Přeskočit na obsah

Uglič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uglič
Углич
Sídlo zastupitelstva
Sídlo zastupitelstva
Uglič – znak
znak
Uglič – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška120 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhCentrální
OblastJaroslavská
Uglič na mapě
Jaroslavská oblast na mapě Ruska
Uglič
Uglič
Město na mapě Jaroslavské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha27 km²
Počet obyvatel32 057 (2018)[2]
Hustota zalidnění1 187,3 obyv./km²
Správa
Vznik937
Oficiální webwww.goroduglich.ru
Telefonní předvolba(+7)48532
PSČ15261x
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uglič (rusky Углич) je město v Jaroslavské oblasti Ruské federace. Leží na řece Volze u hráze Ugličské přehrady, která zaplavila historickou okrajovou část města. Město se nachází zhruba 70 kilometrů jižně od Rybinské přehrady a 200 kilometrů na sever od Moskvy a počítá se do Zlatého kruhu Ruska.

V roce 2010 žilo v Ugliči zhruba 34 tisíc obyvatel.

V roce 1584 byl do Ugliče vykázán syn Ivana IV. Hrozného, carevič Dimitrij. Ten zde pak 15. května 1591 za nevyjasněných okolností zemřel (podezírána byla například tehdejší šedá eminence a pozdější car Boris Godunov) coby jeden z posledních představitelů dynastie Rurikovců – výsledkem bylo období zmatků a pozdější nástup dynastie Romanovců. Jedná se o velmi důležitou událost ruských dějin, která pozvedla i význam města, jež má dnes dokonce Dimitrije ve svém znaku. Ten byl totiž záhy pravoslavnou církví kanonizován, na místě jeho smrti byl postaven kostel sv. Dimitrije a Uglič se stal poutním místem. Téma bylo také vícekrát umělecky zpracováno, nejslavněji v Puškinově dramatu Boris Godunov, podle kterého vytvořil Modest Petrovič Musorgskij stejnojmennou operu.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. [cit. 2019-01-23].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]