] byla v roce 1919 připojena k [[Československo|Československu]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Ani Maďarsko, ani Ukrajina. Podkarpatská Rus se nakonec rozhodla pro Československo
| periodikum = ČT24
| vydavatel = Česká televize
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2632529-ani-madarsko-ani-ukrajina-podkarpatska-rus-se-nakonec-rozhodla-pro-ceskoslovensko
| datum vydání = 2018-10-29
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

Roku 1929 se ve [[Vídeň|Vídni]] uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti. Tito založili [[Organizace ukrajinských nacionalistů|Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN)]], jež usilovala o samostatný ukrajinský stát (často násilnou formou) a významně zasahovala do dalšího osudu Ukrajiny.

=== Sovětská éra ===
{{podrobně|Ukrajinská sovětská socialistická republika|Sovětská okupace východního Polska 1939 – 1941}}
[[Soubor:Национальный состав населения городов УССР в 1925.gif|náhled|Populace ve městech Ukrajinské SSR v roce 1925 (zeleně Ukrajinci, béžově Rusové, černě Židé)]]
[[Soubor:GolodomorKharkiv.jpg|vlevo|náhled|Oběti [[Hladomor na Ukrajině|hladomoru]] na ulicích Charkova]]
Národnostní požadavky byly v prvním období Sovětského svazu plněny poměrně dobře. V rámci programu zvaného ''korenizacija'' (někdy překládáno jako indigenizace) byly podporovány národní jazyky a kultury. Program [[ukrajinizace]] řídil zejména [[Mikola Skripnik]]. Avšak národně orientovaní politici byli ve 30. letech zhusta zlikvidováni ve Stalinových čistkách jako „[[Buržoazní nacionalismus|buržoazní nacionalisté]]“. Skripnik raději spáchal [[Sebevražda|sebevraždu]], aby se zinscenovanému procesu vyhnul. Jeho kolega a vůdce ukrajinských komunistů [[Stanislav Kosior]] však popravě neunikl. Na konci 30. let již byla ''korenizacija'' jednoznačně nahrazena [[Rusifikace|rusifikací]]. V roce 1938 se ruština například stala povinným předmětem studia na všech neruských školách.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Perri
| jméno = G.
| titul = Korenizacija: an Ambiguous and Temporary Strategy of Legitimization of Soviet Power in Ukraine (1923-1933) and its Legacy
| periodikum = www.semanticscholar.org
| url = https://www.semanticscholar.org/paper/Korenizacija%3A-an-Ambiguous-and-Temporary-Strategy-Perri/64964393953f03838a72f163350d00f30fb18417
| datum vydání = 2014
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-11
}}</ref> Etnické napětí tak vzrostlo.

Ukrajina byla v sovětské éře vystavena ovšem i tvrdším zkouškám. Nejtěžší z nich byl hladomor (ukrajinsky ''[[Hladomor na Ukrajině|Holodomor]])'' v letech 1932–1933, který byl vyvolán násilnou [[kolektivizace|kolektivizací]] zemědělství. Tato katastrofa, jež byla zřejmě alespoň zčásti úmyslně vyvolána [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovou]] politikou, je dodnes obestřena nejasnostmi a&nbsp;dohady, neboť stalinský režim o ní přikázal mlčet. Odhady počtu obětí se velmi různí; historici hovoří nejčastěji o&nbsp;2,5 až 5&nbsp;milionech mrtvých hladem.<ref name="ukrajina">[http://www.reflex.cz/clanek/historie/54701/stoleti-krve-slz-a-demografickych-pohrom-na-ukrajine.html Století krve, slz a demografických pohrom na Ukrajině]. Reflex. 20. února 2014.</ref> Nejhůře byly zasaženy Ukrajinská SSR, severní Kazachstán a [[Kubáň]] v&nbsp;nynějším jižním Rusku. Menší hladomory postihly Ukrajinu také v&nbsp;letech 1921–1923 a&nbsp;1946–1947, tedy v&nbsp;poválečných obdobích. Průmyslová produkce Ukrajiny se nicméně během 30. let zčtyřnásobila.[[Soubor:Ukraine-growth.png|náhled|Územní vývoj Ukrajiny, 1918–1991]]V letech 1941–1944 byla Ukrajina [[Říšský komisariát Ukrajina|okupována Německou říší]]. Někteří západní Ukrajinci, kteří se k Sovětskému svazu připojili teprve v roce 1939, vítali Němce jako osvoboditele. Nadšení však dlouho nevydrželo. Němci se jen málo snažili využít nespokojenosti se stalinistickou politikou. K překvapení Ukrajinců zachovali systém kolektivních farem. Deportovali také dva miliony Ukrajinců za prací do Německa a zahájili program vylidnění, aby připravili území na německou kolonizaci.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Second World War
| periodikum = Internet Encyclopedia of Ukraine
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CS%5CE%5CSecondWorldWar.htm
| datum přístupu = 2022-02-11
}}</ref> Na Západní Ukrajině vznikla i [[Ukrajinská povstalecká armáda]] (UPA). Bylo to vlastně ozbrojené křídlo [[Organizace ukrajinských nacionalistů]], či spíše jedné její frakce, vedené [[Stepan Bandera|Stepanem Banderou]] (odtud označení banderovci). Organizace se vyvinula v meziválečném Polsku. Jejím cílem byl samostatný ukrajinský stát na území s ukrajinskou etnickou většinou.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Chmel Denčevová
| jméno = Ivana
| titul = Banderovci? O frakci Ukrajinské povstalecké armády panuje nezvykle mnoho mýtů, z pohledu historika i nesmyslů, upozorňuje Řepa
| periodikum = Plus
| vydavatel = Český rozhlas
| url = https://plus.rozhlas.cz/banderovci-o-frakci-ukrajinske-povstalecke-armady-panuje-nezvykle-mnoho-mytu-z-8476938
| datum vydání = 2021-05-17
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Od roku 1943 až do konce války prováděla UPA masakry etnických Poláků v oblasti Volyně a východní Haliče. Zabila kolem 100 000 polských civilistů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Hosenseidlová
| jméno = Petra
| titul = Masakry na Volyni a v Haliči stály život desetitisíce lidí. Po 75 letech zatěžují vztahy Polska a Ukrajiny
| periodikum = ČT24
| vydavatel = Česká televize
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2534314-masakry-na-volyni-a-v-halici-staly-zivot-desetitisice-lidi-po-75-letech-zatezuji-vztahy
| datum vydání = 2018-07-11
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Po válce pokračovala UPA v boji proti Sovětskému svazu, a to až do 50. let 20. století. Banderovci ani OUN s nacisty vyloženě nespolupracovali, s výjimkou křídla [[Andrij Melnik|Andrije Melnika]]. Jiné nacionalistické hnutí, [[Ukrajinská osvobozenecká armáda]], bojovalo přímo po boku nacistů. [[Soubor:Ruined Kiev in WWII.jpg|náhled|vlevo|Kyjev v troskách během druhé světové války]]Většina Ukrajinců ovšem bojovala v [[Rudá armáda|Rudé armádě]] a v sovětském odboji. V řadách sovětské armády bylo asi 4,5 milionů Ukrajinců. Prosovětský partyzánský odboj na Ukrajině měl na počátku 47 800 členů, na vrcholu v roce 1944 pak již 500 000 příslušníků, přičemž asi 50 % tvořili etničtí Ukrajinci. V obkličovací [[Bitva o Kyjevský kotel|bitvě o Kyjevský kotel]] bylo město pro svůj zuřivý odpor prohlášeno za „Město hrdinu“. Bylo tam zabito nebo zajato více než 600 000 sovětských vojáků.

Němci na Ukrajině prováděli genocidní politiku proti Židům. Asi 1,5 milionu jich zabily německé jednotky [[Einsatzgruppen]], někdy s pomocí místních kolaborantů. Celkové ztráty způsobené ukrajinskému obyvatelstvu během války se odhadují na 6,8 milionů (včetně Židů).<ref name=":0" /> Z odhadovaných 8,6 milionu ztrát sovětských vojáků připadá na 1,4 milionu na etnické Ukrajince. Ztráty ukrajinského lidu ve válce činily 40-44 % celkových ztrát SSSR. Bylo zničeno více než 700 ukrajinských měst a 28 000 vesnic. Země vyšla z války zcela zdevastována.
[[Soubor:IAEA 02790015 (5613115146).jpg|náhled|283x283pixelů|[[Černobylská havárie|Havárie v Černobylské elektrárně]] (1986)]]
Poválečný stalinský režim sáhl ke svým oblíbeným přesunům obyvatelstva, a z velké části právě na Ukrajině. K 1. lednu 1953 tvořili etničtí Ukrajinci 20 procent ze všech deportovaných v Sovětském svazu. Kromě toho bylo obětí nucených deportací přes 450 000 etnických Němců z Ukrajiny a více než 200 000 krymských Tatarů.

Poválečná doba přinesla ale i územní zisky: K Ukrajině byla připojena její nynější západní část (tj. západní [[Volyň]] a východní Halič), která před válkou patřila Polsku. Tato území byla krátkodobě obsazena sovětskými vojsky již v září 1939, v zimě 1939/1940 pak proběhla zfalšovaná referenda o připojení těchto území k SSSR. Podobným způsobem, tedy zfalšovaným referendem, byla po obsazení Rudou armádou k Ukrajině připojena také [[Podkarpatská Rus]], která byla předválečnou součástí [[První republika|První Československé republiky]]. V roce 1954 se stal součástí Ukrajinské SSR i poloostrov [[Krym]], jenž byl do té doby součástí [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]].<ref>[http://www.iccrimea.org/historical/crimeatransfer.html The Transfer of the Crimea to the Ukraine] International Committee for Crimea, 2005.</ref> Šlo o dar v rámci oslav 300 let [[Perejaslavská rada|perejaslavské smlouvy]]. Jedná se o etnicky převážně ukrajinské, avšak politicky ruské území, připojené k Ruské říši v letech 1782–1784, po [[Rusko-turecká válka (1877–1878)|rusko-turecké válce]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kramer
| jméno = Mark
| titul = Proč se Rusko před šedesáti lety vzdalo Krymu
| periodikum = Dějiny a současnost
| url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2014/10/proc-se-rusko-pred-sedesati-lety-vzdalo-krymu/
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref>

Sovětská Ukrajina se brzy stala lídrem v průmyslové výrobě a významným centrem sovětského zbrojního průmyslu. Tak důležitá role měla za následek velký vliv místní elity. Mnoho členů sovětského vedení proto pocházelo z Ukrajiny, jako [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikita Chruščev]] a jeho nástupce [[Leonid Iljič Brežněv|Leonid Brežněv]], velitel vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] [[Andrej Antonovič Grečko|Andrej Grečko]] nebo sovětští maršálové [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Semjon Timošenko]] a&nbsp;[[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Rodion Malinovskij]].

V 60. letech pokračovala masivní [[industrializace]] a [[urbanizace]] především východní části země. Byla zbudována kaskáda přehrad na [[Dněpr]]u. Rozvoj průmyslu a&nbsp;moderních [[Technologie|technologií]] bez ohledu na [[životní prostředí]] si však vedle znečištění ovzduší vyžádal krutou daň: 26. dubna 1986 došlo na severu země k [[Černobylská havárie|černobylské katastrofě]], nejhorší havárii [[jaderná elektrárna|jaderné elektrárny]] ve světových dějinách.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Köppelová
| jméno = Jiřina
| titul = Výbuch v Černobylu: Jak probíhala největší katastrofa v dějinách jaderné energetiky minutu po minutě?
| periodikum = Zoom magazin
| url = https://zoommagazin.iprima.cz/historie/vybuch-v-cernobylu-minutu-po-minute
| datum vydání = 2021-04-26
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-15
}}</ref> Ukrajinsko-běloruské pomezí je dodnes zamořeno radioaktivním spadem, území v&nbsp;okruhu několika desítek kilometrů muselo být vysídleno.

=== Nezávislá Ukrajina ===
{{viz též|Válka na východní Ukrajině|Anexe Krymu Ruskou federací|Proruské nepokoje na Ukrajině 2014|Ruská vojenská intervence na Ukrajině (2014–současnost)}}
[[Soubor:Ukraine Referendum 1991.png|náhled|vlevo|Výsledky referenda o nezávislosti Ukrajiny z roku 1991 dle regionů]]
[[Soubor:Joesjtsjenko_Marion_Kiev_2004.jpg|náhled|Demonstrace na [[Náměstí Nezávislosti (Kyjev)|Náměstí Nezávislosti]] v Kyjevě během [[Oranžová revoluce|Oranžové revoluce]] v listopadu 2004.]]
[[Soubor:Ukr elections 2012 multimandate okruhs.png|náhled|Parlamentní volby na Ukrajině 2012 vyhrála [[Strana regionů]] prezidenta [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]]]]
[[Soubor:2013-12-08-0087 Євромайдан (13768843943).jpg|náhled|[[Euromajdan]], 8.&nbsp;prosince 2013]]

V roce 1990 vyhlásila ''[[Parlament Ukrajiny|Verchovna rada Ukrajiny]]'' (parlament) suverenitu země, nezávislost pak byla oficiálně vyhlášena 24.&nbsp;srpna 1991 současně s&nbsp;rozpadem Sovětského svazu. Prohlášení nezávislosti bylo potvrzeno [[Referendum|referendem]] o nezávislosti Ukrajiny téhož roku za podpory 90,3 % voličů. Přechod k&nbsp;tržní ekonomice, který nebyl doprovázen cílevědomou kontrolou hospodářských subjektů, rozklad [[Plánované hospodářství|plánovaného hospodářství]] a&nbsp;především neschopnost politiků provést skutečné ekonomické a&nbsp;politické reformy, to všechno vedlo v&nbsp;90.&nbsp;letech k&nbsp;propadu a&nbsp;dokonce [[Agónie|agónii]] ekonomiky, která se vzpamatovala až okolo roku 2000.

Prvním prezidentem byl [[Leonid Kravčuk]], jehož v roce 1994 vystřídal bývalý premiér [[Leonid Kučma]]. V roce 1996 byla schválena [[Ústava Ukrajiny|nová ústava]] s poloprezidentským systémem. Kučmova politická orientace byla převážně proruská, avšak v této otázce nebyl dlouho příliš zásadový. Jeho postupy proti opozičnímu tisku a&nbsp;radikálnějším kritikům mnohdy měly často zřetelně autoritativní rysy.

Po prezidentských volbách na konci roku 2004 proběhla v zemi neozbrojená [[Oranžová revoluce]], vyvolaná nesouhlasem části veřejnosti s vítězstvím proruského kandidáta, premiéra [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]]. Janukovyč byl nařčen z&nbsp;volebních manipulací a&nbsp;Nejvyšší soud Ukrajiny nařídil výsledky voleb anulovat. V druhé prezidentské volbě vyhrál jeho oponent [[Viktor Juščenko]]. Oranžová revoluce poukázala na křehké spojení „proevropsky“ orientované západní a&nbsp;„prorusky“ orientované východní části země.

Po politické krizi v dubnu 2007, kdy prezident Juščenko rozpustil parlament, vyhlásil předčasné volby a pokusil se převzít kontrolu nad jednotkami ministerstva vnitra, se v&nbsp;[[Květen 2007|květnu]] situace opět uklidnila. Předčasné parlamentní volby byly uskutečněny 30.&nbsp;září 2007. Největší počet hlasů v&nbsp;nich získala Janukovyčova [[Strana regionů]] (34 %), těsně za ní se umístil [[Blok Julije Tymošenkové]] (31 %). Po dlouhém vyjednávání byla 18.&nbsp;prosince 2007 zvolena premiérkou [[Julija Tymošenková]], jejíž blok utvořil koalici s&nbsp;Juščenkovou stranou [[Naše Ukrajina]]. V&nbsp;parlamentu však měla tato koalice jen těsnou většinu, která se rozpadla 6.&nbsp;června 2008, kdy z&nbsp;koalice vystoupili dva poslanci.<ref>[http://newsru.ua/ukraine/06jun2008/vyhid.html Демократичної коаліції більше немає. Рибаков і Бут заявили про вихід.] {{Wayback|url=http://newsru.ua/ukraine/06jun2008/vyhid.html |date=20080607053844 }} Newsru.ua, 6. června 2008.</ref> Vláda Julie Tymošenkové pak definitivně padla 16. září 2008.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=616638 Ukrajinská vláda padla. Ustojí Tymošenková krizi?] aktuálně.cz, 16.&nbsp;září 2008.</ref> Tehdejší předseda ukrajinského parlamentu [[Arsenij Jaceňuk]] oznámil na schůzce poslanců dne 16.&nbsp;září 2008 zánik vládní koalice. Změny, které byly prosazeny Blokem Julije Tymošenkové (BJuT) a proruskou Stranou regionů [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]], označil prezident Juščenko za ústavní převrat. O&nbsp;následujícím víkendu vypršela desetidenní lhůta, během níž měli prozápadní vládní partneři své neshody vyřešit.<ref>{{Citace periodika|příjmení=|jméno=|titul=Na Ukrajině se rozpadla vládní koalice|periodikum=Euroskop.cz|datum=16. 9. 2008|ročník=|číslo=|strany=|url=}}</ref> Došlo k&nbsp;nové politické krizi, kterou premiérka Tymošenková prohlásila za překonanou počátkem prosince 2008, kdy byla za pomoci [[Lytvynův blok|bloku]] [[Volodymyr Lytvyn|Volodymyra Lytvyna]] obnovena koalice [[Blok Julije Tymošenkové|BJuT]] a Juščenkovy [[Naše Ukrajina|Naší Ukrajiny]], přestože část strany prezidenta Juščenka považovala smlouvu za neplatnou.<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7774328.stm Ukraine coalition set to reform]</ref>

V roce 2010 vyhrál [[Prezidentské volby na Ukrajině 2010|prezidentské volby]], tentokrát právoplatně, [[Viktor Janukovyč]] s&nbsp;48 % hlasů. Strana regionů tak získala nejen křeslo premiéra a&nbsp;předsedy jednokomorového parlamentu, ale i post prezidenta. Přestože se Janukovyč prezentoval jako silně proruský kandidát, dokázal Ukrajinu také přiblížit k&nbsp;[[Evropská unie|Evropské unii]] (EU), neboť již v&nbsp;polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k&nbsp;podepsání asociační dohody s&nbsp;EU. Byla tedy naděje, že by se Ukrajina výrazně přiblížila k&nbsp;budoucímu členství v&nbsp;této nadstátní organizaci, aniž by zároveň narušila své ještě dobré vztahy s&nbsp;[[Rusko|Ruskem]]. Tím by se mohla stát jakýmsi „mostem mezi Východem a&nbsp;Západem“. Situace se ale velmi zkomplikovala. Prezident Janukovyč a&nbsp;spolu s ním i&nbsp;ukrajinská vláda jen několik dní před připravovaným [[summit]]em [[Východní partnerství|Východního partnerství EU]] ve [[Vilnius]]u, dne 21.&nbsp;listopadu 2013, pozastavili s&nbsp;ohledem na obtížnou finanční situaci země a&nbsp;vzhledem k&nbsp;nabídce podstatné pomoci ze strany Ruska přípravy pro podpis asociační dohody s&nbsp;Evropskou unií. Janukovyč prohlásil, že je dohoda s EU zatím pro Ukrajinu nevýhodná.<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251426-ukrajina-utnula-pripravy-asociacni-dohody-s-eu-tymosenkovou-nepusti/ Ukrajina utnula přípravy asociační dohody s EU. Tymošenkovou nepustí]". Česká televize, 21. listopadu 2013.</ref> Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie v listopadu 2013, 39 % dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup Ukrajiny do Evropské unie, zatímco 37 % dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do [[Eurasijský ekonomický svaz|Eurasijského ekonomického svazu]] v čele s Ruskem.<ref>[http://www.kyivpost.com/content/ukraine/poll-ukrainian-public-split-over-eu-customs-union-options-332470.html Poll: Ukrainian public split over EU, Customs Union options], ''Kyiv Post''. 26. listopadu 2013.</ref>

==== Euromajdan a anexe Krymu Ruskem ====
[[Soubor:2014-03-09. Протесты в Донецке 022c.jpg|náhled|vlevo|Proruští demonstranti v [[Doněck]]u, 9.&nbsp;března 2014]]
[[Soubor:Ukraine – NATO Commission chaired by Petro Poroshenko (2017-07-10) 32.jpg|náhled|Ukrajinský prezident [[Petro Porošenko]], na snímku s generálním tajemníkem NATO [[Jens Stoltenberg|Stoltenbergem]], podporuje prozápadní směřování Ukrajiny]]
[[Soubor:Ukrainian Presidential Election 2014 Map.png|náhled|Prezidentské volby 2014: šedá barva – vítěz Porošenko, modrá – vítěz Dobkin, tmavě šedá – volby se nekonaly (separatistické území), bílá – volby se nekonaly (okupovaný Krym)<!-- Ruská invaze byla formálně posvěcena zvacím dopisem uprchlého ex-prezidenta Janukoviče a ruské úřady zdůrazňovaly údajné rozdělení země dle jazyka, v důsledku voliči napříč Ukrajinou zvolili 54% hlasů Petra Porošenka prezidentem v prvním kole s účastí 59%.-->]]
Pouhý den poté, v pátek 22.&nbsp;listopadu 2013, zaplavila Kyjev a část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánoci 2013 se na největší manifestaci na hlavním kyjevském náměstí [[Náměstí Nezávislosti (Kyjev)|Majdan]] sešlo na 200&nbsp;000&nbsp;lidí,<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Protivládní demonstrace v Kyjevě — Studio 6
| periodikum = www.ceskatelevize.cz
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/214411010100120/obsah/303527-protivladni-demonstrace-v-kyjeve
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-07-10
}}</ref> podle [[Spojené království|britských]] zdrojů to mělo být až 800&nbsp;000 demonstrantů.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Ukraine crisis: Timeline
| url = http://www.bbc.com/news/world-middle-east-26248275
| vydavatel = British Broadcasting Corporation
| místo = 
| datum vydání = 13.11.2014
| datum přístupu = 15.7.2017
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Ukraine's anti-government protesters stage first mass rally of 2014
| url = http://uk.reuters.com/article/uk-ukraine-idUKBREA0B09820140112
| vydavatel = Reuters
| místo = 
| datum vydání = 12.1.2014
| datum přístupu = 15.7.2017
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160502152909/http://uk.reuters.com/article/uk-ukraine-idUKBREA0B09820140112
| datum archivace = 2016-05-02
| nedostupné = ano
}}</ref> Poté se série protestů, která je známá pod názvem [[Euromajdan]], přenesla i&nbsp;do některých dalších ukrajinských měst. V prosinci 2013 odmítla [[Evropská komise]], což je [[Exekutiva|exekutivní]] [[orgán]] EU, poskytnout Ukrajině finanční pomoc ve výši několika miliard eur výměnou za podpis asociační dohody.<ref>"[http://zpravy.ihned.cz/c1-61437210-ashtonova-janukovyc-asociacni-dohoda-eu Ukrajinský prezident Janukovyč chce podepsat dohodu s EU, tvrdí šéfka evropské diplomacie]". iHNed.cz. 12.&nbsp;prosince 2013.</ref> Situace eskalovala v průběhu vládních represí vůči demonstrantům. Od února 2014 již nepokoje přerostly ve velké ozbrojené střety mezi policií a demonstranty. Prezident Janukovyč a jeho vláda sice za účasti ministrů zahraničí [[Německo|Německa]] a&nbsp;[[Francie]] vyjednávali s&nbsp;opozicí, přičemž bylo dosaženo dohody o&nbsp;předčasných prezidentských volbách ještě v&nbsp;roce 2014. Tato dohoda se však poté, co bylo použito zbraní proti demonstrantům, stala bezpředmětnou a&nbsp;dne 22.&nbsp;února 2014 uprchl prezident Janukovyč s&nbsp;pomocí Ruska ze země.

