TriHyBus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
TriHyBus
TriHyBus na Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno 2010

TriHyBus na Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno 2010

Typ Škoda 24FC
Výrobce Ústav jaderného výzkumu
Vyráběn v letech 2009
Technické údaje
Délka 11 990 mm
Šířka 2 500 mm
Výška mm
Pohotov. hmotnost 14 000 kg
Obsaditelnost (sezení:stání)
Pohonné jednotky
Motory
Motor asynchronní Škoda
Výkon 120 kW
Převodovky
Převodovka
Druh
Počet přev. stupňů
Palivový článek
Sledování využití baterií

TriHyBus (původně H2bus; továrním označením Škoda 24FC) je český hybridní autobus na vodíkový pohon, elektrobus čerpající energii z palivových článků, který byl vyvíjen od roku 2006 Ústavem jaderného výzkumu v Řeži.[1] Prototyp byl dokončen v polovině roku 2009 a do provozu má být nasazen u firmy Nerabus (skupina Veolia Transport Česká republika) na lince městské hromadné dopravy v Neratovicích,[1] případně na dalších linkách.[2]

Historie vývoje[editovat | editovat zdroj]

Evropská unie založila v lednu 2004 speciální technologickou platformu pro podporu výzkumu a vývoje vodíkového pohonu (existuje i obdobná česká platforma[3]). Ústav jaderného výzkumu v Řeži je hlavním řešitelem projektu českého vodíkového autobusu.[1] Podle BUSportálu.cz se má jednat o první autobus s touto technologií v České republice i v nových zemích EU, ačkoliv již v roce 2005 existovalo na světě kolem 600 prototypů vodíkových automobilů, v roce 2009 kolem tisíce.[1] Předpokládá se, že v roce 2030 bude nejméně třetina vyráběných automobilů mít vodíkový pohon.[1] V západní Evropě (Barcelona, Berlín, Londýn či Reykjavík) již vodíkové autobusy na některých linkách experimentálně jezdí.[4] Česká verze má však mít vyšší účinnost a delší dojezd,[5] protože má být první ve využití elektrické energie ze tří zdrojů.[6]

Technologická zařízení pro vodíkový pohon vozidla vyvíjí od roku 2006 Ústav jaderného výzkumu v Řeži, vývojový tým vede Luděk Janík a na vývoji pracují ještě další tři pracovníci ÚJV.[1] Cílem projektu s názvem FCZ-H2BUS[2] (způsob psaní spojovníku v názvu projektu se různí, píše se též FCZ-H2-BUS nebo FCZ H2-BUS) je představit vodíkový pohon veřejnosti a tím napomoci jeho širšímu využití v dopravě.[1] Náklady na vývoj a úpravu autobusu na vodíkový pohon jsou asi 30 milionů Kč. Na financování autobusu i čerpací stanice se podílejí i strukturální fondy Evropské unie (operační fond Infrastruktura[7]) a Ministerstvo dopravy České republiky (z kapitoly pro rozvoj alternativních paliv[7]),[8] které se dohromady podílí na celém projektu 75 %,[9] a to 56 % Evropská unie a 19 % Ministerstvo dopravy ČR, zbytek hradí partneři projektu.[10]

Karoserii typu Citelis dodala společnost Irisbus Iveco[8] Elektrický pohon a řídicí systém dodala Škoda Electric.[1] Palivový článek, nádrže a další vodíkovou infrastrukturu dodává společnost Proton Motor z bavorského Puchheimu.[1] Na projektu dále spolupracuje IFE Halden z Norska, JRC Petten z Nizozemska, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a dopravní společnost Nerabus s. r. o. Konečnou kompletaci a uvedení do chodu má provést Škoda Electric.[11]

V polovině února 2009 ÚJV oznámil, že vozidlo již zkušebně jezdí na elektřinu z akumulátorů a ultrakapacitorů a vodíková část technologie má být dokončena do dvou měsíců.[1]

Vzhledem k propagačnímu účelu prototypu má být se zavedením vozidla spojena propagační kampaň a prostor pro cestující bude vybaven LCD monitorem MMI, který bude zobrazovat aktuální energetické procesy během jízdy.[5][7][11]

Zkušební provoz v Neratovicích[editovat | editovat zdroj]

Prototyp má být od poloviny roku 2009 nasazen do zkušebního provozu u firmy Nerabus (skupina Veolia Transport Česká republika) na lince městské hromadné dopravy v Neratovicích.[1]

