Třída UB I
| Třída UB I | |
|---|---|
 Rakousko-uherská ponorka SM U 10 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Kaiserliche Marine Rakousko-uherské námořnictvo Bulharské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 20 |
| Osud | 10 ztraceno, 10 vyřazeno |
| Nástupce | třída UB II |
| Technické údaje UB 1–UB 8 | |
| Výtlak | 127 t (na hladině) 142 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 28,1 m |
| Šířka | 3,2 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 1 diesel, 1 elektromotor 1 lodní šroub |
| Palivo | nafta |
| Rychlost | 6,5 uzlu (na hladině) 5,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 1650 nám. mil (na hladině) |
| Posádka | 14 |
| Výzbroj | 1× 7,9mm kulomet 2× 450mm torpédomet |
| Ostatní | hloubka ponoru 50 m |
| Technické údaje UB 9–UB 17 | |
| Délka | 27,9 m |
| Pohon | 1 diesel, 1 elektromotor |
| Rychlost | 7,5 uzlu (na hladině) 6,2 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 1500 nám. mil (na hladině) 45 nám. mil (pod hladinou) |
Třída UB I byla třída pobřežních ponorek německého císařského námořnictva z období první světové války. Vyznačovaly se malými rozměry a jednoduchou konstrukcí, umožňující jejich rychlou stavbu.[2] Celkem bylo postaveno 20 jednotek této třídy. Z toho bylo 17 jednotek postaveno pro Německo a tři další pro Rakousko-Uhersko. Rakousko-uherské námořnictvo navíc získalo dvě ponorky původně určené pro německé námořnictvo. Posledním zahraničním uživatelem třídy bylo Bulharsko s jedním člunem. Ponorky prošly úspěšnou prvoválečnou službou. Po jejím skončení byly přeživší ponorky předány vítězům a sešrotovány. Na základě ponorek UB I byly vyvinuty ještě malé minonosné ponorky třídy UC I.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
V roce 1914 Německo okupovalo Belgii a získalo tak přístup k tamním přístavům Zeebrugge a Ostende. Ty měly výbornou polohu pro ponorkové operace proti námořní dopravě v Lamanšském průlivu a přilehlém Severním moři s cílem narušovat zásobování evropského bojiště.[3] Německé oceánské ponorky byly pro takové nasazení zbytečně velké, a proto byly objednány malé ponorky typu UB I. Vývoj ponorek probíhal v kielské loděnici Germaniawerft pod vedením Dr. Hanse Techela. Vyznačovaly se malými rozměry, umožňujícími jejich přepravu po železnici (maximální šířka 3,15 m, potřebné byly čtyři vagóny) a jednoduchou konstrukcí umožňující jejich velmi rychlou stavbu.[2]
Dne 15. října 1914 byla objednána stavba 15 ponorek tohoto typu, z toho osm ponorek první série (UB 1–UB 8) od loděnice Germaniawerft a dalších sedm člunů (UB 9–UB 15) od loděnice AG Weser v Brémách. Dne 25. listopadu 1914 byly u loděnice AG Weser objednány ještě dvě ponorky (UB 16, UB 17) náhradou za dva čluny předané Rakousku-Uhersku. Mezi ponorkami obou výrobců existovaly drobné odlišnosti. Jejich stavba byla skutečně velmi rychlá. Prototyp byl dokončen pouhých 109 dnů od objednání a 75 dnů od založení kýlu. Celý stavební program pro německé námořnictvo byl uzavřen 21. dubna 1915.[2] Německé námořnictvo nadále dostávalo větší ponorky zdokonalené třídy UB II.
Pět ponorek tohoto typu získalo Rakousko-uherské námořnictvo, které se za války potýkalo se silným nedostatkem této kategorie plavidel. Ponorky typu UB I si vybralo, neboť je mohlo získat rychle a zároveň je šlo do Puly přepravit po železnici. Jako první byly předány původně německé ponorky UB 1 a UB 15, přejmenované na U 10 a U 11. Přímo pro Rakousko-Uhersko pak byly postaveny ještě další tři čluny U 15–U 17, které byly náhradou za zrušenou dodávku pěti oceánských ponorek objednaných u německých loděnic.[2] Celkový počet postavených ponorek této třídy tím stoupl na konečných 20 kusů.[4]
| Jméno | Uživatel | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|---|
| SM UB 1 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 22. ledna 1915 | Předána Rakousko-uhersku jako SM U 10. Dne 9. července 1918 poblíž Caorle těžce poškozena minou, najela na břeh. Později odvlečena do Terstu k opravám, ty ale nebyly dokončeny. Po válce v rámci reparací předána Itálii a roku 1920 sešrotována.[4] |
| SM UB 2 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | Sešrotována 1919. |
| SM UB 3 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | V květnu 1915 ztracena poblíž Smyrny. |
| SM UB 4 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | Dne 15. srpna 1915 v Severním moři potopena lodí Q Inverlyon. |
| SM UB 5 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | Sešrotována 1919. |
| SM UB 6 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | Dne 18. března 1917 internována v Nizozemsku. Po válce předána Francii v rámci reparací. Sešrotována 1921. |
| SM UB 7 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | V říjnu 1916 v Černém moři potopena ruským letadlem. |
| SM UB 8 | Německo | Germaniawerft, Kiel | 1914 | 1915 | 1915 | Dne 25. května 1916 ji zakoupilo Bulharsko jako Podvodnik č. 8. Po válce předána Francii v rámci reparací. Sešrotována 1921 v Bizertě.[6] |
