Třída Tourville

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Tourville / F67
Tourville (D610)
Tourville (D610)
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 3
Osud vyřazeny
Předchůdce Aconit (F65)
Nástupce třída Georges Leygues
Technické údaje
Výtlak 4650 t (standardní)
5885 t (plný)
Délka 152,75 m
Šířka 15,3 m
Ponor 6,48 m
Pohon 4 kotle, 2 turbíny
Rychlost 32 uzlů
Posádka 282
Výzbroj 2× 100mm/55 kanón (2×1)
2× 20mm kanón (2×1)
MM38 Exocet (6×1)
Crotale EDIR (8hl., 18 ks)
Malafon (13 ks)
2× 550mm torpédomet (2×1)
Letadla 2 vrtulníky

Třída Tourville byly torpédoborce francouzského námořnictva. Ve Francii však byly klasifikovány jako protiponorkové fregaty. Objednány byly jako náhrada za tři nepostavené jednotky třídy Aconit. V letech 19741977 byly do služby zařazeny tři jednotky této třídy – Tourville, Duguay-TrouinDe Grasse. Jejich hlavním úkolem bylo ničení ponorek. Vyřazeny byly do roku 2013.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Všechny tři torpédoborce postavila loděnice Arsenal de LorientLorientu. Tourville byl postaven v letech 1970–1974, Duguay-Trouin v letech 1971–1975 a konečně De Grasse v letech 1972–1977.

Jednotky třídy Tourville:[1]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Tourville (D610) 13. května 1972 21. června 1974 Vyřazen 2011.
Duguay-Trouin (D611) 1. června 1973 17. září 1975 Vyřazen 1999.
De Grasse (D612) 30. listopadu 1974 1. října 1977 Vyřazen 2013.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

De Grasse (D612)
De Grasse (D612)

Na přídi stály dvě dělové věže se 100mm kanóny, přičemž hlavňovou výzbroj doplňovaly ještě dva kanóny Oerlikon ráže 20 mm. V zadní části nástavby bylo umístno šest kontejnerů protilodních střel MM38 Exocet. Za nimi se, ve středu plavidla, nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiponorkového systému Malafon, ke kterému bylo neseno 13 střel. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva 550mm protiponorkové torpédomety. K boji proti vzdušným cílům sloužilo osminásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Crotale (od roku 1990 v modernější verzi Crotale EDIR), umístěné na střeše hangáru (TourvilleDuguay-Trouin na jeho místě původně nesly třetí dělovou věž se 100mm kanónem). Neseno bylo celkem 18 střel Crotale. Torpédoborce rovněž byly vybaveny přistávací plochou a hangárem pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků Westland Lynx. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Tourville (F67) Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]