V reakci na tyto události demonstrovali proruští aktivisté na podporu Janukovyče na východě země. Byl to tzv. [[Antimajdan]], série provládních demonstrací, probíhající paralelně k protestnímu hnutí [[Euromajdan]]. 25.&nbsp;listopadu 2013 se uskutečnila v&nbsp;[[Kyjev]]ě demonstrace na podporu vlády premiéra [[Mykola Azarov|Mykoly Azarova]], prezidenta [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]] a pro blízké vazby s Ruskem. Této demonstrace se zúčastnilo pouze 10&nbsp;000&nbsp;lidí. Jeden z lídrů opozice, [[Arsenij Jaceňuk]], obvinil [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]], že vyměnil budoucnost Ukrajiny v EU za záruky Ruska ohledně svého znovuzvolení v roce 2015, nižší ceny plynu a 20 miliard dolarů.<ref>Velká demonstrace na podporu smlouvy s EU, http://www.euractiv.com/section/europe-s-east/news/huge-demonstration-in-kyiv-in-support-of-eu-pact, 25.&nbsp;listopadu 2013 (anglicky).</ref>

Ruský prezident Putin v noci 21. února 2014 svolal poradu velitelů speciálních sil a rozhodl o obsazení Krymu.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Putin ve filmu přiznal, že před rokem nařídil anexi Krymu
| periodikum = ČT24
| jazyk = cs
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1509808-putin-ve-filmu-priznal-ze-pred-rokem-naridil-anexi-krymu
| datum přístupu = 2018-07-01
}}</ref> V [[Autonomní republika Krym|Autonomní republice Krym]] se 26.&nbsp;února v&nbsp;tamním parlamentu debatovalo o&nbsp;vyhlášení referenda o&nbsp;statusu poloostrova, nebylo však přítomno dost zákonodárců.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Editorial
| jméno = Reuters
| titul = RPT-INSIGHT-How the separatists delivered Crimea to Moscow
| periodikum = IN
| jazyk = en-IN
| url = https://in.reuters.com/article/ukraine-crisis-russia-aksyonov/rpt-insight-how-the-separatists-delivered-crimea-to-moscow-idINL6N0M93AH20140313
| datum přístupu = 2018-05-16
}} {{Wayback|url=https://in.reuters.com/article/ukraine-crisis-russia-aksyonov/rpt-insight-how-the-separatists-delivered-crimea-to-moscow-idINL6N0M93AH20140313 |date=20180517152701 }}</ref> Posléze proruští [[Zelení mužíčci (krymská krize)|neoznačení ozbrojenci]] obsadili v&nbsp;noci parlament.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Budovy parlamentu a vlády na Krymu obsadili proruští ozbrojenci, Kyjev varuje před agresí
| periodikum = iROZHLAS
| odkaz na periodikum = iROZHLAS
| vydavatel = Český rozhlas
| odkaz na vydavatele = Český rozhlas
| jazyk = cs
| url = https://www.irozhlas.cz/node/5915037
| datum přístupu = 2018-05-16
}}</ref> Parlament za těchto okolností další den vyhlášení referenda, dle mluvčí, odhlasoval poměrem 61 ku 64 hlasů.<ref>{{Citace periodika
| titul = Crimea sets date for autonomy vote amid gunmen, anti-Kiev protests
| periodikum = Christian Science Monitor
| datum = 2014-02-27
| issn = 0882-7729
| url = https://www.csmonitor.com/World/Europe/2014/0227/Crimea-sets-date-for-autonomy-vote-amid-gunmen-anti-Kiev-protests
| datum přístupu = 2018-05-16
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Krymský parlament ohlásil na květen referendum o posílení autonomie
| periodikum = Novinky.cz
| odkaz na periodikum = Novinky.cz
| vydavatel = Borgis
| jazyk = cs
| url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/328896-krymsky-parlament-ohlasil-na-kveten-referendum-o-posileni-autonomie.html
| datum přístupu = 2018-05-16
}}</ref> Ruský parlament de jure schválil intervenci na Ukrajině dne 1.&nbsp;března 2014.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=ONLINE: Ruský parlament schválil intervenci na Ukrajině|url=http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/online-rusky-parlament-schvalil-intervenci-na-ukrajine-1065467|datum vydání=2014-03-01|datum přístupu=2016-07-03}}</ref>

16.&nbsp;března 2014 uspořádal Krymský parlament [[Krymské referendum (2014)|referendum]] o&nbsp;samostatnosti Krymu a&nbsp;následném připojení k&nbsp;[[Rusko|Ruské federaci]]. V&nbsp;tomto referendu se dle ruských úřadů voliči absolutní většinou rozhodli pro nezávislost na Ukrajině. Referendum nebylo uznáno převážnou většinou členských zemí [[Organizace spojených národů]] (OSN). Dne 17.&nbsp;března 2014 zasedal krymský parlament již za stavu úplné kontroly poloostrova ozbrojenými [[Zelení mužíčci (krymská krize)|silami Ruské federace]]. Při tomto zasedání vyhlásil parlament Krymu nový stát s&nbsp;názvem [[Republika Krym]], který však bezprostředně poté požádal o&nbsp;vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.<ref>{{Citace periodika
| titul = 'Independent' Crimea in Russia bid
| periodikum = BBC News
| datum = 2014-03-17
| jazyk = en-GB
| url = http://www.bbc.com/news/world-europe-26609667
| datum přístupu = 2018-03-19
}}</ref>

[[Proruské nepokoje na Ukrajině 2014|Proruské nepokoje]] na východní Ukrajině, které vypukly po svržení prezidenta Janukovyče, se vystupňovaly v&nbsp;[[Válka na východní Ukrajině|ozbrojený konflikt]] mezi [[Ukrajinská armáda|ukrajinskou armádou]] a ozbrojenými separatistickými silami v&nbsp;[[Doněcká lidová republika|Doněcké]] a&nbsp;[[Luhanská lidová republika|Luhanské lidové republice]] podporovanými ruskými dobrovolníky. V Charkově i Oděse existovaly Ruskem financované organizace, které byly připravené vyhlásit samozvané republiky jako ty, které vznikly v Doněcku a Luhansku. V roce 2014 se ozbrojenci, kteří přišli z Ruska, pokusili převzít moc i v Charkově. Obyvatelé Charkova zůstali k výzvám oddělit se od Ukrajiny apatičtí. Proruští separatisté sice obsadili budovu správy Charkovské oblasti, ale zaútočil na ně speciální oddíl ukrajinského ministerstva vnitra zvaný Jaguár. Po těžkých bojích, při nichž téměř celý dům shořel, se jim podařilo separatisty vytlačit. Charkov zůstal pod kontrolou Ukrajiny.<ref>[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/situace-a-nalada-na-vychode-ukrajiny-se-zmenily-putin-by-cha/r~d94d72347d0311eca89f0cc47ab5f122/ Martin Novák, Situace a nálada na východě Ukrajiny se změnily. Putin by Charkov dobýval obtížně, Aktuálně.cz, 25.1.2022]</ref>

K začátku roku 2015 bylo na Ukrajině registrováno 1 007 900 vnitřních uprchlíků, z toho polovina v Doněcké a Luhanské oblasti, dle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Ukraine: Internally Displaced People - 30 January 2015
| url = http://maps.unhcr.org/en/view?id=2652
| vydavatel = Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
| místo = 
| datum vydání = 
| datum přístupu = 15.7.2017
| url archivu = https://web.archive.org/web/20171002133930/http://maps.unhcr.org/en/view?id=2652
| datum archivace = 2017-10-02
| nedostupné = ano
}}</ref> Do konce září 2015 dle ruských úřadů migrovalo do Ruska zhruba 1,3 milionu Ukrajinců. Z tohoto počtu požádalo 400&nbsp;000 lidí o&nbsp;status uprchlíka, dále bylo 300&nbsp;000 žadatelů o&nbsp;dočasný pobyt a 600&nbsp;000 lidí nijak neregistrovaly. Celkově žilo v Rusku ke konci listopadu 2015 kolem 2,6 milionu Ukrajinců.<ref name="csm">{{cite web|first=Fred|last=Weir|author-link=Fred Weir|url=http://www.csmonitor.com/World/Europe/2015/1201/Ukrainian-refugees-in-Russia-Did-Moscow-fumble-a-valuable-resource|title=Ukrainian refugees in Russia: Did Moscow fumble a valuable resource?|publisher=The Christian Science Monitor|date=1. prosince 2015}}</ref>
[[Soubor:Зеленский.jpg|náhled|Zelenskyj v Praze v roce 2009]]
Dne 25. května 2014 se na Ukrajině uskutečnily prezidentské volby hlasováním všech občanů. Vítězem byl téměř ve všech regionech země včetně těch východních, kde se volby konaly, prozápadní [[Petro Porošenko]]. Protože prezident Porošenko nedokázal splnit většinu svých slibů, zejména omezit korupci, která se spíše ještě zhoršila, a zahájit potřebné reformy, v roce 2015 mu vyjádřilo podporu pouze 17 % ukrajinských voličů.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Ukrainians Disillusioned With Leadership
 | periodikum = Gallup
 | datum_vydání = 23. prosince 2015
 | url = https://news.gallup.com/poll/187931/ukrainians-disillusioned-leadership.aspx
}}</ref>

[[Volodymyr Zelenskyj]] je současným ukrajinským prezidentem od 20. května 2019. Dříve herec, scenárista, televizní moderátor a ředitel ukrajinského [[Studio Kvartal 95|Studia Kvartal 95]] (Квартал-95). Zelenskyj kandidoval na ukrajinského prezidenta ve [[Prezidentské volby na Ukrajině 2019|volbách v roce 2019]], v jejichž druhém kole porazil dosavadního prezidenta [[Petro Porošenko|Petra Porošenka]] ziskem 73 % hlasů.

=== Ruská invaze na Ukrajinu ===
{{Podrobně|Ruská invaze na Ukrajinu}}
 
Dne 24. února 2022 nařídil prezident Ruské federace [[Vladimir Putin]] začátek [[Ruská invaze na Ukrajinu|invaze na Ukrajinu]]. Jako záminku použil ochranu Rusů na území Ukrajiny, především v mezinárodně neuznaných [[Doněcká lidová republika|Doněcké]] a [[Luhanská lidová republika|Luhanské]] republice.<ref>Rusko útočí na Ukrajinu z Běloruska i Krymu. Kyjev oznámil, že dosud přišel o čtyři desítky vojáků | iROZHLAS</ref> Rusko zaútočilo [[Balistická raketa|balistickými raketami]], [[Střela s plochou dráhou letu|střelami s plochou dráhou]] letu a nálety, do nichž se zapojilo asi 75 bojových letadel, na vojenské cíle po celé Ukrajině ([[Kasárna|kasárny]], sklady munice, téměř desítka letišť). Pozemní síly napadly Ukrajinu z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky, z Běloruska a Krymu. Zdroje z USA soudí, že cílem invaze je svržení legitimní ukrajinské vlády a dosazení Rusku pohodlné formy vládnutí.<ref>[https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/rusti-vojaci-jdou-podle-usa-svrhnout-vladu-v-kyjeve-40388259 Petr Jemelka, Ruští vojáci jdou podle USA svrhnout vládu v Kyjevě, Novinky.cz, 24.2.2022]</ref> Ještě téhož dne se Rusům podařilo obsadit Ukrajinskou jadernou elektrárnu [[Černobylská jaderná elektrárna|Černobyl]].

Podle tajných služeb USA nasadilo Rusko proti Ukrajině kolem 75 % svých pozemních sil. Ve vzdálenosti do 60&nbsp;km od hranic Ukrajiny rozmístilo Rusko přibližně 120 z celkového počtu 160 svých praporních taktických skupin (BTG), přibližně 35 z 50 známých praporů protivzdušné obrany a přibližně 500 stíhacích a bombardovacích letounů a 50 středních až těžkých bombardérů.<ref>[https://edition.cnn.com/europe/live-news/ukraine-russia-news-02-20-22-intl/h_a75912013e1a5572ef733fd4a7167d48 Jim Ssiutto, Roughly 75% of Russian conventional forces deployed against Ukraine, US official says, CNN, 24.2.2022]</ref>

Útoku ruské armády předcházel kybernetický útok DDoS na webové stránky ukrajinských ministerstev obrany, zahraničí a vnitra.<ref>[https://apnews.com/article/russia-ukraine-technology-business-europe-russia-9e9f9e9b52eaf53cf9d8ade0588b661b Frank Bajak, Cyberattacks accompany Russian military assault on Ukraine, AP News, 24.2.2022]</ref>

Těžké boje probíhaly v [[Hostomel]]u, městě vzdáleném 7&nbsp;km od Kyjeva, kde sídlí výrobce letadel [[Antonov]] a [[Mezinárodní letiště Hostomel|letiště]] s dostatečně dlouhou dráhou pro všechny typy letadel, včetně největších dopravních letadel. Podle záběrů, které získala agentura AP, byl zničen nejméně jeden dům. Ruská armáda tvrdila, že zničila 83 ukrajinských vojenských objektů, a potvrdila, že její síly se přesunuly na Ukrajinu z Krymu. (Ruské ministerstvo obrany).<ref>[https://apnews.com/article/russia-ukraine-europe-russia-media-kyiv-bcbfb2c802a44d94b89343ac1d3afbae Sorting fact, disinformation after Russian attack on Ukraine, AP, 24.2.2022]</ref>

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který v posledních dnech opakovaně apeloval na Putina, aby místo vojenské akce zvolil diplomatickou cestu, vydal videoprohlášení o vyhlášení válečného stavu. Vedoucí představitelé skupiny zemí [[G7]] vyzvali mezinárodní společenství, aby „co nejdůrazněji odsoudilo tento útok, postavilo se po boku Ukrajiny a pozvedlo svůj hlas proti tomuto hrubému porušení základních zásad mezinárodního míru a bezpečnosti“.<ref>[https://apnews.com/article/russia-ukraine-joe-biden-business-europe-moscow-e88497e7e8d4ad178057b599cc9ec8f6 Vanessa Gera, Russia-Ukraine: What to know as Russia attacks Ukraine, AP. 24.2.2022, 22;17]</ref>

V úterý 15. března 2022 navštívil prezidenta v ostřelovaném Kyjevě, spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska, premiér české vlády [[Petr Fiala]], jako výraz podpory a současně pro projednání otázek hospodářské a vojenské pomoci Ukrajině.

Dne 30. září 2022 byla od Ukrajiny formálně odtržena území [[Doněcká oblast|Doněcké]], [[Luhanská oblast|Luhanské]], [[Chersonská oblast|Chersonské]] a [[Záporožská oblast|Záporožské]] oblasti na základě zpochybněných referend<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = „Lidé v Luhansku, Doněcku, Chersonu a Záporoží se stávají našimi občany. Navždy,“ prohlásil Putin
| periodikum = ČT24
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3533001-putin-vystoupi-pred-parlamentem-chysta-se-oficialne-pripojit-okupovana-ukrajinska-uzemi
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-09-30
}}</ref> a následně připojena k [[Rusko|Ruské federaci]].
Situace se stále vyvíjí (k říjnu 2023).

== Státní symboly ==
=== Vlajka ===

{{Podrobně|Ukrajinská vlajka}}

Ukrajinská vlajka je tvořená listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a žlutým.

=== Znak ===

{{Podrobně|Státní znak Ukrajiny}}

Ukrajinský státní znak, zvaný Tryzub ({{Vjazyce2|uk|Тризуб}}, {{Vjazyce2|cs|trojzubec}}), je tvořen modrým, zlatě lemovaným štítem se zlatým [[Trojzubec|trojzubcem]].

=== Hymna ===

{{Podrobně|Ukrajinská hymna}}

Ukrajinská hymna je píseň ''Šče ne vmerla Ukrajiny i slava, i voľa'' ({{Vjazyce2|cs|''Ukrajina ještě nezemřela''}}). Autorem textu původní písně (pro hymnu upraveného), je etnograf a básník Pavlo Čubynskyj. Hudbu složil řeckokatolický kněz a skladatel [[Mychajlo Verbyckyj]].

== Geografie ==
{{viz též|Geografie Ukrajiny}}
[[Soubor:Ukraine topo en.jpg|290px|náhled|Fyzická mapa Ukrajiny]]

Ukrajina je s rozlohou 603&nbsp;700&nbsp;km² největším ze států, jejichž celé území leží na území Evropy. Sousedící evropská část [[Rusko|Ruska]] (jehož většina území se nachází v&nbsp;[[Asie|Asii]]), má však rozlohu 3,953&nbsp;milionu km² a&nbsp;je tak více než šestkrát větší než Ukrajina. <!-- Pokud se berou v potaz celková jejich území včetně neevropských částí, pak je třetím největším státem Evropy po Rusku a [[Kazachstán]]u. -->

Ukrajina bývá zpravidla přiřazována k&nbsp;[[Východní Evropa|východoevropským]] státům, avšak její západní regiony jako [[Halič]] nebo [[Zakarpatská oblast|Zakarpatí]] náleží kulturně a&nbsp;historicky spíše ke [[Střední Evropa|střední Evropě]].

=== Povrch ===
Střední a východní Ukrajina zaujímá jihozápadní část rozlehlé [[Východoevropská rovina|Východoevropské roviny]]. Povrch je tvořen především [[vysočina (geomorfologie)|vysočinami]] a [[pahorkatina]]mi či náhorními plošinami přerušovanými údolími řek, která jsou typická především pro přítoky [[Dněstr]]u v Podolí. Na jihu země se rozkládají rovinaté [[step]]i; druhá větší rovinatá oblast je tzv. [[Polesí (region)|Polesí]] při hranicích s [[Bělorusko|Běloruskem]]. Největšími pohořími jsou [[Karpaty]] na jihozápadě země (nejvyšším vrchem je [[Hoverla]], 2061&nbsp;m) a [[Krymské hory]] na jihu Krymského poloostrova, jejichž nejvyšší vrcholky dosahují okolo 1500&nbsp;m. Poloostrov Krym je se zbytkem pevniny spojen [[Perekopská šíje|Perekopskou šíjí]].

[[Soubor:Donets' by M. Naumenko.jpg|náhled|290px|Řeka [[Severní Doněc]] protéká typickou mírně zvlněnou krajinou [[Doněcký krjaž|Doněckého krjaže]] na východní Ukrajině.]]

=== Vodstvo ===
Celková délka říční sítě je okolo 170 000&nbsp;km. Většina řek patří do [[úmoří]] [[Azovské moře|Azovského]] a [[Černé moře|Černého moře]], jen 4 % území náleží k úmoří [[Baltské moře|Baltského moře]]. Nejvýznamnější řekou je [[Dněpr]] (ukrajinsky ''Dnipro''), který protíná Ukrajinu ze severu na jih a dělí ji na dvě části, „[[Levobřežní Ukrajina|levobřežní]]“ a „[[Pravobřežní Ukrajina|pravobřežní]]“. Jeho hlavními přítoky jsou [[Pripjať]], [[Desna]], [[Psel|Pslo]] a&nbsp;[[Inhulec]]. Východní Ukrajinou protéká [[Severní Doněc]], přítok [[Don]]u. Další velké řeky jsou [[Prut (řeka)|Prut]], [[Dněstr]] a [[Jižní Bug|Jižní Buh]]. Velké řeky jsou využívány jednak pro lodní dopravu, jednak jako zdroj energie: zejména na Dněpru bylo vybudováno několik velkých přehrad s [[Vodní elektrárna|hydroelektrárnami]], z nichž nejznámější je [[DněproGES]] v [[Záporoží]]; největší přehradní nádrží je [[Kremenčucká přehrada|Kremenčucká vodní nádrž]].

Největší ukrajinská jezera jsou v [[Budžak]]u v údolích ''Dunaje'' ([[Jalpuh]], [[Kahul]]). Větší jezera a [[liman]]y se rozkládají na pobřeží ''Černého'' a ''Azovského moře''; největší z nich je [[Dněsterský liman]] (360&nbsp;km²), [[Seznam jezer na Ukrajině|největší]] přirozená vodní plocha Ukrajiny. Ve [[Volyň|Volyni]] a [[Polesí (region)|Polesí]] je mnoho [[kras]]ových jezer; v [[Karpaty#Ukrajinské Karpaty|Ukrajinských Karpatech]] je nejvýznamnější jezero [[Siněvir|Synevyr]].

