Kaljazin
| Kaljazin Калязин | |
|---|---|
 Ulice Karla Marxe v Kaljazinu, v pozadí přehrada se zatopenou zvonicí | |
.png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 57°14′26″ s. š., 37°49′41″ v. d. |
| Nadmořská výška | 120 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Centrální |
| Oblast | Tverská |
| Rajón | Kaljazinský |
 Tverská oblast na mapě Ruska | |
  Kaljazin Kaljazin, Tverská oblast | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 13 630 (2013) |
| Správa | |
| Status | město |
| Oficiální web | xn--1775-43d6bhnkw9q |
| PSČ | 171570, 171571, 171573 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaljazin (rusky Калязин) je město v Tverské oblasti v Rusku. Je administrativním centrem Kaljazinského rajónu. Leží na břehu Ugličské přehrady na řece Volze. V roce 2013 zde žilo 13 630 obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První osídlení u ústí Žabni je známo z 12. století jako Nikola na Žabně. V roce 1134 zde Jurij Dolgorukij nechal zřídit pevnost známou pod jménem Skňatin. V té době tu na už výspě mezi Volhou a Žabní stál Nikolský klášter, o němž je zaznamenáno, že byl roku 1238 rozbořen mongolskými nájezdníky a to se po jeho obnově po sto letech zopakovalo.
.jpg)
V 15. století věnoval bojar Koljaga svou veškerou půdu místnímu klášteru, kterému se na jeho počest začalo říkat Koljazin. Klášter navíc získal koncem onoho století od tverského velkoknížete rozsáhlé svobody, které využil k výstavbě, jež se později stala centrem města Kaljazinu. Roku 1609 se stal klášter sídlem Michaila Vasiljeviče Skopina-Šujského, který odtud vedl protipolský odboj, a za to o rok později polská vojska klášter vyplenila.
Kaljazin získal poprvé městská práva v 18. století a v té době vznikl i první regulační plán, ale pak o práva přišel a natrvalo mu patří od roku 1803. Koncem 19. století proběhla ve městě rozsáhlá výstavba: byla postavena nábřeží, byl založen městský park. Po bolševické revoluci byl ve městě zřízen místní sovět v lednu 1918, ale již v květnu toho roku zde vypuklo protibolševické povstání. Při jeho potlačení prováděly přivolané Rudé gardy a čekisté masové popravy a následně proběhla hromadná zatýkání a tím byli ve městě zlikvidováni téměř všichni mniši.[2] Další rána na město udeřila roku 1930, kdy v důsledku výstavby Ugličské přehrady byla zatopena nejstarší část města, 60 % tehdejší zástavby.[2] Klášter byl zdemolován až na zvonici, která dnes stojí na ostrově.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b ?, Елена. Dějiny Kaljazinu (История Калязина) [online]. Kaljazin: kalyazinru.ru [cit. 2014-12-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ŠÍMA, Milan. Z ruské přehrady se vynořila „Atlantida“, starobylé město. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-10-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaljazin na Wikimedia Commons - Portál města Kaljazin
- Informační portál města (rusky)
