Kaljazin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaljazin
Калязин
železniční stanice
železniční stanice
Kaljazin – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 120 m n. m.
Časové pásmo: UTC+3[1]
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Centrální federální okruh
oblast: Tverská oblast
rajón: Kaljazinský
Kaljazin na mapě
Tverská oblast na mapě Ruska
Kaljazin
Red pog.png
Kaljazin
Kaljazin, Tverská oblast
rozloha a obyvatelstvo
počet obyvatel: 13 630 (2013)
správa
status: město
oficiální web: http://xn--1775-43d6bhnkw9q.xn--p1ai/
PSČ: 171570, 171571, 171573

Kaljazin (rusky Калязин) je město v Tverské oblasti v Rusku. Je administrativním centrem Kaljazinského rajónu. Leží na břehu Ugličské přehrady na řece Volze. V roce 2013 zde žilo 13 630 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První osídlení u ústí Žabni je známo z 12. století jako Nikola na Žabně. V roce 1134 zde Jurij Dolgorukij nechal zřídit pevnost známou pod jménem Skňatin. V té době tu na už výspě mezi Volhou a Žabní stál Nikolský klášter, o němž je zaznamenáno, že byl roku 1238 rozbořen mongolskými nájezdníky a to se po jeho obnově po sto letech zopakovalo. V 15. století věnoval bojar Koljaga svou veškerou půdu místnímu klášteru, kterému se na jeho počest začalo říkat Koljazin. Klášter navíc získal koncem onoho století od tverského velkoknížete rozsáhlé svobody, které využil k výstavbě, jež se později stala centrem města Kaljazinu. Roku 1609 se stal klášter sídlem Michaila Vasiljeviče Skopina-Šujského, který odtud vedl protipolský odboj, a za to o rok později polská vojska klášter vyplenila.

Kaljazin získal poprvé městská práva v 18. století a v té době vznikl i první regulační plán, ale pak o práva přišel a natrvalo mu patří od roku 1803. Koncem 19. století proběhla ve městě rozsáhlá výstavba: byla postavena nábřeží, byl založen městský park. Po bolševické revoluci byl ve městě zřízen místní sovět v lednu 1918, ale již v květnu toho roku zde vypuklo protibolševické povstání. Při jeho potlačení prováděly přivolané Rudé gardy a čekisté masové popravy a následně proběhla hromadná zatýkání a tím byli ve městě zlikvidováni téměř všichni mniši.[2] Další rána na město udeřila roku 1930, kdy v důsledku výstavby Ugličské přehrady byla zatopena nejstarší část města, 60 % tehdejší zástavby.[2] Klášter byl zdemolován až na zvonici, která dnes stojí na ostrově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b ?, Елена. Dějiny Kaljazinu (История Калязина) [online]. Kaljazin: kalyazinru.ru, [cit. 2014-12-27]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]