=== Klima ===
Téměř celá Ukrajina náleží do [[mírný podnebný pás|mírného klimatického pásu]], převládá [[kontinentální podnebí]]; pouze na úzkém území mezi Krymskými horami a [[Černé moře|Černým mořem]] je podnebí [[subtropický podnebný pás|subtropické]].

Průměrná roční [[teplota]] se pohybuje mezi +6&nbsp;°C na severu a +12&nbsp;°C na jihu země. Průměrné roční srážky na většině území činí okolo 600&nbsp;mm; největší srážkový úhrn vykazují Karpaty (1200&nbsp;mm), nejsuššími oblastmi jsou stepi [[Chersonská oblast|Chersonské oblasti]] a severního Krymu (400&nbsp;mm ročně).

=== Města ===
{{viz též|Seznam měst na Ukrajině}}
[[Soubor:Lwów - Widok z wieży ratuszowej 01.jpg|náhled|[[Náměstí Rynok (Lvov)|Staré město]] ve [[Lvov]]ě, památka [[Seznam světového dědictví v Evropě, Ř–V#Ukrajina|UNESCO]].]]
[[Soubor:Панорама Миколаєва.jpg|náhled|Jihoukrajinská města ztratila během éry sovětského urbanismu svůj někdejší venkovský ráz. Sídliště ve městě [[Mykolajiv|Nikolajev]].]]
{| class="wikitable"
|+ Přehled 25 největších měst podle počtu obyvatel<br />(tučně jsou vyznačena sídla oblastí a město se zvláštním statusem Sevastopol)
! style="text-align:right" | Pořadí !! Název !! ukrajinsky !! počet obyvatel (rok)
|-
|style="text-align:right"|1. ||align="left"| '''[[Kyjev]]''' || lang="uk" | Київ ||style="text-align:right"| {{formatnum:2935996}} (2018)
|-
|style="text-align:right"|2. || '''[[Charkov]]''' || lang="uk" | Харків ||style="text-align:right"| {{formatnum:1447881}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |3. ||  '''[[Oděsa]]'''|| lang="uk" | Одеса || style="text-align:right" | {{formatnum:1010912}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |4. ||  '''[[Dnipro]]'''|| lang="uk" | Дніпро || style="text-align:right" | {{formatnum:1004105}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|5. || '''[[Doněck]]''' || lang="uk" | Донецьк ||style="text-align:right"|{{formatnum:927201}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|6. || '''[[Záporoží]]''' || lang="uk" | Запоріжжя ||style="text-align:right"|{{formatnum:744309}} (2018)
|-
|style="text-align:right"|7. || '''[[Lvov]]''' || lang="uk" | Львів ||style="text-align:right"|{{formatnum:727968}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|8. || [[Kryvyj Rih]] || lang="uk" | Кривий Ріг ||style="text-align:right"|{{formatnum:636294}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|9. || '''[[Mykolajiv|Nikolajev]]''' || lang="uk" | Миколаїв ||style="text-align:right"|{{formatnum:487752}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|10. || [[Mariupol]] || lang="uk" | Маріуполь ||style="text-align:right"|{{formatnum:449498}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |11. ||  '''[[Sevastopol]]'''|| lang="uk" | Севастополь || style="text-align:right" |{{formatnum:436670}} (2018)
|-
| style="text-align:right" |12. || '''[[Luhansk]]'''|| lang="uk" | Луганськ || style="text-align:right" |{{formatnum:413370}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |13. || '''[[Vinnycja]]'''|| lang="uk" | Вінниця || style="text-align:right" |{{formatnum:372672}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |14. || [[Makijivka]]|| lang="uk" | Макіївка || style="text-align:right" |{{formatnum:347376}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|15. || '''[[Cherson]]''' || lang="uk" | Херсон ||style="text-align:right"|{{formatnum:293299}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|16. || '''[[Poltava]]''' || lang="uk" | Полтава ||style="text-align:right"|{{formatnum:291963}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|17. || '''[[Černihiv]]''' || lang="uk" | Чернігів ||style="text-align:right"|{{formatnum:290800}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|18. || '''[[Čerkasy]]''' || lang="uk" | Черкаси ||style="text-align:right"|{{formatnum:281549}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |19. || '''[[Chmelnyckyj]]'''|| lang="uk" | Хмельницький || style="text-align:right" |{{formatnum:268533}} (2018)
|-
| style="text-align:right" |20. || '''[[Žytomyr]]'''|| lang="uk" | Житомир || style="text-align:right" |{{formatnum:267363}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |21. || [[Černovice (Ukrajina)|'''Černovice''']]||  Чернівці|| style="text-align:right" |{{formatnum:266034}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |22. || '''[[Sumy]]'''|| lang="uk" | Суми || style="text-align:right" |{{formatnum:265555}} (2017)
|-
| style="text-align:right" |23. || [[Horlivka]]|| lang="uk" | Горлівка || style="text-align:right" |{{formatnum:247934}} (2017)
|-
|style="text-align:right"|24. || '''[[Rovno|Rivne]]''' || lang="uk" | Рівне || style="text-align:right" |{{formatnum:247356}} (2017)
|-
|style="text-align:right" |25. || [[Kamjanske]] || lang="uk" | Кам'янське || style="text-align:right" |{{formatnum:237244}} (2017)
|}

=== Administrativní dělení ===
{{viz též|Administrativní dělení Ukrajiny|Oblasti na Ukrajině|Rajóny na Ukrajině}}
[[Soubor:Map of Ukraine en.svg|náhled|400px|Politická mapa Ukrajiny]]
Ukrajina se dělí na 27 správních celků:
{{Sloupce|2|
* 1 autonomní republika: [[Autonomní republika Krym]] ([[Simferopol]])
* 24 [[oblast]]í:
** [[Čerkaská oblast]] ([[Čerkasy]])
** [[Černihivská oblast]] ([[Černihiv]])
** [[Černovická oblast]] ([[Černovice (Ukrajina)|Černovice]])
** [[Dněpropetrovská oblast]] ([[Dnipro]])
** [[Doněcká oblast]] ([[Doněck]])
** [[Charkovská oblast]] ([[Charkov]])
** [[Chersonská oblast]] ([[Cherson]])
** [[Chmelnycká oblast]] ([[Chmelnyckyj]])
** [[Ivanofrankivská oblast]] ([[Ivano-Frankivsk]])
** [[Kyjevská oblast]] ([[Kyjev]])
** [[Kirovohradská oblast]] ([[Kropyvnyckyj]])
** [[Luhanská oblast]] ([[Luhansk]])
** [[Lvovská oblast]] ([[Lvov]])
** [[Mykolajivská oblast]] ([[Mykolajiv]])
** [[Oděská oblast]] ([[Oděsa]])
** [[Poltavská oblast]] ([[Poltava]])
** [[Rovenská oblast]] ([[Rovno]])
** [[Sumská oblast]] ([[Sumy]])
** [[Ternopilská oblast]] ([[Ternopil]])
** [[Vinnycká oblast]] ([[Vinnycja]])
** [[Volyňská oblast]] ([[Luck]])
** [[Zakarpatská oblast]] ([[Užhorod]])
** [[Záporožská oblast]] ([[Záporoží]])
** [[Žytomyrská oblast]] ([[Žytomyr]])
* Dvě města se zvláštním statusem:
** [[Kyjev]] – hlavní město Ukrajiny
** [[Sevastopol]] – nespadá pod autonomní Krymskou republiku, anektováno Ruskou federací
}}

Tyto celky se dále dělí na [[rajón]]y, kterých je na Ukrajině celkem 140 a které přibližně odpovídají českým [[okres]]ům, v průměru jsou však o něco menší. Větší města bývají samostatnou správní jednotkou podřízenou přímo oblasti, některá jsou dále rozdělena na městské rajóny. Obce na Ukrajině spadají do tří kategorií: [[město|města]], [[Sídla městského typu na Ukrajině|sídla městského typu]] a [[vesnice]].

== Politika ==
{{viz též|Politický systém Ukrajiny}}

=== Státní uspořádání ===
[[Soubor:Viktor Yuschenko.jpg|náhled|upright|[[Viktor Juščenko]], ukrajinský prezident v&nbsp;letech 2005–2010 a&nbsp;bývalý předseda bloku [[Naše Ukrajina]]]]
Ukrajina je zastupitelská [[demokracie]] a [[poloprezidentská republika]]. Prezident je volen přímo, a to na 5 let. Ukrajina má [[Unikameralismus|jednokomorový parlament]] (''[[Parlament Ukrajiny|Verchovna rada Ukrajiny]]'') o 450 zastupitelích (od r. 2006 též na pětileté období); ten volí a odvolává premiéra země; premiér musí být oficiálně jmenován prezidentem.

Ukrajina byla mj. pozorovatelem [[Společenství nezávislých států]] (po ruské anexi Krymu se rozhodla pro úplný odchod), [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]], [[GUAM]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]] a Organizace pro hospodářskou spolupráci černomořských zemí ([[Organizace černomořské ekonomické spolupráce|BSEC]]). 16. května 2008 se Ukrajina po čtrnáctiletém vyjednávání oficiálně stala členem [[Světová obchodní organizace|WTO]].<ref>[http://www.finance.cz/zpravy/finance/167820-ukrajina-se-stala-152-clenem-wto/ Ukrajina se stala 152. členem WTO] Financninoviny.cz, 16. května 2008.</ref>

=== Vnitřní politika ===

==== Prezidentské volby v roce 2019 ====
Z prvního do druhého kola voleb postoupil dosavadní prezident [[Petro Porošenko]] (16 % hlasů), avšak s&nbsp;velkým odstupem za [[Volodymyr Zelenskyj|Volodymyrem Zelenským]] (30 %), známým seriálovým hercem a komikem. Předvolební průzkumy se téměř shodovaly s výsledky a&nbsp;favorizovaly Zelenského.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tři prezidenti pro Ukrajinu: komik z televize drtí těžké váhy
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ukrajina-volby-tymosenkova-zelenskyj-porosenko.A190306_114702_zahranicni_baje
| datum vydání = 2019-03-11
| datum přístupu = 2019-03-28
}}</ref> To se opakovalo před druhým kolem voleb, které se uskutečnilo v&nbsp;neděli 21.&nbsp;dubna 2019. V&nbsp;něm zvítězil Zelenskyj se ziskem 73 % hlasů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Nikoho z vás nezradím, vzkázal Zelenskyj po vítězství nad Porošenkem. Dostal tři ze čtyř hlasů
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2794061-nikoho-z-vas-nezradim-vzkazal-zelenskyj-po-vitezstvi-nad-porosenkem-dostal-tri-ze-ctyr
| periodikum = ČT24
| datum přístupu = 2019-04-23
| jazyk = cs
| jméno = 
| příjmení = 
}}</ref>

=== Zahraniční politika ===

==== Vztahy s Ruskem a plynovody Nord Stream (stav v roce 2019) ====
[[Soubor:Yanukovich.jpg|náhled|upright|[[Viktor Janukovyč]], ukrajinský prezident v&nbsp;letech 2010–2014 a&nbsp;bývalý předseda [[Strana regionů|Strany regionů]]]]

V rámci [[Budapešťské memorandum|Budapešťského memoranda]] podepsaného 5. prosince 1994 se Ukrajina (spolu s Běloruskem a Kazachstánem) [[Jaderné zbraně na Ukrajině|vzdala svého jaderného arzenálu]]. Tím se stala Ruská federace jedinou zemí bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] vlastnící jaderné zbraně. Ruská federace se zavázala respektovat bezpečnost a územní celistvost Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu.

Ukrajina měla od počátku své nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu až do roku 2013 intenzivní, avšak komplikované vztahy se svým největším sousedem [[Rusko|Ruskem]]. V Rusku žije ukrajinská diaspora čítající tři až čtyři miliony lidí.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Ukrajinci v Česku chtějí za prezidenta Zelenského, většina diaspory je ale pro Porošenka
 | periodikum = Česká televize
 | datum_vydání = 1. dubna 2019
 | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2776136-ukrajinci-v-cesku-chteji-za-prezidenta-zelenskeho-vetsina-diaspory-je-ale-pro-porosenka
}}</ref> V roce 2011 uvedlo 49 % dotázaných Ukrajinců, že mají příbuzné v Rusku.<ref name="levada" /> Postupně se začalo mezi vládami těchto dvou sousedních zemí stupňovat napětí, zejména kvůli podpoře dřívějšího prezidenta [[Viktor Juščenko|Viktora Juščenka]] pro [[Gruzie|Gruzii]] ve [[Válka v Jižní Osetii (2008)|válce v Jižní Osetii]] roku 2008 a&nbsp;jeho snahám o&nbsp;vstup do [[Severoatlantická aliance|NATO]], opakovaně také kvůli problémům vznikajícím v souvislosti s dodávkami ruského zemního plynu a jejich finančnímu řešení.

[[Soubor:2016-05-09. День Победы в Донецке 093.jpg|náhled|Stoupenci proruských separatistů v samozvané [[Doněcká lidová republika|Doněcké republice]]]]
Po odklonu Ukrajiny od hospodářské spolupráce s Ruskem, sesazení prezidenta [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]], [[Anexe Krymu Ruskou federací|anexi Krymu Ruskem]] a [[Ruská vojenská intervence na Ukrajině (2014–současnost)|ruské intervenci na východní Ukrajině]] se vztahy mezi Kyjevem a Moskvou prudce zhoršily a jsou na historickém minimu.

Na přelomu let 2008/2009 eskaloval rusko-ukrajinský plynový konflikt poté, co ruský koncern [[Gazprom]] odmítl dodávat [[zemní plyn]] ukrajinskému [[Naftogaz|Naftohazu]], pokud ten nesplatí dluhy za předchozí dodávky. Výsledkem bylo třítýdenní přerušení dodávek plynu v&nbsp;[[leden 2009|lednu 2009]], což postihlo nejen Ukrajinu, ale zčásti také střední a&nbsp;jihovýchodní Evropu.<ref>[[Oxfordská univerzita|Oxford Institute for Energy Studies]]: [http://www.oxfordenergy.org/pdfs/NG27.pdf The Russo-Ukrainian gas dispute of January 2009: a comprehensive assessment] {{Wayback|url=http://www.oxfordenergy.org/pdfs/NG27.pdf |date=20091116184545 }}</ref> Za dodávky ruského plynu dlužil Naftohaz Ukrajiny v&nbsp;listopadu 2013 zhruba 1,3&nbsp;miliardy dolarů.<ref>Ukrajina obnovila dovoz plynu z Ruska, http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2493213/ukrajina-obnovila-dovoz-plynu-z-ruska.html</ref> Ke konci toho roku proto tato firma sama zastavila odběr a&nbsp;zásobování země zajišťovala odčerpáváním zásob.

Zásobování západní a střední Evropy ruským plynem bylo posíleno velkokapacitním podmořským plynovodem [[Nord Stream]], který vede z&nbsp;Ruska pod [[Baltské moře|Baltským mořem]] přímo do [[Německo|Německa]]. Od té doby jsou podstatně omezeny eventuální výkyvy v dodávkách plynu z&nbsp;Ruska přes Ukrajinu způsobované neshodami mezi těmito dvěma státy. Užíváním plynovodů vedoucích mimo území Ukrajiny přichází tato země ovšem o poplatky za tranzit plynu přes své území.

Německo a další státy mají v zásadě zájem o výstavbu dalších dvou potrubí pro přepravu ruského zemního plynu pod Baltským mořem. Tento projekt je označován jako [[Nord Stream 2]] a nachází se ve fázi příprav pokládání potrubí (které již bylo s velkými náklady vyrobeno) na dno moře. Vedou se však o&nbsp;něj bouřlivé diskuse. Je odmítán jak Ukrajinou, tak Polskem a některými dalšími státy jako je [[Dánsko]]. V souvislosti s tímto projektem vznesl ukrajinský ministr zahraničí [[Pavlo Klimkin]] dne 19.&nbsp;března 2018 požadavek, aby státy západní Evropy a zvláště Německo uvalily sankce vůči bývalému kancléři [[Gerhard Schröder|Gerhardu Schröderovi]], který je podle Klimkina „celosvětově největším lobbistou Ruska“. Schröder se totiž angažuje pro nový plynovod a je také předsedou [[Dozorčí rada|dozorčí rady]] ruského ropného koncernu [[Rosněfť]] (do té funkce byl zvolen na návrh podílníka, ropné společnosti [[British Petroleum]] - BP).<ref>„Putins wichtigster Lobbyist“: Ukraine für Sanktionen gegen Altkanzler Schröder. („Putinův nejdůležitější lobbista“: Ukrajina je pro sankce proti bývalému kancléři Schröderovi). [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]], http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/mehr-wirtschaft/gerhard-schroeder-sanktionen-wegen-putin-unterstuetzung-15501118.html, 19.&nbsp;března 2018 (německy).</ref> Německá vláda tento Klimkinův požadavek ještě téhož dne odmítla. Mluvčí vlády [[Steffen Seibert]] prohlásil: „Spolková vláda a také spolková kancléřka nevidí žádný důvod, zabývat se úvahami tohoto druhu.“<ref>Russland-Engagement: Regierung lehnt Sanktionen gegen Schröder ab (Angažmá v Rusku: Vláda odmítla sankce proti Schröderovi), Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/bundesregierung-lehnt-sanktionen-gegen-gerhard-schroeder-ab-15501618.html, 19.&nbsp;března 2018 (německy).</ref>

Podle průzkumu, který provedla v únoru 2019 nezávislá agentura Levada, má většina dotázaných Ukrajinců negativní názor na ruské politické vedení a na prezidenta Putina, ale zároveň 77 % dotázaných občanů Ukrajiny uvedlo, že mají pozitivní postoj k obyvatelům Ruska. Průzkum také zjistil, že 82 % dotázaných Rusů má pozitivní postoj k obyvatelům Ukrajiny.<ref name="levada">{{Citace elektronického periodika
 | příjmení1 = Ragozin
 | jméno1 = Leonid
 | titul = Why ethnopolitics doesn't work in Ukraine
 | periodikum = [[Al-Džazíra]]
 | datum_vydání = 9. dubna 2019
 | url = https://www.aljazeera.com/indepth/opinion/ethnopolitics-doesn-work-ukraine-190409093526620.html
}}</ref>

Prezident Putin na otázku, proč nepovažuje Ukrajinu za přátelskou zemi, řekl, že považuje Ukrajince a Rusy za jeden národ, a ukrajinského prezidenta Zelenského obvinil, že svou zemi předal pod plnou kontrolu ze zahraničí, kdy se klíčové záležitosti rozhodují ve Washingtonu, Paříži a Berlíně, nikoli v Kyjevě.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Putin prozradil, čím se nechal očkovat. Váhající Rusy pobídl k vakcinaci
 | periodikum = Lidovky.cz
 | datum_vydání = 30. června 2021
 | url = https://www.lidovky.cz/svet/putin-prozradil-cim-se-nechal-ockovat-vahajici-rusy-pobidl-k-vakcinaci.A210630_140256_ln_zahranici_lidr
}}</ref>

V červenci 2023 schválily členské země NATO na summitu ve [[Vilnius]]u odstranění Akčního plánu členství pro Ukrajinu, čímž v případě zahájení procesu přijetí bude lhůta zkrácena na jeden rok místo původních dvou.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Summit NATO ve Vilniusu schválil zkrácení cesty Ukrajiny do aliance
 | periodikum = e15.cz
 | url = htps://www.e15.cz/zahranicni/summit-nato-ve-vilniusu-schvalil-zkraceni-cesty-ukrajiny-do-aliance-1399291
 | datum vydání = 2023-07-11
 | datum přístupu = 2023-07-12
 | jazyk = cs
}}</ref> V červenci 2024 uvedl [[generální tajemník NATO]] [[Jens Stoltenberg]], že není otázkou, zda země do aliance vstoupí, ale kdy se tak stane.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ČT24
| jméno = ČTK
| titul = NATO si přeje, aby se Ukrajina stala členem Aliance
| periodikum = ct24.ceskatelevize.cz
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/nato-si-preje-aby-se-ukrajina-stala-clenem-aliance-351017
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-07-11
}}</ref>

==== Vztahy s Polskem (stav v roce 2017) ====
[[Soubor:Тернопіль - Візит Петра Порошенка - 15043059.jpg|náhled|Prezident Porošenko v [[Ternopil|Tarnopolu]], v&nbsp;pozadí socha [[Stepan Bandera|Stepana Bandery]], který je v&nbsp;Polsku vnímán negativně]]
Polsko iniciovalo projekt Východního partnerství mezi Evropskou unií a šesti postsovětskými zeměmi a velmi aktivně podporovalo proevropské hnutí [[Euromajdan]] na Ukrajině.<ref>"[https://is.muni.cz/th/397607/fss_b/Tysyachna_bakalarska_prace.pdf Polská zahraniční politika vůči Ukrajině v letech 1991 - 2013]". Fakulta sociálních studií - Masarykova univerzita.</ref> Polsko, Litva a Ukrajina plánují vytvořit společnou armádní brigádu na obranu před Ruskem.<ref>"[https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/polsko-litva-a-ukrajina-vytvori-spolecnou-armadni-brigadu-kvuli-rusku_201601260421_sbartosova Polsko, Litva a Ukrajina vytvoří společnou armádní brigádu. Kvůli Rusku]". Český rozhlas. 26. ledna 2016.</ref>

