Přeskočit na obsah

Tramvajová doprava v Lyonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tramvajová doprava v Lyonu
Tramvaj v Lyonu
Tramvaj v Lyonu
StátFrancieFrancie Francie
MěstoLyon
DopravceKeolis Lyon
Dřívější provoz11. října 1879 – 30. ledna 1956
Zahájení provozu2. ledna 2001
Infrastruktura
Provozní délka tratí83,7 km (s Rhônexpressem)
Rozchod koleje1435 mm
Počet zastávek103 (s Rhônexpressem)
Provoz
Počet linek8 (s Rhônexpressem)
Délka linek101,1 km (s Rhônexpressem)
Počet cestujících96 449 000 (2019) (bez Rhônexpressu)
Mapa sítě
Mapa tramvají v Lyonu (2021)
Mapa tramvají v Lyonu (2021)
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tramvajová doprava v Lyonu obsluhuje třetí největší francouzské město Lyon a část jeho aglomerace.

Má osm linek, z toho sedm městských a jednu meziměstskou, Rhônexpress, která zajišťuje spojení s letištěm Lyon-Saint Exupéry. Původní systém začal fungovat v roce 1880 a zrušen byl v roce 1956. V roce 1989 se objevila myšlenka na znovuzavedení tramvají. Po mnoha protestech byly první dvě linky otevřeny v prosinci 2000 a uvedeny do běžného provozu 2. ledna 2001. Jednalo se o linky T1 a T2, v roce 2006 je následovala linka T3, T4 v roce 2009, Rhônexpress v roce 2010, T5 v roce 2012, T6 v roce 2019 a T7 v roce 2021. Jedná se o druhou největší tramvajovou síť ve Francii, hned po tramvajové dopravě v Île-de-France. V červnu 2020 překonal vozový park symbolický milník, má již přes 100 vozů.

Bývalá síť

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1879 byla založena společnost Compagnie des Omnibus et tramways de Lyon (OTL). První tramvaj vyjela na linku č. 5 mezi Bellecour a Vaise 11. října 1880. Jednalo se o koněspřežnou tramvaj. Síť tehdy byla dlouhá 43 kilometrů. Elektrifikace započala v roce 1893. Vzniklo také několik společností, které měly povolení provozovat tramvaje, ty však později pohltila OTL. V roce 1930, kdy byla síť na vrcholu, přepravila téměř 160 milionů cestujících za rok na 34 linkách. Následoval však úpadek tramvají, a to i přes úspěch meziměstské tramvajové linky do Neuville. Přispěly k tomu také soudní problémy OTL a postupné zavádění autobusů a trolejbusů. Byl přerušen provoz na některých tratích. Za Druhé světové války tramvaje paradoxně zažily klidnější období. Tratě byly zrekvírovány a byl obnoven provoz na neprovozovaných tratích. Nicméně po válce čelily tramvaje trolejbusům a autobusům. Od roku 1946 se Lyon stal „městem trolejbusů“. 30. ledna 1956 byla zrušena poslední tramvajová linka a 30. června 1957 skončila i trať do Neuville.[1]

Návrat tramvají

[editovat | editovat zdroj]

Již v letech 1983-1984 byly zvažovány tramvaje na ose východ-západ. Tato myšlenka však byla opuštěna a místo ní postaveno metro D.[2] V roce 1989 se vrátila myšlenka na znovuzavedení tramvají. Vysoké náklady na stavbu metra D totiž pohřbily rozšiřování metra. V roce 1996 bylo z iniciativy starosty Lyonu Raymonda Barreho rozhodnuto o stavbě tramvají, které mají několik výhod: jsou levnější než metro a pojmou dostatečný počet osob. Zároveň bylo v plánu, aby tramvaje jezdily na vlastní části vozovky, díky čemuž je provoz rychlejší. V místech, kde toto nešlo uskutečnit, měly mít tramvaje přednost před zbytkem provozu. Návrat tramvají do Lyonu v roce 2001 byl vyvrcholením dlouholetých snah o znovuzavedení tramvají. Do provozu byly uvedeny první dvě linky, T1 a T2.[1][3]

Postupné rozšiřování

[editovat | editovat zdroj]

