Tributylfosfin

Tributylfosfin
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	tributylfosfan
Funkční vzorec	(C4H9)3P
Sumární vzorec	C12H27P
Vzhled	bezbarvá nebo nažloutlá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	998-40-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	213-651-2
PubChem	13831
SMILES	CCCCP(CCCC)CCCC
InChI	InChI=1/C12H27P/c1-4-7-10-13(11-8-5-2)12-9-6-3/h4-12H2,1-3H3
Vlastnosti
Molární hmotnost	202,32 g/mol
Teplota tání	−60 °C (213 K)
Teplota varu	240 °C (513 K)
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v nepolárních; rozpouštědlech	rozpustný v heptanu
Bezpečnost
	; GHS02 ; GHS05 ; GHS07 ; GHS09; Nebezpečí
H-věty	H226H250 H251 H302 H312 H314 H318 H411
P-věty	P210 P222 P233 P235+410 P240 P241 P242 P243 P264 P270 P273 P280 P301+312 P301+330+331 P302+334 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P312 P321 P322 P330 P363 P370+378 P391 P403+235 P405 P407 P413 P420 P422 P501
Teplota vzplanutí	117 °C (390 K)
Teplota vznícení	168 °C (441 K)
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tributylfosfin je organická sloučenina se vzorcem (C₄H₉)₃P, patřící mezi terciární fosfiny. Reaguje pomalu se vzdušným kyslíkem a rychleji s oxidačními činidly, přičemž se tvoří příslušný fosfinoxid. Skladuje se za nepřístupu vzduchu.

Výroba a příprava

Průmyslová výroba tributylfosfinu spočívá v reakci fosfanu s but-1-enem; reakce probíhá radikálově a neuplatňuje se tedy při ní Markovnikovovo pravidlo.^[2]

PH₃ + 3CH₂=CHCH₂CH₃ → P(CH₂CH₂CH₂CH₃)₃

V laboratoři jej lze připravit z příslušného Grignardova činidla a chloridu fosforitého.

3 BuMgCl + PCl₃ → PBu₃ + 3 MgCl₂

Reakce

Tributylfosfin reaguje s kyslíkem na tributylfosfinoxid:

2 PBu₃ + O₂ → 2 OPBu₃

Tato reakce probíhá velmi rychle, a proto se tributylfosfin skladuje za nepřístupu vzduchu.

Tuto látku lze snadno alkylovat; například reakcí s benzylchloridem vzniká příslušná fosfoniová sůl:^[3]

PBu₃ + (C₆H₅)CH₂Cl → [(C₆H₅)CH₂PBu₃]Cl

Tributylfosfin se nejčastěji používá jako ligand v komplexech s přechodnými kovy. Je levnější a méně citlivý na vzduch než trimethylfosfin a jiné trialkylfosfiny. Jeho komplexy jsou obvykle dobře rozpustné, ale často hůře krystalizovatelné, než komplexy jiných fosfinových ligandů. Jeho 1H NMR vlastnosti se dají snadno předpovídat a slouží jako vzory při zkoumání dalších trialkylfosfinů.^[4]

Použití

Tributylfosfin slouží v chemickém průmyslu k úpravě vlastností kobaltových katalyzátorů používaných při výrobě aldehydů s nerozvětvenými řetězci hydroformylací alkenů, kde omezuje tvorbu produktů s rozvětvenými řetězci.^[5] Tricyklohexylfosfin je v tomto účinnější, je ovšem dražší. Navíc se často při hydroformylaci používají spíše katalyzátory obsahující rhodium než kobalt.

Z tributylfosfinu se vyrábí pesticid 2,4-dichlorbenzyltributylfosfoniumchlorid.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tributylphosphine na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Tributylphosphine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Boris A. Trofimov; Svetlana N. Arbuzova; Nina K. Gusarova. Phosphine in the synthesis of organophosphorus compounds. Russian Chemical Reviews. 1999. DOI 10.1070/RC1999v068n03ABEH000464.
↑ Jürgen Svara, Norbert Weferling and Thomas Hofmann "Phosphorus Compounds, Organic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2006, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2
↑ M. M. Rahman; H. Y. Liu; A. Prock; W. P. Giering. Steric and Electronic Factors influencing Transition-Metal–Phosphorus(III) Bonding. Organometallics. 1987, s. 650–658. DOI 10.1021/om00146a037.
↑ P. Bell; W. Rupilus; F. Asinger. Zur Frage der Isomerenbildung bei der Hydroformylierung Höhermolekularer Olefine mit Komplexen Kobalt- und Rhodiumkatalysatoren. Tetrahedron Letters. 1968, s. 3261–3266. DOI 10.1016/S0040-4039(00)89542-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tributylfosfin na Wikimedia Commons

[pubchem_cid_13831-1] Tributylphosphine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Boris A. Trofimov; Svetlana N. Arbuzova; Nina K. Gusarova. Phosphine in the synthesis of organophosphorus compounds. Russian Chemical Reviews. 1999. DOI 10.1070/RC1999v068n03ABEH000464.

[Ullmann-3] Jürgen Svara, Norbert Weferling and Thomas Hofmann "Phosphorus Compounds, Organic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2006, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2

[4] M. M. Rahman; H. Y. Liu; A. Prock; W. P. Giering. Steric and Electronic Factors influencing Transition-Metal–Phosphorus(III) Bonding. Organometallics. 1987, s. 650–658. DOI 10.1021/om00146a037.

[5] P. Bell; W. Rupilus; F. Asinger. Zur Frage der Isomerenbildung bei der Hydroformylierung Höhermolekularer Olefine mit Komplexen Kobalt- und Rhodiumkatalysatoren. Tetrahedron Letters. 1968, s. 3261–3266. DOI 10.1016/S0040-4039(00)89542-8.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]