Turistická značená trasa 6960

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Začátek trasy v České Lípě
Turistická značka žluté trasy
Turistická značka žluté trasy

Turistická značená trasa 6960 z České Lípy byla žlutě vyznačená trasa KČT pro pěší turisty vedoucí z České Lípy jihozápadně přes vrch Kozel ke Koňskému rybníku u Stvolínek. Byla dlouhá 12 km a celá vedla územím okresu Česká Lípa. Dříve byla tato trasa vedena zčásti jinak, jako žlutá ze Stvolínek ke Kozlu. Zčásti nahradila zelenou trasu č. 3954.[1]

Popis trasy[editovat | editovat zdroj]

Do Bořetína[editovat | editovat zdroj]

Trasa začínala u rozcestníku 200 metrů vzdáleném od hlavního železničního nádraží v České Lípě. Odtud vedla souběžně s červeně značenou mezinárodní dálkovou trasou E10 podchodem pod železniční tratí do čtvrti Dubice, kterou procházela dlouhou Dubickou a Litoměřickou ulicí. Dříve zde vedla zelená trasa 3954. Na konci Dubice se červená E10 odkláněla směrem na přírodní památku Peklo, kdežto žlutá přetnula most přes Robečský potok a odkláněla se již mimo silnici na SZ podél Ploučnice. [2] Obcházela vrcholek Mnišské hory (391 m n. m.), vracela se pak na silnici a dostávala se do obce Bořetín na svahu Kozelského hřebenu. Z této části silnice se nabízí široký rozhled po velké části Ralské pahorkatiny včetně Bezdězu a Ralska Zde byla přesně v polovině vzdálenosti, 6 km od startu a cíle. Malou část zde silničního úseku přes Bořetín sdílí s cyklostezkou 211.

V Bořetíně i s tabulkou o zrušení původní trasy

Druhá polovina[editovat | editovat zdroj]

Za Bořetínem žlutá stoupala 1,5 km cestičkami podél zahradní kolonie (zde vedla již zrušená zelená trasa 3954) a lesem k vrcholu kopce Kozel (597 m n. m.) Vrchol je zcela zarostlý, bez výhledu a od rozcestníku značené trasy vzdálen zhruba 200 metrů. Žlutá trasa sestupovala na jih do vesničky Kozly. Ty jsou 9 km od startu, 3 km do cíle pochodu. Je zde obchod i pohostinství, zastávka autobusů. Žlutá trasa pak zvolna sestupovala loukami k oblasti Holanských rybníků na katastru obce Stvolínky, kde poblíž Koňského rybníka známého svou skalou Smrtkou končila. [2] Odtud lze pokračovat po červené trase na vlak či autobus do Stvolínek, případně na východ do Holan.

Vesnička Kozly

Původní trasy[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1990 byla tato žlutá trasa dlouhá jen 6,5 km. Začínala u železniční zastávky ve Stvolínkách a vedla ke Koňskému rybníku. Tento úsek dlouhý 1,5 km patří dnes červené trase. Od Koňského rybníka až k vrcholu Kozel byla vedena stejně, jako dnes.[1]

Zrušená zelená 3954[editovat | editovat zdroj]

Od Kozla dolů do Bořetína a dál do České Lípy byla vedena jako zeleně vyznačená trasa č. 3954. Byla dlouhá 9,5 km a je zcela zrušena.[3]

Značení[editovat | editovat zdroj]

Trasa byla vyznačena pásovým značením Klubu českých turistů, na koncích i během trasy směrovkami s vyznačením vzdálenosti v kilometrech. Nové směrovky uvádí místo původního označení trasy 6960 nový údaj označení rozcestníku ve tvaru např. CL12. Rozcestníky po trase jsou doplněny tabulkou hlavního sponzora značení Lesy České republiky.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V úseku o délce 3 km mezi Bořetínem a Kozly procházela vyznačeným územím CHKO České středohoří. Zhruba 2 km západně od vesničky Kozly je přírodní památka Kaňon potoka Kolné. Od čtvrti Dubice byla červená trasa do nedaleké národní přírodní památky Peklo.

Konec trasy u Koňského rybníka

Veřejná doprava[editovat | editovat zdroj]

Cesta začínala poblíž hlavního vlakového nádraží v České Lípě. Až do Dubice zajíždí jak linka MHD města Česká Lípa, tak autobusy ČSAD Česká Lípa, jejichž trasy mají zastávky i v Kozlech či Stvolínkách. Trať 087 z České Lípy má svou zastávku i ve Stvolínkách, bylo tedy možné od trati trasu zahájit i ukončit.

Souřadnice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Máchův kraj. Praha: Olympia, 1985. Kapitola ŽL 43 Ze Stvolínek na Kozelský hřbet, s. 100. 
  2. a b Mapa KČT 15, Máchův kraj, 4. vydání. Praha: Trasa s.r.o, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1. 
  3. Máchův kraj, 1985, s. 99