| SM UB 9 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Sešrotována 1919. |
| SM UB 10 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Roku 1918 upravena na minonosnou ponorku. Dne 5. října 1918 zničena vlastní posádkou, aby nebyla ukořistěna Francouzi. |
| SM UB 11 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Sešrotována 1919. |
| SM UB 12 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Roku 1918 upravena na minonosnou ponorku. V srpnu 1918 se u pobřeží Flander potopila na mině. |
| SM UB 13 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Dne 24. dubna 1916 potopena u belgického pobřeží. Pravděpodobně zničena minou. |
| SM UB 14 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Sešrotována 1919. |
| SM UB 15 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Předána Rakousko-uhersku jako SM U 11. Sešrotována 1919.[4] |
| SM UB 16 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Roku 1918 upravena na minonosnou ponorku. Dne 10. května 1918 v Severním moři potopena britskou ponorkou HMS E34. |
| SM UB 17 | Německo | AG Weser, Brémy | 1914 | 1915 | 1915 | Roku 1918 upravena na minonosnou ponorku. V březnu 1918 ztracena v Severním moři. |
| SM U 15 | Rakousko-Uhersko | AG Weser, Brémy | květen 1915 | Sešrotována 1920.[4] | ||
| SM U 16 | Rakousko-Uhersko | AG Weser, Brémy | 26. dubna 1915 | Dne 17. října 1916 byla při úktoku na konvoj taranována a potopena plavidlem Borminda.[4] | ||
| SM U 17 | Rakousko-Uhersko | AG Weser, Brémy | 21. dubna 1915 | Sešrotována 1920.[4] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly jednotrupou koncepci a výtlak pouhých 142 tun. Bylo možné je rozdělit na pět sekcí a ty přepravovat po železnici.[3] Ponoření jim trvalo 33 vteřin. Výzbroj tvořil jeden 7,9mm kulomet a dva příďové 450mm torpédomety. Nesena byla pouze dvě torpéda. Pohonný systém tvořil jeden dieselový čtyřválec Daimler (druhá skupina měla diesely Kortig) o výkonu 60 hp a jeden elektromotor Siemens Schuckertwerke. o výkonu 120 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorky první série dosahovaly rychlosti 6,5 uzlu na hladině a 5,5 uzlu pod hladinou. Na hladině měly dosah až 1650 námořních mil. Ponorky druhé série měly rychlost 7,5 uzlu na hladině a 6,2 uzlu pod hladinou. Jejich dosah byl 1500 námořních mil na hladině při rychlosti 5 uzlů a 5 námořních mil pod hladinou při rychlosti 4 uzly.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Některé německé ponorky byly během služby přezbrojeny malorážovými kanóny.[2] Na Rakousko-uherských ponorkách byl v říjnu 1916 kulomet nahrazen 37mm kanónem. V listopadu 1917 tyto kanóny nahradil 47mm kanón. Odlišnou výzbroj dostala pouze U 14.[4]
Německé ponorky UB 10, UB 12, UB 16 a UB 17 byly roku 1917 upraveny pro nesení min. Trup byl prodloužen na délku 32 metrů, výtlak stoupl na 147 tun na hladině a 161 tun pod hladinou. Torpédomety nahradily čtyři šachty pro vypouštění min. Těch bylo neseno osm kusů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Ponorky typu UB I byly za První světová válka nasazeny v Severním, Jaderském a Černém moři. Ve Flandrech byly nasazeny ponorky UB 2, UB 4, UB 5, UB 6, UB 10, UB 12, UB 13, UB 16 a UB 17. Část byla během služby přestavěna pro kladení min.
Šest německých člunů bylo po železnici přepraveno do Puly. Zatímco UB 1 a UB 15 byly předány Rakousko-uherskému námořnictvu, ponorky UB 3, UB 7, UB 8, UB 14 se vydaly na cestu přes Dardanely do Černého moře. Ponorka UB 3 byla potopena poblíž Smyrny, ale zbývající tři cestu zvládly a operovaly z Varny. V další službě byla UB 7 potopena, UB 8 prodána Bulharsku a UB 14 zajata.[2]
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Bulharské námořnictvo – V letech 1916–1918 provozována jediná ponorka Podvodnik č. 8 (ex UB 8). Plánovanému zakoupení sesterské ponorky UB 7 zabránilo její potopení.[6]
- Kaiserliche Marine – V letech 1915–1918 provozovala celkem 17 ponorek této třídy. Dvě z nich byly roku 1915 předány Rakousku-Uhersku.[1]
- Rakousko-uherské námořnictvo – V letech 1915–1918 provozováno pět ponorek tohoto typu.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 180. (anglicky)
- ↑ a b c d e f UB I Type Coastal UBoats UB 1 through UB 17, 1915 [online]. Dreadnoughtproject.org [cit. 2021-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-11. (anglicky)
- ↑ a b WILLIAMSON, Gordon. U-boats of the Kaiser's Navy. Elms Court: Osprey Publishing, 2002. ISBN 1-84176-362-4. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Williamson, 2002, s. 343.
- ↑ UB1 (UB I) coastal submarines (1915) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Williamson, 2002, s. 412.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WILLIAMSON, Gordon. U-boats of the Kaiser's Navy. Elms Court: Osprey Publishing, 2002. ISBN 1-84176-362-4. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída UB I na Wikimedia Commons - UB I Type Coastal UBoats UB 1 through UB 17, 1915 [online]. Dreadnoughtproject.org [cit. 2021-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-11. (anglicky)
