Tangarovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tangarovití

Květomil modrý (Cyanerpes cyaneus)
Květomil modrý (Cyanerpes cyaneus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Passeroidea
Čeleď: tangarovití (Thraupidae)
(Canabis, 1847)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tangarovití (Thraupidae) jsou čeleď amerických pěvců z podřádu zpěvní. Tato rozsáhlá čeleď nyní zahrnuje 372 druhů v 96 rodech; intenzívní taxonomický průzkum může v budoucnu vyústit do rozdělení v řadu menších čeledí.[1] Slovo tangara pochází z indiánského jazyka Tupí, odkud bylo v 16. století přejato do portugalštiny a posléze dalších evropských jazyků. Jeho výklad je nejistý. Tangarovití jsou nejpočetnější čeledí a tvoří 4 % všech ptáků na planetě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Druhy z čeledi tangarovitých jsou různorodé, ale obecně se jedná o malé až střední pěvce s výrazným a pestrým zbarvením u samců a "nudnějším" zbarvením u samic. Ptáčata se většinou podobají samicím. Pohlavní dimorfismus je výrazný. Nejmenším z podřazných druhů je pitpit bělouchý se svými 9 cm na délku, naopak největší je se svými 28 cm strakovec velký, monotypický pták. Avšak tento strakovec není nejtěžší, za nejtěžší druh tangarovitých se může považovat tangara bělokápá, opět monotypický druh.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o ptáky obývající Střední a Jižní Ameriku, nejčastěji tropické vlhké oblasti. Sdružují se do hejn od pěti do pěti desítek. Hnízdění probíhá u většinu druhů po období dešťů a průměrná snůška samic je okolo 8 vajec, které klade do miskovitého hnízda. Nejedná se o agresivní druhy, naopak, dobře se snášejí i s jinými ptáky a samci nejsou agresivní ani v době hnízdění. Co se potravy týče, pak se liší u jednotlivých druhů, ale snad u všech z nich je na jídelníčku malý hmyz a bobule.

Fylogeneze a taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech studie vztahů druhů uvnitř čeledi na základě analýzy DNA přinesly několik nových poznatků. Nejprve byly rody Chlorophonia a Euphonia přesunuty do čeledi pěnkavovitých (Fringillidae), k níž ve skutečnosti patří[2]. Na druhou stranu bylo zjištěno, že severoamerické rody Habia, Piranga a Chlorothraupis patří k čeledi kardinálovití (Cardinalidae)[2][3]. Naopak několik rodů, dříve řazených k různým skupinám strnadů bylo přesunuto mezi tangarovité. Výsledkem je velmi rozmanitá čeleď, což je zřejmě způsobeno zahrnutím více samostatných linií a v budoucnu zřejmě povede k další reorganizaci čeledi. Dříve byla čeleď obvykle řazena do tří podčeledí.[1]

Převážná většina druhů tangar dnes žije v Jižní Americe, kde se podle současných názorů tato skupina také vyvinula; mnoho druhů však žije také ve Střední Americe a jejich vztahy se sesterskou čeledí kardinálovití nejsou dosud plně objasněny. Studie nížinných tangar ukázala, že osídlily Střední Ameriku opakovaně v dobách vynoření Panamské šíje a Střední Amerika je do značné míry zdrojem jejich značné pestrosti, protože zde vždy po izolaci docházelo k samostatnému vývoji jednotlivých linií.[4]

Podřazené rody[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://jboyd.net/Taxo/List32.html#thraupidae
  2. a b YURI, Tamaki; MINDELL, David P. Molecular phylogenetic analysis of Fringillidae, “New World nine-primaried oscines” (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2002-05-01, roč. 23, čís. 2, s. 229–243. Dostupné online [cit. 2016-03-13]. DOI:10.1016/S1055-7903(02)00012-X.  
  3. KLICKA, John; BURNS, Kevin; SPELLMAN, Garth M.. Defining a monophyletic Cardinalini: A molecular perspective. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-12-01, roč. 45, čís. 3, s. 1014–1032. Dostupné online [cit. 2016-03-13]. DOI:10.1016/j.ympev.2007.07.006.  
  4. BURNS, Kevin J.; RACICOT, Rachel A. Molecular Phylogenetics of a clade of lowland tanagers: implications for avian participation in the great american interchange. The Auk. 2009, roč. 126, čís. 3, s. 635-648. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]