Přeskočit na obsah

Thalwil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thalwil
Thalwil – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška435 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonCurych
OkresHorgen
Thalwil
Thalwil
Thalwil, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha5,51 km²
Počet obyvatel18 525 (2021)[1]
Hustota zalidnění3 362,1 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.thalwil.ch
PSČ8136 Gattikon
8800 Thalwil
Označení vozidelZH
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thalwil je město v okrese Horgen v kantonu Curych ve Švýcarsku. Žije zde přibližně 19 tisíc[1] obyvatel.

Letecký pohled (1963)

Thalwil leží na severním svahu masivu Zimmerberg. V lese směrem k oblasti Sihlwald, která byla ve středověku považována za „prales“, se nacházejí dva umělé rybníky, Waldweiher a Gattikerweiher. Oba sloužily jako zásobárny vody pro průmysl v Gattikonu. Dnes jsou oba rybníky ceněny jako místní rekreační oblasti. Koupání je povoleno pouze v Gattikerweiheru.

Sousedními obcemi jsou Rüschlikon, Oberrieden, Horgen a Langnau am Albis (všechny v kantonu Curych).

Thalwil v roce 1794

Původně zemědělská obec Thalwil se kdysi skládala ze čtyř vesnic Oberdorf, Unterdorf, Ludretikon a dnes samostatné obce Langnau. Nejstarší částí obce je Ludretikon, který je zmiňován již v roce 915. V 11. století byli majiteli pozemků klášter Muri, Habsburkové a baroni z Eschenbachu. Podle spisu Acta Murensia potvrdili Habsburkové vlastnictví půdy v Muri v roce 1064. V roce 1495 měl klášter dvanáct statků, které si udržel až do svého zrušení v roce 1835. První doložená zmínka přímo o Thalwilu pochází z roku 1133 pod názvem Telwil.[2] Ve všech vrcholně středověkých a několika pozdně středověkých listinách se místo nazývá vicus Telwil (před rokem 1140), Tellewilare (1159), Tällewiler (1275), Telwile (1336) a podobně; dnešní výslovnost s koncovkou -a- je poprvé doložena v roce 1331 (ze Tallwile). Vzhledem k tomu, že 95 % všech švýcarských německých místních jmen, končících na -wil, má v přední části starohornoněmecké osobní jméno, lze Thalwil s největší pravděpodobností vykládat jako „dvůr/usedlost Tella“; stejné osobní jméno se vyskytuje také v názvech obcí Dällikon a Delémont. Starohornoněmecké jméno Tello, které v pozdějších dobách již nebylo známo, bylo později reinterpretováno jako Tal.[3]

Dřívější pravopis názvu je také Thalweil.

Hlavním zaměstnáním obyvatel bylo zemědělství, vinařství a příležitostně rybolov a lodní doprava. Větší pozemky vlastnil klášter Muri s úřední budovou na jezeře a lenními statky a také klášter Wettingen, rovněž s lenními domy a právem kolatury nad kostelem. V Thalwilu se nachází nejstarší lesní korporace v kantonu Curych, les Bannegg, který před 550 lety patřil klášteru Muri a v roce 1483 byl listinou převeden na dvanáct uživatelů klášterních statků. Dnes je tato lesní korporace ve vlastnictví 16 členů Banneggu a obce. Kromě toho se na území obce nachází také obecní lesy. 1713 došlo k oddělení obce Langnau; od té doby tvoří tato část obce vlastní politickou obec s kostelem.[2] V průběhu 19. a 20. století se počet obyvatel díky blízkosti Curychu výrazně zvýšil. Od poloviny 20. století se Thalwil rozrostl společně se sousedními obcemi Rüschlikon, Oberrieden a Langnau. Po první světové válce byly z Thalwilu pod vedením Jakoba Bossharda z Thalwilu organizovány „hladové vlaky“, které pod vojenskou ochranou dopravovaly do hladovějících oblastí východní Evropy nasbírané potraviny a další důležité zásoby.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Reformovaný kostel v Thalwilu
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1634 1762 1799 1833 1850 1860 1870 1880 1888 1900 1910 1920 1930 1941 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010 2020
Počet obyvatel 601 1100 1149 1318 1889 2145 2537 3293 4011 6791 7746 7511 7943 7965 8787 11 481 13 591 15 412 15 647 15 805 17 291 18 307

