Třída Le Triomphant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Le Triomphant
Le Vigilant (S-618)
Obecné informace
UživateléVlajkaFrancouzské námořnictvo
Typponorka
Lodě4
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída La Redoutable
NástupceSNLE 3G
Technické údaje
Výtlak12 640 t (standardní)
14 120 t (plný)
Délka138 m
Šířka12,5 m
Pohon1 reaktor
Rychlost20 uzlů (na hladině)
25+ uzlů (pod hladinou)
Posádka110 důstojníků a námořníků
Výzbroj16× M51 (16×1)
4× 533mm torpédomet (4×1)
SonarThales DMUX 80

Třída Le Triomphant je třída raketonosných ponorek Francouzského námořnictva s jaderným pohonem. Skládá se ze čtyř jednotek, přičemž stavba dvou dalších byla pro nedostatek financí zrušena. Všechny jednotky postavila loděnice DCN v Cherbourgu (nyní DCNS). Tato třída ve službě nahradila první generaci francouzských raketonosných ponorek, představovanou třídou La Redoutable. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Le Triomphant:[1]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Le Triomphant (S-616) 1994 21. března 1997 aktivní
Le Téméraire (S-617) 1998 23. prosince 1999 aktivní
Le Vigilant (S-618) 2003 26. listopadu 2004 aktivní
Le Terrible (S-619) 2008 20. září 2010 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup tvoří slitina oceli HLES 100. Ponorky nesou šestnáct balistických raket M45 vyráběných společností EADS Space Transportation. Střely jsou třístupňové, poháněné motory na tuhé pohonné hmoty s dosahem 6000 km. Každá raketa nese šest návratových těles, každé s jadernou hlavicí TN-71 o síle 150 kt. Poslední jednotka Le Terrible byla dokončena s novými střelami typu M51. Ty mají dosah 8000 km a nesou 12 jaderných hlavic. Ponorky také mají čtyři 533mm torpédomety, ze kterých mohou odpalovat torpéda ECAN L5 mod 3 či protilodní střely SM39 Exocet. Zásoba munice činí 18 kusů. Sonar je typu Thales DMUX 80.

Pohonný systém tvoří jeden tlakovodní reaktor K15. Dva diesely SEMT-Pielstick 8 PA 4 slouží jako pomocný pohon pro případ nouze. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost ponořeného člunu přesahuje 25 uzlů. Maximální hloubka ponoru je 500 metrů.

Modernizace IPER[editovat | editovat zdroj]

První tři jednotky této třídy postupně prošly výměnou paliva spojenou s modernizací IPER. Le Vigilant v letech 2010–2013, Le Triomphant v letech 2014–2015 a Le Téméraire do roku 2018. Modernizace plavidla dostává na úroveň nejmodernější jednotky Le Terrible. Modernizace zahrnuje například instalaci balistických raket M51, bojového řídícího systému SYCOBS a navigačního systému SGN-3E.[2]

Náhrada[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2021 bylo potvrzeno zahájení vývoje třetí generace francouzských raketonosných ponorek, které nesou označení SNLE 3G. Ponorky stávající třídy Le Triomphant mají nahrazovat od roku 2035 a ve službě zůstal přibližně do roku 2090. První kontrakty tohoto programu představují úvodní vývojové studie probíhající do roku 2025. Ponorky mají být mimo jiné větší a tišší. Projekt si vyžádá rozsáhlé zapojení francouzského průmyslu. Stavbu platforem má zajistit loděnice Naval Group v Cherbourgu, sonarový komplex vyvine společnost Thales a nové reaktory společnost TechnicAtome.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Le Triomphant Ballistic Missile Submarine (Nuclear) [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 
  2. Final French Navy SSBN 'Le Temeraire' Upgraded for M51 SLBM [online]. Navyrecognition.com [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. France Launches Third Generation SSBN Program – SNLE 3G [online]. Navalnews.com, rev. 2021-02-21 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]