Polsko-ukrajinské vztahy komplikuje odlišná interpretace některých historických událostí, zejména [[Volyňský masakr|Volyňského masakru]] – vyvraždění zhruba 100&nbsp;000 polských civilistů [[Ukrajinská povstalecká armáda|Ukrajinskou povstaleckou armádou]] (UPA) za druhé světové války ve [[Volyň|Volyni]] na západě Ukrajiny a následné odvetné masakry ukrajinských civilistů.<ref name="volyn" /> V dubnu 2015 [[Parlament Ukrajiny]] schválil zákon, kterým udělil příslušníkům UPA a [[Organizace ukrajinských nacionalistů]] (OUN) status bojovníků za svobodu Ukrajiny.<ref>"[http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/366622-ukrajina-uctuje-s-minulosti-banderovcum-ale-priznala-zasluhy.html Ukrajina účtuje s minulostí, banderovcům ale přiznala zásluhy]". Novinky. 10. dubna 2015</ref> Prezident [[Petro Porošenko]] označil bojovníky UPA za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině“.<ref>"[http://euromaidanpress.com/2014/09/26/poroshenko-to-consider-giving-upa-veterans-legal-status/ Poroshenko: ‘UPA are heroes,’ will consider giving veterans legal status]". 26. září 2014.</ref> V červenci 2016 označil [[Sejm|polský Sejm]] masakry polského obyvatelstva na Volyni za [[Genocida|genocidu]].<ref name="volyn">"[http://zpravy.idnes.cz/volynske-masakry-byly-genocida-odhlasovali-polsti-poslanci-ply-/zahranicni.aspx?c=A160722_134410_zahranicni_aha Volyňské masakry byly genocida, odhlasovali polští poslanci]". ''iDNES.cz'' 22. července 2016.</ref> Polský historický film ''[[Volyň (film)|Volyň]]'', který byl oceněn jako nejlepší polský film roku 2016,<ref>"[http://www.prk24.pl/29576184/wolyn-uznany-za-najlepszy-film-podczas-gali-orly-2017 "Wołyń" uznany za najlepszy film podczas gali Orły 2017]". Polskie Radio Koszalin. 20. března 2017.</ref> byl na Ukrajině přijat negativně a jeho promítání v [[Kyjev]]ě bylo na žádost ukrajinského ministerstva zahraničí zrušeno.<ref>"[https://www.novinky.cz/kultura/417913-polsky-film-o-masakrech-na-volyni-v-kyjeve-radeji-nepromitaji.html Polský film o masakrech na Volyni v Kyjevě raději nepromítají]". Novinky. 19. října 2016.</ref> V reakci na přejmenování třídy Generála [[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|Vatutina]] v Kyjevě na třídu [[Roman Šuchevyč|Romana Šuchevyče]], který byl v letech 1943 až 1950 vrchním velitelem UPA, polský ministr zahraničí Waszczykowski v roce 2017 pohrozil zablokováním budoucího vstupu Ukrajiny do EU.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Do Evropy s Banderou nevstoupíte, křičí Poláci na Ukrajince. Ostrý spor o válečné masakry UPA sílí
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
 | datum_vydání = 1. srpna 2017
 | url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/do-evropy-sbanderou-nevstoupite-zlobi-se-polaci-na-ukrajince/r~d9d47834721211e7b56e002590604f2e/
}}</ref>

==== Vztahy s Maďarskem (stav v roce 2017) ====
Vzájemné vztahy Ukrajiny a [[Maďarsko|Maďarska]] jsou negativně ovlivněny postavením [[Maďaři na Ukrajině|maďarské menšiny na Ukrajině]].<ref name="madarsko" /> Maďarsko si stěžuje na zákony, které jsou podle maďarské vlády namířeny proti národnostním menšinám, včetně novely školského zákona ze září 2017, který ve školách omezuje výuku v jiném než ukrajinském jazyce. Školský zákon vyvolal protesty i v Rusku, Rumunsku, Moldavsku a Polsku.<ref name="jazyk">[https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/sblizovani-eu-s-ukrajinou-madarsko-kvuli-zakonu-reklo-ne_450552.html Sbližování EU s Ukrajinou? Maďarsko kvůli zákonu řeklo "ne"]. Týden. 16. října 2017.</ref> Maďarsko se od roku 2017 snaží blokovat sblížení Ukrajiny s Evropskou unií a NATO, protože podle Maďarska jde o „jediný nástroj, s jehož pomocí lze bránit zakarpatské Maďary a přimět Ukrajinu chovat se v souladu s mezinárodními normami“.<ref name="madarsko">[https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/ukrajina-broji-proti-mensinam-madarsko-ji-do-nato-nechce_477234.html Ukrajina brojí proti menšinám. Maďarsko ji do NATO nechce]. Týden. 24. dubna 2018.</ref>

==== Zákazy knih, serverů a vstupu na Ukrajinu ====
Od roku 2014 jsou na Ukrajině zakazovány knihy či filmy autorů nebo protagonistů, které podle Kyjeva ohrožují ukrajinskou národní bezpečnost. Na černou listinu se dostali nejen Rusové (např. Ivan Ochlobystin a Michail Porečenkov), ale zákaz se týká i umělců či spisovatelů, kteří nějakým způsobem sympatizovali se současnou ruskou politikou, navštívili anektovaný [[Krym]] a podobně. Zakázané tak byly například filmy či fotky s&nbsp;bývalým francouzským a v současnosti ruským státním občanem, hercem [[Gérard Depardieu|Gérardem Depardieu]]. Zákaz se týká také [[Steven Seagal|Stevena Seagala]], [[Mickey Rourke|Mickeyho Rourkea]], [[Jean-Claude van Damme|Jean-Claudea Van Damme]], filmů režisérů [[Emir Kusturica|Emira Kusturici]], [[Oliver Stone|Olivera Stona]] a&nbsp;dalších přibližně 600&nbsp;umělců.<ref name="Depardieu">{{Citace elektronické monografie | titul = Depardieu, other actors, on Ukraine’s black list | vydavatel = New Europe | datum_vydání = 2015-07-22 | url = https://www.neweurope.eu/article/depardieu-other-actors-on-ukraines-black-list/ | datum přístupu = 2016-11-13 | url archivu = https://web.archive.org/web/20161112210656/https://www.neweurope.eu/article/depardieu-other-actors-on-ukraines-black-list/ | datum archivace = 2016-11-12 | nedostupné = ano }}</ref> Zákaz vstupu na Ukrajinu má z&nbsp;„bezpečnostních důvodů“ také americký zpěvák a filmový režisér [[Fred Durst]].<ref>[http://www.bbc.co.uk/newsbeat/article/35155170/limp-bizkits-fred-durst-is-banned-from-ukraine-for-five-years-for-security-reasons Limp Bizkit's Fred Durst is banned from Ukraine for five years for security reasons. BBC, Londýn, 21.&nbsp;prosince 2015 (anglicky).]</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Fred Durst Banned From Ukraine Because He Loves Russia | vydavatel = Yahoo Music | url = https://livenationpresents.yahoo.com/post/135733111739/fred-durst-banned-from-ukraine-because-he-loves | datum přístupu = 2016-11-13 | url archivu = https://web.archive.org/web/20161112212924/https://livenationpresents.yahoo.com/post/135733111739/fred-durst-banned-from-ukraine-because-he-loves | datum archivace = 2016-11-12 | nedostupné = ano }}</ref> Kromě toho daly ukrajinské úřady najevo, že žádnému ruskému zpěvákovi, který podporuje oficiální ruskou politiku vůči Ukrajině, nepovolí účast na soutěži [[Eurovision Song Contest]] v&nbsp;Kyjevě v&nbsp;roce 2017, seznam takto prohibitovaných zpěváků obsahoval jedenáct jmen.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Ukraine confirms Russian artists still banned from entering 2017 Eurovision | vydavatel = EuroVisionary | datum_vydání = 2016-09-10 | url = https://www.eurovisionary.com/ukraine-confirms-russian-artists-banned-eurovision-2017/}}</ref>

V květnu 2017 byly na Ukrajině zakázány ruské internetové [[server]]y [[Vk.com|VKontakte]], [[Odnoklassniki]], [[Yandex]] a [[Mail.ru]]. Jako důvod uvedla ukrajinská vláda, že ruské tajné služby vedou hybridní válku proti ukrajinskému obyvatelstvu, v&nbsp;níž ke svým speciálním informačním operacím zneužívají tyto internetové sítě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kyjev zablokoval ruské sociální sítě, Porošenka viní z cenzury
| periodikum = iDNES.cz
| url = http://zpravy.idnes.cz/rusko-ukrajina-socialni-site-djp-/zahranicni.aspx?c=A170518_2326562_zahranicni_aha
| datum vydání = 2017-05-18
| datum přístupu = 2017-05-19
}}</ref> Všechny čtyři stránky patřily mezi 10 nejnavštěvovanějších na Ukrajině.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Ukraine blocks popular social networks as part of sanctions on Russia | periodikum = The Guardian | datum_vydání = 2017-05-16 | url = https://www.theguardian.com/world/2017/may/16/ukraine-blocks-popular-russian-websites-kremlin-role-war}}</ref> [[Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv]] tento zákaz kritizovala jako porušování svobody slova a svobodného šíření informací mezi miliony ukrajinských uživatelů.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Ochránci práv kritizují zákaz ruského internetu na Ukrajině | periodikum = Euro.cz | datum_vydání = 2017-05-17 | url = http://www.euro.cz/politika/ochranci-prav-kritizuji-zakaz-ruskeho-internetu-na-ukrajine-1348523}}</ref>

V červnu 2022 Ukrajina zcela zakázala tisk knih ruských autorů, import knih a hraní hudby pocházející z Ruské federace. Podle Ruska jde o další akt v utlačování velkého počtu rusky mluvících ukrajinských občanů.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Ukraine restricts Russian books and music in latest step of ‘derussification’ | periodikum = The Guardian | datum_vydání = 2022-06-19 | url = https://www.theguardian.com/world/2022/jun/20/ukraine-restricts-russian-books-and-music-in-latest-step-of-derussification}}</ref>

=== Tým poradců z Evropské unie ===
Dne 3. března 2015 bylo oznámeno, že [[Evropská komise]] vytvořila početný tým poradců, který má pomoci Ukrajině, aby se politicky a ekonomicky stabilizovala. Tým měl pracovat v rámci „Agentury pro modernizaci Ukrajiny“. Byli v něm zastoupeni významní politikové včetně bývalých komisařů [[Evropská unie|Evropské unie]]. Bývalý německý ministr financí [[Peer Steinbrück]] dostal na starost ukrajinské státní finance. Francouzka [[Laurence Parisot]] se starala o hospodářské záležitosti. Němec [[Günter Verheugen]] byl příslušný pro podniky a průmysl, Čech [[Štefan Füle]] pro otázky integrace do EU a&nbsp;Angličan [[Peter Mandelson]] pro obchodní záležitosti. Bývalý německý ministr obrany [[Rupert Scholz]] doprovázel nutné změny ukrajinské ústavy směrem k decentralizovaným strukturám. Francouzský politik [[Bernard Kouchner]], bývalý ministr zahraničí a lékař, radil Ukrajině v otázkách zdravotnictví. Ředitelem zmíněné agentury se stal bývalý rakouský ministr financí [[Michael Spindelegger]].<ref>„Prominentes Berater-Team. Peer Steinbrück hat neuen Job in der Ukraine.“ (Prominentní tým poradců. Peer Steinbrück má novou práci na Ukrajině.) http://www.t-online.de/nachrichten/ausland/id_73123552/peer-steinbrueck-hat-einen-neuen-job-in-der-ukraine.html</ref>

Ohledně přistoupení k EU byla Ukrajina vyzvaná k provedení rozsáhlých reforem, pochybnosti jsou především ohledně demokracie, právním státě a korupci.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Němec, který dostal Česko do EU: Klaus byl tvrdohlavý, Zeman vás uchránil od průšvihu | periodikum = Aktuálně.cz | datum_vydání = 2024-04-25 | url = https://zpravy.aktualne.cz/domaci/verheugen-rozhovor/r~dea52584023e11efbf960cc47ab5f122/}}</ref>

== Ozbrojené síly ==
[[Soubor:Members of the Ukrainian Army’s 19th CBRN-Battalion maintaining decontamination skills in Support of Operation Iraqi Freedom at Camp Arifjan, in KUWAIT on August 3rd 2003.jpg|náhled|Členové 19. nukleráního, biologického a chemického praporu v&nbsp;[[Irák]]u]]

Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]] zůstala na Ukrajině armáda o&nbsp;počtu 780&nbsp;000&nbsp;vojáků, dočasně vybavená třetím největším arzenálem jaderných zbraní na světě.<ref name=milgov /><ref>{{cite web |url=http://www.globalsecurity.org/wmd/world/ukraine/index.html |title=Ukraine Special Weapons |accessdate=24 December 2007 |publisher=GlobalSecurity.org}}</ref> V&nbsp;květnu 1992 Ukrajina však podepsala [[Lisabonský protokol]], ve kterém se zavázala, že odevzdá všechny jaderné zbraně [[Rusko|Ruské federaci]] a&nbsp;připojí se ke [[Smlouva o nešíření jaderných zbraní|Smlouvě o&nbsp;nešíření jaderných zbraní]]. Ukrajina smlouvu ratifikovala v&nbsp;roce 1994 a&nbsp;do roku 1996 se země osvobodila od jaderných zbraní.<ref name=milgov>{{cite web |url=http://www.mil.gov.ua/index.php?lang=en&part=history&sub=history |title=The history of the Armed Forces of Ukraine |accessdate=5 July 2008 |publisher=Ministry of Defence of Ukraine}}</ref>

Po získání nezávislosti se Ukrajina prohlásila za neutrální stát. Většina používané techniky pochází ještě z dob Sovětského svazu nebo jde o&nbsp;modernizované verze těchto starších variant, které vyrábí poměrně silný ukrajinský [[zbrojní průmysl]] (například jde o&nbsp;tanky [[T-84|T-84 Oplot]], transportéry [[BTR-4]] a nákladní letadla [[Antonov An-70]]).

[[Ukrajinská armáda]] má přibližně 300&nbsp;000 příslušníků. Je členem svazku [[Partnerství pro mír]] a účastnila se misí v bývalé [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Ukrajina byla součástí [[koalice ochotných]] a ukrajinští vojáci byli nasazení ve [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. V&nbsp;současnosti má vojáky v&nbsp;[[Kosovo|Kosovu]],<ref>[http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/contributors/2008/jun08_5.pdf UN Mission's Contributions by Country]</ref> na [[Střední východ|Středním východě]] a&nbsp;v&nbsp;[[Afrika|Africe]]. Od konce 90.&nbsp;let navazuje užší vztahy s&nbsp;[[Severoatlantická aliance|NATO]], zejména s&nbsp;[[Polská armáda|polskou armádou]]. V&nbsp;roce 2014 plní úkoly v&nbsp;boji proti proruským separatistům na východní Ukrajině (viz [[Válka na východní Ukrajině]]).

Po boku pravidelné armády bojují na východní Ukrajině dobrovolnické prapory ukrajinské Národní gardy, které spadají pod ukrajinské ministerstvo vnitra. Je to mimo jiné [[prapor Azov]] a do svého rozpuštění to byl také [[prapor Ajdar]].<ref>Zbraň ukrajinských oligarchů – co jsou dobrovolnické prapory zač? ''[[Česká televize]]'', [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/305971-zbran-ukrajinskych-oligarchu-co-jsou-dobrovolnicke-prapory-zac/], 26.&nbsp;března 2015.</ref>

V dubnu 2015 prováděla po dva měsíce výcvik ukrajinské armády 173. výsadková brigáda [[Armáda Spojených států amerických|americké armády]].<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/308608-rozkvet-ukrajinske-armady-brzdi-dobrovolnicke-prapory/ Rozkvět ukrajinské armády brzdí dobrovolnické prapory]". Česká televize. 24. dubna 2015.</ref>

== Ekonomika ==
{{viz též|Ekonomika Ukrajiny}}

=== Hospodářský růst ===
[[Soubor:UkrGDPGrowthChart.png|náhled|Vývoj HDP Ukrajiny (1993–2018)]]
[[Soubor:Average monthly salary in Ukraine, FY2013.jpg|náhled|Ukrajinské oblasti podle výše měsíčního platu (2013): nejvyšší byly v&nbsp;[[Kyjev]]ě a na východě Ukrajiny]]
Ukrajina je podle kupní síly dlouhodobě nejchudší zemí Evropy (střídavě s [[Moldavsko|Moldavskem]]).<ref name="HDPReport" /><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = IMF ranks Ukraine as Europe's poorest country | periodikum = Intellinews.com | datum_vydání = 2018-10-16
 | url = http://www.intellinews.com/imf-ranks-ukraine-as-europe-s-poorest-country-150301/}}</ref> V&nbsp;porovnání s&nbsp;[[Česko|Českem]] nebo [[Rusko|Ruskem]] nemá Ukrajina srovnatelnou ekonomickou výkonnost. Její [[Hrubý domácí produkt|HDP]] na hlavu v&nbsp;roce 2010 (v&nbsp;[[Parita kupní síly|paritě kupní síly]], ''purchasing-power parity, PPP'') činil 7&nbsp;666&nbsp;USD,<ref name="HDPReport">{{Citace elektronické monografie | titul = GDP per capita, PPP (current international $) | url = https://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?order=wbapi_data_value_2012+wbapi_data_value+wbapi_data_value-last&sort=desc | vydavatel = WB | datum_přístupu = 2019-03-05}}</ref> zatímco HDP Česka byl 27&nbsp;694&nbsp;USD a&nbsp;Ruska 20&nbsp;498&nbsp;USD na jednoho obyvatele. Ekonomika Ukrajiny je tak srovnatelná s&nbsp;rozvojovými státy jako jsou [[Paraguay]] nebo&nbsp;[[Salvador]].

Ukrajinská ekonomika byla druhou největší v rámci Sovětského svazu. Po jeho rozpadu bylo nastoleno [[Tržní ekonomika|tržní hospodářství]], jehož nástup v podobě „šokové terapie“ byl velice bolestný: zemi postihla [[hyperinflace]], mnoho podniků ukončilo výrobu, privatizace probíhaly neprůhledným způsobem. Situace se částečně stabilizovala po roce 1996 po zavedení nové měny, [[Ukrajinská hřivna|ukrajinské hřivny]].

V prvních letech 21. století ukrajinská ekonomika dosáhla poměrně rychlého a stabilního růstu HDP, který v&nbsp;roce 2007 činil 7,3 %.<ref name="jedna">Ministerstvo zahraničních věcí ČR: [http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={CCB25914-A3D4-439F-8CA3-841770399D18} http://www.mzv.cz/ Ukrajina – Ekonomická charakteristika země]</ref> V&nbsp;roce 2008 byla však Ukrajina těžce zasažena [[Ekonomická krize od 2007|světovou ekonomickou krizí]], v&nbsp;důsledku čehož se ekonomika prudce propadla, a&nbsp;to o&nbsp;více než 15 %. V&nbsp;roce 2012 činil růst HDP pouze 0,2 %, v&nbsp;roce 2013 0,36 %. [[Mezinárodní měnový fond|MMF]] na konci roku 2013 předpovídal růst HDP v&nbsp;roce 2014 o 1 %,<ref>[http://news.xinhuanet.com/english/business/2013-12/20/c_132984923.htm IMF cuts Ukraine's economic growth forecast to 1 percent in 2014]</ref> ale je zřejmé, že tohoto cíle se vzhledem k&nbsp;nestabilní politické situaci, odtržení Krymu a&nbsp;především kvůli [[Válka na východní Ukrajině|válce na východní Ukrajině]] se všemi jejími průvodními jevy nepodařilo dosáhnout. Naopak, ukrajinský HDP v&nbsp;roce 2014 pravděpodobně značně poklesl, přičemž přesná míra zatím není známa.

Ukrajinské hospodářství nadále nese znaky postsovětské ekonomiky, orientované na obory s&nbsp;nízkou přidanou hodnotou. Velkou váhu má těžký průmysl, zejména [[metalurgie]] a&nbsp;těžba uhlí ve válkou postiženém [[Donbas]]u, který je však technicky a&nbsp;technologicky zastaralý. Na podzim roku 2008 v&nbsp;důsledku finanční krize přijala Ukrajina – ve stejnou dobu jako [[Maďarsko]] – mnohamiliardový dolarový úvěr od [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]].<ref>[http://www.financninoviny.cz/investice/index_view.php?id=342759 MMF schválil úvěr 16,5 mld USD pro Ukrajinu] Finanční noviny, 6. 11. 2008.</ref> Největšími obchodními partnery jsou země [[Evropská unie|EU]], [[Rusko]] (potažmo SNS) a&nbsp;[[Turecko]].

=== Makroekonomické ukazatele ===
[[Soubor:Будинок Київської контори Державного банку.JPG|náhled|Budova ukrajinské národní banky]]
[[Soubor:Mariupol azovstal1.jpg|náhled|Slévárny ''Azovstal'' v [[Mariupol]]u zaměstnávaly přes 20&nbsp;000 osob]]
* Podíl na tvorbě [[Hrubý domácí produkt|HDP]]: průmysl 31 %, stavebnictví 5 %, zemědělství 5 %, služby 55 %<ref name="jedna" />
* HDP ([[parita kupní síly]]): 332 646 mil. [[Americký dolar|USD]] (1992), 184&nbsp;566 mil. USD (1998), 399&nbsp;866 mil.&nbsp;USD (2007), 428&nbsp;973 mil. USD (2008)
* HDP na 1 obyv. (parita kupní síly): 8&nbsp;624 USD (2007)<ref>[http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2007/02/weodata/weorept.aspx?sy=1992&ey=2008&scsm=1&ssd=1&sort=country&ds=.&br=1&c=926&s=PPPGDP&grp=0&a=&pr1.x=41&pr1.y=2 HDP Ukrajiny] – statistiky [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]]</ref>

Průměrná mzda státních pracovníků v červenci 2008 činila 1930&nbsp;hřiven, tedy přibližně 398 USD.<ref>[https://archive.today/20120529144539/http://www.ukrstat.gov.ua/operativ/operativ2008/gdn/reg_zp_m/reg_zpm08_u.htm Ukrstat – Середня заробітна плата за регіонами за місяць у 2008 році]. Přepočet na USD dle oficiálního kurzu [http://www.bank.gov.ua/ Národní banky Ukrajiny] {{Wayback|url=http://www.bank.gov.ua/ |date=20190930160000 }}.</ref> O&nbsp;rok později to bylo 2008&nbsp;hřiven,<ref>[http://www.ukrstat.gov.ua/operativ/operativ2009/gdn/reg_zp_m/reg_zpm09_u.htm Ukrstat – Середня заробітна плата за регіонами за місяць у 2009 році]</ref> avšak kvůli propadu hřivny kvůli ekonomické krizi činil přepočet jen 251&nbsp;USD. Průměrná mzda za rok 2012 činila 294,6&nbsp;EUR. Dle sektorů je nejvyšší průměrná mzda v&nbsp;průmyslu (340,7&nbsp;EUR), následují stavebnictví (242,5&nbsp;EUR), obchod (262,5&nbsp;EUR) a&nbsp;ubytování a&nbsp;stravování (200,2&nbsp;EUR). To je i&nbsp;přes nižší ceny v&nbsp;porovnání s&nbsp;jinými státy poměrně málo, což vede k&nbsp;početné pracovní migraci zejména do Česka, [[Německo|Německa]] a&nbsp;[[Itálie]], ale především do Ruska, například do [[Moskva|Moskvy]].