Podíl cizinců činil v roce 2023 31,8 %.[4] Ve stejném roce se 22,10 % obyvatel hlásilo k evangelické reformované církvi, 23,97 % k římskokatolické církvi a 53,93 % k jinému vyznání nebo bez vyznání.[5]

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]
Barvírna Weidmann v Thalwilu

V minulosti byla obec spojena s Curychem a dalšími obcemi pouze po jezeře a silnici. K prvnímu většímu stavebnímu rozvoji došlo v letech 1838–1840 výstavbou silnice Seestrasse, vedoucí podél břehu jezera. Toto nové dopravní spojení, které nebylo vybudováno bez odporu, vedlo k výstavbě nových honosných sídel a k rozmachu průmyslu. Postupem času tak vznikaly různé menší podniky a později velké textilní společnosti, jako například Weidmannova barvírna, hedvábnická firma Robert Schwarzenbach & Co. AG, hedvábnická společnost Gebr. Schmid, později Heer & Co. a přádelna bavlny Schmid AG v Gattikonu. Tyto podniky spolu s výstavbou železnice na levém břehu jezera v roce 1875 výrazně změnily vzhled obce. Vznikla nová sídliště pro dělníky a nastoupila spekulace s nemovitostmi, jaká se opakovala až po druhé světové válce. V roce 1921 byla v Thalwilu zavedena veřejná péče o děti, v níž pokračuje nadace denního centra Thalwil.

Industrializace přinesla Thalwilu velký nárůst počtu obyvatel a způsobila, že se jednotlivé části obce srostly. Tento rozvoj byl dále podpořen otevřením železniční tratě v roce 1875. Po vybudování trati z Curychu do Zugu (1897) se obec stala důležitým železničním uzlem. Díky dobrému spojení s Curychem a centrálním Švýcarskem je Thalwil dnes převážně rezidenční obcí pro dojíždějící (76 % dojíždějících v roce 2000).[2]

Osobní vlak ve stanici Thalwil

Thalwil má železniční stanici se šesti kolejemi, na které zastavují i rychlíky. Na nádraží odbočuje z hlavní trati po levém břehu jezera (z Curychu do Ziegelbrücke) železniční trať do Zugu. Thalwil je obsluhován třemi linkami curyšské S-Bahn (S2, S8 a S24) ve směru do Curychu, Zugu, Schaffhausenu a Pfäffikonu, a dvěma rychlíkovými linkami (InterRegio) do Bernu, Churu, Lucernu a také do německé Kostnice.

Na nádraží začíná trasa Postbusu do Hausen am Albis přes Gattikon, Langnau am Albis a Oberalbis. Místní autobusovou dopravu TROL (Thalwil Rundkurs, Oberrieden, Langnau), která byla zahájena v roce 1989, provozuje společnost Hunziker z Rüschlikonu.

Thalwilem prochází hlavní silnice číslo 3 z Curychu do Pfäffikonu. Západně od Thalwilu prochází dálnice A3 z Basileje přes Curych do Sargans. Dálniční křižovatka Thalwil/Rüschlikon na severozápadě města zajišťuje napojení na místní silniční síť.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thalwil na německé Wikipedii.

  1. a b Dostupné online.
  2. a b c d ZWICKY, Hans Jakob. Thalwil [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2012-10-03 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (německy) 
  3. KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 871. (německy) 
  4. Gemeindeporträt - Ausländer [online]. Kanton Zürich [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (německy) 
  5. Gemeindeporträt - Konfession [online]. Kanton Zürich [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]