Přeskočit na obsah

Třída Lütjens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Lütjens / Typ 103
Mölders (D 186)
Mölders (D 186)
Obecné informace
UživatelNěmecké námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Hamburg
Technické údaje
Výtlak3277 t (standardní)
4717 t (plný)[1]
Délka134,4 m (max.)
Šířka14,4 m
Ponor4,5 m
Pohon4 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
Rychlost36 uzlů
Dosah4500 nám. mil při 20 uzlech
Posádka333
Výzbroj2× 127mm kanón (2×1)
Tartar (40 střel)
ASROC (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
RadarSPS-52, SPS-40, SPS-10, 2× SPG-51, SPG-53
SonarSQS-23
OstatníWLR-6 ECM, SATIR I CCS

Třída Lütjens (či též typ 103) byla třída raketových torpédoborců německého námořnictva. Jednalo se o derivát americké třídy Charles F. Adams. Postaveny byly tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1969–2003. Jsou to poslední postavené německé torpédoborce. Ve službě je nahradily nové lodě třídy Sachsen, které sice mají výrazně větší výtlak, ale jsou Německem klasifikovány jako fregaty. Torpédoborec Mölders byl zachován jako muzejní loď.

Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Stavbu zajistila americká loděnice Bath Iron Works. Torpédoborce byly do služby přijaty v letech 19691970.[1]

Jednotky třídy Lütjens:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Lütjens (D 185) 1966 11. srpna 1967 22. března 1969 Vyřazen 2003.
Mölders (D 186) 1966 13. dubna 1968 20. září 1969 Vyřazen 2003. Muzejní loď ve Wilhelmshavenu.
Rommel (D 187) 1967 1. února 1969 2. května 1970 Vyřazen 1999.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Mölders

Elektronické vybavení zahrnovalo bojový řídící systém SATIR I, radarové systémy SPS-52, SPS-40, SPS-10, SPG-51 (2×), SPG-53, sonar SQS-23 a systém elektronického boje WLR-6. Hlavňovou výzbroj tvořily dva 127mm/54 kanóny Mk.42 v dělových věžích na přídi a na zádi. Mezi komíny bylo umístěno osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Na zádi bylo umístěno jednoduché vypouštěcí zařízení Mk.13, ze kterého byly odpalovány protiletadlové řízené střely RIM-24B Tartar. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Combustion Engineering a dvě sady turbín General Electric o výkonu 70 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]
Odzbrojený vyřazený torpédoborec Lütjens (D 185) v roce 2012

V letech 1977–1980 torpédoborce prodělaly modernizaci na standard typ 103A. Hlavní změnou byla náhrada zastaralého kompletu Tartar výkonnějším Standard SM-1MR. Střel bylo i nadále neseno 40 kusů.[1]

V letech 1983–1986 torpédoborce prodělaly modernizaci na standard typ 103B. Upravené odpalovací zařízení střel Standard nyní mohlo vypouštět i protilodní střely Boeing Harpoon. Obvyklou zásobu munice představovalo 36 střel SM-1MR a čtyři střely Harpoon. Upraveno bylo rovněž složení elektroniky. Radary SPG-51, sonar SQS-23 a systém WLR-6 byly demontovány. Nahradily je radary SPG-51C (2×), sonar DSQS-21B, systém elektronického boje FL-1800S a dva vrhače klamných cílů SRBOC.[1]

V 90. letech střelecký radar SPG-53 nahradil typ SPG-60 a víceúčelový vyhledávací radar SPQ-9. Obranu posílily vlečené protitorpédové klamné cíle SLQ-25 Nixie. Sestavu výzbroje naopak rozšířily dva systémy blízké obrany RIM-116A RAM a dva 20mm kanóny.[1]

  1. a b c d e f g LÜTJENS missile destroyers (1969 - 1970) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]