27. října 2003 byla linka T2 prodloužena do obce Saint-Priest, prodloužení se 15. září 2005 dočkala i linka T1. 27. listopadu 2006 byla slavnostně otevřena linka T3, která spojuje Lyon s obcí Meyzieu. 20. dubna 2009 pak linka T4 spojující Lyon a obec Feyzin. 9. srpna 2010 byl uvedena do provozu tramvajová linka Rhônexpress. Linku T4 následovala linka T5, která jezdí z Lyonu ke kongresovému centru Eurexpo. Od 22. listopadu 2019 je v provozu okružní linka T6. Linka T7 od února 2021 obsluhuje stadion Parc Olympique Lyonnais. Otevření bylo původně plánováno na 2. listopadu 2020, ale kvůli pandemii Covid-19 bylo odloženo. Linka T7 je zároveň první (a dosud jediná) linka, která vůbec neobsluhuje Lyon.[4][5][6][7][8][9][10]

Současná síť

[editovat | editovat zdroj]

Tramvajovou síť provozuje společnost Keolis Lyon, s výjimkou Rhônexpressu, který provozuje CFTA Rhône a je nezávislý na Keolis Lyon. Síť, kterou v únoru 2021 tvořilo osm linek včetně Rhônexpressu, má v současné době 103 stanic.

Počet cestujících v tramvajích se od uvedení do provozu téměř neustále zvyšuje. Údaje v tabulce jsou bez Rhônexpressu.

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2015 2016 2017
Počet cestujících v milionech 18,757 25,284 31,118 33,774 33,705 36,297 43,882 46,598 48,831 57,541 85,583 91,125 95,033

Infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]

Koleje mají standardní rozchod, tj. 1435 mm. V Lyonu mají tramvaje dva typy podloží: štěrkové a betonové, přičemž štěrkové se vyskytuje pouze na linkách T3, T7 a Rhônexpressu.[11]

Stanice navrhl architekt Bruno Dumetier ve spolupráci s architektem Jeanem-Michelem Wilmottem. Stanice má informační systém pro cestující, který ukazuje příjezdy tramvají. Každá stanice je rovněž vybavena automatem na jízdenky, mapou okolí stanice a plánem MHD v Lyonu. Stanice jsou hlídány kamerami a jsou přístupné osobám se sníženou pohyblivostí.

Vozový park

[editovat | editovat zdroj]

Vozový park linek T1 až T7 tvoří 73 souprav Alstom Citadis 302 a 34 souprav Alstom Citadis 402. Na Rhônexpressu jsou provozovány soupravy Stadler Tango.[12]

Tramvaje stejně jako autobusy, trolejbusy, metro a lanovky provozuje Keolis Lyon pod názvem značkou TCL (Transports en commun lyonnais). Provozuje všechny tramvajové linky vyjma Rhônexpressu. Tramvaje jezdí vpravo stejně jako všude ve Francii. Jsou v provozu od 4:25 do 0:35 hodin.

Budoucnost

[editovat | editovat zdroj]

Ve výstavbě

[editovat | editovat zdroj]
  • Prodloužení linky T6 Hôpitaux Est-Pinel do kampusu La Doua-Gaston Berger přes čtvrť Gratte-Ciel ve Villeurbanne. Uvedení do provozu plánováno na rok 2026.[13]
  • Linka T9 (Charpennes – La Doua – Vaulx-en-Velin Hôtel de Ville – Carré de Soie)
  • Linka T10 (Gerland – ZAC Technosud – Saint-Fons – Gare de Vénissieux), stavba začala v červnu 2023

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tramway de Lyon na francouzské Wikipedii.

  1. a b Le retour du tram. www.ferro-lyon.net [online]. 2008-10-05 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Porto affiche ses nouvelles ambitions. transporturbain.canalblog.com [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Nouveaux tramways. www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. La ligne T1 (Debourg à IUT - Feyssine). www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. La ligne T2 (Hôtel de Région – Montrochet à Saint-Priest Bel Air). www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. La ligne T3 (Part-Dieu à Meyzieu Les Panettes). www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. La ligne T4 (La Doua – Gaston-Berger à Hôpital Feyzin Vénissieux). www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. La ligne T6 (Debourg à Hôpitaux Est – Pinel). www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. La ligne T7 de Vaulx-en-Velin – La Soie à Décines OL Vallée. www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. Rhônexpress. www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. Les équipements fixes. www.ferro-lyon.net [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. Lyon. Des rames plus longues pour le tram T3. www.leprogres.fr [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (FR-fr) 
  13. Prolongement ligne T6. destinations2026-sytral.fr [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]