Tadeusz Manteuffel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Tadeusz Manteuffel
Tadeusz Manteuffel Polish stamp.jpg
Narození 5. března 1902
Rēzekne
Úmrtí 22. září 1970 (ve věku 68 let)
Varšava, PolskoPolsko Polsko
Povolání historik a medievalista
Alma mater Varšavská univerzita
Politická příslušnost Stronnictwo Demokratyczne
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tadeusz Manteuffel, vlastní jménem Tadeusz Manteuffel-Szoege, Taddaeus Julius Joseph von Manteuffel (5. března 1902 v Rzeżyci22. září 1970), byl polský historik, medievista, voják Zemské armády, zakladatel a první ředitel Ústavu dějin Polské akademie věd, v letech 1950–1953 předseda Polské historické společnosti.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studoval na varšavském gymnáziu (nyní 18. všeobecně vzdělávací lyceum Jana Zamojského), poté na gymnáziu Polské matky v Petrohradě, nakonec na Zamojského gymnáziu, kde roku 1919 maturoval. Nastoupil do Národní stráže (ustavované četnictvo), kde plnil strážní službu v bráně elektrárny na varšavské ulici Foksal a v tramvajové vozovně na Pulavské. Ještě v roce 1919 zahájil studium na Varšavské univerzitě. Od července do listopadu 1920 odsloužil dobrovolnou vojnu. Bojoval během polsko-sovětské války a při obraně Varšavy přišel o pravou ruku.

Historik[editovat | editovat zdroj]

Na univerzitě studoval historii do roku 1924. Od října 1921 pracoval v Archivu národní osvěty a v letech 19241926 odjel na zahraniční vědecká stipendia do Francie, Anglie a do Itálie. Roku 1925 vyšla jeho první medievistická práce Unifikační politika Chlotara II. (Polityka unifikacyjna Chlotara II) a v roce 1926 vydal Franckou expanzi na území Itálie v 6. a 7. století (Ekspansję frankońską na terenie Włoch w VI i VII w.).

Roku 1931 vydal habilitační práci Teorie feudálního zřízení podle Consuetudines Feudorum XII-XIII (Teoria ustroju feudalnego według Consuetudines Feudorum XII-XIII) získal univerzitní hodnost docenta. V listopadu 1939 začal pracovat v Archivu nových akt a v roce 1940 vstoupil do Svazu ozbrojeného boje, jenž se později změnil na Zemskou armádu. Byl spolupracovníkem Úřadu informace a propagandy, zastával mj. funkci zástupce redaktora Polských zpráv (Wiadomości Polskie). V září 1945 se stal mimořádným profesorem na katedře obecné historie středověku a vedoucím Ústavu dějin varšavské univerzity. Dále byl děkanem a rektorem této univerzity. 11. května 1945 obnovil činnost Sdružení přátel historie (Towarzystwo Miłośników Historii). V roce 1951 spoluorganizoval I. kongres polské vědy, na němž byl spoluredaktorem referátu Žanny Kormanovové, která jménem celého vědeckého společenství deklarovala připravenost vědců, aby historická věda hrála významnou roli v celkovém plánu ideologické ofenzívy socializmu w Polsku.[1] Pak se stal ředitelem Ústavu dejin Polské akademie věd, kterým zůstal až do roku 1970. Věnoval se katolickým řádům v 11. a 12. století a původu středověkých herezí.

Také působil jako poradce při výrobě polských historických filmů.

V roce 1954 byl vyznamenán Křížem Řádu obnovení Polska „za vynikající zásluhy v oblasti vědy”[2] a v roce 1951 mu prezident Bolesław Bierut udělil Řád praporu práce 2. třídy.[3]

Jeho bratry byli Leon Manteuffel-Szoege a Edward Manteuffel-Szoege.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

  • Ulice Tadeusze Manteuffla ve Varšavě – Goclavu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tadeusz Manteufel na polské Wikipedii.

  1. Zbigniew Romek, Cenzura a nauka historyczna w Polsce 1944–1970, Warszawa 2010, s. 150.
  2. 16 lipca 1954 „za wybitne zasługi w dziedzinie nauki” [1]
  3. Zarządzenie Prezydenta Rzeczypospolitej z dnia 22 lipca 1951 r. w sprawie nadania orderu „Sztandar Pracy“, [2]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Historia powszechna. Średniowiecze, 1965
  • Polska pierwszych Piastów. Państwo, społeczeństwo, kultura, 1968, anglicky jako The Formation of the Polish State: The Period of Ducal Rule, 963–1194, 1981
  • Narodziny herezji, 2008
  • Naissance D'Une Heresie: Les Adeptes de La Pauvrete Volontaire Au Moyen Age, přeložila Anna Posnerová, 1970
  • Kronika Warszawy, 3/7 1971, s. 141–146.
  • Dariusz Matelski, Tadeusz Manteuffel (1902–1970). Wspomnienie (Vzpomínka), „Gazeta Wyborcza Poznań“, č. 79 (3987) z 4. dubna 2002, str. 9.
  • Oskar Halecki, Tadeusz Manteuffel (1902–1970), „Teki Historyczne (Historické šanony)“ 16 (1969/1971), str. 347–350.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Papiestwo i cystersi ze szczególnym uwzględnieniem ich roli w Polsce na przełomie XII i XIII w. (1955)
  • Średniowiecze powszechne : do schyłku XV wieku : próba syntezy (1958)
  • Narodziny herezji : wyznawcy dobrowolnego ubóstwa w średniowieczu (1963)
  • L'Europe aux IXe-XIe siècles : aux origines des états nationaux (1968)