Přeskočit na obsah

Tepelsko-barrandienská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Geologická mapa tepelsko-barrandienské oblasti

Tepelsko-barrandienská oblast (též bohemikum, či středočeská oblast) je jednou ze základních regionálně geologických jednotek Českého masivu.[1][2] Nachází se ve středních, západních a jihozápadních Čechách a zasahuje až do Bavorska. Nachází se zde sedimentární (uložené), metamorfované (přeměněné) i magmatické (vyvřelé) horniny. Během variského (hecynského) vrásnění, při němž se zformoval Český masiv, nebyla zanořena do velkých hloubek zemské kůry, proto se zde zachovaly starší vulkanické a sedimentární sledy. Stáří těchto hornin sahá od neoproterozoika po devon.[1][2]

Umístění

[editovat | editovat zdroj]

Tepelsko-barrandienská oblast je na jihu a západě ohraničena moldanubikem, na severovýchodě lugikem a na severozápadě saxothuringikem, avšak celá celá její severní část, a tudíš i kontakty s lugikem a saxothuringikem, je překryta sedimenty české křídové pánve a podkrušnohorských terciérních pánví.[1][2]

Vnitřní členění

[editovat | editovat zdroj]

Horniny tepelsko-barrandienské oblasti můžeme najít ve třech oddělených oblastech: v Železných horách, v ostrovní zóně a v hlavní části.[2] Ve všech těchto oblastech jsou zachována tři strukturní patra: kadomské, kambrické a spodno-paleozoické (ordovik-devon).[2] Nejlépe zachovaná a nejvíce prostudovaná jsou tato patra v hlavní části tepelsko-barrandienské oblasti, proto je jejich vývoj níže popsán pouze z této části.[zdroj?]

Geologický vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Kadomské vrásnění

[editovat | editovat zdroj]

Na hranici neoproterozoika a kambria, tedy před cca 600 až 525 miliony let, se tepelsko-barrandienská oblast nacházela na severním okraji superkontinentu Gondwana (Pannotie). Zachoval se zde akreční klín (Blovický akreční komplex) a vulkanický oblouk (Davelský vulkanický komplex), jenž je překryt sedimenty post-vulkanické sedimentrání pánve (Štěchovická skupina).[3]

V tepelsko-barrandienské oblasti můžeme rozlišit tři zásadní kambrické události zachované v přítomných horninách.

  1. Ve spodním kambriu, cca do 525 milionů let zpět, probíhá sedimentace a akrece v západní části blovického akrečního komplexu. S ní souvisí obdukce ofiolitového komplexu (mariánskolázeňský komplex) na severozápadě oblasti.
  2. Ve středním kambriu, cca před 525 - 505 miliony let, došlo k intruzi mnoha magmatických těles do zformovaného akrečního klínu, rovněž v západních Čechách. Jsou to například kdyňský masiv, kladrubský pluton nebo čistecko-jesenický pluton.
  3. Ve středním až svrchním kambriu došlo k otevření dvou pull-apartových pánví na východní straně tepelsko-barrandienské oblasti (ve středních Čechách). Nazýváme je pánve příbramsko-jinecká a skryjsko-týřovická. Tyto pánve jsou vyplněny slepencem, pískovcem, prachovcem a jílovcem (břidlicí). Sedimentace zde začala před přibližně 512 miliony let a trvala cca 10 milionů let.[6] V určitých vrstvách, zvláště v jineckém souvrství, se nachází mnoho zkamenělin trilobitů, měkkýšů, ramenonožců či ostnokožců. V paseckých břidlicích byla dokonce nalezena nejstarší česká fosilie: endemický korýš Kodymirus vagans[2]. Ve stropě obou těchto kambrických pánví se nachází mocná vrstva vulkanitů: andezitů, dacitů a ryolitů; které byly datovány na cca 500 milionů let.[7]

Ordovik až devon

[editovat | editovat zdroj]

Ve spodním ordoviku se začala otevírat riftová pražská pánev, ve které jsou zachovány konkordantní vrstvy až do jejího výzdvihu ve středním devonu.[2] Sedimentace začíná bazálními slepenci třenického souvrství a následně se střídají vrstvy břidlic, pískovců, černých břidlic a vápenců. Sedimentární vrstvy jsou na mnoha místech narušeny vulkanity, které mají bazaltickýpikritický charakter. Vzhledem k dobrému odkryvu a dobrému zachování na sebe navazujících vrstev je pražská pánev jednou z typických a světově proslulých prvohorních lokalit. Nalezneme zde mnoho zkamenělin měkkýšů, ramenonožců, trilobitů, graptolitů aj. Navíc zde byl stanoven mezinárodní stratotyp silur-devon, podle místních názvů je pojmenována epocha přídolí a stupně lochkov a prag.[2][1] Nachází se zde mnoho přírodních památek, jako Svatý Jan pod Skalou, Koněpruské jeskyně, Prokopské údolí a další.[zdroj?]