Míra nezaměstnanosti na Ukrajině v roce 2012 dosáhla 8 %. Největší podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva pracuje ve službách (60,7 %), v průmyslu a stavebnictví jich pracuje 23,4 %, a nejmenšího podílu dosahuje zemědělství (15,8 %).

Ukrajinská hřivna se proti měnám jako je americký dolar (USD) a [[euro]] (EUR) již v průběhu roku 2014 značně propadla, a sice o&nbsp;50 %. Ještě rychlejším tempem ztrácí hřivna od začátku roku 2015, když do konce února přišla o&nbsp;dalších 50 % své dosavadní hodnoty. Hřivna má tedy nyní vůči důležitým světovým měnám pouze čtvrtinu hodnoty z&nbsp;konce roku 2013. Její směnný kurz oproti USD je aktuálně 25&nbsp;:&nbsp;1. Ukrajinská národní banka se snaží tento proces alespoň zpomalit, a&nbsp;proto zvedá hlavní úrokovou míru. Naposledy se tak stalo 2.&nbsp;března 2015, a&nbsp;to z&nbsp;19,5 % ročně na rekordních 30 %. Ukrajinská vláda činí další opatření, aby propad ekonomiky zbrzdila. Mimo jiné se uchází o&nbsp;další půjčku [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]] (MMF) ve výši 17,5&nbsp;miliardy USD.<ref>„Geldpolitik: Ukraine hebt Leitzins drastisch an“ (Peněžní politika: Ukrajina drasticky zvedla hlavní úrokovou míru), [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]] Online, 3. března 2015, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/wirtschaftspolitik/ukraine-hebt-leitzins-drastisch-an-13461462.html (německy)</ref> V&nbsp;souvislosti s plánovanou pomocí od MMF jsou nezávislí pozorovatelé ovšem toho názoru, že Ukrajina se jako dlužník stává „bezedným sudem“, který nemohou ani vysoké půjčky úplně zacelit.<ref>Karl Borde: „Die Ukraine - ein Fass ohne Boden“ (Ukrajina - bezedný sud), [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]], 5. března 2015, str. 25 (německy).</ref>

V roce 2018 se Ukrajina stala nejchudší zemí Evropy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Atlantic Council
| url = https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/what-is-wrong-with-the-ukrainian-economy/
| datum vydání = 2019-04-26
| datum přístupu = 2020-04-25
| jazyk = en-US
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Lovochkin: Ukraine Remains Poorest Country in Europe
| periodikum = ukranews_com
| url = https://ukranews.com/en/news/652935-lovochkin-ukraine-remains-poorest-country-in-europe
| datum vydání = 2019-09-10
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-04-25
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = IMF ranks Ukraine as Europe's poorest country
| periodikum = www.intellinews.com
| url = http://www.intellinews.com/imf-ranks-ukraine-as-europe-s-poorest-country-150301/
| datum vydání = 2018-10-16
| datum přístupu = 2020-04-25
}}</ref>

V roce 2021 činila minimální měsíční mzda na Ukrajině 6&nbsp;000 hřiven a&nbsp;průměrná mzda 14&nbsp;045 hřiven (440 €).<ref>https://www.unian.ua/economics/finance/u-derzhstati-rozpovili-skilki-zaraz-zaroblyayut-ukrajinci-novini-ukrajina-11656666.html</ref> Průměrná měsíční mzda v&nbsp;Kyjevě byla 21&nbsp;000 hřiven.

=== Nerostné bohatství a průmysl ===
Ukrajinské nerostné bohatství se stalo jedním z pilířů sovětské ekonomiky. Nejdůležitějším sektorem je těžba černého [[uhlí]] v oblasti [[Donbas]]u (s hlavními centry [[Doněck]] a [[Luhansk]]), který je zároveň hlavním průmyslovým regionem země: ročně se zde v uplynulých letech vytěžilo až 200&nbsp;milionů tun uhlí a vyrobilo se 50&nbsp;milionů tun [[ocel]]i. Významný je dále zejména strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Kromě Donbasu jsou velkými centry těžkého průmyslu města [[Dnipro]], [[Záporoží]] či [[Mariupol]].

V okolí města [[Kryvyj Rih]] jsou bohatá naleziště [[železná ruda|železné rudy]], která se zpracovává v místních slévárnách. Mezi další nerostné suroviny Ukrajiny patří [[Uran (prvek)|uranové]] rudy, magnetické rudy a [[titan (prvek)|titan]], dále [[chrom]], [[nikl]], [[bauxit]], [[fosforečnany|fosfáty]], [[síra]], [[rašelina]], [[ropa]], [[Halit|sůl]], [[grafit]], [[mangan]], [[kaolin]], [[antracit]], [[zemní plyn]] a [[žula]].

=== Zemědělství ===
Většina území Ukrajiny disponuje kvalitní a úrodnou [[černozem]]ní půdou. Obděláváno je 57 % půdy. Mezi hlavní zemědělské produkty patří: [[pšenice]], [[ječmen]], [[cukrová řepa]], [[Lilek brambor|brambory]], [[kukuřice setá|kukuřice]], [[slunečnice]], [[maso]] a [[Mléčný výrobek|mléčné výrobky]]. Chová se zde hlavně [[Tur domácí|skot]] a [[prase domácí|prasata]], důležitý je rovněž [[rybolov]]. V jižních oblastech (zejména na Krymu) je rozšířeno také [[vinařství]]. Karpaty jsou důležitou zásobárnou dřeva. Pro velkou část venkovského obyvatelstva je drobné zemědělství vedlejším zdrojem příjmů.

=== Doprava ===
{{viz též|Dálnice na Ukrajině|Silnice na Ukrajině}}
[[Soubor:2017-05-14 Tatra T3SU in Kiev, Ukraine.jpg|náhled|Česká tramvaj [[Tatra T3]] v [[Kyjev]]ě]]
[[Soubor:M62-1607 Batrad.JPG|náhled|Lokomotiva [[LTS M62|Sergej]] ve vesnici Batrad v [[Zakarpatská oblast|Zakarpatské oblasti]]]]

Rozloha Ukrajiny a její poloha mezi západní Evropou, Ruskem a Černým mořem klade velké nároky na [[dopravní infrastruktura|dopravní infrastrukturu]]. Rozsáhlé investice do dopravních sítí, plánované v souvislosti s pořádáním šampionátu [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2012|EURO 2012]], se v&nbsp;současnosti dostávají do skluzu.<ref name="jedna" />

Relativně hustá a kapacitní železniční síť (o [[Rozchod koleje|širokém rozchodu]] 1524&nbsp;mm) čítá 23&nbsp;300&nbsp;km tratí, z nichž necelá polovina je elektrifikována.<ref>http://uz.gov.ua/?m=all.structure.today&lng=uk {{Wayback|url=http://uz.gov.ua/?m=all.structure.today&lng=uk |date=20110521003959 }} Сьогодення УЗ</ref> Nejvytíženější a nejlépe udržované tratě vedou ve směru [[Polsko]] – [[Lvov]] – [[Šepetivka]] – [[Fastiv]]/[[Kyjev]] – [[Dnipro]] – [[Doněck]] – [[Rusko]] a [[Moskva]] – [[Charkov]] – [[Záporoží]] – [[Krym]]. Monopolní dopravce ''[[Ukrzaliznycja]]'' je s&nbsp;375&nbsp;000 zaměstnanců jedním z&nbsp;největších podniků v zemi.

V lednu a únoru 2017 probíhá na území kontrolovaném ukrajinskou vládou [[blokáda]] železničních a částečně i silničních spojení se separatistickými republikami. Cílem nacionalistických demonstrantů z řad účastníků tzv. protiteroristické operace (ATO) a&nbsp;několika poslanců parlamentu je ochromení dodávek černého uhlí z Donbasu do ukrajinských elektráren a&nbsp;[[koks]]áren. Protestují tím proti vysokým cenám elektřiny a proti korupci v zemi. Zároveň však způsobili, že se Ukrajina dostala na pokraj [[Energetika|energetického]] kolapsu, neboť mnoho elektráren pracuje výhradně s vysoce hodnotným [[antracit]]em, který se na Ukrajině netěží nikde jinde než na území separatistických republik. Zásoby antracitu by mohly stačit již jen na 40&nbsp;dní. Předseda vlády [[Volodymyr Hrojsman]] proto požádal demonstranty, aby to „s&nbsp;blokádou nepřeháněli“.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Ukrajina čelí kvůli blokádě hrozbě energetického kolapsu | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis|jazyk=cs|url=https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/429808-ukrajina-celi-kvuli-blokade-hrozbe-energetickeho-kolapsu.html|datum přístupu=2017-02-20}}</ref><ref>SCHULLER, Konrad: Krieg und Kohle (Válka a uhlí/peníze), [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]], 17.&nbsp;února 2017, s.&nbsp;3 (německy).</ref>

Na Ukrajině jsou pouze dvě standardní [[dálnice]]; 175&nbsp;km úsek z [[Charkov]]a do [[Dnipro|Dnipra]] a 18&nbsp;km část M03 z Kyjeva do [[Boryspil]]. Z Kyjeva do Lvova a [[Oděsa|Oděsy]] vedou expresní silnice. Individuální automobilismus širokých vrstev obyvatelstva se na Ukrajině ještě nerozmohl tak silně jako v&nbsp;západních zemích.

Přes Ukrajinu vedou důležité převozní [[ropovod]]y a [[plynovod]]y z Ruska do střední a západní Evropy, což ji staví do pozice klíčového hráče zejména ve věci tranzitu ruského plynu.<ref>Viz např. http://www.blisty.cz/art/29131.html Ukrajina může ohrozit energetické potřeby Evropy – ''Britské listy'', 27. 6. 2006.</ref>

==== Hromadná doprava ====
Hojně využívána je [[městská hromadná doprava]] (MHD), zejména tři fungující systémy [[Metro v Kyjevě|metra v Kyjevě]], [[Metro v Charkově|Charkově]] a&nbsp;[[Metro v Dnipru|Dnipro]]. Desítky měst mají provozy [[tramvajová doprava|tramvajové]] či [[trolejbusová doprava|trolejbusové dopravy]]. Na Krymu je v&nbsp;provozu dokonce [[Trolejbusová doprava v Simferopolu, Aluště a Jaltě|nejdelší trolejbusová trať světa]]. V několika ukrajinských městech jsou používány [[Tramvaje Tatra|tramvaje československé výroby]] značky Tatra. Kvůli nedostatku financí po rozpadu Sovětského svazu se prudce zpomalil rozvoj klasických sítí MHD; např. bylo neustále odkládáno zahájení provozu [[Metro v Doněcku|metra v Doněcku]]. Ukrajinská města zaplnily tzv. [[maršrutka|maršrutky]].

==== Letectví ====
V mnoha velkých městech fungují mezinárodní letiště. Nejvýznamnější je kyjevské [[Mezinárodní letiště Boryspil]] v Kyjevě se nachází i menší [[letiště Kyjev-Žuljany]], dále existují mezinárodní letiště ve městech [[Mezinárodní letiště Oděsa|Oděsa]], [[Mezinárodní letiště Daniela Haličského Lvov|Lvov]], [[Dnipro]], [[Mezinárodní letiště Charkov|Charkov]], [[Ivano-Frankivsk]], [[Mezinárodní letiště Užhorod|Užhorod]],[[Černovice (Ukrajina)|Černovice]], [[Čerkasy]], [[Vinnycja]], [[Záporoží]], [[Cherson]], [[Rivne]], [[Sumy]], [[Ternopil]], [[Mykolajiv]], [[Simferopol]] a [[Sevastopol]]. [[Mezinárodní letiště Doněck]], které bylo dokončeno krátce před [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2012|mistrovstvím Evropy ve fotbale 2012]], bylo v průběhu [[Válka na východní Ukrajině|války v&nbsp;Donbasu]] zcela zničeno. Další letiště které bylo zcela zničeno během války je [[Mezinárodní letiště Luhansk]]. Národní leteckou společností Ukrajiny jsou [[Ukraine International Airlines]].

==== Námořní doprava ====
Důležité námořní [[přístav]]y se nacházejí v Oděse, [[Sevastopol]]u, [[Kerč]]i a&nbsp;[[Mariupol]]u. Lodní doprava je provozována také na řekách [[Dněpr]]u a&nbsp;[[Dunaj]]i. V současnosti je říční lodní doprava v&nbsp;důsledku útlumu hospodářské činnosti značně omezena.

=== Turismus ===
{{Podrobně|Turismus na Ukrajině}}
Ukrajina je hojně navštěvovanou zemí. Podle údajů z roku 2010 ji navštívilo přes 16&nbsp;miliónů osob, což byli převážně občané [[Rusko|Ruské federace]], jejichž cílem byl mj. poloostrov [[Krym]]. V roce 2010 se Ukrajina umístila na 8. příčce nejnavštěvovanějších zemí Evropy podle Světové turistické organizace (WTO).<ref>Ne všichni jsou však turisté: mnoho občanů zejména zemí bývalého SSSR má na Ukrajině příbuzné.</ref> V současné době (zejména po zrušení [[Vízum|vízové povinnosti]]) však stoupá i zájem u turistů z EU a USA, kteří sem přijíždějí spíše na „dobrodružnou“, aktivní dovolenou, zatímco pro Rusy je zejména Krym dlouho zavedenou odpočinkovou destinací, kam až do roku 2014 jezdily v létě dlouhé vlaky ze všech koutů Ruska. Od roku 2014 došlo k zásadní změně podmínek turistiky na Krymu.
[[Soubor:Chersonesos columns.jpg|náhled|[[Chersonésos]] na Krymu]]
Území Ukrajiny je navštěvováno velmi nerovnoměrně: nejoblíbenější je dlouhodobě [[Krym]] s letovisky jako [[Jalta]], [[Sevastopol]] či [[Sudak]]. Další zavedenou oblastí jsou [[Karpaty]]; hory [[Zakarpatská oblast|Zakarpatské oblasti]] se i mezi českými turisty v posledních letech stávají téměř módou. Mezi dalšími cíli je nutno jmenovat [[Kyjev]] (s výletními plavbami po Dněpru) a další města s historickými památkami: [[Lvov]], [[Černovice (Ukrajina)|Černovice]], [[Kamenec Podolský]], [[Oděsa]], [[Poltava]], [[Černihiv]] a další. Naproti tomu „běžné“ oblasti především východní Ukrajiny nejsou vyhledávány prakticky vůbec, což ovšem neznamená, že jsou nezajímavé: například významné poutní místo [[Svjatohirsk]] leží přímo v průmyslovém [[Donbas]]u.

Na seznam [[Světové dědictví|Světového dědictví UNESCO]] byly zapsány [[Katedrála svaté Sofie]] v Kyjevě, [[Kyjevskopečerská lávra]] tamtéž, [[Rezidence bukovinských metropolitů]] v Černovicích, stavba z dílny českého architekta [[Josef Hlávka|Josefa Hlávky]], [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|karpatské dřevěné chrámy]] i celé historické centrum města [[Lvov]].

Významnou úlohu v dějinách ukrajinské architektury představuje baroko, hovoří se dokonce o tzv. [[Ukrajinské baroko|ukrajinském baroku]] jako specifické barokní formě, byť velkou roli v jeho rozvoji sehráli italští architekti jako byl [[Bartolomeo Rastrelli]]. Krom již jmenovaných památek ho nejčistším způsobem reprezentuje [[Chrám svatého Ondřeje (Kyjev)|Chrám svatého Ondřeje]] a [[Chrám svatého Michala (Kyjev)|Chrám svatého Michala]] v Kyjevě. Z nesakrálních památek pak například [[Mariinský palác]], v současnosti sídlo ukrajinského prezidenta. Pokusy [[Historismus (umění)|historismu]] 19. století ilustruje [[Novobyzantský sloh|novobyzantský]] [[Chrám svatého Vladimíra (Kyjev)|Chrám svatého Vladimíra]] a [[Novogotika|novogotický]] [[Římskokatolická katedrála svatého Mikuláše (Kyjev)|chrám svatého Mikuláše]] v Kyjevě. Předmětem zájmu turistů je též středověká [[Chotynská pevnost]], [[Kamenec Podolský (hrad)|Hrad Kamenec Podolský]] (dějiště [[Henryk Sienkiewicz|Sienkiewiczova]] románu ''[[Pan Wołodyjowski|Pan Wolodyjowski]]'') nebo [[Potěmkinovy schody]] v [[Oděsa|Oděse]] proslavené filmem [[Křižník Potěmkin (film)|''Křižník Potěmkin'']].
<gallery mode="packed">
File:З--Кострич--на--Чорногору..jpg|Bývalá [[Podkarpatská Rus]] je častým cílem turistů
File:Kiev Pechersk Lavra by ICW.jpg|[[Kyjevskopečerská lávra]]
File:Історико-архітектурний заповідник «Хотинська фортеця».jpg|[[Chotynská pevnost]]
File:Резиденція митрополитів Буковини і Далмації 5.jpg|[[Rezidence bukovinských metropolitů]]
File:Zamek w Kamieńcu Podolskim 2019.jpg|[[Kamenec Podolský (hrad)|Hrad Kamenec Podolský]]
</gallery>
V roce 2007 se uskutečnila sledovaná anketa nazvaná [[Sedm divů Ukrajiny]], která hledala nejcennější památky a nejatraktivnější turistické cíle v zemi. Krom pamětihodností výše uvedených se do první sedmičky dostaly i [[Chersonésos]] (zaniklá řecká [[polis]] na jihozápadním pobřeží Krymu), ostrov [[Chortycja]] a [[arboretum]] [[Park Sofijivka|Sofijivka]] v [[Umaň|Umani]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = The Seven Wonders Of Ukraine
| periodikum = WorldAtlas
| url = https://www.worldatlas.com/articles/the-seven-wonders-of-ukraine.html
| datum vydání = 2017-08-01
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-01-14
}}</ref> Z pamětihodností na Krymu lze vzpomenout též [[Livadijský palác]], kde se konala slavná [[Jaltská konference]].

=== Korupce ===
Velkým problémem Ukrajiny je [[korupce]],<ref name="aktualne.cz">[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/porosenko-se-nechce-rozloucit-s-korupci-tvrdi-cesky-investor/r~8d3c9f7246d611e7bdee002590604f2e/ Porošenko se nechce rozloučit s korupcí, tvrdí český investor na Ukrajině. Pohřbívá tím reformy]. Aktuálně.cz. 2. června 2017.</ref><ref>[https://zpravy.idnes.cz/ukrajina-korupce-armada-vojenske-zakazky-petro-porosenko-pni-/zahranicni.aspx?c=A180220_180643_zahranicni_aha Kyjevští šíbři tyjí z války, přisáli se na miliardové investice do armády]. ''iDnes.'' 26. února 2018.</ref> jejíž míra je nejvyšší v Evropě.<ref>[https://archiv.ihned.cz/c1-65483010-korupce-je-vsude-novy-urad-na-ukrajine-bojuje-s-politiky-a-uplatnymi-soudci Ukrajina je nejzkorumpovanější zemí v Evropě. Nový úřad bojuje s politiky i úplatnými soudci]. Hospodářské noviny. 19. října 2016.</ref> S korupcí se setkalo přes 80 % dotázaných Ukrajinců.<ref>[https://byznys.ihned.cz/c1-65686290-cesti-zamestnanci-neohlasuji-korupci-nevedi-jak-na-to-a-nechteji-byt-za-bonzaky Čeští zaměstnanci neohlašují korupci. Nevědí jak na to a nechtějí být za "bonzáky"]. Hospodářské noviny. 5. dubna 2017.</ref> Podle šéfa Národního protikorupčního úřadu (NABU) v roce 2016 „šest tisíc soudců podalo raději demisi, než by odkrylo své příjmy a majetky.“<ref>[https://zpravy.idnes.cz/ukrajina-ekonomika-miklos-palata-d4h-/zahranicni.aspx?c=A161017_2279655_zahranicni_aha Ukrajina má nejhorší za sebou, ale život je tu stále hodně drsný]. ''iDnes.'' 22. října 2016.</ref> Ukrajina se potýká také se silným [[Klientelismus|klientelismem]] – provázaností podnikatelů s politiky.<ref name="aktualne.cz" /> Slovenský ekonom [[Ivan Mikloš]], který byl šéfem poradců ukrajinské ministryně financí, v roce 2015 uvedl, že „Podíl majetku padesáti nejbohatších Ukrajinců na ukrajinském HDP je 46 procent.“<ref>[https://zpravy.idnes.cz/korupce-na-ukrajine-je-vsude-rozhovor-ivan-miklos-fs0-/zahranicni.aspx?c=A151107_110825_zahranicni_kha Korupce je úplně všude, říká slovenský reformátor ve službách Kyjeva]. ''iDnes.'' 8. listopadu 2015.</ref> 

V roce 2023 uvedlo 63 % Ukrajinců za druhý největší problém po válce korupci (nízké platy a důchody se umístily až na třetím místě s 46 %).<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Ukrajince podle výzkumu trápí kromě války korupce, nezaměstnanost a strach z pádu demokracie
 | periodikum = iRozhlas
 | vydavatel = Český rozhlas
 | datum_vydání = 2023-11-02
 | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ukrajina-kyjevsky-mezinarodni-institut-sociologie-pruzkum_2311020834_trs
}}</ref>

Nedostatečný boj proti korupci byl jedním z hlavních důvodů pro pozdržení finanční pomoci ze strany [[Mezinárodní měnový fond|MMF]].<ref name="dovolená" >[https://zpravy.idnes.cz/ukrajina-porosenko-lucenko-luxusni-dovolena-fai-/zahranicni.aspx?c=A180201_080945_zahranicni_aha Porošenko jel na dovolenou na Maledivy, Ukrajinci skřípou zuby] ''iDnes.'' 1. února 2018.</ref> Podle [[Panamské dokumenty|Panamských dokumentů]] peníze do [[Daňový ráj|daňových rájů]] ukrýval i ukrajinský prezident [[Petro Porošenko|Porošenko]].<ref>[https://www.lidovky.cz/panama-papers-majetek-si-ulil-i-porosenko-valcici-ukrajinu-pripravil-o-miliony-19y-/zpravy-svet.aspx?c=A160404_112435_ln_zahranici_msl Panama Papers: Majetek si ulil i Porošenko, válčící Ukrajinu připravil o miliony]. Lidovky. 4. dubna 2016.</ref> Začátkem ledna 2018 strávil Porošenko s desítkou příbuzných a přátel týdenní dovolenou na jednom ostrově na [[Maledivy|Maledivách]]. Náklady dovolené měly činit půl milionu dolarů (asi 10&nbsp;milionů korun).<ref name="dovolená" />

=== Měna ===
{{viz též|Ukrajinská hřivna}}

[[Soubor:200-uah-2020-1.png|náhled|200 [[Ukrajinská hřivna|Hřiven]], rok 2020]]

Na Ukrajině se platí ukrajinskou hřivnou ({{Vjazyce2|uk|гривня, ''hryvňa''}}). Dělí se na 100 [[kopějka|kopijek]] (ukrajinsky копійка, ''kopijka''). Její [[Seznam měn|ISO 4217]] kód je '''UAH'''. Název ''hřivna'' měla už měna [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] v 11. století.

