Togto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Togto
Narození 1314
Úmrtí 1355 (ve věku 40–41 let)
Příčina úmrtí otrava
Národnost Mongolové
Děti Hala Zhang
Saobaonu
Rodiče Mazhaertai
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Togto (mongolsky Тогтох, čínsky pchin-jinem Tuōtuō, znaky zjednodušené 脱脱, tradiční 脫脫 nebo čínsky pchin-jinem Tuōkètuō, znaky 托克托; 13141355) byl mongolský státník a vojevůdce říše Jüan. Pod jeho vedením byly sepsány oficiální dějiny říší Sung, Liao a Ťin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Togto byl původem Merkit, z rodiny předních jüanských státníků. Jeho strýc Bajan i otec Madžartaj stáli jako kancléři (大丞相, ta čcheng-siang) v čele vlády. Spory uvnitř jüanské vlády, v druhé polovině 30. let 14. století kontrolované Bajanem se roku 1340 vyhrotily až k převratu, který stál Bajana život.

Roku 1341, po jmenování Madžartaje kancléřem, Togto získal vysokou dvorskou hodnost. Obnovil úřednické zkoušky zrušené Bajanem a převzal zodpovědnost za historiografii. Roku 1343 vedl práce na sepsání Dějin Ťinů (金史, Ťin-š’), příští rok Dějin Liao (遼史, Liao-š’) a Dějin Sungů (宋史, Sung-š’).[pozn. 1] Soubor tří kronik byl představen dvoru roku 1345, ale už v červnu 1344 se Togto vzdal funkce, oficiálně kvůli nemoci. Současně byl, po sérii povstání,[1] jeho otec odvolán a poslán do Kan-su.

Roku 1349 byl jeho otec rehabilitován a Togto se vrátil ke dvoru, kde obsadil úřad kancléře po pravici. Pevně uchopil moc do svých rukou a vrhl se do reforem.[2] Neprodleně se začal věnovat likvidaci následků záplav na Chuang-che a získal tak velkou popularitu mezi obyvatelstvem. Roku 1350 snížil daně a zorganizoval velkou emisi papírových peněz, kterými hradil vládní výdaje. Nicméně veřejné práce na opravách Velkého kanálu přinesly nespokojenost lidu. Další záplavy, inflace vyvolaná vládní finanční politikou a tíživý vládní solný monopol nespokojenost ještě přiživily. Výsledkem byla řada vzpour, splynuvších v povstání rudých turbanů.

V letech 1351–1355 Togto osobně vedl sérii vojenských tažení proti povstalcům. Náhradou za stávající rozložené jüanské oddíly zorganizoval vlastní armádu. Díky rotaci vojsk a velitelů a oddělení velení nad bojovými akcemi od kontroly nad zásobováním předešel vzniku regionálně nezávislých velitelů.[3] Zásobování hlavního města se po zhroucení námořních dodávek z jihu[pozn. 2] pokoušel řešit zavedením pěstování rýže na severu (v Šan-tungu, Che-peji a Liao-tungu), kam proto přesidloval jižní rolníky.[pozn. 3] V bojích vítězil, rozprášil povstalce v Che-nanu, Ťiang-si i Chu-peji, ale množství a rozdrobenost rebelů mu nedovolily jejich úplnou likvidaci. Nakonec jeho oponenti u dvora přesvědčili císaře Togon Temüra, že po definitivní porážce rebelů by byl příliš mocný a nekontrolovatelný.

Od listopadu 1354 obléhal Čang Š’-čchenga v Kao-jou v Ťiang-si. Dne 7. ledna 1355 Togta dostihl císařský edikt z 24. prosince 1354 o jeho zbavení všech úřadů a hodností a vyhnanství v Jün-nanu. Togto se císařskému rozkazu podřídil, jeho armáda se v rukách nových velitelů rozpadla, část se dala k banditům.[4] Ještě roku 1355 dostal rozkaz spáchat sebevraždu, což splnil – otrávil se.

Po Togtově odvolání ztratila jüanská vojska iniciativu a utrpěla v boji s rebely řadu porážek. Po dalších změnách v jüanské vládě byl roku 1362 posmrtně rehabilitován.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. S Togtem je často uváděn jako hlavní autor i čínský učenec Ou-jang Süan (1274/5—1358), kterému čínští historikové často připisují skutečné autorství. Pekingské vydání kronik z roku 1977 uvádí již pouze Ou-jang Süana jako autora. Nicméně je známo, že kroniky napsal početný kolektiv s ne méně než deseti významnými sestaviteli z řad Mongolů i Číňanů.
  2. Přerušených čínskými piráty sjednocenými Fang Kuo-čenem, kteří kontrolovali východočínské pobřežní vody.
  3. Pěstování rýže v severní Číně umožnilo vlhčí klima v jüanské době.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тогто na ruské Wikipedii.

  1. DARDESS, John. Shun-ti and the end of Yüan rule in China. In: FRANKE, Herbert; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 6: Alien regimes and border states, 907-1368. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. [dále jen Dardess]. ISBN 0521243319, 9780521243315. S. 574. (anglicky)
  2. Dardess, s. 575.
  3. a b Dardess, s. 577.
  4. MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 31. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]