Variské vrásnění

[editovat | editovat zdroj]

Během variského vrásnění došlo ke zformování Českého masivu a mnoho původních sedimentárních a magmatických hornin prošlo metamorfózou. Kvůli tomu, že během tohoto horotvorného procesu byla tepelsko-barrandienská oblast v pozici nadložní desky, nedošlo k jejímu zanoření do velkých hloubek zemské kůry. Horniny jsou proto často intenzivně zvrásněné, ale metamorfóza pouze výjimečně přesahuje zeolitovou facii. Variská metamorfóza je nejvíce patrná na západě oblasti, kde se postupně zvyšuje podle barrovienské posloupnosti a dosahá až sillimanitové facie.[2][1]

Tepelsko-barrandienská oblast je z velké části lemována variskými granitoidními plutony, jako jsou středočeský plutonický komplex na jihovýchodě, borský pluton na západě, krušnohorský pluton na severozápadě, či nasavrcký plutonický komplex v Železných horách. Uvnitř oblasti je jen málo dokladů variské magmatické činnosti, jako například štěnovický či tisský pluton. Všechny tyto variské intruze produkují kontaktní metamorfózu ve svém okolí a přeměnily tak okolní horniny na kontaktní rohovce.[2][1]

Rozdíly s okolními jednotkami

[editovat | editovat zdroj]

Tepelsko-barrandienskou jednotku odlišují od okolních jednotek Českého masivu například tyto charakteristiky:

Zajímavé lokality

[editovat | editovat zdroj]

Geologicky zajímavých lokalit je v tepelsko-barrandienské oblasti nepřeberné množství. Nacházejí se zde například národní geoparky Barrandien a Železné hory,[8] mnoho geologických naučných stezek a regionálních muzeí. Vyčerpávající přehled nabízí stránky České geologické služby,[8] nebo například publikace Geologické vycházky Českou republikou;[9] zde je zmíněno pouze pár možná nejznámějších lokalit:

  1. a b c d e f CHÁB, Jan, et al. Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2008. ISBN 978-80-7075-703-1. S. 283. 
  2. a b c d e f g h i j CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav. Geologická minulost České republiky. 1. vyd. vyd. Praha: Academia 436 s. ISBN 978-80-200-0914-2. 
  3. HAJNÁ, Jaroslava; ŽÁK, Jiří; KACHLÍK, Václav. Structure and stratigraphy of the Teplá–Barrandian Neoproterozoic, Bohemian Massif: A new plate-tectonic reinterpretation. Gondwana Research. 2011-03-01, roč. 19, čís. 2, s. 495–508. Dostupné online [cit. 2023-09-18]. ISSN 1342-937X. DOI 10.1016/j.gr.2010.08.003. 
  4. ŽÁK, Jiří; SVOJTKA, Martin; HAJNÁ, Jaroslava. Detrital zircon geochronology and processes in accretionary wedges. Earth-Science Reviews. 2020-08-01, roč. 207, s. 103214. Dostupné online [cit. 2023-09-18]. ISSN 0012-8252. DOI 10.1016/j.earscirev.2020.103214. 
  5. WALDHAUSROVÁ, J. Proterozoic Volcanics and Intrusive rocks of the Jílové zone in Central Bohemia. Proterozoic Volcanics and Intrusive rocks of the Jílové zone in Central Bohemia. 1984, roč. 17, s. 77–97. Dostupné online [cit. 2023-09-18]. ISSN 0454-5524. 
  6. a b HAJNÁ, Jaroslava; ŽÁK, Jiří; DÖRR, Wolfgang. New constraints from detrital zircon ages on prolonged, multiphase transition from the Cadomian accretionary orogen to a passive margin of Gondwana. Precambrian Research. 2018-10-01, roč. 317, s. 159–178. Dostupné online [cit. 2023-09-18]. ISSN 0301-9268. DOI 10.1016/j.precamres.2018.08.013. 
  7. DROST, Kerstin; LINNEMANN, Ulf; MCNAUGHTON, Neal. New data on the Neoproterozoic – Cambrian geotectonic setting of the Teplá-Barrandian volcano-sedimentary successions: geochemistry, U-Pb zircon ages, and provenance (Bohemian Massif, Czech Republic). International Journal of Earth Sciences. 2004-11-01, roč. 93, čís. 5, s. 742–757. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 1437-3262. DOI 10.1007/s00531-004-0416-5. (anglicky) 
  8. a b Czech Geological Survey. www.geology.cz [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  9. Geologické vycházky Českou Republikou. Příprava vydání Zdeněk Gába. Praha: Univ. Karlova v Praze Nakl. Karolinum 493 s. ISBN 978-80-7184-972-8.