Novodobá hřivna se do oběhu dostala 2. září 1996, kdy nahradila předešlou měnu – [[ukrajinský karbovanec]] („kupon“) – která byla dočasnou měnou v období přechodu ze [[Sovětský rubl|sovětského rublu]] na ukrajinskou hřivnu (1992–1996). Hřivna vycházela z karbovance v poměru ''100 000 karbovanců = 1 hřivna''. Karbovanec byl zaveden proto, aby překlenul období [[hyperinflace]] a aby nová ukrajinská měna tento problém už neměla. Hned v roce 1992 začaly přípravy na zavedení hřivny – v [[Kanada|Kanadě]] byly vytištěny první bankovky, které až do roku 1996 čekaly na své použití. Tehdejší prezident Ukrajiny podepsal 25. srpna 1996 zákon o zavedení hřivny do oběhu. Karbovanec a hřivna souběžně platily mezi 2. zářím a 16. zářím, od 17. září byla jedinou platnou měnou hřivna a karbovanec přestal existovat. Mince v hodnotě : '''1''', '''2''', a '''5''' kopijok byly staženy z oběhu.

* [[Mince]] ukrajinské hřivny mají nominální hodnoty '''10''', '''25''', '''50''' kopijok a '''1''', '''2''', '''5''' a '''10''' hřiven
* [[Bankovka|Bankovky]] ukrajinské hřivny mají nominální hodnoty '''1''', '''2''', '''5''', '''10''', '''20''' , '''50''', '''100''' , '''200''' , '''500''' a '''1000''' hřiven

== Obyvatelstvo ==
{{Podrobně|Obyvatelstvo Ukrajiny}}
[[Soubor:Population of Ukraine from 1950 (untitled).svg|náhled|288x288pixelů|Vývoj počtu obyvatel Ukrajiny od roku 1950 (počínaje rokem 2014 bez [[Krym]]u)]]
K 1. červenci 2007 měla Ukrajina 46&nbsp;490&nbsp;819 obyvatel,<ref>http://ukrcensus.gov.ua/news/article;561/ {{Wayback|url=http://ukrcensus.gov.ua/news/article;561/ |date=20071102072326 }} Чисельність наявного населення на 1 липня 2007 року</ref> z nichž 68 % žilo ve městech. Tradičně byla Ukrajina výrazně [[venkov]]skou zemí; v roce 1900 žilo ve městech jenom 14,3 % obyvatel. Během 20. století však počet a podíl městského obyvatelstva výrazně vzrostly. Zatímco východní průmyslové regiony se zalidnily, některé venkovské oblasti především severní a střední Ukrajiny (nejznatelněji [[Černihivská oblast]]) mají dnes méně obyvatel než před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]].{{Fakt/dne|20110802075131}}

V posledních 20&nbsp;letech počet obyvatel Ukrajiny klesá. Oficiální údaj o počtu obyvatel Ukrajiny k&nbsp;1.&nbsp;září 2014 byl 42&nbsp;977&nbsp;367,<ref>http://www.ukrstat.gov.ua/operativ/operativ2014/ds/kn/kn_u/kn0914_u.html</ref> avšak bez [[Autonomní republika Krym|AR Krym]] a&nbsp;města [[Sevastopol]]. Podle francouzského časopisu ''[[Le Monde diplomatique]]'' ztratila Ukrajina od roku 1995 zhruba 7&nbsp;milionů obyvatel.<ref>DERENS, Jean-Arnault a GESLIN, Laurent: „Ukraine, d’une oligarchie à l’autre“ (Ukrajina, z&nbsp;jedné oligarchie do druhé). ''Le Monde diplomatique'', duben 2014, http://www.monde-diplomatique.fr/2014/04/DERENS/50334 (francouzsky).</ref> Odhady z roku 2017 hovoří o počtu 42 418 235 obyvatel.<ref name="auto">{{cite web|url=http://www.ukrstat.gov.ua/operativ/operativ2017/ds/kn/kn_u/kn1017_u.html|title=Чисельність населення (за оцінкою) на 1 листопада 2017 року та середня чисельність у січні-жовтні 2017 року|website=www.ukrstat.gov.ua|access-date=2018-01-09}}</ref>

Jednou z příčin poklesu obyvatelstva na Ukrajině je – podobně jako ve většině evropských zemí – nízká [[porodnost]]. Na Ukrajině však k&nbsp;ní přistupuje také vysoká [[úmrtnost]] a&nbsp;značně negativní migrační [[saldo]]. Očekávaná délka života je 67,9&nbsp;let (62,2&nbsp;let u&nbsp;mužů, 74&nbsp;let u&nbsp;žen). Ukrajina mj. vykazuje v&nbsp;rámci [[Evropa|Evropy]] poměrně vysoký podíl lidí nakažených virem [[HIV]] (zhruba 1,4 %).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=CIA World Factbook – Rank Order – HIV/AIDS – adult prevalence rate |url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2155rank.html |datum přístupu=2007-10-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20141221190412/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2155rank.html |datum archivace=2014-12-21 |nedostupné=ano }}</ref>

=== Národnostní složení ===
[[Soubor:Podil Ukrajincu.png|náhled|288px|vlevo|Mapa znázorňující zastoupení ukrajinské národnosti v&nbsp;jednotlivých oblastech Ukrajiny]]
{{Bar box
|width = 220px
|float = right
|title = <small>Etnické složení Ukrajiny</small>
|titlebar = #ddd
|bars =
{{Bar percent|[[Ukrajinci]]|#0057b8|77.8}}
{{Bar percent|[[Rusové]]|#0057b8|17.3}}
{{Bar percent|[[Rumuni]] a [[Moldavané]]|#0057b8|1.2|0.8%}}
{{Bar percent|[[Bělorusové]]|#0057b8|1.2|0.6%}}
{{Bar percent|[[Krymští&nbsp;Tataři]]|#0057b8|1.2|0.5%}}
{{Bar percent|[[Bulhaři]]|#0057b8|1.2|0.4%}}
{{Bar percent|[[Maďaři]]|#0057b8|1|0.3%}}
{{Bar percent|[[Poláci]]|#0057b8|1|0.3%}}
{{Bar percent|Ostatní|#0057b8|3|1.7%}}
|caption = <small>Zdroj: [https://web.archive.org/web/20111217151026/http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality/ Etnické složení populace Ukrajiny, sčítání 2001]</small>
}}
K [[Ukrajinci|ukrajinské národnosti]] se hlásí 77,8 % obyvatelstva Ukrajiny (2001); kromě [[Krym]]u, kde žijí především [[Rusové]] (58,5 %), tvoří Ukrajinci ve všech oblastech nadpoloviční většinu; v Haliči, [[Volyň|Volyni]] a [[Podolí (země)|Podolí]] pak jejich podíl přesahuje 90 %. Největší zastoupení Rusů vykazuje oblast [[Luhanská oblast|Luhanská]] (39 %), [[Doněcká oblast|Doněcká]] (38 %) a [[Charkovská oblast|Charkovská]] (26%) na [[Východní Ukrajina|východní Ukrajině]]. Nejvýznamnější [[Rumuni|rumunskou]] menšinu má [[Bukovina (země)|Bukovina]] ([[Černovická oblast]]). Etnicky nejrozrůzněnějším krajem je [[Budžak]], kde kromě Ukrajinců a Rusů žije 21% menšina [[Bulhaři|besarabských Bulharů]] a 4% menšina [[Gagauzové|Gagauzů]]. V&nbsp;[[Zakarpatská oblast|Zakarpatské oblasti]] žije významná [[Maďaři|maďarská]] menšina. Karpatští [[Rusíni]] (popř. [[Lemkové]], [[Huculové]] a další etnické skupiny) nebyli při oficiálním sčítání počítáni za samostatný národ a&nbsp;přihlásili se tedy většinou k&nbsp;ukrajinské národnosti.

Kdysi početná menšina [[Poláci|Poláků]] (např. v roce 1931 63,5 % obyvatel [[Lvov]]a), v minulosti vládnoucí vrstva na [[Západní Ukrajina|západní Ukrajině]], z velké části zanikla během 2. světové a krátce po ní z důvodu [[Volyňský masakr|volyňského masakru]] Poláků ukrajinskými nacionalisty z [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]] a masovým útěkem Poláků z regionu,<ref>[http://zpravy.idnes.cz/volyne-cqw-/zahranicni.aspx?c=A130714_165601_zahranicni_ert Bratrovražda je vždy strašná. Komorowski připomněl volyňský masakr]. ''iDNES.cz.'' 14. července 2013</ref> a dále v rámci poválečné výměny obyvatelstva mezi SSSR a Polskem. V důsledku [[holokaust]]u a později emigrace se snížila i původně početná menšina [[Židé|Židů]], kteří v roce 1926 tvořili např. 36,5% obyvatel [[Oděsa|Oděsy]] a 27,3% obyvatel [[Kyjev]]a.<ref>[http://www.encyclopediaofukraine.com/pages/J/E/Jews.htm Jews], ''Internet Encyclopedia of Ukraine''</ref>

Na severozápadní Ukrajině dosud žije několik set [[Volyňští Češi|volyňských Čechů]], několik vesnic s převážně českým obyvatelstvem je i&nbsp;na jihu země, např. ve vesnicích [[Bohemka]], [[Lobanovo]] a&nbsp;[[Veselynivka]]. Před repatriací do Československa v&nbsp;roce 1947 žilo na [[Volyň|Volyni]] 40&nbsp;000&nbsp;Čechů v&nbsp;647&nbsp;čistě českých i&nbsp;etnicky smíšených obcích.<ref>"[http://www.scvp.eu/downloads/Zakladni_informace_o_Cesich_na_Volyni.pdf Základní informace o Češích na Volyni]"</ref> 10&nbsp;000&nbsp;volyňských Čechů sloužilo během druhé světové války v [[1. československý armádní sbor|1.&nbsp;čs.&nbsp;armádním sboru]], který se podílel na osvobození Československa.<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/267313-volynsti-cesi-komunita-v-klinci-divokych-dejin-ukrajiny/ Volyňští Češi – komunita v klinči divokých dějin Ukrajiny]". Česká televize. 25. března 2014.</ref> V obci [[Český Malín]] bylo za války německými vojáky zavražděno 374 volyňských Čechů.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Před 75 lety vypálili nacisté českou obec na Ukrajině, zabili stovky lidí
 | periodikum = iDnes.cz
 | url = https://zpravy.idnes.cz/cesky-malin-vypaleni-druha-svetova-valka-ukrajina-fsn-/domaci.aspx?c=A180709_104058_domaci_zaz
 | datum_přístupu = 13. července 2018
}}</ref>

Výsledky<ref>http://ukrcensus.gov.ua/results/general/nationality/ {{Wayback|url=http://ukrcensus.gov.ua/results/general/nationality/ |date=20070916054021 }} Всеукраїнський перепис населення: Національний склад населення. Při oficiálním sčítání byli [[Moldavané]] považováni za samostatný národ odlišný od [[Rumuni|Rumunů]].</ref>

=== Jazyky ===
[[Soubor:Ukraine census 2001 Russian.svg|náhled|[[Ruština]] je na Ukrajině rodným jazykem pro 29,6 % obyvatel]]

Na Ukrajině je oficiálně úředním jazykem pouze [[ukrajinština]], přestože jsou zde velké jazykové menšiny, především ty mluvící ruštinou, maďarštinou a rumunštinou. V jihovýchodních oblastech a zejména na [[Donbas]]u je ruština velmi rozšířená. V nyní Ruskem anektovaném [[Krym]]u je úředním jazykem [[ruština]] a také tatarština a ukrajinština.

V důsledku legislativy z roku 2012 bylo umožněno povýšení jazyků, kterými mluví alespoň 10 % obyvatel území, na „regionální jazyk“. Roku 2014 Ukrajinský ústavní soud začal přezkoumávat ústavnost zákona a dne 28. února 2018 označil zákon za protiústavní a zákon byl zrušen. Podle [[Rada Evropy|Rady Evropy]] se tímto aktem nedaří dosáhnout spravedlivé ochrany jazykových práv menšin.<ref>[https://www.hrw.org/news/2022/01/19/new-language-requirement-raises-concerns-ukraine New Language Requirement Raises Concerns in Ukraine]</ref>

První vlny ruských osadníků přišly na severovýchodní neobydlené stepi v 16. století. V 18. století osídlili Rusové Krym a jihovýchodní část dnešní Ukrajiny; tato území dobyl ruský stát od [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Od konce 19. století přicházelo z tehdy přelidněných středoruských gubernií množství Rusů na rychle se hospodářsky rozvíjející území Donbasu.<ref>[http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CR%5CU%5CRussiansinUkraine.htm Internet Encyclopedia of Ukraine: Russians in Ukraine]</ref>

Za [[Ruské impérium|carského Ruska]] byla Ukrajina vystavena [[Rusifikace|rusifikační]] politice, která pokračovala ve značné míře i v éře SSSR. Pro významnou část ukrajinských občanů není ukrajinština jejich rodným jazykem: při oficiálním sčítání lidu v roce 2001 uvedlo za svůj rodný jazyk ukrajinštinu 67,5 % obyvatel Ukrajiny, resp. 85,2 % lidí považujících se za Ukrajince – zhruba 15 % Ukrajinců tedy nehovoří ukrajinsky jako rodným jazykem. Ruština je rodným jazykem 29,6 % obyvatel, z nichž necelé dvě třetiny tvoří etničtí Rusové; rusky hovoří také většina ukrajinských Bělorusů a Židů. Svůj rodný jazyk si také udržují ukrajinští [[Rumuni]], [[Maďaři]] a [[Krymští Tataři]]. Většina obyvatel ovládá na dobré úrovni ukrajinštinu či ruštinu.

Užívání ukrajinštiny převažuje v západních, severních a středních oblastech. Ruština je přibližně polovinou obyvatel užívána na jihu, na východě (na [[Donbas]]e, v&nbsp;[[Charkov]]ě) je dominantním jazykem. Vyučování v ruštině na středních školách bylo omezeno novelou školského zákona z roku 2017.<ref name="jazyk" /> Dalším používaným jazykem je [[suržyk]], směs převážně ukrajinské gramatiky a ruské slovní zásoby. Rozšířen je zejména na severovýchodě země.

=== Náboženství ===
[[Soubor:80-391-9007_Kyiv_St.Michael's_Golden-Domed_Monastery_RB_18_(cropped).jpg|náhled|[[Chrám svatého Michala (Kyjev)|Chrám sv. Michala v Kyjevě]], obnovený roku 1999]]
[[Soubor:Панорама_Почаївська_лавра_02.jpg|náhled|vlevo|[[Počajivská lávra]] je největším poutním místem západní Ukrajiny]]
[[Soubor:Акція під ВРУ.jpg|náhled|200px|Manifest na podporu rovných pracovních příležitostí před ukrajinským parlamentem (2015)]]
Více nábožensky založen je západ země, zatímco v průmyslových oblastech, zejména na [[Donbas]]u, má silnou pozici [[ateismus]]. Převládajícím náboženstvím je [[Pravoslaví|pravoslavné křesťanství]]; část pravoslavných se hlásí k [[Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu|Kyjevský patriarchát]] (asi 2–3 miliony), část uznává [[Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu|Moskevský patriarchát]] (asi 6–7 milionů); kromě toho zde působí na západě země též [[Ukrajinská autokefální pravoslavná církev]] (asi 1,5–2 miliony věřících – spolu s ukrajinskou řeckokatolickou církví patří, už historicky, k největším podporovatelům ukrajinské svébytnosti). Na západě země, zejména v [[Halič]]i, převládá [[řeckokatolická církev|řeckokatolické]] vyznání ([[Ukrajinská řeckokatolická církev]]), v některých oblastech jsou výraznější menšinou též [[Římskokatolická církev na Ukrajině|římští katolíci]], kteří celkem tvoří 0,8 % ukrajinských věřících. Po pádu protináboženského režimu SSSR bylo opraveno či znovu postaveno množství kostelů a [[poutní místo|poutních míst]], z nichž nejznámější je [[Kyjevskopečerská lávra]].

V prosinci 2018 došlo z iniciativy ukrajinského prezidenta [[Petro Porošenko|Porošenka]] ke sjednocení tří pravoslavných církví působících na Ukrajině v jedinou [[Pravoslavná církev Ukrajiny|Pravoslavnou církev Ukrajiny]], s čímž nesouhlasil Moskevský patriarchát, který disponuje největším počtem kostelů.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost
 | periodikum = Týden
 | datum_vydání = 12. prosince 2018
 | url = https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/opozici-nevoni-pozadavek-porosenka-na-cirkevni-samostatnost_506587.html
}}</ref> V reakci na to agenti tajné služby SBU provedli v klášterech a budovách patřících Moskevskému patriarchátu razie a domovní prohlídky.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě
 | periodikum = Lidovky.cz
 | datum_vydání = 3. prosince 2018
 | url = https://www.lidovky.cz/svet/slouzi-ruske-agresi-ukrajinsti-policiste-prohledavali-budovy-cirkve-loajalni-k-moskve.A181203_173743_ln_zahranici_ele
}}</ref>

Menšinovými náboženstvími, která však obě mají na Ukrajině dlouhou tradici, jsou [[judaismus]] a [[islám]]. Židovství bylo od středověku rozšířeno po celé Ukrajině; kraj Podolí se v 18. století stal ohniskem [[chasidismus|chasidského hnutí]]. Dnes však tvoří [[židé]] jen několik desetin procenta obyvatel země a většina synagóg a jiných židovských památek již neexistuje.

Centrem [[Islám na Ukrajině|Islámu na Ukrajině]] je [[Krym|Krymský poloostrov]], jenž byl po staletí osídlen [[Tataři|Tatary]], resp. [[Krymští Tataři|Krymskými Tatary]], kteří se sem od konce 20. století vracejí ze středoasijského vyhnanství. Islám vyznává něco přes 1 % obyvatel Ukrajiny.

[[LGBT práva na Ukrajině]] nejsou ze strany většiny Ukrajinců akceptovaná. Odlišná sexuální orientace nebo genderová identita na Ukrajině stále velkým tabu. Většina Ukrajinců se otevřeně hlásí k Pravoslavné nebo Katolické církvi, a homosexualitu nebo netradiční genderové role považuje za nemorální.<ref name="#1b">https://globalnews.ca/news/584777/court-cancels-ukraines-first-ever-gay-pride-rally/</ref><ref>{{cite web|format=PDF|url=http://www.mrt-rrt.gov.au/CMSPages/GetFile.aspx?guid=079325df-3a82-4b85-b1f6-ecbf58844c03|title=Refugee Review Tribunal Response: Ukraine|work=Australian Government Migration and Refugee Division|date=10 July 2008|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20130502035715/http://www.mrt-rrt.gov.au/CMSPages/GetFile.aspx?guid=079325df-3a82-4b85-b1f6-ecbf58844c03|archive-date=2 May 2013}}</ref>

==== Celkové statistiky z roku 2018 ====
Pravoslavná církev 67,3 %

Řeckokatolická církev 9,4 %

Římskokatolická církev 0,8 %

Ostatní křesťanská vyznání 7,7 %

Protestantské církve 2,2 %

Nezařazení věřící 11 %

Židé 0,4 %

Buddhisté 0,1 %

Hinduisté 0,1 %

Pohané 0,1 %

Ostatní náboženství 0,1 %

Neodpovědělo 0,9 %<ref>[https://info.dingir.cz/2022/03/nabozenske-aspekty-ruske-invaze-na-ukrajinu/ Náboženské aspekty ruské invaze na Ukrajinu] : [[Dingir (časopis)|Dingir]], 7. 3. 2022</ref>

== Vzdělávací systém ==
{{Podrobně|Vzdělávací systém na Ukrajině}}
[[Soubor:Universidad Roja de Kiev.jpg|náhled|[[Kyjevská univerzita]]]]
Zděděným úspěchem sovětské politiky všeobecného přístupu ke vzdělání je téměř stoprocentní míra [[gramotnost]]i v&nbsp;postsovětských státech; na Ukrajině dnes činí 99,4 % a&nbsp;je tak jednou z&nbsp;nejvyšších na světě. Povinné primární a sekundární vzdělání začíná v 6.&nbsp;roce věku dítěte a&nbsp;trvá 12&nbsp;let: základní trvá čtyři roky, střední sekundární pět let a vyšší sekundární vzdělání pak tři roky. Existují zde tzv. všeobecně vzdělávací školy, kde lze získat jak základní, tak středoškolské vzdělání. Známkování na středních školách má dvanáct stupňů, lze jej převést na pětibodovou škálu, kde 5 je nejvyšší hodnocení (12=5+, 11=5, 10=5-, atd.).