Vodíková čerpací stanice za asi 20 milionů Kč, první na území České republiky,[2] byla vybudována v areálu společnosti Nerabus a provozuje ji společnost Linde Gas,[1] která po světě provozuje již několik desítek takových stanic.[8] Vodík je do stanice dovážen z Ostravy,[8] ačkoliv původně byl projekt zacílen na Neratovice kvůli přebytku vodíku produkovaného Spolanou Neratovice[7] při parním reformingu zemního plynu[12] a informace o použití neratovického vodíku se objevují dosud.[12][13] Stanice, první svého druhu v Česku a střední a východní Evropě, byla slavnostně otevřena 5. listopadu 2009.[14][15]

Společnost Linde Gas a. s. byla vybrána ve výběrovém řízení a smlouvu s ÚJV uzavřela v říjnu 2007.[2] Stanice je na vzdálenost dojezdu od nejbližší další vodíkové čerpací stanice v Drážďanech, což umožní využití i zahraničním vodíkovým automobilům.[9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Autobus má karoserii Irisbus Citelis o délce 12 metrů.[5][6] Pohotovostní hmotnost celého vozidla má být 14 tun, celková hmotnost 18 tun.[5][6] Maximální rychlost má být 65 km/h.[5][6]

Hnací asynchronní elektromotor má výkon 120 kW[5][6][12] (některé zdroje psaly o výkonu 50 kW[1][12]).

Energetické zdroje mají mít celkový výkon přes 200 kW.[12] Zdrojem elektrické energie mají být

Vodík má být umístěn v plynném stavu pod tlakem 35 MPa v tlakových lahvích na střeše autobusu,[11] a to čtyři nádoby s celkovým objemem 820 litrů,[5][6] které mají pojmout až 20 kg vodíku.[1] Některé zdroje psaly v roce 2007 o 8 nádobách po 205 litrech, celkem pro 41 kg vodíku.[11][16]

Spotřeba se odhaduje asi na 7,5 kg[5][6] nebo 8 kg vodíku na 100 kilometrů.[9] Původně se psalo o dojezdu 400 až 500 kilometrů,[7] později o dojezdu 250 kilometrů[5] nebo necelých 300 kilometrů.[1]

Náklady na kilometr jízdy mají být srovnatelné s naftovými autobusy,[9] vodíkové vozidlo však emituje jen vodní páru. Na vodík se zatím na rozdíl od jiných paliv nevztahuje spotřební daň.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p J. L. M.: První autobus na vodíkové palivové články míří do finiše, BUSportál.cz, 19. 2. 2009
  2. a b c d Vodíkový autobus s palivovými články Archivováno 17. 12. 2008 na Wayback Machine, oficiální web prvního vodíkového autobusu v ČR
  3. Česká vodíková technologická platforma
  4. Jaderné elektrárny mohou vyrábět vodík pro čistější dopravu, Česká nukleární společnost, Zpravodaj ČNS 10/2006
  5. a b c d e f g h i j k l Škoda Electric pokročila ve vývoji vodíkového autobusu, EnviWeb.cz, 19. 2. 2009
  6. a b c d e f g h i j Na unikátním autobusu pracuje i Škoda Electric, Škodovák č. 38[nedostupný zdroj], listopad 2008, str. 3, 5 a 6, informační časopis společnosti Škoda Holding a. s.
  7. a b c d e Téma měsíce: Vodíkový autobus z Neratovic, Český rozhlas, 29. 4. 2006, Zdeněk Vališ
  8. a b c d Zeptali jsme se na podrobnosti k projektu prvního českého „h2busu“, BUSportál.cz, 3. 2. 2009
  9. a b c d Miroslav Petr: Od května budeme tankovat vodík. Ústav jaderného výzkumu a Linde Gas dokončují první vodíkovou pumpu v České republice., Hospodářské noviny, 28. 1. 2009
  10. Robert Zelenka: Autobus na vodíkový pohon vyjde na 35 milionů[nedostupný zdroj], časopis E15, 20. 2. 2009
  11. a b c d e f Vodíkový autobus v ČR - poslední informace Archivováno 16. 4. 2008 na Wayback Machine, H2web, 13. 2. 2007, zdroj: ÚJV Řež
  12. a b c d e Tisková zpráva: Vodíkový autobus vyjede už za rok[nedostupný zdroj], BUSportál.cz, 11. 2. 2008
  13. a b V Česku se začne jezdit na vodík, Český rozhlas, 19. 2. 2009, Zdeněk Vališ
  14. ČT24. V Česku se otevírá první vodíková čerpací stanice [online]. Ct24.cz, 2009-11-05 [cit. 2009-11-07]. Dostupné online. 
  15. dabra. První vodíková čerpací stanici v Česku byla oficielně otevřena v Neratovicích [online]. Busportal.cz, 2009-11-05 [cit. 2009-11-07]. Dostupné online. 
  16. Jan Veselý: Vodíkový autobus v ČR, Autobusové noviny. 30. 10. 2007, jako zdroj uveden článek na H2webu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Publicistika chronologicky: