U 80
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | ponorka |
| Třída | VIIC |
| Jméno podle | U 82 |
| Objednána | 25. leden 1939 loděnici Vegesacker Werft (Bremer Vulkan) v Brémách-Vegesacku pod výrobním číslem 008 |
| Zahájení stavby | 17. dubna 1941 |
| Spuštěna na vodu | 11. února 1940 |
| Uvedena do služby | 8. dubna 1941 |
| Osud | nehoda při potopení 28. listopadu 1944 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 769 t (na hladině) 871 t (pod hladinou) |
| Délka | 67,1 m vnitřní plášť 50,50 m vnější plášť |
| Šířka | 6,20 m vnější plášť 4,70 m vnitřní plášť |
| Ponor | 4,74 m |
| Pohon | diesel – elektrický 2x 6 válcový dieselový motor MAN 2x elektrický motor Brown, Boveri & Cie GG UB 720/8 2 800–3 200 hp (2 100–2 400 kW) diesel 750 hp (550 kW) elektrický |
| Rychlost | 17,7 uzlů (na hladině) 7,6 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 8 500 nm (15 700 km) při 10 uzlech (19 km/h) 80 nm (150 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h) |
| Posádka | 45 až 52 důstojníků a mužstvo |
| Výzbroj | 1x 88mm kanón C/35 1x 20mm kanón C/30 5x 533mm torpédomet 14 torpéd nebo 26 námořních min TMA |
| Ostatní | ponor do hloubky max 230 m |
U 80 byla německá ponorka typu VIIC postavena v průběhu druhé světové války pro německé válečné námořnictvo.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Typ VIIC byla delší a těžší než předchozí ponorky typu VIIB. Na hladině měla výtlak 769 t, při ponoření 871 t. Ponor byl 4,7 m, výška 9,6 m. Pohon tvořily dva šesti válcové dieselové motory MAN M 6 V 40/46 o celkovém výkonu 2 800–3 200 hp (2 100–2 400 kW) k pohonu na hladině a dobíjení baterií (2 × 62 o celkové hmotnosti 61,996 t). K plavbě pod vodu sloužily dva elektromotory Brown, Boveri & Cie GG UB 720/8 o celkovém výkonu 750 hp (550 kW).[1] Dvě lodní hřídele poháněly ponorku pomocí lodních šroubů o průměru 1,23 m. Mohla se potopit a plout v hloubce 100 m (konstrukční hloubka), případně v hloubce 165 m, maximálně až do 230 m pod hladinu moře. Rychlost ponoru byla 25–30 sekund. Její maximální rychlost byla 18,2 uzlů (33,7 km/h) na hladině a 7,3 uzlů (13,5 km/h) pod hladinou. Dosah byl 8 500 nm (15 700 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h), pod vodou při rychlosti 4 uzly (7,4 km/h) urazila 80 nm (150 km).[2]
Historie služby[editovat | editovat zdroj]
Ponorka U 80 byla objednána 25. ledna 1939 v loděnicích Vegesacker Werft (Bremer Vulkan) v Bremen-Vegesack pod výrobním číslem 008. Výroba byla zahájena položením kýlu 17. dubna 1940. Na vodu byla spuštěna 17. února 1941. Do služby byla zařazena 8. dubna 1941 po velením námořního poručíka Georga Staatse.[3] Ponorka měla na věži znak patronátního města Wiesbaden.[4]
Po uvedení do provozu patřila až do 30. dubna 1941 k 1. ponorkové flotile jako cvičná ponorka a byla dislokována v Kielu. Od 1. května 1941 do 31. března 1942 byla cvičnou ponorkou 26. ponorkové flotily v Pillau a od 1. dubna 1942 do 31. srpna 1943 cvičnou ponorkou 24. ponorkové flotily v Memelu. Od 1. září 1943 byla používána jako cvičná ponorka u 23. ponorkové flotily v Gdaňsku a od 1. prosince 1943 se připojila k 21. ponorkové flotile jako cvičná ponorka a byla dislokována v Pillau až do svého zániku 28. listopadu 1944.
U 80 byla čistě školní a výcvikovou ponorkou, která byla v Baltském moři používána výhradně pro výuku a výcvik posádek a důstojníků a neprováděla žádné bojové plavby. Nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.
Velitelé[editovat | editovat zdroj]
| velení | velitel | poznámka | |
|---|---|---|---|
| od | do | ||
| 8. dubna 1941 | 5. října 1941 | Oblt. Siegfried Rollmann | 14. července 1943 udělen Rytířský kříž Železného kříže |
| 6. října 1941 | 4. května 1942 | Oblt. Hans Benker | 31. prosince 1943 udělen Německý kříž ve zlatě |
| 5. května 1942 | 22. listopadu 1942 | Oblt. Oskar Curio | |
| 23. listopadu 1942 | 30. září 1943 | Oblt. Hans-Adolf Isermeyer | |
| .1. října 1943 | 28. listopadu 1943 | Kptlt. Hans Keerl | |
| Zdroj:[3] | |||
| Kptlt. – Kapitanleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík), Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík), Kkpt – Korvettenkapitän (korvetní kapitán) | |||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků German submarine U-80 (1941) na anglické Wikipedii, U 80 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii a Unterseeboot 80 (1941) na francouzské Wikipedii.
- ↑ KEMP, Paul. U-boats destroyed : German submarine losses in the World Wars. London: Arms & Armour, 1997. 288 s. Dostupné online. ISBN 1-85409-515-3, ISBN 978-1-85409-515-2. OCLC 43972253 S. 163.
- ↑ GRÖNER, Erich; JUNG, Dieter; MAASS, Martin. German warships 1815-1945.. [s.l.]: Conway Maritime, 1991. 256 s. Dostupné online. ISBN 0-85177-593-4, ISBN 978-0-85177-593-7. OCLC 24695694 S. 43–46.
- ↑ a b HELGASON, Guðmundur. The Type VIIC U-boat U-80. www.uboat.net [online]. [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- ↑ HELGASON, Guðmundur. U-boats with Emblems. www.uboat.net [online]. [cit. 2023-05-06]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. German U-boat commanders of World War II : a biographical dictionary.. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 1-55750-186-6.
- BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Deutsche U-Boot-Verluste von September 1939 bis Mai 1945 [German U-boat losses from September 1939 to May 1945]. Der U-Boot-Krieg (in German). Hamburg: E. S. Mittler und Sohn, 1999. ISBN 3-8132-0514-2.
- GRÖNER, Erich; DIETER, Jung; MAASS, Martin. U-boats and Mine Warfare Vessels. German Warships 1815–1945. Londýn: [s.n.], 1991. ISBN 0-85177-593-4.