Po Rusku, Británii a Francii má Ukrajina nejvyšší počet absolventů [[vysoká škola|vysokých škol]] v Evropě. V&nbsp;zemi funguje několik desítek všeobecných, technických, pedagogických či lékařských [[univerzita|univerzit]]. Nejstarší vysokou školou ve východní Evropě byla [[Ostrožská akademie]] (založena 1576), následovala [[Kyjevsko-mohyljanská akademie]] a&nbsp;[[Lvovská univerzita]]. Většina škol je veřejná, největší soukromou vysokou školou je [[Mezioblastní akademie personálního managementu]]. Univerzitní vzdělání je v&nbsp;současnosti reformováno a&nbsp;v&nbsp;rámci tzv. [[Boloňský proces|Boloňského procesu]] je zaváděn [[bakalář]]ský a&nbsp;[[magistr|magisterský]] titul; tyto postupně vytěsňují dřívější titul ''spiecialista''.<ref>[http://www.osvita.org.ua/bologna/ Болонський процес в Україні] {{Wayback|url=http://www.osvita.org.ua/bologna/ |date=20060823194338 }} na portálu [http://osvita.org.ua Osvita] {{Wayback|url=http://osvita.org.ua/ |date=20190610054430 }}</ref>

== Kultura ==
První umělecká díla nalezená na Ukrajině, např. [[petroglyf]]y, obětní kameny, artefakty z období [[Gravettien]] nebo z období [[Tripolská kultura|tripolské kultury]], kamenné [[Skulptura (výtvarné umění)|skulptury]] z 3. tis. př. n. l., pocházejí z [[Pravěk|pravěku]]. Z 2. až 5. století pocházejí [[Artefakt (archeologie)|artefakty]] [[Černjachovská kultura|černjachovské kultury]]. V řece [[Zbruč]] byl nalezen [[Zbručský idol]], kamenná stéla z 10. století. Významnými stavební památkami jsou chrámy, např [[katedrála svaté Sofie]] (z 11. století) v Kyjevě, stavební památky ukrajinského baroka nebo dřevěné sakrální stavby..<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kšicová
| jméno = Danuše
| titul = Z dějin ukrajinské kultury
| periodikum = Proudy
| vydavatel = Středoevropské centrum slovanských studií
| url = http://www.phil.muni.cz/journal/proudy/filologie/materialy/2015/1/ksicova_z_dejiny_ukrajinske_kultury.php
| issn = 1804-7246
| jazyk = 
| datum přístupu = 2023-11-18
}}</ref>

=== Tradice ===
[[Soubor:Pysanky2011.JPG|náhled|Ukrajinská velikonoční vejce|vlevo]]
[[Soubor:Kozacka piesn.jpg|náhled|upright|Ostap Kindračuk v tradičním kroji [[kobzar]]a, kozáckého barda, hrající na [[Bandura|banduru]]]]
[[Ukrajinská kultura]] vyrůstá z [[křesťanství|křesťanských]] tradic, především z [[pravoslaví]], ale také z [[řeckokatolická církev|řeckého katolictví]]. Z dob [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] má společné kořeny s běloruskou a ruskou kulturou; ruský vliv je v ukrajinské kultuře trvale a silně přítomný. Významný je také přínos někdejší početné [[židé|židovské]] menšiny (na Ukrajině se mj. zrodilo [[chasidismus|chasidské hnutí]]) a [[muslim]]ů zejména na [[Krym]]u. V době polské nadvlády na pravobřežní Ukrajině se hojně prosazovaly polské vlivy, které jsou patrny např. v ukrajinské slovní zásobě.

[[Velikonoce]] se v ukrajinštině nazývají ''velykdeň, pascha'' či ''paska'' a jsou stejně jako [[Vánoce]] slaveny dle [[Juliánský kalendář|juliánského kalendáře]], tj. později než v západní Evropě. Velmi populární je barvení kraslic (''pysanky''), kterému se v&nbsp;západoukrajinské [[Kolomyja|Kolomyji]] věnuje unikátní muzeum.

I v současnosti je živý ukrajinský folklór; bylo obnoveno mnoho venkovských slavností, existují soubory lidových písní a tanců; prvky písňového folklóru ve výrazné míře pronikají i do současné ukrajinské [[Pop music|pop-music]]. K typickým ukrajinským lidovým nástrojům patří [[bandura]], kobza nebo torban. Typickou součástí ukrajinského lidového kroje je košile [[vyšyvanka]]. Někteří Ukrajinci dnes dávají prostřednictvím vyšyvanky nošené na veřejných akcích najevo svůj patriotismus, zvlášť v návaznosti na probíhající [[Válka na východní Ukrajině|separatistickou válku na východě Ukrajiny]]. Podobným symbolem je pokrývka hlavy zvaná [[ukrajinský vinok]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = SATENSTEIN
| jméno = Liana
| titul = In Ukraine, That Flower Crown Means More Than You Think
| periodikum = Vogue
| url = https://www.vogue.com/article/ukraine-flower-crown-vinok-trend
| datum vydání = 2016-02-05
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref> Za národní tanec je často označován lidový tanec [[hopak]]. Původně šlo o mužský bojový tanec, který vznikl mezi Záporožskými kozáky. Velmi typické jsou pro něj vysoké skoky tanečníků s doširoka roztaženýma nohama.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = hopak {{!}} dance {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/art/hopak
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref>

Poté, co byl v ruské části Ukrajiny v 19. století vydán zákaz používání ukrajinštiny, přesunuly se emancipační snahy [[Seznam ukrajinských spisovatelů|ukrajinských spisovatelů]] a politiků do liberálnější habsburské části země – Haliče a [[Bukovina (země)|Bukoviny]]. Ani 20. století ovšem nepřineslo ukrajinské kultuře příznivé prostředí, neboť rusifikace probíhala i v éře [[Sovětský svaz|SSSR]] (do roku 1991). Proto jsou národní otázky v současném ukrajinském umění stále živé.

=== Literatura ===
{{Podrobně|Ukrajinská literatura}}

[[Soubor:Taras_Shevchenko_selfportrait_oil_1840_(crop).png|náhled|[[Taras Ševčenko]]|223x223pixelů]]
Nejvzácnější památkou staré ukrajinské literatury je kronika ''[[Pověst dávných let]]'' mnicha [[Nestor (kronikář)|Nestora]]. Vznikla na počátku 12. století v Kyjevě.

V 19. století byla ukrajinská kultura a [[ukrajinština]] utlačována ze strany [[Ruské impérium|carského Ruska]], jehož zájmem bylo celé území rusifikovat. Přesto se [[ukrajinské národní obrození|ukrajinskému národnímu obrození]] podařilo etablovat spisovnou ukrajinštinu - průkopnickým dílem byla ''Aeneida'' [[Ivan Kotljarevskyj|Ivana Kotljarevského]]. Později se národními básníky stali především [[Taras Ševčenko]], [[Ivan Franko]] a [[Lesja Ukrajinka]], všichni jsou vyobrazení na ukrajinských bankovkách. Moderní ukrajinská próza se začala rozvíjet na konci 19. století, za jejího zakladatele bývá označován [[Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko]], jejím klasikem se stal [[Mychajlo Kocjubynskyj]], autor románu ''Stíny zapomenutých předků'' (1911), slavně zfilmovaného v 60. letech [[Sergej Paradžanov|Sergejem Paradžanovem]]. První ukrajinský historický román sepsal [[Pantelejmon Kuliš]]. [[Feminismus|Feministické]] motivy do ukrajinské prózy vnesla [[Olha Kobyljanska]], sociální motivy [[Marko Vovčok]].

Obětí stalinistických represí se ve 30. letech 20. století stalo přes 200 ukrajinsky píšících spisovatelů – hovoří se o tzv. [[Popravené obrození|popraveném obrození]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Executed Renaissance: The Erasure of Ukrainian Cultural Heritage in the Times of the Soviet Union
| periodikum = Retrospect Journal
| url = https://retrospectjournal.com/2020/11/22/executed-renaissance-the-erasure-of-ukrainian-cultural-heritage-in-the-times-of-the-soviet-union/
| datum vydání = 2020-11-22
| datum přístupu = 2022-02-20
}}</ref> Patřili k němu i [[Valerjan Pidmohylnyj]], [[Mykola Kuliš]], [[Les Kurbas]], [[Borys Antonenko-Davydovyč]], [[Ivan Bahrjanyj]], [[Mychajlo Semenko]], [[Mykola Chvyljovyj]] nebo [[Mykola Zerov]]. Ještě v roce 1985 zemřel ve vězení, při protestní [[Hladovka|hladovce]], další významný básník, [[Vasyl Stus]]. K významným autorům, kteří s komunistickým režimem dokázali koexistovat, patřili [[Maksym Rylskyj]], [[Pavlo Tyčyna]], [[Mykola Bažan]] nebo [[Lina Kostenková]], představitelka generace ukrajinských spisovatelů nazývaných „Šedesátníci“. Nejvýznamnějšími představiteli exilové literatury byli [[Volodymyr Vynnyčenko]] a [[Olena Teliha]], řazená k tzv. [[Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků|pražské básnické škole]], neboť Praha byla významným centrem ukrajinské (stejně jako ruské) protikomunistické emigrace.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Morávková
| jméno = Alena
| titul = Děti stepní Hellady: Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků
| url = https://books.google.cz/books?id=M-jLygAACAAJ&dq=isbn:8023880136&hl=cs&sa=X&redir_esc=y
| vydavatel = Česká koordinační rada Společnosti přátel národů východu
| počet stran = 94
| isbn = 978-80-238-8013-7
| jazyk = cs
}}</ref>

V současnosti jsou populární knihy [[Jurij Andruchovyč|Jurije Andruchovyče]], [[Andrej Kurkov|Andreje Kurkova]], [[Serhij Žadan|Serhije Žadana]] či [[Ihor Pavljuk|Ihora Pavljuka]]. Hojně překládána je též [[Oksana Zabužko]].

Na Ukrajině se však narodila i řada literárních osobností, které psaly i jinými jazyky než ukrajinštinou, ponejvíce rusky, polsky či německy. Z těchto autorů je světově proslulý zejména satirik [[Nikolaj Vasiljevič Gogol]]. Ukrajinský původ má ruský básník [[Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko|Jevgenij Jevtušenko]], ač narozen na [[Sibiř]]i. V Kyjevě se narodil dramatik [[Michail Bulgakov]] či spisovatel [[Nikolaj Nosov]], který je proslulý zejména knihami o [[Neználek|Neználkovi]]. V Oděse se narodili [[Isaak Babel]] či [[Anna Andrejevna Achmatovová]]. Ve Vinnycké oblasti brazilská spisovatelka [[Clarice Lispectorová]]. Součástí Ukrajiny je dnes území Haliče, které léta přináleželo k Polsku a také Rakousko-Uhersku. V centru Haliče, Lvově, se narodil například klasik sci-fi [[Stanisław Lem]], básník a esejista [[Zbigniew Herbert]], humorista [[Stanisław Jerzy Lec]] či erotický spisovatel [[Leopold von Sacher-Masoch]], po němž byl posléze nazván [[Sadismus a masochismus|masochismus]].

=== Hudba ===
[[Soubor:Lysenko1865.jpg|náhled|[[Mykola Lysenko]]|223x223pixelů]]
Zakladateli tradice [[Klasická hudba|klasické hudby]] na Ukrajině byly v 18. století [[Maxim Sozontovič Berezovskij]] a [[Dmytro Bortňanskyj]]. V poslední třetině 19. století začala vznikat na základě mezinárodních podnětů a tradice lidového a pololidového [[hudební divadlo|hudebního divadla]] [[Ukrajinská opera|ukrajinská škola opery]]. Nejstarší živou součástí ukrajinského repertoáru je ''[[Záporožec za Dunajem]]'' [[Semen Hulak-Artemovskyj|Semena Hulaka-Artemovského]] z roku 1863. Za vlastního zakladatele ukrajinské opery je považován [[Mykola Lysenko]], který jí svými díly (''[[Natalka Poltavka]]'', ''[[Taras Bulba (opera)|Taras Bulba]]'') vtiskl folklórní ráz. Nejslavnějším skladatelem narozeným na území dnešní Ukrajiny je [[Sergej Prokofjev]]. Kyjevským rodákem byl rovněž [[Reinhold Glier]]. [[Mykola Leontovyč]] adaptoval řadu lidových písní a právě díky němu ukrajinská koleda ''[[Ščedryk]]'' pronikla do anglicky mluvícího světa pod názvem ''Carol of the Bells''. Modernistické tendence do ukrajinské hudby vnášel [[Borys Ljatošynskyj]], postmoderní pak [[Valentyn Sylvestrov]]. [[Isaak Osipovič Dunajevskij]] proslul především jako autor filmové hudby.

Na Ukrajině se narodila i řada legendárních&nbsp;interpretů vážné hudby: klavíristé [[Vladimir Horowitz]], [[Svjatoslav Richter]] a [[Alexander Siloti]], nebo houslisté [[David Oistrach]] a [[Isaac Stern]].

Ve druhé polovině 20: století se rozvinul i ukrajinský [[Pop music|pop]] a [[rock]]. Ukrajinská zpěvačka [[Ruslana]] v roce 2004 vyhrála [[Eurovision Song Contest]] s písní ''[[Wild Dances]]''. V roce 2016 se její úspěch podařilo zopakovat zpěvaččce [[Džamala|Džamale]], která cenu Eurovize vyhrála s písní ''1944''. Ta byla věnována krymským Tatarům deportovaným sovětským režimem za druhé světové války, což vyvolalo protesty Ruska.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rusko zuří, vítězem Eurovize je ukrajinská zpěvačka Jamala. Gunčíková skončila na 25. místě
| periodikum = Aktuálně.cz
| odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
| vydavatel = Economia
| odkaz na vydavatele = Economia
| url = https://magazin.aktualne.cz/televize/vitezem-eurovize-je-ukrajinska-zpevacka-jamala-guncikova-sko/r~418f2be01a5811e69d46002590604f2e/
| datum vydání = 2016-05-15
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref> Ukrajina díky těmto dvěma vítězstvím hostila [[Eurovision Song Contest 2005]] a [[Eurovision Song Contest 2017]]. Z rockových uskupení patří k nejpopulárnějším kapely [[Okean Elzy]] nebo [[Vopli|Vopli Vidopljasova]].

Na Ukrajině se narodili rovněž významní baletní umělci [[Vaslav Nijinsky]] a [[Serge Lifar]].

=== Výtvarné umění ===
Mezi výtvarná díla ukrajinské kultury se řadí náboženské obrazy zvané [[Ikona|ikony]] a iluminované rukopisy.<ref name=":2" /> [[Soubor:Слепцы.jpg|náhled|[[Mykola Jarošenko]]: ''Slepci'' (1879)]]V Kyjevě se narodil významný avantgardní sochař [[Alexander Archipenko|Olexandr Porfyrovyč Archypenko]]. K současným známým sochařům patří [[Mykola Šmatko]]. Na Ukrajině se narodilo mnoho malířů, kteří splynuli s ruským kulturním prostorem jako [[Ilja Repin]], [[Vladimir Borovikovskij]], [[Dmitrij Grigorjevič Levickij]], [[Mykola Jarošenko]], [[Vladimir Tatlin]], [[Kazimir Malevič]], [[David Burljuk]], krajinář [[Archip Ivanovič Kuindži|Archip Kuindži]] či představitel socialistického realismu a autor známého Leninova obrazu [[Isaak Brodskij]]. V Oděse se narodila [[Sonia Delaunay]] působící ve posléze Francii, v Charkově [[Sergei Svatčenko]] působící v Dánsku. Významnou malířkou a sochařkou ruského původu byla [[Marija Baškirceva]]. [[Naivní umění|Naivismus]], jemuž se poklonil i [[Pablo Picasso]], reprezentovala [[Marija Prymačenko]]vá.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Stevens
| jméno = Matt
| příjmení2 = Bowley
| jméno2 = Graham
| titul = Treasured Paintings Burned in Russian Invasion, Ukrainian Officials Say
| periodikum = The New York Times
| datum vydání = 2022-02-28
| issn = 0362-4331
| jazyk = en-US
| url = https://www.nytimes.com/2022/02/28/arts/design/maria-primachenko-paintings-destroyed-ukraine.html
| datum přístupu = 2022-03-07
}}</ref> Svéráznou performerkou ruského původu, využívající především písek, je [[Ksenija Simonova]].

Nejvýznamnější sbírkovou a výstavní institucí na Ukrajině je [[Národní umělecké muzeum Ukrajiny]]. Muzeum sídlí v kyjevské budově z roku 1899, postavené v [[Neoklasicismus|neoklasicistním]] stylu, jedné z nejvýznamnějších památek hlavního města (ulice Mychajla Hruševského číslo 6). K iniciátorům vzniku muzea patřil mj. i Čech a zakladatel ukrajinské [[archeologie]] [[Čeněk Chvojka]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ČR-Ukrajina: Čeněk Chvojka, zakladatel ukrajinské archeologie a objevitele tripolské kultury... {{!}} Ukrajinská iniciativa v ČR
| periodikum = www.ukrajinci.cz
| url = https://www.ukrajinci.cz/aktuality/aktuality+c19/cr-ukrajina-cenek-chvojka-zakladatel-ukrajinske-archeologie-a-objevitele-tripolske-kultury+a10642.htm
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref> Muzeum schraňuje více než 20 000 uměleckých předmětů od středověkých [[Ikona|ikon]] přes díla realistů 19. století až k obrazům [[Ruská avantgarda|ruské avantgardy]], včetně řady děl [[Kazimir Malevič|Kazimira Maleviče]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Legkoduh
| jméno = V. K.
| titul = Museum development in the Ukraine
| periodikum = Museum International
| datum vydání = 1966-09-01
| ročník = 19
| číslo = 3
| strany = 142–151
| issn = 1350-0775
| doi = 10.1111/j.1468-0033.1966.tb01615.x
| url = https://doi.org/10.1111/j.1468-0033.1966.tb01615.x
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref>

=== Film ===
[[Soubor:Dovzhenko filming 1932.jpg|náhled|[[Olexandr Dovženko]] roku 1932]]
Významnými filmovými režiséry z časů Sovětského svazu byli [[Olexandr Dovženko]] a [[Sergej Bondarčuk|Serhij (Sergej) Bondarčuk]]. Dovženko se proslavil ve světě zejména snímkem ''[[Země (film)|Země]]'' z roku 1930, který byl v Sovětském svazu zakázán. Bondarčuk získal [[Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film|Zlatý glóbus]] i [[Oscar za nejlepší cizojazyčný film|Oscara za nejlepší cizojazyčný film]] za snímek ''Vojna a mír'' (1968). Ukrajina dnes vede bitvu o to, aby tito legendární umělci, kteří se prosadili logicky hlavně v Moskvě, byli vnímáni jako Ukrajinci.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Tomek
| jméno = Miroslav
| titul = Ukrajinský muž s kinoaparátem
| periodikum = www.advojka.cz
| url = http://www.advojka.cz/archiv/2017/9/ukrajinsky-muz-s-kinoaparatem
| datum přístupu = 2022-02-21
}}</ref> V Kyjevě se narodil také režisér [[Anatole Litvak]]. [[Larisa Šepiťková]] získala [[Zlatý medvěd|Zlatého medvěda]] na [[Berlínský mezinárodní filmový festival|Berlinale]]. Svébytný styl rozvinula režisérka [[Kira Muratovová]]. V desátých letech 21. století získalo ohlas dílo původně dokumentaristy [[Sergej Loznica|Sergeje Loznici]], již dvakrát oceněné v [[Filmový festival v Cannes|Cannes]]. Na Ukrajině natočil svá nejslavnější díla i dokumentarista [[Dziga Vertov]].

Z&nbsp;[[modeling]]u odstartovaly k&nbsp;[[hollywood]]ské slávě dvě herečky narozené na Ukrajině. [[Olga Kurylenko]] je známá z&nbsp;bondovky ''[[Quantum of Solace]]''. [[Milla Jovovich]], dcera srbského otce a ruské matky a&nbsp;rodačka z&nbsp;[[Kyjev]]a, se proslavila hlavní rolí v kultovní sci-fi ''[[Pátý element]]''. Hrála i postavu Milady de Winter ve filmu ''[[Tři mušketýři (film, 2011)|Tři mušketýři]]'' z&nbsp;roku 2011. Ukrajinský původ má i americká herečka [[Mila Kunis]]. Hvězdou ruského [[Němý film|němého filmu]] byla [[Vera Cholodnaja]].

V Kyjevě se každoročně koná filmový festival Molodist zaměřený na mladé tvůrce.

=== Kuchyně ===
{{viz též|Ukrajinská kuchyně}}
[[Soubor:Singer Café - Pierogi IMG 3425.JPG|náhled|[[Varenyky]]]]
Tradiční ukrajinská kuchyně s oblibou užívá obilné či bramborové těsto, slunečnice, zelí, řepu, mleté maso či ryby. Typickými pokrmy jsou [[boršč]], [[pelmeně]], [[varenyky]] či [[soljanka]]. Národním jídlem jsou [[pirohy]] zvané ''pyrižky'', smažené bochánky z kynutého těsta plněného masem, vejci, bramborami, zelím, houbami, tvarohem a dalšími náplněmi. Oblíbené jsou též závitky, buď ty zvané ''holubci'', nebo masové závitky zvané ''kručenyky.'' Dalšími typickými jídly jsou [[huspenina]] ''choloděc'', [[bramborák]]y nazývané ''děruny'' nebo [[Palačinka|palačinky]] ''mlynci.'' Specialitou je [[kaviár]] z lilků a cuket.

