Přeskočit na obsah

Trinax

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTrinax
alternativní popis obrázku chybí
Thrinax radiata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádarekotvaré (Arecales)
Čeleďarekovité (Arecaceae)
Rodtrinax (Thrinax)
L.f. ex Sw., 1788
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Thrinax brasiliensis

Trinax[1] (Thrinax) je nevelký rod palem, zahrnující 3 druhy. Je rozšířen v Karibiku a přilehlých pobřežích Severní a Střední Ameriky. Jsou to malé až středně vysoké palmy s dlanitými, dlouze řapíkatými listy a přímým solitérním kmen. Trinaxy jsou celkem zřídka pěstovány jako okrasné palmy a mají rozličné místní využití. Rostou velmi pomalu.

Trinaxy jsou malé až středně vysoké, solitérní, jednodomé palmy dorůstající výšky do 10 metrů. Kmen je přímý, hladký nebo s vláknitým povrchem, na bázi obvykle s lemem kořenů. Listy jsou dlanité, induplikátní, s čepelí zpravidla členěnou na nepravidelné, vícekrát složené segmenty. Řapík je dlouhý a tenký, s ostrým okrajem, bez ostnů. Hastula na líci listové čepele je většinou výrazná, na rubu je méně vyvinutá nebo chybí. Květenství jsou štíhlá, vzpřímená nebo sehnutá, větvená do 2. řádu a vyrůstající mezi bázemi listů. Květy jsou zřetelně stopkaté. Okvětí je miskovité, zakončené 6 laloky nebo zuby. Tyčinek je obvykle 6 až 12, mají tenké nitky a jsou volné nebo na bázi krátce srostlé. Gyneceum je tvořeno jediným plodolistem obsahujícím 1 vajíčko. Plody jsou drobné, bílé, hladké, na vrcholu se zbytky vytrvalé čnělky. Mezokarp je tenký, moučnatý, endokarp velmi tenký a papírovitý. Semena jsou smáčkle kulovitá.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod trinax zahrnuje 3 druhy a vyskytuje se výhradně v tropické Americe. Největší areál má druh T. radiata, rozšířený na ostrovech Karibiku a na přilehlých pobřežích (Florida, jižní Mexiko a Střední Amerika od Belize po Nikaraguu). Roste na mořských pobřežích v dosahu slaných mořských větrů. Zbývající 2 druhy jsou endemity Jamajky. T. parviflora roste v suchých stálezelených lesích, T. excelsa v horském tropickém deštném lese v nadmořských výškách až do 1200 metrů. Zástupci rodu rostou pouze na zásaditých půdách a píscích, na vápencových, hadcových a ultrabazických výchozech nebo na pobřeží na korálových píscích. V oblastech bez dostatku vápníku se nevyskytují.[2][3]

Rod Thrinax je v rámci systému palem řazen do podčeledi Coryphoideae a tribu Cryosophileae.[4] Podle výsledků molekulárních studií je blízce příbuzný s rody Schippia a Cryosophila. V minulosti bylo rozlišováno více druhů, v monografii z roku 1975 byl jejich počet zredukován na 4. Druh Thrinax morrissii byl navíc v roce 2008 přeřazen do nového monotypického rodu Leucothrinax, neboť se ukázal být součástí jiné vývojové větve a je blíže příbuzný s rody Hemithrinax, Coccothrinax a Zombia.[5]

Mladý Thrinax radiata

Listy trinaxů jsou místně využívány jako střešní krytina, vlákna slouží k pletení košů. Růstové vrcholy některých druhů jsou jedlé (palmové zelí).[2] Je možno je pěstovat jako okrasné palmy a jsou vhodné pro zásadité a nebo zasolené půdy. Jejich nevýhodou je velmi pomalý růst. Jsou pěstovány zřídka. Vyžadují dostatek slunce a dobře propustnou půdu. Velmi pěkným druhem je jamajský T. excelsa. Druh T. radiata je možno pěstovat i v teplých oblastech mírného pásu, nesnáší však zamokřené půdy.[3]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c Palmweb: Palms of the World Online. Thrinax [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky) 
  4. READ, Robert W. The genus Thrinax (Palmae: Coryphoideae). Smithsonian Contributions to Botany. 1975, čís. 19. Dostupné online. 
  5. RONCAL, Julissa; ZONA, Scott; LEWIS, Carl E. Molecular phylogenetic studies of Caribbean palms (Arecaceae) and their relationships to biogeography and conservation. The Botanical Review. 2008, čís. 74. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]