Tradiční je tmavý chléb (''čorni chleb'') vyráběný z [[Pohanka obecná|pohanky]]. V zimě Ukrajinci konzumují ''uzvary'', nápoje připomínající [[kompot]]y. Oblíbená je zmrzlina, kterou si Ukrajinci dopřávají i v zimě. Jako příloha k jídlu se často konzumuje kukuřičná kaše nazývaná ''mamalyha'', která je podobná italské [[Polenta|polentě]]. Oblíbené jsou polévky: rybí polévka ''juška'', okurková polévka ''rosolnyk,'' zelná polévka ''kapustňak''. K polévkám se často podává žemle zvaná ''[[pampuška]]''.

K Ukrajině patří také [[vodka]] (''horilka''), které v posledních letech částečně konkuruje [[pivo]]; oblíbeným nápojem je také [[kvas]].

== Věda ==
[[Soubor:Іван Пулюй.jpg|náhled|upright|Vynálezce [[Ivan Puluj]]]]
Ukrajincem byl matematik [[Michail Vasiljevič Ostrogradskij|Mychajlo Ostrohradskyj]].<ref>{{uk}} [http://www.kdu.edu.ua/gazeta/2011/5-6/14.htm Михайло Остроградський – геній, визнаний за життя] {{Wayback|url=http://www.kdu.edu.ua/gazeta/2011/5-6/14.htm |date=20180510100325 }}</ref> V současnosti je oceňován matematik [[Vladimir Geršonovič Drinfeld]], autor teorie kvantové grupy. První vrtulník či čtyřmotorový letoun sestavil ukrajinský rodák [[Igor Sikorskij]].

Ač narozen v ruském Petrohradě, etnickým Ukrajincem byl zakladatel geochemie [[Vladimir Ivanovič Vernadskij|Volodymyr Vernadskyj]]. V Charkově se narodil astronom [[Otto Struve]]. Na Ukrajině se narodili i ruský nositel [[Nobelova cena za fyziologii a lékařství|Nobelovy ceny za fyziologii]] [[Ilja Iljič Mečnikov]] nebo klíčové postavy sovětského kosmického programu [[Sergej Koroljov]] a [[Valentin Gluško]]. Také [[Jurij Kondraťuk]] silně ovlivnil kosmický výzkum, byl však doceněn až posmrtně. [[Theodosius Dobzhansky]] byl genetikem hrajícím klíčovou roli při tvorbě tzv. moderní evoluční syntézy. Naopak spíše kuriózní postavou byl biolog [[Trofim Lysenko]]. Oděsa bývala tradičním místem zrodu geniálních dětí. Patřil k nim i fyzik [[George Gamow]], autor teorie o [[Velký třesk|Velkém třesku]], nebo matematik [[Vladimir Arnold]]. Ve Lvově se narodil matematik [[Stanisław Ulam]]. V Praze dožil ukrajinský rodák a fyzik [[Ivan Puluj]], rovněž velký ukrajinský vlastenec a překladatel [[Nový zákon|Nového zákona]] a [[Kniha žalmů|Žalmů]] do ukrajinštiny. Významným matematikem byl [[Georgij Feodosjevič Voronoj]]. Mechanik [[Stepan Tymošenko]] velmi ovlivnil stavebnictví (viz [[Tymošenkova teorie ohybu nosníku]]), podobně jako [[Borys Paton]], odborník na [[svařování]].

Několik Ukrajinců se prosadilo i v oblasti humanitních a sociálních věd. Osvícencem a otcem ukrajinské vzdělanosti byl [[Hryhorij Skovoroda]]. Velký vliv, dokonce přímo na cara [[Petr I. Veliký|Petra I.]], měly osvícenské myšlenky filozofa [[Feofan Prokopovič|Feofana Prokopoviče]]. Ukrajinský původ měl i etnograf [[Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj|Mykola Myklucho-Maklaj]] nebo orientalista [[Ahatanhel Krymskyj]]. V Kyjevě se narodili ruský filozof [[Nikolaj Berďajev]], ve Lvově [[Ludwig von Mises]], zakladatel proslulé [[Rakouská škola|rakouské ekonomické školy]].

== Sport ==
[[Soubor:VladimirVitaliy.jpg|náhled|upright|Vitalij Kličko a Vladimir Kličko]]
Ukrajinští [[box]]eři patří k těm nejlepším na světě.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Boxing Lessons learned from Dion's Ukraine Visit | periodikum = Viva Fitness | datum_vydání = 2013-09-14 | url = https://www.vivafitness.com.au/boxing-lessons-learned-dions-ukraine-visit/}}</ref> Proslulí jsou mistři světa ve svých váhových kategoriích [[Vitalij Kličko]] a jeho bratr [[Vladimir Kličko]]; Vitalij je od roku 2014 politikem a starostou Kyjeva. [[Vasyl Lomačenko]] je olympijským vítězem na hrách [[Letní olympijské hry 2008|2008 v Pekingu]] (pérová váha) a [[Letní olympijské hry 2012|2012 v Londýně]] (lehká váha), byl nejrychlejším kdo se stal mistrem světa ve třech váhových kategoriích za pouhých dvanáct bojů, získal stříbrnou medaili na mistrovství světa 2007, zlato na mistrovství Evropy 2008 a podle [[ESPN]] byl Lomačenko (v roce 2018) nejlepším aktivním boxerem na světě ve své váze.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Pound-for-pound rankings: Lomachenko still No. 1 | periodikum = ESPN.com | datum_vydání = 2018-05-16 | url = http://www.espn.com/boxing/story/_/id/23519498/espn-boxing-pound-pound-rankings-vasiliy-lomachenko-no-1}}</ref>

Značných úspěchů dosáhli ukrajinští [[šach]]isté, jako byli [[Vasyl Ivančuk]], [[Anna Muzyčuková]], [[Ruslan Ponomarjov]], [[Jefim Bogoljubov]], [[David Bronštejn]], [[Sergej Karjakin (šachista)|Sergej Karjakin]].

Úspěchů dosáhly také ukrajinské [[fotbal]]ové kluby, zejména [[Dynamo Kyjev]] a [[FK Šachtar Doněck|Šachtar Doněck]]. Třemi nejznámějšími hráči byli [[Oleh Blochin]], [[Ihor Belanov]] a&nbsp;[[Andrej Ševčenko]]. Fotbalový život všech tří ovlivnil trenér [[Valerij Lobanovskyj]].

Země hostila v roce 2012 i [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2012]], konkrétně [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 – skupina D|skupinu D]].

Nejslavnějším ukrajinským sportovcem všech dob je [[Lehká atletika|lehký atlet]], skokan o tyči [[Serhij Bubka]]. Výborná je též ukrajinská gymnastická škola ([[Larisa Latyninová]], [[Polina Astachovová]], [[Lilia Podkopajevová]], [[Viktor Čukarin]], [[Boris Šachlin]]). V časech SSSR přivezli olympijské medaile také třeba sprinter [[Valerij Borzov]], chodec [[Vladimir Golubničij]], vytrvalostní běžec [[Volodymyr Kuc]], koulařka a diskařka [[Tamara Pressová]], jachtař [[Valentin Mankin]] nebo vzpěrač [[Leonid Žabotinskij]]. Pro samostatnou Ukrajinu vybojovala čtyři zlaté medaile plavkyně [[Jana Kločkovová]], dvě zlaté přivezl kanoista [[Jurij Čeban]], celkem čtyři medaile sesbírala kajakářka [[Inna Osypenková-Radomská]]. [[Zinaida Turčinová]] byla vyhlášena Mezinárodní házenkářskou federací nejlepší házenkářkou 20. století.<ref>https://www.kommersant.ru/doc/150902</ref> Do síně slávy Mezinárodní volejbalové federace byl uveden [[Jurij Pojarkov]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.volleyhall.org/list-of-hall-of-famers |datum přístupu=2019-05-14 |url archivu=https://web.archive.org/web/20200529214131/https://www.volleyhall.org/list-of-hall-of-famers }}</ref>

Ze zimních sportů jsou Ukrajinci úspěšní zejména v krasobruslení, [[Oksana Bajulová]] vyhrála individuální závod na [[Krasobruslení na Zimních olympijských hrách 1994|olympijských hrách v Lillehammeru]] a šlo o vůbec první olympijské zlato pro samostatnou Ukrajinu. [[Viktor Petrenko]] získal krasobruslařské zlato již na předchozích [[Zimní olympijské hry 1992|hrách v Albertville]], ovšem ještě v barvách tzv. [[Sjednocený tým na Zimních olympijských hrách 1992|Sjednoceného týmu]], který byl dán dohromady v momentě právě probíhajícího rozpadu Sovětského svazu. Druhé zimní olympijské zlato přivezla v roce 2014 biatlonová štafeta žen a třetí v roce 2018 akrobatický lyžař [[Oleksandr Abramenko]].

== Státní svátky ==
* [[1. leden|1. ledna]] – [[Nový rok]]
* [[8. březen|8. března]] – [[Mezinárodní den žen]]
* [[1. květen|1. května]] – [[Svátek práce]]
* [[9. květen|8. května]] – [[Den vítězství]]
* [[28. červen|28. června]] – [[Den Ústavy Ukrajiny]]
* [[24. srpen|24. srpna]] – [[Den Nezávislosti Ukrajiny]]
* [[25. prosinec|25. prosince]] – ''„Rizdvo“'' – [[Vánoce na Ukrajině|Vánoční svátky]]

== Knihy v češtině ==
[[Soubor:Pomník Ivana Olbrachta v Koločavě.jpg|náhled|Pomník [[Ivan Olbracht|Ivana Olbrachta]] v&nbsp;[[Koločava|Koločavě]], kde sbíral materiál pro svůj román ''[[Nikola Šuhaj loupežník]]''.]]
V českém prostředí panuje nedostatek kvalitních knih o Ukrajině. Je to dáno jak tendenčností literatury z období Sovětského svazu, tak malým zájmem o Ukrajinu (v&nbsp;porovnání s Ruskem či Polskem), a to jak české [[slavistika|slavistiky]], tak veřejnosti. Jedinou oblastí, o&nbsp;níž je informací dostatek, je [[Podkarpatská Rus]]; existují jak turistické průvodce, tak historické a&nbsp;folkloristické práce. Podkarpatské Rusi se věnovalo několik autorů české literatury v&nbsp;době mezi dvěma světovými válkami, zejména [[Ivan Olbracht]].

* S. Aleksijevičová: ''Modlitba za [[Černobyl]]''. Brno: Doplněk, 2002. 230 s. {{ISBN|80-7239-082-1}}.
* H. Boczkowski: ''Ukrajina a ukrajinská otázka''. Praha: Svaz pro osvobození Ukrajiny, 1915.
* A. Evans: ''Ukrajina'' [turistický průvodce]. Přel. R. Beneš. Brno: Jota, 2007. 368 s. {{ISBN|978-80-7217-509-3}}.
* V. Goněc – O. Bojko: ''Nejnovější dějiny Ukrajiny'' Brno: Jota, 1997. 268 s. {{ISBN|80-7217-031-7}}.
* I. Grekov: ''Opětné sjednocení Ukrajiny s Ruskem roku 1654'' [z pohledu oficiální sovětské historiografie]. Praha: SPNL, 1954.
* V. Hostička: ''Spolupráce Čechů a haličských Ukrajinců v letech 1848–1849''. Praha: Československá akademie věd, 1965.
* M. Hruševskyj: ''Ukrajina a Rusko''. Kyjiv – Praha, 1919.
* [[Ján Mlynárik]]: ''Osud banderovců a tragédie řeckokatolické církve''. Praha: Libri, 2005. 95 s. {{ISBN|80-7277-204-X}}.
* J. Nečas: ''Východoevropská tragédie a Ukrajinci. Životné síly nové Ukrajiny''. Kyjiv – Praha, 1919.
* M. Syruček: ''Banderovci – hrdinové, nebo bandité''. Praha: Epocha, 2008. 168 s. {{ISBN|978-80-87027-85-1}}.
* V. Veber (ed.): ''Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918–1945. Sborník studií''. Sv. 1–4. Praha: Univerzita Karlova, 1993–1996.
* V. Veber (ed.): ''Ukrajina v současné historiografii – k 70. narozeninám Vladimíra Hostičky''. Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2000. 168 s.
* T. Zahradníček: ''Jak vyhrát cizí válku. Češi, Poláci a Ukrajinci, 1914–1918''. Praha: ISV, 2000. 250 s. {{ISBN|80-85866-65-X}}.
* B. Zilynskyj: ''Ukrajinci v Čechách a na Moravě : stručný nástin dějin''. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2002. 76 s. {{ISBN|80-903164-1-7}}
* B. Zilynskyj: ''Ukrajinci v českých zemích v letech 1945–1948''. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2000. 97 s.
* V. Vjatrovyč: ''Ukrajinské 20. století. Utajované dějiny''. Praha: Academia 2020 (dotisk 2022). ISBN 978-80-200-3086-3.

=== Folklór ===
* ''Pomsta Oleksy Dovbuše'' [Ukrajinské mýty, pohádky a pověsti]. Praha: Argo, 2004. {{ISBN|80-7203-619-X}}
* ''Ukrajina zpívá''. Praha: Svět sovětů, 1951. 412 s.
* ''Kozácké dumy''. Praha: Svět sovětů, 1952. 148 s.

== Fotogalerie ==
<gallery mode="packed">
Soubor:Будинок колишньої Херсонської міської думи 1 (cropped).jpg|[[Herson]]
Soubor:Kyiv (234807751).jpeg|[[Kyjev]]
Soubor:Sevastopol_Crimea-5243.jpg|[[Sevastopol]]
Soubor:Будинок театру опери та балету DJI 0023 (cropped).jpg|[[Oděsa]]
Soubor:UA-TE Ternopil Buran 18-06-16.JPG|[[Ternopil]]
Soubor:Водонапірна_вежа_Вінниця.jpg|[[Vinnycja]]
Soubor:Корпусний_парк1.jpg|[[Poltava]]
Soubor:Стара вежа (Маріуполь) 1.jpg|[[Mariupol]]
Soubor:Skyline_of_Sumy.jpg|[[Sumy]]
Soubor:Ivano-FrankivskRatusha.jpg|[[Ivano-Frankivsk]]
</gallery>

== Odkazy ==

=== Reference ===
{{Překlad|en|Ukraine|1018494430}}<references />

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikicesty|průvodce=Ukrajina}}
* {{Wikicitáty|téma=Ukrajina}}
* {{Wikislovník|heslo=Ukrajina}}
* {{Wikizprávy|kategorie=Ukrajina}}
* [http://www.zdeneksmida.cz/historie/povalecny-vyvoj-a-socialisticke/hranice-s-ukrajinou.html Československo-ukrajinská hranice na webu o státních hranicích]
* {{Osmrelace|60199}}
* [http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/vyvoj-aktualniho-deni-na-ukrajine-000101 Přehled ukrajinské krize v roce 2014] {{Wayback|url=http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/vyvoj-aktualniho-deni-na-ukrajine-000101 |date=20140302163643 }} (Kyjev, Krym) na webu EurActiv.cz
* {{uk}}{{ru}}{{en}} [http://www.president.gov.ua/ Stránky prezidenta Ukrajiny]
* {{uk}}{{ru}}{{en}} [http://www.kmu.gov.ua/control/uk Portál ukrajinské vlády]
* {{uk}}{{en}} [https://archive.today/20120523223612/portal.rada.gov.ua/control/en/index Verchovna rada: stránky parlamentu]
* {{uk}}{{en}} [https://web.archive.org/web/20190930160000/https://www.bank.gov.ua/ Stránky Ukrajinské národní banky]
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20110521190059/http://www.rada.gov.ua/const/conengl.htm Anglický text Ústavy Ukrajiny]
* {{cs}} [http://www.maplandia.cz/ukrajina/ Ukrajina – satelitní mapy]
* {{cs}} [https://web.archive.org/web/20091030093507/http://www.ukrajinistika.upol.cz/Docs/Ukrajinske_realie1_preklad.htm Dnešní Ukrajina]
* {{en}} [http://www.encyclopediaofukraine.com/ Internet Encyclopedia of Ukraine]
* {{cs}} [http://ukrajina.tv/ukrajina/] {{Wayback|url=http://ukrajina.tv/ukrajina/ |date=20141203055236 }}
* {{cs}} {{Citace elektronické monografie
 | titul = Ukrajina, základní údaje
 | url = http://www.amsp.cz/uploads/dokumenty/podnikame_v/Ukrajina.pdf
 | vydavatel = Office EU České spořitelny
}}
* {{cs}} {{Citace elektronické monografie
 | titul = Ukrajina, průvodce podnikání
 | url = https://www.csas.cz/static_internet/cs/Evropska_unie/EU_programy/EU_programy/Prilohy/cs_ukrajina_final.pdf
 | vydavatel = Office EU České spořitelny
 | datum_vydání = 2014
}}
* {{Citace elektronické monografie | titul = Ukrajina – Z dějin vzájemných vztahů | url = http://www.mzv.cz/kiev/cz/vzajemne_vztahy/z_dejin_vzajemnych_vztahu/index.html | datum vydání = 2012-01-12 | datum přístupu = 2012-01-12 | vydavatel = [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky]]}}
* {{cs}}{{Citace elektronické monografie
 | titul = Rozhovor prezidenta Putina o krizi na Ukrajině (část I.)
 | url = https://www.czechfreepress.cz/rusko/bez-cenzury-kompletni-prepis-rozhovoru-v-putina-s-novinari-i-cast.html
 | vydavatel = Bez cenzury.cz
 | datum_vydání = 2014
 | datum přístupu = 2021-07-18
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20211016075630/https://www.czechfreepress.cz/rusko/bez-cenzury-kompletni-prepis-rozhovoru-v-putina-s-novinari-i-cast.html
 | datum archivace = 2021-10-16
 | nedostupné = ano
}}
* {{cs}} {{Citace elektronické monografie
 | titul = Rozhovor prezidenta Putina o krizi na Ukrajině (část II..)
 | url = https://www.czechfreepress.cz/rusko/bez-cenzury-kompletni-prepis-rozhovoru-v-putina-s-novinari-ii-cast.html
 | vydavatel = Bez cenzury.cz
 | datum_vydání = 2014
 | datum přístupu = 2021-07-18
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20211016075629/https://www.czechfreepress.cz/rusko/bez-cenzury-kompletni-prepis-rozhovoru-v-putina-s-novinari-ii-cast.html
 | datum archivace = 2021-10-16
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | titul = Ukraine – Amnesty International Report 2011
 | url = http://www.amnesty.org/en/region/ukraine/report-2011
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = [[Amnesty International]]
 | jazyk = anglicky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20110903085114/http://www.amnesty.org/en/region/ukraine/report-2011
 | datum archivace = 2011-09-03
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | titul = Ukraine (2011)
 | url = http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2011&country=8156
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = [[Freedom House]]
 | jazyk = anglicky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20110823030257/http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2011&country=8156
 | datum archivace = 2011-08-23
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie | titul = Ukrajina – o českých krajanech | url = http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/krajane/krajane_ve_svete/krajane_ve_svete-index_17.html | datum vydání = 2002-06-25 | datum přístupu = 2011-12-14 | vydavatel = [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky]] }}{{Nedostupný zdroj}}
* {{Citace elektronické monografie
 | korporace = Bertelsmann Stiftung
 | titul = BTI 2010 – Ukraine Country Report
 | url = http://www.bertelsmann-transformation-index.de/fileadmin/pdf/Gutachten_BTI2010/CIS/Ukraine.pdf
 | datum vydání = 2009
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = Bertelsmann Stiftung
 | místo = Gütersloh
 | jazyk = anglicky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20110520214306/http://www.bertelsmann-transformation-index.de/fileadmin/pdf/Gutachten_BTI2010/CIS/Ukraine.pdf
 | datum archivace = 2011-05-20
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | korporace = Bureau of European and Eurasian Affairs
 | titul = Background Note: Ukraine
 | url = http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/3211.htm
 | datum vydání = 2011-04-25
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = U.S. Department of State
 | jazyk = anglicky
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | korporace = CIA
 | odkaz na korporaci = Central Intelligence Agency
 | titul = The World Factbook – Ukraine
 | url = https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/up.html
 | datum aktualizace = 2011-08-16
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | jazyk = anglicky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20191103103915/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/up.html
 | datum archivace = 2019-11-03
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | korporace = Zastupitelský úřad ČR v Kyjevě
 | titul = Souhrnná teritoriální informace: Ukrajina
 | url = http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/ukrajina-2011-04-01.pdf
 | datum vydání = 2011-04-01
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = Businessinfo.cz
 | jazyk = česky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20130728191032/http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/ukrajina-2011-04-01.pdf
 | datum archivace = 2013-07-28
 | nedostupné = ano
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Hajda
 | jméno = Lubomyr A.
 | spoluautoři = a kol.
 | titul = Ukraine
 | url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/612921/Ukraine
 | datum přístupu = 2011-08-22
 | vydavatel = Encyclopaedia Britannica
 | jazyk = anglicky
}}
* {{Citace elektronické monografie
 | titul = Ukrajina (web MZV Ukrajiny)
 | url = https://ukraine.ua/
 | vydavatel = Ministerstvo zahr. věcí Ukrajiny
 | datum_přístupu = 2021-07-17
 | jazyk = en, de, fr
}}

{{Ukrajina}}
{{Historické regiony Ukrajiny}}
{{Ukrajinská krize}}
{{Společenství nezávislých států}}
{{Evropa}}
{{Státy v postsovětském prostoru}}
{{Státy u Černého moře}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Ukrajina}}

[[Kategorie:Ukrajina| ]]
[[Kategorie:Státy Evropy]]
[[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1991]]
[[Kategorie:Slovanské státy a území]]
[[Kategorie:Kyjevská Rus]]
[[Kategorie:Republiky]]
[[Kategorie:Postsovětské státy]]